| |||
N62 - Studium mudlů Především bratr, Iz, profesorka, ti označení Vděčně jsem se na bratra usmál a sedl si na uvolněné místo. |
| |||
psionika --> N62 Al, Kenji, Dan,, Barbara, okrajovo Sin a Will, Violet Popri pýtaní sa si prevezmem naspäť prútik a pohladkám ho ako šteňa. Odpoveď na moju otázku je profesorom okamžite zodpovedaná. Trochu sklamane zvesím plecia. Škoda že je to také náročné. Behala by som do spŕch a počúvala ten jakot keby sa všetci zaseknú v cencúľoch. Hmmm..možno je na to aj nejaké kúzlo. Zamyslím sa nad touto možnosťou, vypnúc zmysly pred ďalším dianím v triede (ďalšia úloha, ktorá nebude splnená) a rozruší ma až keď kútikom oka zbadám čosi plápolať. Otočím mierne hlavu a nechápavo pozerám na oheň prútika, ktorý následne prejde k Barbare a obmotá sa jej okolo predlaktia. Och, tak nakoniec sa predsa len niekto prihlásil k tým, čo majú skúsenosti. Ale Barbara? Nepovedala by som to na ňu. Prečo nám to nepovedala skôr? Som v tom, že to bola dobrovoľná ukážka, a stihnem ešte zaregistrovať miesto, kde sa máme stretnúť na najbližšej hodine. Takže vonku? Och, to je lepšie, omnoho lepšie. Meditácie, to už neznie tak dobre. Keďže máme prestávku, moje krok zamieria neomylne do kuchýň. Aj napriek menším optimistický zábleskom z psioniky sa mi stále nedarí prebrať sa, čomu svedčí aj to, že cestou vrazím do pár ľudí, akoby som bola duchom neprítomná. Namiesto ospravedlnenia na nich iba pozriem prázdnym pohľadom so slovom Káva! na perách. A že škriatkovia robia super kávu. Prisahám, že do nej musia niečo dávať. Už po piatich dúškoch sa cítim omnoho lepšie a kým dopijem kávu, zdá sa že tmavých prúžkov vo vlasoch ešte pribudlo. Špeciálne si dám záležať na tom, aby som škriatkom tú kávu vychválila až do nebies a na cestu na ďalšiu hodinu si vezmem od nich podomácky robené karamelky do hrsti. Ste najlepší! Zakývam im na rozlúčku a energickým krokom, s energiou ktorá mi od kávy brní v prstoch sa vyberiem do učebne. Prídem ani prvá, ani posledná, a očami hľadám pre seba vhodné miesto. Zadné lavice majú zabratý Slizolinský, ale prijateľne v strede zbadám Chrabromilské duo. Prejdem do lavice za nich. Čaute sexoši. Pozdravím ich kamarátsky a rozvalím sa do stoličky. Prehodím si nohu cez nohu. Potom ich vymením. Začnem klopkať prstami o lavicu. Mykať chodidlom. Poťahovať s za sako uniformy. Vybúchavať špičkami prstov o kraj dosky nejakú melódiu. Asi si pôjdem dnes zabehať. Ach ten kofeín. Dúfala som, že si vedĺa mňa sadne nejaká známa tvár, Sin či niektorá zo spolužiačiek, namiesto toho sa pritúla jeden z lordského spolku, aj keď ten najnenápadnejší. Venujem mu trochu zmätený pohľad. Si si istý že si chceš sadnúť sem? Spýtam sa, pozrúc sa na jeho spolufakultných kamošov. Mňa moc nepoznal, pred nami boli dvaja chrabromilčania, a za nami...otočím hlavu a zbadám jeho bratranca. Aha. Prenesiem do vzduchu a posuniem sa, aby sa dostal k stoličke. Asi chcel byť pri rodine alebo čo. Nejako to už neriešim, len pokračujem v jemnom bubnovaní na lavicu. Netrvá to ale dlho, lebo sem vletí profesorka. Sin z toho oblečenia porazí. Zaškerím sa popri zamumlaní nikomu konkrétnemu, skôr sama sebe pod nosom. Bola to tá, ktorej som pridala body za farebné vlasy, ale to čo mala na sebe, to bolo fakt...desné. Aspoň sa môže ale sama rozhodnúť, čo si oblečie. Na rozdiel od nás. Znova sa začnem hrať s lemom saka. Začne mi byť teplo, a tak ho dám dole. Pod ním nájdem zase čosi, s čím sa môžem hrať, vrchy nadkolienok, ktoré som vymenila k obtiahnutej puzdrovej sukni namiesto pančúch. Profesorka položí otázku, ale čuším ako ryba. O mukloch neviem zhola nič, okrem pár ich kapiel, ku ktorým som sa dostala už boh vie ako. Bola som z čarodejníckeho rodu, a na všetko nám slúžil mágia, a tak aj napriek tomu, že zatiaľ sa tu rozkecáva len teória, prekvapivo počúvam. |
| |||
Studium mudlů (N62) Havraspár, Nebelvír, Mrzimor, Zmijozel, Violet Maria Primrose Hodina začíná, ale já se nedokážu přimět, abych je poslouchal. K čemu? Ne, že by tahle znalost nebyla důležitá, ale... Zadoufám, že alespoň Gabriel vnímá okolní dění natolik, aby byl schopen mi říct, o čem se vlastně mluvilo. |
| |||
Studium mudlů (N62) Havraspár, Nebelvír, Mrzimor, Zmijozel Jak by mě tahle hodina mohla zajímat? Jak by mě mohlo zajímat studium o něčem, co mám v krvi? Ať se můžu snažit sebevíc tvářit jinak, tohle stigma ze sebe nikdy nevymažu. Jsem mudlorozený. Jsem... šmejd. |
| |||
