| |||
Nádvoří s Liv - MINULÝ DEN ,,Za tohle mi přece nemusíš děkovat. Je to má povinnost. A navíc, mám pocit, že bys udělala to samé ty pro mě." Usměju se a znovu ji vezmu kolem ramen. Mezitím, co vypráví o své matce pomalu obejdeme nádvoří.,,Prášky? Jen prášky? Nechodí na žádné sezení nebo tak?" Nechtělo se mi tomu věřit. Její matka na tom není dobře a oni ji dají jen prášky? Tohle bych pochopil v mudlovském světě ale ne v tom kouzelnickém. Zakroutím nad tím nechápavě hlavou. Divný doktor.. ,,Chápu, že to musí být těžké.." Poznamenám. Já nad takovouhle věcí nikdy nepřemýšlel. Možná proto, že mě ani nikoho ze známých doposud nepotkala. Nedělal jsem si s takovými věcmi těžkou hlavu. Obdivuji ji za to. Obětovává svou zábavu a vše jen pro ni. ,,Tak studené." Rozesměju se při zmínce o moři. ,,To bys měla zůstat na koupališti. Vlastně, na brouzdališti!" Opravím se. ,,Abys dosáhla na dno." Zazubím se a znovu popíchnu ji a jeji výšku. ,,Já taky ne." Odpovím. Víc nevím, co k tématu říct. Jen doufám, že se na bývalou přítelkyni nezačne vyptávat. V malé odmlčující palce vytáhnu z kapsy hodinky a zkontroluji čas. ,,Asi nebudeš mít radost.. Ale je skoro večerka. Takže, pokud se chceš ještě stihnout včas umýt.." Povytáhnu obočí. ,,Měli bychom utíkat." Uchechtnu se a vrátím se s ní do školy. Když se pak rozloučíme, rychlostí světla se vrátím zpět na pokoj, vezmu osušku a letím do umýváren. Když se vrátím, na pokoji už jsou všichni. Když procházím kolem postele Kenjiho, jen mu zlomyslně stáhnu peřinu a zapluji do své postele. Snídaně, runy a G82 Snídaně jako vždy u mě probíhala trochu potišeji než na zbylých stravovacích hodinách dne. Trvalo mi zkrátka trochu déle, než se plně probudím, zorientuji a smířím s tím, že je tu další den plný otravných učitelů, nesmyslných úkolů a dalších strhnutých bodů. Cestou k runám, jsem si kapsy napakoval pečivem (to abych při hodinách neusnul - jídlo mě dokáže udržet vzhůru) a rozešel se do učebny. Již automaticky jsem vyhledal místo vedle svého nejlepšího kamaráda a tak nějak napůl ucha poslouchal, co profesorka říká. Sám velký Ódin byl nepochybně velmi obětavý muž, ale já to moc dobře nechápal. Za těch devět dní, probodnutý kopím musel přece umřít. Tak jaképak osvícení a následné vykládání run? Komu to jako mrtvý povídal? Zakroutím nad tím hlavou a nakloním se ke Kenjimu. ,,Magor." Odsoudím Odina. Když vidím, že můj spolusedící si jako obvykle nehodlá psát zápisky, rozhodl jsem se to protentokrát! vzít do vlastních rukou a pár poznámek si zapsat. ,,Jak bylo to písmo co máme udělat jako domácí úkol? Futrak?" Syknu k němu doufajíc, že mi poradí. Po skončení run se šouravým krokem vydám do učebny G82. Znovu si sednu do jedné lavice s japončíkem a podezíravě pohlédnu na oko na katedře. Nemám toho prášila rád. Vidí naprosto všecko a neznám člověka, co by tuhle učebnu měl rád! Nedá se tu opisovat. Proto tu tak neradi všichni píší testy. ,,To sem na toho Zmijozela zvědavej." Utrousím poznámku pod vousy. To už se ale dveře učebny uzavřou a do nich vstoupí i nový profesor. My o vlku.. Bohužel nás s Kenjim rozsadí. Netuším proč a kvůli čemu to udělal, ale uvolním místo Liv a sednu si o lavici vzad, kde sedí ten nový. Jak se jenom.. Aha jasně, Gabriel. ,,Zdárek." Pozdravím ho, jakobychom se znali roky a položím lokty na stůl. Zkoumavě si profesora prohlédnu a s nepředstíraným zájmem poslouchám, co říká. Zatím to nebylo nic moc zajímavého ale jsem zvědavý na každého nového profesora. A tenhle není výjimka. Jakmile nám odebere hůlky, jen trochu sebou cuknu. Nejsem zvyklý na zabavování věcí a .. Moment. Vlastně jsem. Snape to dělá rád. Když zmíní slovo meditace, obočí mi vylétne trochu nahoru. Budeme meditovat vážně? Neodpustím si ušklíbnutí. Těším se až uvidím toho vietnamce s překříženýma nohama a spojenými prsty na kolenou. |
| |||
|
| |||
