| |||
Studium mudlů – N26 Všichni přítomní Jasně, tak takovej pitomec ještě nejsem. Čekala jsem, že ze sebe udělám vola, ale ne, že takovýho. Teda toho ze mě víc udělal Nicolas. Nemám ráda, když někdo něco takového dělá... S úšklebkem se podívám na Nicolase. "Neřekla jsem, že je to magie. Řekla jsem 'svým způsobem kouzla'," bráním se. "Kdyby se naučili ovládat magii, seděli by tady s námi a nebyli by to mudlové. Aspoň podle mého názoru, váš zmijozelský šlechetný názor bude zřejmě někde jinde, ale to víme všichni... Dobře, to vyrovnání se našim kouzlům jsem možná malinko přehnala, ale zní to hrozně zajímavě. Co všechno museli dokázat, aby si život aspoň trochu ulehčili.." Po očku si všimnu Isabell, jak si pro sebe pokyvuje hlavou. Asi jí v hlavě hraje nějaká písnička. Vypadá to celkem úsměvně, ale proč ne? Každý máme něco. A jestli je ta písnička chytlavá, pak se ani nedivím... |
| |||
HMMM konec večera NIKDO KONKRÉTNÍJakmile se rozběhla debata téma mudlové, tak jsem trochu zalitovala, že jsem něco vůbec řekla.Stejně mě nikdo nevnímal, taky proč, jsem zatím neviditelná, nějaká mladá velmi hezká si sedne ke mě.Cor usměji se na ní mi a jen šeptnu, abych nerušila ostatní. ”Ahoj, jsem Izi.” Tohle téma bude ještě zajimavé, snad se nezabihjou, myslím že něktteří neměli tu příležitost a vyrůstat vedle nich, nebo dokonnce s nimi. Najednou jsem si všimla toho kluka Wolfa sleduju hoo očima tedy dokud mi to výhled umožní. Pak tak nějak zaslechnu něco o technice mudlů a mobili. Něco čemu se mudlovské dítě neobejde, elektrika a spol. Vlastně já v tomto světě vzrůstám a něpřijde mi to tak něco extra a hlavně ne, něco jako magie. Ušklíbnu se a zavrtím hlavou.”A to neviděli ještě vrtačky a kolotoč hmmmm cukrová vata.” Žblebtnu si sama pro sebe, trochu potichu nevím už nemám náladu a ani chuť se do téhle debaty dále angažovat. Do sešitu si začnu malovat jednoho ze studentů a pod nim runy. Nějak si neuvědumuju počínání a pokyvuju si hlavou na písničku, která mi momentálně hraje v hlavě. “Doufám, že Blue je v pohodě, je moc zvědavá a byla bych nerada kdyby se tu někde zatoulala protože to tu neznám a asi bych jí už nenaša a to je to co nechci. Nervozně čmrká pak kouknu okolo, zda sem tim někoho nevyrušila, ale všichni si hledí svého, nebo naopak druhého protějšku. Jen se nad tím pousměju, hmmm květen už byl.. |
| |||
Konec hodiny Kayla,Erika,Mé dokonalé já! Kaylina reakce byla celkem zábavná. Jakmile se otočila, celá místnost byla cítit jejím studem. Nemohl jsem se nepousmát. Byla celá roztěkaná a ještě chvilku jsem ji pozoroval. Nejspíše si právě říká: jé, ten je tak hezkej! ... a nebo taky ne. Každopádně mě napadl krásný plán, co bych jí mohl po hodině provést, aby se cítila ještě zmateněji. Nikdy jsem si jí pořádně nevšímal. Byla celkem tichá a v žádném případě nekoukala po klukách. Nečekal jsem, že když začne, bude se dívat zrovna na mě. 'I když je to asi přirozené, dívat se po tom nejhezčím.' řekl jsem si sám pro sebe a zaposlouchal se do příspěvku hodiny, který pronesla Erika. 