Hodina psioniky

Ti označení

Hodina profesora Zmijozela je pro mě více než podivná. Hned zezačátku některé rozsadil, takže jsem skončil vedle Aidena.
To mi nevadilo, jelikož byl ze stejné koleje. Sice bych raději seděl jako vždy vedle Daniela, ale nedalo se nic dělat.
Hned za mnou sedí Liv, což mě nutí se zeptat, jak dopadla včerejší procházka. Nejraději bych se otočil a začal vyzvídat, jenže tenhle učitel by si mohl podat ruku se Snapem.
Strhávají se tu totiž body jako na běžícím pásu, takže si ve vlastním zájmu otázku odpustím. Však se těch dvou můžu zeptat o přestávce.
Výuka se ubírá opravdu zvláštním směrem. Jsou nám odebrány hůlky, sem tam někdo položí dotaz a pak si profesor zapálí.
To mi připadá poněkud mimo mísu. Kouření během výuky je minimálně pro mě bráno jako neslušnost.
Co je ale podstatné, ukončí hodinu o 15 minut dříve. Ten čas mohl klidně využít ke kouření venku, mimo třídu.
„Vážně nevím, co si o tom myslet.“ Odpovím Danielovi popravdě, když přijde a snaží se zjistit můj názor.
„Uvidíme, jak se to vyvrbí. Teď jsem spíš zvědavej na další hodinu.“

Studium mudlů v učebně G82

Na další hodině už sedíme s Danielem vedle sebe. Vybere řadu u okna, takže se bez námitek uvelebím vedle něj.
Nejde si nevšimnout, jak si prohlíží slečnu Primrose. Dokonale ho napodobím. Její zevnějšek je opravdu netradiční a už včera během večeře vyčnívala mezi ostatními. Zasloužila by si bod za originalitu.
„Koukni, jak si to užívá.“ pronesu tiše k Danielovi, aniž bych spustil oči z profesorky. Líbí se mi způsob, jakým přednáší.
Udržuje s ostatními oční kontakt, nebojí se usmát a ke všemu je její výklad poutavý. Někteří profesoři by si mohli vzít příklad.
„Jsi nějakej zvědavej, ne?“ Zatvářím se tajemně, když se Dan zeptá, kam jsem se s Cor včera vypařil a co jsme dělali.
„Myslím, že má problém. Snažil jsem se z ní něco dostat, ale umí úplně skvěle odvýst řeč od tématu. Bojím se, že jí někdo vydírá.“
Úsměv z mých rtů zmizí. O svou kamarádku jsem měl strach a její podivné chování na ošetřovně mi stále vrtalo hlavou.
„Nezmiňovala se o tom náhodou Liv? Nevšimla si něčeho? A když už jsme u toho, jak vám to včera šlo?“

Zbytek základů psioniky
Označení

Od profesora Zmijozela jme se nedozvěděli nic moc nového. Kromě sebrání a navrácení hůlek se v hodině nic nestalo. Možná jen třeba podotknout, že mi jeho způsob jakým neverbálně komunikoval se studenty byl proti srsti. A zapálit si ve třídě? Poněkud bezohledné.
Někteří měli ale slibné a zajímavé dotazy, třeba Alex se zmrazováním nebo Kayla se zvířaty. Bylo by fajn s nimi umět mluvit. Před očima se mi zjeví vzpomínka na to, jak Nicol tahala sousedovic kočku za ocas přes celé hříště. Nebo taky ne..
Příští hodina u jezera? Má v plánu nás tam po jednom naházet a čekat, koho ty vodní potvory sežerou nejdříve?
Vodu miluji, jsem nadšený plavec a vodomaniak, ale už od prváku je nám vtloukáno do hlavy, že Černé jezero je nebezpečné. Stejně tak Zapovězený les. Proč se rozhodli postavit školu zrovna tady, když je tu všechno kolem nebezpečné?
Z myšlenek mě vytrhne až odsouvání židlí spolužáku, když se zvedají k odchodu. Dojdu ke Kenjimu a krátce na něj kývnu. ,,Tak co na něj říkáš?" Zeptám se. Mám na mysli nového profesora. ,,Má trochu zvláštní metody výuky, ale to snad každý.." Vzpomenu si na Snapea. ,,K tomu jezeru se docela těším, bude to zas něco jinýho, než sedět v lavicích v téhle hloupé učebně." Věnuji vražedný pohled oku na katedře.