Psionika,G82 Celá třída Začalo to vcelku dobře, po mém proslovu se nikdo zatím nezvedal a nevydal ze dveří, mnozí byli dokonce hodně pozorní a začali se dívat mým směrem. Jiné znervozňovalo to že jejich hůlky jsou na mém stole... Pohledem sem přejel tváře, lehce se usmál a chtěl začít mluvit dál, pak se ale otevřeli dveře...Dle svého zápisníku, nahlášení toho kdo chybí mi scházele ale už jediné jméno....Pohlédl sem ostře na na příchozího Omlouvat se můžete leda svým kolejním spolužákům, - 10 bodů Havraspáru za váš pozdní příchod, vítám vás pane Ravene,příště ať se to neopakuje, po hodině vás jistě spolužáci seznámí s tím o co jste přišel... než se stihl rozejít na místo, ukázal sem jen s klidem na hromádku hůlek před sebou a pokynul dlaní,, doufajíc že mu dojde že má odevzdat tu svou.... Další dotaz příšel od mladé slečny z téže koleje jež právě slaví svůj úbytek bodů... Jistě slečno Kaylo? K vaší otázce řeknu jen toliko že základem pro to je stát proti intelgentnímu zvířeti znalého lidské řeči, a nebo být zvěromágem, pak se ale dorozumíte jen se zvířetem do kterého se dokážete měnit, ale aby jste si povídala s ptáky co přiletí občas na krov je hloupost, obecně...kočky,psy a jiná domácí zvířata co žijí s lidmi,prasata, papoušci, nečekaně testrálové,jednorožci,draci a hadi... Vypadalo to že mohu pokračovat ale pa se zeptal další chlapec jak bych vám to vysvětlil chlapče...za prvé mne zaráží že se nitrozpit i nitroobraa zde učí tak brzy, před zkouškami vašich získaných praktických znalostí... přejdu klidně k oknu a zadívám se ven dál s klidem vedoucí výklad, napojen vnitřně na oko na katedře, přeci jen kdyby se někdo chtěl natáhnout pro hůlku.... Umění nitrozpytu je velmi náročné a vyžaduje neobvyklou sílu vůle, stejně jako psionika, Nitrozpyt je jen o čtení myslí, k tomu někoho ovládnout vám nepomůže, jen znáte jeho mysl,vzpomínky...to je lepší slovo, telepatie v psionice ale postupuje dost do hloubky, kdybych chtěl začne tady skákat na jedné noze a zpívat God save the Gueen...v podstatě je telepatie kterou učím, o dost složitější, ale pro její plné ovládnutí vám chybí jak síla tak trénink, psionickým vědám sem veden už od svých 5 ti let, ale můžu vás ujistit že nitrozpit i obrana vám budou nápomocny...Navíc u nitrozpitu nevíte že se vám někdo hrabe v hlavě, v případě komunikace myslí o tom vědět budete, i při soubojích... zase se otočím a rozhlédnu po třídě... Možná to zní jako chvástání, ale je za tím více drazí studenti...učím vás jen základy ale záběr psionky je mnohem větší, jistě né všichni z vás budou schopni ovládnout základy, a další budou mít talent, k ovládnutí ale stejně povede dlouhá a úmorná cesta plná let cvičení a zkoumání... Vydechnu a jdu si sednout.... A pokud vás zajímá proč neučím i nitrozpyt a nitroobranu, odpověďí je že tato místa byla již obsazena, ale zeptám se vás Reece i ostatních zda víte kdo je považován za jednoho z největších a nejnadanějších nitrozpitců ? chvíli počkám na odpověď a pak pokračuji dál... Je zde někdo kdo má ač možná nevěděl nadání na psionické vědy které zde budeme probírat? při svých slovech se otevře krabička mých cigaret (odkaz) a jedna mi pomalu letí k ústům... třeba již zmíňovaná telekyneze? cigareta mi vletí s klidem mezi rty, kde se ihned její konec rozžhaví.... Pyrokyneze či ovládnutí ohně? a pak vyfouknu dým....ale v hlavách všech se ozve můj hlas.... Nebo jste snad telepaté? usadím se na katedru a s klidem vytáhnu i malý popelníček, pak jen vydechnu a mávnu rukou, hůlky se vznesou do středu mezi lavice aby si je mohli studenti rozebrat.... Někteří z vás byli moc klidní, jiní moc nervozní bez nich, nuže začneme se seznamovat s meditacemi na zklidnění mysli pokud nemáte nyní další otázky... vím že ale mysl půlky je nyní nasraná že si s klidem kouřím v hodině, a drhá začíná být těžce nasraná pro to že by si jistě dali taky, protože kupodivu, místností se nese příjemná vůně kvalitního tabáku která se ale ihned díky mému přičinění táhne směrem nahoru aby si nikdo nemohl stěžovat že načichl.... |
