| |||
Violet |
| |||
|
| |||
Psionika (G82) Všichni ve třídě Ruka mi začala nepatrně cukat k tužce, jež ležela tak hezky nevinně na lavici vedle mě. Chtěla jsem si kreslit, něco dělat, zatímco profesor mluví nebo spolužáci pokládají otázky. Přeci jen, poslouchat můžu i u toho. Snažila jsem se držet na uzdě, jenže v hlavě se mi již utvářely další a další obrázky. Tiše jsem zaklela a sklonila jsem hlavu. Tok inspirace přerušil pozdní příchod jednoho ze studentů. Nepatřil k nám, za což jsem byla ráda, už tak je pro nás těžké nějaké získat. Skoro jsem ale až tomu klukovi chtěla poděkovat, protože díky němu zase můžu sedět hezky v klidu, nic mě neláká, nic mě nevyrušuje. A tak jsem mohla bezpečně naslouchat zvědavým dotazům našich spolužáků. Kayla položila jeden moc zajímavý. Představa toho, že bych si dokázala povídat v mysli se Sisi, byla skoro komická a zároveň tak ďábelská... Ne, asi bude lepší, když se zrovna tohle nikdy nenaučím. Pro dobro celého lidstva. Další otázka se dotkla nitrozpytu. Bylo mi jasné, že mezi těmihle dvěma předměty bude rozdíl - už jen v tom, že se psionika zabývá i jinými věcmi (evidentně). Na profesorovu otázku jsem odpověď asi věděla, ale nehodlala jsem odpovídat. V historii kouzelníků existovalo několik nadaných nitrozpytců a vybrat jen jednoho by asi bylo obtížné. Navíc se to trošku pohybuje mimo mé zájmy, takže asi tak. Pak se zeptal, jestli někdo z nás nemá nadání na některý ze zde probíraných oborů. To si to snad v mé hlavě přečetl? Protože tohle přišlo jako na potvoru. Ve třídě jsem asi jediná... usoudila jsem, když všichni mlčeli. Rozhodla jsem se tedy zamlčet své ovládání ohně. Nemám důvod to tady předvádět. Jenže jako by se proti mně oheň spikl. Jakmile jsem se natáhla po své hůlce, abych si ji zase vzala zpátky, vytvořil se kolem ní ohnivý prstenec, který se točil dokola. Abych si mohla svou hůlku vzít, tak jsem musela s tím plamenem manipulovat. Zatraceně, zaklela jsem v mysli a s lehkostí jsem si plamínek "omotala" kolem pravého předloktí. Jednal se mnou něžně a opatrně, nechtěl mi ublížit. Než jsem si hůlku znovu uklidila, nechala jsem oheň zmizet. Pokud si nevšimli někteří spolužáci, profesor to určitě musel vidět. Ach jo, povzdechla jsem si. Tohle jsem opravdu nepotřebovala... Nejraději bych se teď propadla do hlubin země a navždycky tam zmizela. |
doba vygenerování stránky: 1.4006888866425 sekund