Přestávka a studium mudlů v G82

Během přestávky jsem se poflakoval po chodbě s Kenjim a pokud se holky přidaly tak i s Liv a Coraline. Volno zkrátka utíká vždycky rychleji, takže brzy na to už začínala další hodina. Studium mudlů s novou profesorkou.
Byl jsem na to zvědavý, nedá se říct že ne. Posadím se s japončíkem do lavice u okna a s neskrývaným zájmem si prohlédnu slečnu Primrose. Hodina započala otázkou na kterou se strhla diskuze. Zmijozelští byli až na Nicolase zatím ticho. Byl jsem zvědav, kdo první zasyčí něco nepěkného. Jestli Sinestra nebo Richard. Oba byli dobře známi pro svou nelibost k mudlům. Je jen otázkou jestli mudlům všeobecně nebo mudlům v kouzelnickém světě. Nenápadně se na ně otočím, abych zkontroloval jejich výrazy.
,,Tohle bude ještě zajímavá hodina." Špitnu směrem ke Kenjim. Narozdíl od ostatních mě to zajímalo. Proti mudlům nic nemám a nikdy neměl. Jsou to lidi jako my, jen bez magického nadání. Po Nicolasově teorii se tu strhne diskuze, kterou profesorka včas utne. Možná je to dobře, bůh ví, jak by to skončilo.
Další otázka směřuje k historii. To vypouštím jedním uchem dovnitř a dalším ven, jelikož nemám nejmenší ponětí, jaká bude odpověď. Namísto toho, se otočím ke svému spolusedícímu a šťouchnu do něj tak, abych ho donutil mi věnovat jeho plnou pozornost.
,,Kam jsi se včera s Cor poděl a co to mělo znamenat?" Promluvím tlumeným hlasem, abych nerušil průběh hodiny.
,,A co jí bylo? Byla nějaká přešlá.." Zamumlám. Otočím se za sebe/před sebe/vedle sebe, abych zjistil, kde právě sedí a pokud si mě všimne, krátce na ni mávnu.

Studium mudlů

Nebelvír,Havraspár,Zmijozel,Mrzimor,Profesorka

Můj argument podle očekávání započal debatu, ale zároveň ze mě udělal celkem velkého troubu. Dále jsem se tedy nevyjadřoval k tomuto tématu. Nemohlo mi však uniknout, že některé spolužáky toto téma opravdu nezajímá vůbec, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Právě od nich se to dalo čekat.

Názory ostatních vypadaly dobře a byly více rozvedené, než ten můj. Mezi těmito (génii) je těžké udělat dojem, hlavně s tím málem znalostí, které mám. Posledních pár let jsem učení celkem flákal a nezaobíral se takovými otázkami, jako jsou mudlové. Dokonce mě ani nikdy nenapadlo toto téma zkoumat nějak hlouběji.

Každopádně jsem nějakou dobu profesorku poslouchal a pozoroval. Nevím jestli její procházení se po třídě bylo z nervozity, nebo aby vytvořila atmosféru bližšího kontaktu se studenty.

Možná ale opravdu v tom, co říká pointa bude. My létáme na koštěti a oni na to mají letadla. Kdyby jsme používali telefony, mohl bych rodičům napsat o svolení navštěvování prasinek a nemusel bych čekat na odpověď několik dní.'To mi připomíná, že jim po vyučování musím napsat dopis.' Z batohu jsem vytáhl sešit, který mám založený pro předmět, který právě probíráme a na první stránku jsem si kouzelnickým brkem zapsal poznámku: 'napsat rodičům!'

Trochu mi uniklo posledních pár vět, které profesorka říkala a znovu jsem ji začal poslouchat, až když položila další otázku. Znovu pokoušejíc se být středem pozornosti, zdvihl jsem ruku jako první a spustil: "Možná v patnáctém století, kdy začali lidé popravovat čaroděje za jejich dar a zároveň obyčejné lidi, kteří z toho byli pouze nařčeni?" spíše než odpověď to znělo jako otázka, protože jsem si nebyl jistý správností odpovědi. Ještě jsem pokrčil rameny, aby bylo vidět, že spíše tipuji, než, že jsem o tom přesvědčen.