N62 - Studium mudlů Profesorka, Kayla Harper-Burns, ti dva, Nicolas Hook, Erika Claythrone Snažil jsem se moc neotáčet, ale jakmile začne profesorka zhrnovat, co tím měla na mysli, tak se cítím trošku nedoceněně, protože jsem to měl na mysli a asi jsem se jen nedostatečně přesně vyjádřil. Hold smůla. Vnímam ji tedy na jedno ucho a očima přelétám po třídě. Můj pohled se zasekne na Kayle. Uculím se. "Každý máme nějakou náhradu jakožto objekt zájmu místo učiva." Slyším také nějaké šustění z lavice nebelvírských. Bohužel moc vzdálené na to, abych mohl něco odposlechnout. Zaregistroval jsem otázku slečny profesorky. Neměl bych asi jednoznačnou odpověď, není to jisté. Ačkoliv mi bábi něco o nějaké dohodě o ukrytí společenství říkala. Nicolas se opět ozval a něco na jeho odpovědi jistě bude. Faktem je, že tyto procesy se v historii několikrát opakovaly. Nahodím menší úcul po výroku Eriky. Ne, že bych s ní mohl nesouhlasit. Tolik o daném tématu nevím. Rozhlédnul jsem se, jestli se ještě někdo nepřihlásí. Nadechnul jsem se, zvednul jsem ruku a spustil. "Čarodějové byli odjakživa pronásledování a to především církví, jak zmínila Erika. Historie se opakuje. Ať už v dávných dobách, středověku, či novověku, vždy se staly nějaké incidenty. Myslím si, že ty poslední byly někdy kolem sedmnáctého století a někdy v té době se asi společenství rozhodlo stáhnout do ústraní." Z části nemám tušení o čem mluvím, ale je pravda, že případy trestání za čarodějnictví se táhnou napříč historií a končí až v novověku. Nebylo to asi však nějak zvlášť efektivní, protože ejhle, čarodějů je stále po celém světě dost. Navíc mé informace jsou pouze z mudlovských dokumentů, neznám druhou stranu příběhu. |
| |||
Studium mudlů - N62 Na hodinu jsem přišel později. Musel jsem si zapálit. Přestože poslední hodina byla skvělá, jisté mouchy měla také. Navíc na tu další nespěchám, není důvod. Studium mudlů... Tohle by měl volitelný předmět, vím o mnohých vedlejších, které by byli lepší jako hlavní. Mělo to své stinné stránky. Moc volných míst nebylo. Naštěstí jedno se našlo vedle Cataliny. Je to šlechtična, jsme si celkem podobní. Ona je jako spolusedící ideální. |
| |||
Studium mudlů-N62 Všichni přítomní Ah, debata se záhy prměnila ve výklad. Snažím se chvíli profesorku poslouchat. Dá to docela zabrat, ale nemluví úplně špatně. Možná by to nakonec nemusel být úplně špatný a nudný předmět. Skoro ve mně vzbudí zvědavost. Proč se taky nedovědět něco nového, že? I když nevím, jestli zrovna budu potřebovat někdy vědět něco o mudlech. Ale jeden nikdy neví... Kdy začala ona slavná nenávist? Nemám nejmenší tušení. To mi už zavání moc historií a učením a to není nic pro mě... rozhlédnu se po třídě a všimnu se, že prakticky nikdo nedává pozor. Je mi profesorky celkem líto. Každý si tu dělá něco úplně jiného a nikdo nereaguje. To si na své první hodině podle mě nezaslouží. Ale copak se můžu já hlásit? No... spíš se otočím na Nicolase. "Myslíš církev? To bylo pěkný svinstvo. Copak se čaroděj pozná podle toho, jestli se svázanej neutopí? Takovej nesmysl. Jasně, že se utopí..." ušklíbnu se. |
| |||
HODINA STUDIA MUDLŮ Psionika bohužel skončí o čtvrt hodiny dříve. Trochu mě to zklame, protože to bylo vážně zajímavé. Otráveně se přesunu do další učebny. Moje máma je mudla, takže ze studia mudlů mám vždycky dobré známky a v hodinách můžu prakticky spát. Což asi vlastně udělám. Najdu svoje místo a pokusím se si na tu chvilku zdřímnout. Probudí mě příchod přespříliš hlasité a otravně nadšené Violet. No jo vlastně, máme novou učitelku... Rozhlédnu se po třídě. A hele, přišel Nikolas. Není tu nějak brzo? A už je tu i Romain... Zívnu. Vzruch zřejmě působí jakési Romainovo kotě, ale už se tam srotilo tolik lidí, že se mi tam ani nechce jít podívat. Hodina konečně začne a já se zase vrátím do stavu "asi každou chvíli usnu". Snažím se udržet vzhůru. Přece nemůžu spát hned na úvodní hodině... Trhnu sebou a zase se proberu. Tohle není zdaleka tak zajímavé, jako psionika. Chvíli zírám do zdi, ale když zase začnu usínat, sednu si na židli zády ke stěně a začnu se rozhlížet po třídě. Napůl ucha poslouchám diskuzi, ale vůbec se mi do ní nechce přispívat. Proč debatovat o něčem, v čem žiju? Nemám nejmenší náladu analyzovat svůj život a svoji matku, už tak to s ní není lehké. Nechci na to myslet, když jsem teď tady. Nesnáším studium mudlů... Poznámky si nepíšu. Bloudím pohledem po třídě, nakonec jenom tak nenápadně koukám po klucích, hlavně po těch v poslední lavici, abych se přivedla na jiné myšlenky. |
doba vygenerování stránky: 1.1348550319672 sekund