'Tak teď už jsou i telefony magie.' Jen jsem zakroutil hlavou a položil si ruce na stůl. Vypadá to, že s těmito názory může být hodina i celkem zábavná. Je jasné, že člověk, který mudly nikdy nepotkal, nedokáže si je pořádně ani představit. Obzvláště způsob kterým žijí. Nedá se jim to zazlívat. Každopádně, aby se Erika neztrapnila před ostatními, zareaguji na ní "přímo magie to není. Je to technika, kterou my nepotřebujeme, ikdyž by se někdy něco z jejich objevů hodilo. Magii, o které většina z nich neví si tímto nahrazují a to celkem slušně." na chvíli jsem se odmlčel. "jé, pardon já se nepřihlásil" Usmál jsem se směrem k profesorce. |
| |||
Nový den - Škola a ošetřovna Kolegyně Reinore Ráno jsem vstal brzy. Měl jsem hned první hodinu a navíc jsem si musel připravit plán řešení nastálé kauzy Maxwell - Roux. Na jednu stranu jsem chtěl jít na ošetřovnu a zjistit, zda se nepozabíjeli, ale kdyby spali, nechtěl jsem je budit. Spokojený jsem opustil už více méně uklizený kabinet a vydal se na hodinu soubojů se čtvrtým ročníkem. |
| |||
Studium mudlů – N26 Všichni přítomní Ah… všimnu si reakcí některých – hlavně zmijozelských – spolužáků. “Výborně, Eriko, zase vypadáš jak největší pitomec. To je tak, když se snažíš… protočím oči v sloup a radši se zdržím komentáře. Aspoň Isaac se mě trochu zastal. Teda… díky němu si připadám jako o něco menší pitomec. Trochu mě překvapí Gabriel. Slovo ‚obyčejný‘ mi přijde vůči mudlům hrozně nadřazeně, ani nevím proč. Zvlášť u Gabriela z Nebelvíru mě to překvapí. U zmijozelských by se to dalo čekat, že… Ono ani slovo ‚mudla‘ mi nepřijde moc lichotivé, oni za to přeci nemůžou, že se narodili bez magie. Ale s tou závistí asi souhlasím. Závist je přirozená lidská vlastnost. Závidí každý, ať už to přizná nebo ne. Já třeba závidím všem, co můžou být doma s rodinou a ne tady na hradě. Závidím bratrovi, že už má školu za sebou. Každý závidí, tím jsem si jistá… Pak se trochu zaposlouchám do profesorčina výkladu. Asi bych to nahlas nepřiznala, ale zaujala mě. Její výklad, její oblečení, její mládí… vypadá celkem sympaticky. A tak se i donutím vnímat a dávat pozor. Skoro mě až mrzí, že mí spolužáci s koleje nedávají pozor natolik, že je musí profesorka napomenout. A profesorčin výklad způsobí, že se mě trochu zaujmou i ti mudlové. Nacházet si vlastní cesty… to asi není jednoduché. Žít bez kouzel… ani si to nedovedu představit… když položí otázku, přihlásím se. “Ehm… asi je to trochu mimo otázku, já osobně mudly asi nikdy neviděla, ale chápu to dobře, že si našli způsob, jak si vytvořit vlastní kouzla? S větší pílí a složitější cestou, ale… svým způsobem kouzla, co se vyrovnají těm našim? Ty… telefony, jak jste říkala, a tak…“ nadhodím. Možná se zase ztrapním, ale ať si. S mudly jsem nikdy do kontaktu moc nepřišla, s našima moc necestujeme. A už vůbec ne mezi mudly. Ani nevím proč. Naši se asi trochu bojí té rychlosti a rozruchu v nečarodějném světě. Ale mně to nevadí. Stejně je to nejlepší doma s rodinou, případně v lese s Aranem a bratrem. Po očku se u toho rozhlédnu po třídě. Všimnu si, jak William kouká po Alex, Kyla po zmijozelských… proč mají všichni potřebu se párovat? Teda… láska je asi hezká, vidím to na našich, když jsou spolu, jsou hrozně roztomilí a Jimmy s tou jeho taky, ale… já nevím, chtěla bych ji poznat, ale bojím se bolesti a ztráty… |