Studium mudlů (N62)

Modří, zelení, červení a žlutí

Sleduji studenty, opřená o katedru, poslouchám jejich názory a zlehka přikyvuji. Ne, abych vyjádřila souhlas, ale spíše díky za názor. Když domluví poslední, nezdá se, že by někdo chtěl ještě něco říci a tak se usměji, odrazím se od lavice a přejdu před tabuli. "Všechny názory, které zde zazněly jsou... správně. Ale zároveň špatně," podívám se na studenty, otočím se na podpatku a rázuji si to, pomalu, zpět ke katedře. "Ano, vesměs máte pravdu, mudlové, mnozí z nich, jdou po penězích. Jedni, protože jich mají málo, jiní, protože jich mají moc a chtějí více. Ale pletete se v tom, že jim jde jen o to. Nejde. Peníze jsou důležité, co si budeme povídat, jsou důležité i pro nás, bez nich si nekoupíme jídlo a bez jídla dlouho nepřežijeme," otočím se u katedry, opřu se zadkem o roh a podívám se na studenty, "ale peníze nejsou všechno. Hrají velkou roli, ano, to nepopírám, ale není to role hlavní. Za peníze můžete koupit jídlo, zaplatit nájem, vodu, elektřinu, cestovat, ale nekoupíte si přátelství, myslím to pravé. Ani lásku, štěstí a pohodu."

Na chvilku se odmlčím, sleduji je, usmívám se. "Někdo tu řekl, že jediný rozdíl mezi námi a mudly jsou kouzla. A ano, i v tom máte pravdu. A zároveň ne, nemáte. Mnoho mudlů v magii věří, mnoho z nich si nalezlo náhradu v podobě oblbování jiných a jen pár z nich o magii ví. Ale to, co mi dokážeme pomocí našich kouzel a čar, oni zvládnou technikou, vědou a svou šikovností," znovu se odrazím od katedry a dojdu si to pěkně před tabuli. "Vezměte si například poštu. Zatímco mi obstarožně používáme sovy, či jiné opeřence, případně hovoříme přes krby, či jiné pomůcky, oni vymysleli telegrafy, poté telefony, textové zprávy, emaily. V tomto ohledu by se dalo říci, že jsou napřed, že se mají líp. My čekáme na dopis den, dva, někdy i déle. Oni jen napíšou zprávu, kliknou a ta ještě v tu chvíli dorazí k příjemci," znovu si to zamířím ke katedře, ale pak najednou změním směr a zamířím si to mezi lavice. Chvilku jen procházím mezi lavicemi, pozoruji žáky, usmívám se na ty, jež používají nekouzelnické psací potřeby a bloky.

Zastavím se zhruba u prostřední lavice. "Nebo osvětlení. My tu právě teď máme louče a svíčky. Věřím, že mnoho z vás má doma elektřinu, ale určitě tu jsou i tací, jež jsou ze staromódní rodiny a stále používají k osvětlení oheň v jakékoliv podobě. Mudlové si vytvořili žárovky, ty pak dokázali zmenšit a schovat je do baterek, svítí si svými telefony, chemickými světly. Ať už se budete snažit porovnávat nás, čaroděje a mudly, zjistíte, že si ten druhý vždycky nějak poradil, našel si nějakou alternativu. Ať už je to v cestování, osvětlení, dopisování, sdílení informací, médiích," pomalým krokem zamířím zpět ke katedře. Dojdu až k ní, posunu papíry, které jsem si na ni při příchodu položila a opět se podívám na studenty. "My, jakožto čarodějové, jsme zlenivěli. Spoléháme na své kouzla, ulehčujeme si jimi svou práci a na ty, co kouzlit neumí hledíme spatra. Proč? Protože oni neumí něco, co my ano? To je blbost, přátelé. Vezměte si, co dokázali mudlové bez kouzel a co my s kouzly. Pokud je nějaký důvod, proč mudly nenávidět, musíme ho hledat v historii. V historii, ve které mnohé čarodějnické rodiny uvízly," řeknu najednou po delší odmlce a přelétnu všechny pohledem.

Znovu zamířím ke katedře, opřu se o ni čelem ke studentům a ruce si založím na hrudi. "Kdo z vás mi poví, kdy vznikla nenávist čarodějů k mudlům a proč?" zeptám se jich po krátké odmlce.

Areály zdejšího ústavu

Tonoucí se stébla chytá

♠ Zmijozelští studenti
♥ Mrzimorští studenti
♣ Havraspárští studenti
♦ Nebelvírští studenti
• Učitelský personál



Ráno... jaká to pochmurná část dne, kdy musím vstávat z postele do tohoto chladného šedivého světa plného obyčejných tužeb "inteligentních" bytostí a jejich přežívání ke konečnému stádia života... smrti.
S chladnou tváří si matně vzpomínám, jak jsem přečkával včerejší zbytek dne do toho dnešního.
'Pálil jsem části svých nepřívětivých a zbytečných experimentů... ano jistě. Již nebyla chvíle, ve které bych se s někým potkal... naštěstí...' Nehodlám ani přemýšlet, jaký by se odehrával scénář, kdyby se mě včerejší podvečer snažil někdo naštvat.
Po probuzení následovala pravidelná rozcvička a následné očištění mého dokonalého těla, abych se zbavil přebytku feromonů lákajícího zdejší samičky. Netřeba dodávat provedení i potřebné hygieny a přípravě svého vzhledu. Tradiční účes a precizně doladěná školní uniforma, která mi při pohledu na ostatní vyvolává zvracení.
Celá ranní část otravná nakonec nebyla. Při snídani jsem pozdravil Richarda, Williama, příležitostně i zbytek zmijozelské části.
Má velice bohatá rodina mi konečně zaslala věrného parťáka doplňující poslední část mé charismatické svůdné inteligentní osobnosti.

Dokonalý, téměř dvoumetrový a jednokilový společník v barvě temnoty. Skvěle vyjadřující kontrast se mnou, nejhodnějším a nejnápomocnějším zastáncem spravedlnosti a čistoty, mudly nazývaným božím vyslancem a andělem.

Po pečlivě vybrané snídani jsem uložil Paula na pokoj a vydal se na první hodinu.
Tu se nic výjimečného neudálo. Všímal jsem si především svého a všechny zdravil s přátelským úsměvem. V průběhu hodiny jsem si automaticky zapisoval šifrované poznámky.


Hodina psioniky


♠ Zmijozelští studenti
♥ Mrzimorští studenti
♣ Havraspárští studenti
♦ Nebelvírští studenti
• Alacazar Zmijozel


Druhá hodina se jevila zajímavěji než ta předchozí. O učivo v této hodině má zájem většina studentů dle mého odhadu. Netřeba skrývat, že je zájem i z mé strany.
Alacazar zavedl svůj zasedací pořádek. Netýkal se mne a tak jsem se rozhodl, že si ho nebudu všímat. Je mi ukradený. Jen jsem si pečlivě zaznamenal chování Reece, který se dnes ráno choval emocionálně labilně. Skoro bych na to zapomněl, jak jsem se věnoval Paulovi.
'Pokud mi to ráno neoznámil, oznámí mi to později nebo si to zjistím sám. Aspoň se zabavím.'
Věnoval jsem se opět učiteli. 'Proboha, působí jako druhý Moody. To snad ne.'
Poté, co se rozhodl předvést a odebral nám hůlky jen převrátím oči a zašifrovaně si něco poznamenám.
'Pravděpodobně to bude opakovat každou hodinu, uvidíme jestli na malý klam později přijde.' Rukou zakryji šibalský úsměv dokud nezmizí a nenahradí ho přátelský.
Zbytek hodiny opět přečkám v tichosti.



Studium mudlů (N62)


♠ Zmijozelští studenti
♥ Mrzimorští studenti
♣ Havraspárští studenti
♦ Nebelvírští studenti
• Violet Maria Primrosel


Posadil jsem se záměrně vedle Sinestry, která se mi včera nějak vyhýbala.
„Trápí tě něco, že ses mi včera vyhýbala nebo ses do mne zamilovala?“ řekl jsem k ní s úšklebkem a jistotou, jako bych si skutečně myslel, že mne miluje. 'Jak ji znám, určitě bude pokračovat v ignoraci. Je tak rozkošná, když se nafoukne.'
Mé vnímání a myšlení konečně dosahuje vrcholu. Včerejší vyčerpání si vzalo nějakou tu daň a má obnova trvala déle, než jsem předpokládal. Naštěstí již třetí hodinu mohu konečně naplno fungovat a využívat svůj perfektní intelekt. Jediná nevýhoda tkví v tom, že mi idioti způsobují bolesti hlavy.
'Pane bože, to je ona...' zděšeně jsem pohlédl na učitelku, z které jsem včerejší večer málem vyvrhl žaludek.