| |||
Konec hodiny mudlů učebna N62, kdokoliv chce Moje nenápadné okukování zjevně nebylo tak nenápadné, jak jsem si myslela. V jednu chvíli si vesele okukuji a fantazíruju, v další mám zničehonic po srandě. Nicolas si mě všimne. Nestačím se ani leknout, když se na mě usměje a zamává. Ještě vteřinku vyděšeně zírám, než se mi podaří zase získat vládu nad tělem. Pak se prudce otočím, skloním se k lavici a stáhnu si vlasy do obličeje, aby nikdo neviděl, jak jsem červená. Co to do háje zelenýho bylo? Jak jsem mohla být tak neopatrná? Všimnul si jak na něj zírám! Mám docela velkou chuť se propadnout podlahou. Vsadím se, že to bude jako děsně zábavnou historku vyprávět všem svým pochybným zmijozelským spolužákům a že se mi pořádně vysmějou. Já se tak nesnáším. Vsadím se, že teď budu tak měsíc terčem zábavy celé školy. No dobře, to možná přeháním, ale stejně. Složím hlavu na lavici, obejmu si jí rukama a zavřu oči. Ať už zazvoní, ať můžu utéct. A vůbec, proč se na mě usmál? Co tím sakra myslel? Myslel tím vůbec něco? Pitomec. Kašlu na něj. Popotáhnu a doufám, že tahle hodina brzy skončí. |
| |||
Konec hodiny s prof. Zmijozelem & Hodina mudlůIzzy, všichni ve třídě Myslela jsem, že jsem to řekla potichu! Asi ne dost... Co když je Gabriel Alacazarův společník a jen předstírá že je proti němu? Podezřívavě jsem si ho změřila. Hodina skončila podezřele rychle. Ano! Zjistila jsem, že Gabriel je jeho společník, protože si Alacazar všiml, že jsem je prokoukla, tak ukončil hodinu rychleji, než se Gabriel prozradí úplně! Jakmile skončila hodina, rozhodla jsem se, že tu příští hodinu budu dávat pozor. Mám ráda mudly, dokud to není doktor, nebo ošetřovatel. Ratnula jsem zuby a oči, jindy zářící štěstím mi ztvrdly. Ne, nezkazím si náladu přemýšlením o mudlovských doktorech. Z hluboka jsem se nadechla a hněv, který jsem před chvílí ještě cítila, mě opouštěl. Pomalými kroky jsem se vydala k učebně. Nová učitelka, bude určitě super...snad Jak jsem přišla do učebny, už tam byla nová profesorka, vypadala sympaticky a usmívala se, což bylo dobré znamení. Zpozorovala jsem že Izabell sedí sama. Uvítá společnost? Ale ano, snad. Nervózně jsem se posadila a poslouchala výklad. Když někteří odpovídali a sdělovali své názory třídě, byla jsem sticha a jen naslouchala. Nebyla to nudná hodina, ale stejně jsem měla pocit nervozity, který mě každým nabývajícím okamžikem zahlcoval. Musela jsem si stále poklepávat nohou, dělala jsem to někdy, když jsem byla nervózní. |
| |||
Studium mudlů (N62) Havraspár, Nebelvír, Mrzimor, Zmijozel Jsem... otupělý. Unavený. Nedokážu se přimět k jakékoli myšlenkové činnosti, jen mechanicky hladím třesoucí se kotě. Nejsou to následky včerejších událostí, to jen na mě doléhá- Co všechno na mě doléhá? |
| |||
K62 - Hodina mudlovské teorie Romain, profesorka, Richard Zeptat se na setkání s mudly chce být hodně pošetilý, nebo odvážný. Podle toho taky vypadají odpovědi. Obzvlášť jedna z řady studentů Zmijozelu. Probodl jsem pohledem Richarda, ne toho pitomce co to řekl. Na toho si budu muset dát pozor. Na všechny z koleje hada. |
doba vygenerování stránky: 0.84361982345581 sekund