Po začátku hodiny se klasicky zeptala na mudly. 'Jak "originální" otázka...'

Začne ji odpovídat můj zmijozelský spolužák Nicolas.
'Och bože, proč raději nedržel hubu. Takto se ztrapňovat debilním kecáním.'
Následovala Angela, která reagovala na Nicolasův názor. Ten spíš vyzněl jako zastání mudlů a tak jsem ho nijak nevnímal. Raději jsem si vytáhl zápisník, ale místo zápisků jsem si začal malovat výrazy Sin, které se mi zdají mnohem zajímavější, když nemá vřelý vztah k mudlům.
'Ale ale... tuhle jsem potkal včera v knihovně. Zdejší nováček. Zahleděl jsem se na chvíli na Izabell, když se ujala slova.
Bohužel bych byl raději, kdybych si ji nyní nevšiml a to, co řekla přeslechl. 'Proboha, to tu skutečně hodlá vychvalovat mudly naprosto stupidními argumenty?!'
Chystal jsem se vybuchnout a všechny nazvat idioty. Naštěstí se však dříve ozval Isaac. Skoro bych se i pousmál nad jeho názorem, protože částečně sdílím stejný názor jako on, jenomže to by se prve musel zbavit toho stupidního amuletu.
Erika už jen potvrdila jeho slova.
Rozhodl jsem se raději nevyjadřovat, dokud neuslyším názor naší učitelky.

Studium mudlů - N62

Všichni přítomní

Ráno jsem se vzbudila s prvními slunečními paprsky. Probouzím se tak brzy odmalička, už jsem zvyklá. Protáhnu se, otevřu oči a vyděsím se. Ten pitomej pták už je zase tady! To by se mělo zakázat! Sovy mají taky sovinec, proč nemůžou mít havrani… já nevím, havraninec? Je jich tu v tom hradě víc než dost… Zoufale zaúpím a vyškrábu se z postele. Hodím něco na sebe, popadnu svého králíka a jdu si s ním sednout ke krbu ve společenské místnosti. Zase škola, zase utrpení, zase další měsíce bez mého milovaného Arana. Jen s Galainem… Podívám se na králíka na klíně a trochu si povzdechnu. Začátek školy je vždycky děsnej. Drbu králíka za ušima a tak nějak ignoruju, jak ubíhá čas. Na hodiny se mi nechce. Proč taky? Je to nuda. Radši se vytratím z hradu a potuluju se po venku. Rozhodnu se jít až na třetí hodinu. Jsem zvědavá na tu novou profesorku. Vypadá… dost ulítle. A ulítlý lidi jsou fajn, tak by to nemuselo být tak děsný. Tak se vrátím do ložnice, abych si vzala pomůcky, a pospíchám na hodinu. No… pospíchám asi není to správné slovo, ale neloudám se, to musí přeci stačit.
Vejdu do hodiny a… jejda, paní profesorka už je tady. “Ehm… dobrej,“ pozdravím nejistě. “Pardon, já… se zamotala na schodišti. Stačí se trochu zamyslet, ono se přesune a jste někde úplně jinde,“ vymyslím si rychle nějakou lež a jdu si sednout. Poslední lavice nejdál od katedry je bohužel plná. To mě moc nepotěší, a tak si sednu do lavice před ní. Vyndám si pomůcky no a zkusím dávat pozor.
Co víme o mudlech? Neuměj čarovat a bojej se vlků. Blázni. Nechápu proč. Můj Aran je ten nejlepší přítel, jakýho jsem kdy měla. A ještě si z vlků vyšlechtili takový malý krysí cosi a říkaj tomu pes. Teda některý větší plemena nejsou špatný, ale ti malí yorkšíři… brrr… Nahlas ale nic neříkám. Proč by? Zbytečné. To mě spíš celkem zaujme konverzace za mnou. Malinko se poušklíbnu. Jasný… další spor mezi čistokrevným čarodějem a čarodějem medlovského původu. Nechápu, co na tom hadi tak řešej. Umí čarovat? Umí. Tak v čem jme my, čistokrevný čarodějové, lepší? Tím spíš nechápu, proč sedí ty dva spolu. Zvlášť na týhle hodině. Ale co je to jejich věc.
Pak se zdá, že se to nějak zvrtlo ve veřejnou debatu. A všichni vysvětlují, proč se ta mudlové honí za majetkem. Ale ono je to logické, čarodějové jsou taky někteří chudší a někteří bohatší, žádná věda. “Konečně zajímavý názor. Tady Isaac má pravdu. Jediný rozdíl mezi námi a mudly vidím v té magii. Asi to máme v některých ohledech jednodušší, ale jsme z masa a kostí jako oni. Neříkám, že souhlasím úplně se vším, co se u mudlů děje, ale nějaké klady mají taky.“

N62 - Studium mudlů

Ianto Williams, Violet Maria Primrose, Nicolas Hook, okrajově Romain Roux s Alacazarem Zmijozelem a ostatní spolužáci

Do třídy začali pomalu přicházet ostatní spolužáci a profesorka, která se s pár dalšími zajímala o kočku ve společnosti Romaina, se také pomalu přesunula na své místo u katedry. Ještě, než profesorka však stihne zahájit hodinu, tak se u mojí lavice objeví Ianto a zeptá se, jestli by si nemohl ke mne sednout. "Jo, jasný.."
Odpovím bez problému. Nic proti němu nemám. Není to moc výrazný člověk, ale za tu dobu, co tady do školy chodím, jsem stihnul postřehnout, že je dobrý v lektvarech a taky je to člen našeho famfrpálového týmu. Což jsou mimochodem obojí věci, které jsou pro mne absolutně tabu už z toho důvodu, že si správně neuvařím ani čaj, natož lektvar. A nejlepší využití pro mé koště je zametání podlahy. Otevřel jsem si sešit a cvaknul jsem propiskou, abych byl připraven si cokoliv po případě psát. Ianto měl však ještě jeden dotaz. Moc jsem na předchozí hodině nedával pozor, ale pokud si dobře pamatuji, tak na nás profesor Zmijozel měl jednu otázku. "Máme zjistit, kdo byl považován za největšího nitrozpitce, který prý také patřil k této škole."
Vysvětlil jsem mu. "V pořádku, taky se teprve znovu adaptuji na ten režim, ačkoliv už je to po xté."
Oplatím mu úšklebek. Profesorka zrovna také začne mluvit a znovu se představí. U večeře jsem si jí moc nevšímal, takže je dobře, že své jméno zopakovala. Vzhledem vypadá spíše jako studentka, kdyby neměla tak svérázný styl oblékání, tak by s tím asi měla problém. Ale sluší jí to.
Myslím, že v této místnosti je dost lidí z mudlovských rodin, co by o tom mohli povídat dost dlouho. Očekávaná hloupá poznámka přišla ze strany Nicolase. Ani nevím, jestli to tak znělo úmyslně, nebo ne. Několik lidí však hned zareagovalo a já si myslím, že když už to zde tak oživilo, tak bych také mohl něco říci. Zvednul jsem tedy ruku a následně jsem spustil. "Ano, jak řekli spolužáci, je tomu tak. Spousta lidí si nemůže dovolit, co chce a musejí pracovat. A sehnat práci, která vám vyhovuje také není zrovna lehké. Pak jsou tu však i lidé, kteří se narodí do dobré rodiny a mají se přirozeně líp a vše jim vlastně do toho klína padá. Metaforicky řečeno. "
Polknu. "Je to stejně vrstvená společnost jako ta kouzenická. Jen není závislá na kouzlech, ale penězích. A když máte peníze, tak máte moc. A to vám dává prostředky k tomu, aby jste si postavili například velký dům, či nějak využili ty peníze, aby jste svůj obnos ještě zvýšili."
Pokračuji. "Kouzelníci i lidé dýchají stejný vzduch, žijí v domech, mají stejné pocity a podobnou heirarchii. Lidé kouzla nahrazují svými vynálezy a pokrokem. Co se zkrátka snažím říci je, že mudlové nejsou až tak rozdílní od kouzelníků."
Ukončil jsem své povídání a ani jsem se na Nicolase a ostatní neotáčel, aby to nepůsobilo nějak moc impulzivně. Trošku si povzdechnu a opřu se o lavici oběma rukama.

Skok z jedné hodiny do druhé…. učení o mudlech? ani nemusím můj táta se jim nezapře

Všichni

Pslouchala jsem profesora Zmijozelského a tak jsem tím, nějak byla až moc zaujata celou hodinu, ani jsem si nevšimla, zda si někdo vedle mě sedl nebo ne. Nebo naopak kolik lidí ke mě přišlo, ale joo vlastně mě a ještě jednu holku hodil dopředu. Nějak jsem na to v tom poslouchání zapomněla. Snad nevypadám, jako bych měla zájem o něj, to fakt ne, ale jeho hodina je jiná, než doposud jsem zažila, člověk v tom něco vidí, nějakou budoucnost. Ač si teda nemyslím, že bych v něčem z toho ninikala. Oheň? haha no leda umění, jak se ohněm zranit. To ano, to mi jde velice dobře, na to jsem odborník. Podle mě.

Pak někdo použije oheň, ten zjevně ten dar má, ale nekoukala jsem kdo. Otevřu dveře a do třídy dojde nějaký kluk, vypadá jako by zrovna vstal a proto se musím usmát, občas se hodl stane, že zaspí, sleduju ho jak si jde sednout a to Ačko už strhává body, sama pro sebe se ušklíbnu, mnojo pan je dokonalej, asi se mu to ještě nestalo. Už tomu, ale nevěnuju pozornost, jen se podívám po třídě a nevidím tu Romaina ani Gabriela. Divné asi to mají omluvené snad. Opřu se opět o židly a sleduju výklad, dělám si poznámky, abych měla vše co potřebuju a když se budu moc nudit, půjdu do knihovny a něco si o tom ještě najdu.

Najednou konec, podívám se na hodiny a ještě byl čas, ale profesorkej asi neměl už na nás naladu, taky ho asi otrávilo, že mu do tříd chodí, jak do hospody, nějak se ani nedivím, člověka někdy něco rychle otráví. Pomalu si nasoukám učebnici a tužky do tašky. Nepoužívám to debilní péro, je velmi nepraktické a blbě se uschová, ale někdy jo, když píšu nějakou úlohu do školy na pergamen, tak je jasné že ano. Tužkou bych to protrhla, bych řekla. Než odejdu pozdravím profesora než odejdu a jdu rovnou do učebny N62. Teda spíše se táhnu za ostatníma, jinak bych měla problém to najít.

N82

[/b][/center]Otevřela jsem dveře a viděla jsem Violet usměv se mi roztáhl a šla jsem za ní, podzravila jsem jí potichu, jako na chodbě a nakonec jsem pozdravila, jako normální studentka profesora. Sedla jsem sí někam k oknu asi nějaká prostřední lavice nebo tak a čekala, až dojdou ostatní. Bohužel tento předmět nebude moc můj oblíbený, protože nesnáším, jak se můj nebohý otec chová, neříkám, že furt ale je to hrozné. Občas mi přišlo, že se nás i bojí. Spojím ruce před sebe a položím je na lavici. Sleduju dění venku, mám chuť se jít konečně podívat po okolí, ale v mém případě, bych se asi jen ztratila.

Najednou se tam objeví i Romain tak i Gabriel. Usmála sem se na ně a mírně zamávala, jen nevím zda si mě všimli, musím říct, že se oba změnili od posledně co jsme se neviděli, ale proč taky? To se člověk musí měnit, aby sem zapadl? No tak to ne, ja taková nebudu, pořád budu stejná, jako vždy. Vidět tu kočku a ještě u něj, jen pozvednu obočí. Tak přemýšlím co dělá asi moje Blue. Snad nic moc nekouše, protože jí asi jinak uškrtím. Ten poslední kluk, je nějak moc na vše hrrr. Dokonce snad i balí učitelku, musím si zakrýt pusu, abych se nesmála nahlas a otočím se směrem k oknu. Je to celkem zábavné, tak téhle třeba dělají taky mudlové, a tenhle si to ani neuvědomuje, mluví tu o nich jako by byli nějaký povl, ale přitom sám by se k nim hodil. Oni chtějí peníze a on? Prachy to nebudou, nevypadá, že by střádal.

,, No to víš, musí vydělávat peníze, jim prachy do klína nepadaj, jako některým. Takže ano většinou pracují, aby nemuseli jíst odpaky a žít na ulici. Chtěla bych vidět některé z vás, jak by dokázali nepracovat a žít v těch nejhorších podmínkách.” Pozvednu obočí. Znám hodně mudlů, co žijí na pokraji chudoby, bohužel jim moc pomoct nemohu…..

N62 - Studium mudlů - ještě před hodinou

ve třídě - u lavice Romaina

Krátce jsem se pousmála, když jsme si s Romainem vyměnily pohledy. Jeden z mála lidí, kterého jsem dokázala snést. I on měl své zvláštnosti. Třeba to, že nemá žádného mazlíčka. Dost neobvyklé pro bradavického studenta. Ale je pravda, že v Krásnohůlkách studentky také nejsou obklopeny zvířaty.
To samé se nedá říci o Thomasovi, kterého jsem ale příliš neznala. Jen vím, že se hodně změnil, ovšem do takových věcí nos nestrkám.
Profesorka už hodlala hodinu zahájit, a tak jsem směrem k Romainovi jen dodala: "Tuhle rasu jsem už viděla. Je původem z Egypta. Nikdy jsem se ale o jejich chov víc nezajímala. Ale neboj, něco vymyslíme." Krátce jsem střelila pohledem po profesorce: "Po hodině..."

Hodina začíná

Vrátila jsem se zpět ke své lavici, kde seděl i Nicolas. Zde se žádné úsměvy nekonaly, ani náznak. Proč taky. Rychle jsem si nachystala mudlovský blok a obyčejnou mudlovskou tužku. Vždy jsem to měla raději, než kouzelnické potřeby, i když jsem nedokázala vysvětlit proč.
Profesorka zahájí hodinu. Její poznámka o barvě historie mi při jejím vzhledu přijde úsměvná, ale navenek ani nehnu brvou. Stejně tak mě potěší její poznámka vůči Zmijozelským, ale opět si zachovám kamennou tvář. Ovšem její pobídka k tomu, abychom my sami shrnuli své poznatky, mě nepotěší. Tak nějak už to snad ví všichni, ne? A rozhodně nemám chuť se zapojovat do diskuse.

Jenže to jsem netušila, že můj soused, Nicolas, mě k tomu doslova donutí, i když určitě ne úmyslně. Nad jeho trapnou poznámkou jen krátce nakrčím nos a pak se také přihlásím. "Honit se za penězi zní trochu pejorativně. Jak si sám poznamenal, neumí kouzlit, a tak se musí uživit jiným způsobem. Jejich život se může zdát mnohem všednější a povrchnější, ale také dovede být mnohem drsnější." Věděla jsem, o čem mluvím, ale to už nikdo nepotřeboval slyšet.

Studium mudlů

všichni přítomní

Bylo vidět, že je učitelka nervózní. Musím říct, že jí neúplná jistota sluší. Počkala, než se všichni studenti slezou do třídy. Pozoroval jsem ostatní, jak si sedají do lavic, až si nakonec i Angela sedla vedle mě. Bylo na ní vidět, že se jí nijak moc nezamlouvá sedět vedle mě, ale co je v zasedacím pořádku, se musí dodržovat. Také bych nejraději seděl s někým jiným, nebo sám.

zapadnout mezi mudly není těžké. Stačí se chovat jako úplný trouba a neuměl. Dá se tu vůbec něco naučit ? stěžoval jsem si v duchu, ale nedal jsem na sobě nijak vědět svůj nezájem, aby profesorka neznervozněla ještě více.

Když pokračovala, zaměřila se pohledem na nás zmijozelské, jakoby přesně věděla, že by jsme velice rádi tuto hodinu vynechávali kvůli její nepodstatnosti. Když padla otázka co víme o mudlech napadlo mě mnoho různých věcí, které bych o nich řekl. Žil jsem mezi nimi dost dlouho a v ulicích londýna se o nich dá dost naučit. Přihlásil jsem se tedy, aby nenastala chvilka ticha. "Neumí kouzlit a o kouzlech už nemají ani ponětí. Stále někam spěchají a jejich největší starostí je vydělávání peněz." nemohl jsem si však při pohledu na profesorku odpustit poznámu "mimochodem, velice vám to sluší paní profesorko"