| |||
Hodina psioniky Alacazar Zmijozel Dívám se na profesora, naslouchám jeho slovům a v hlavě se mi objevi otázka. Trochu se zamračím. Možná není určena jemu jako spíš profesoru Miettinenovi, ale- |
| |||
DALŠÍ DEN Všichni? Pomalu dojídám snídani a snažím se do sebe dostat co nejvíc kofeinu. Sice jsem se dneska pořádně vyspala, ale i tak je na mě prostě moc brzy. Když už bylo na čase jít, lítostivě jsem pohlédla na ještě z půlky plnou konvici kávy, ale přinutila jsem se nebrat si ji s sebou na Starodávné runy. Během hodiny stále ještě zívám, ale snažím se psát si poznámky. Nepřijde mi to zase až tak důležité, tak si nepřítomně kreslím po okraji různé malůvky. Na konec stránky si pak napíšu poznámku o domácím úkolu. Bezva. Další úkol a to je teprve druhý den. Aspoň, že už mám ten horoskop... Společně s ostatními se přesunu na psioniku. Jen co si sednu, přijde Alazacazar a posadí mne jinam. Pokrčím rameny, posadím se a usměju se na Izabell. Z tašky si vytáhnu čistý pergamen a psací potřeby a poslouchám. Zní to zajímavěji než Runy. Po vyzvání položím hůlku na lavici. Když se začne hýbat, zkusím ji chytit, ale vysmekne se mi a odletí na katedru. To mě trochu nakrkne, i když chápu, co tím chtěl dokázat. Přijdu si jako bez ruky, nicméně to na mě udělá dojem. Tohle by se rozhodně dalo nějak využít... Přihlásím se. Do třídy ale zrovna v tu chvíli vtrhne Sebastien. Zašklebím se, snažím se nezapomenout svoji otázku a hlásím se dál. Pokud mě vyvolá, položím otázku: "Pane profesore? Je možné se do nějaké míry telepaticky dorozumět se zvířaty?" |
| |||
Bored, bored, bored, bored, bored, bored, bored, bored •Kdokoli označený v příspěvku 2. září Byl jsem příliš unavený na složitější pojednání o točení větru. Po chvíli jsem knihu odložil a vydal se do postele. Chvíli jsem se ještě vrtal v obvodech hada, ale poté co mě řízl při zkoušce do ruky jsem odložil i jeho. Pár kapek se vsáklo do peřiny. Je mi to jedno. Padl jsem na polštář a zadíval se na svou lampičku. Uvnitř sklenice se mihotají blesky a ozařují mou tvář modrým světlem. S povzdechem jsem přes výtvor přehodil látku. Nepřišel jsem na to jak cíleně tlumit světlo. Nox nezabral, jak se dalo čekat. Jsem příliš neschopný na to, abych vymyslel jak utišit bouři, byť jen ve sklenici. Vlastně by mě ani nenapadlo ji tam cpát nebýt sestry. Měl to být dárek k narozeninám. Naštvaně jsem se otočil na bok a vzápětí usnul. Tenhle den byl už tak plný zklamání. Neměl bych si vytvářet další. 3. září Den pro mě začal kondičním během okolo školy. Vstávám proto brzy, aby mě nikdo neviděl v tílku, kanadách a kraťasech. Bylo by to nepříjemné, ponižující a nedůstojné. Nikdo by to nechtěl. Jako vždy se vyhýbám lesu. Kdo se bojí, nesmí tam a já... se držím dál. Záhy jsem se vrátil na kolej, osprchoval se, navlékl do hábitu, upravil se, připravil knihy a nastal čas vybrat si dnešní projekt. Dál pracovat na hadovi, Halloweenském výtvoru, sokolovi, vlku nebo... vytáhl jsem z plátěného vaku malého černého draka. Posledně mi zlomil čtyři kosti, když jsem se ho pokusil nastavit. Ano, dnes potřebuji něco pořádného, budeme mít studium mudlů. To je velmi nudné. Opatrně jsem draka zabalil, vzal si nářadí a vydal se na snídani. |
| |||
Páteční první hodiny Všichni ve třídě Dneska jsem šla dost pozdě spát. Knížky jsou skvělá věc, ale ne ty napínavé před spaním kdy zbývá něco přes 150 stránek. Už nikdy... Moje první myšlenka po probuzení. Ale zítra se dospím, je víkend. Hodím na sebe stejnokroj, prohrábnu si vlasy a narychlo si zamaluju kruhy pod očima. Dnešek bude zlý. Po snídani se přece jen trochu proberu, ale první hodina - runy - mě zase dokonale uspí. Vyprávěla nějaký příběh o Odinovi, ale už ani nevím o co v něm šlo. A to je teprve začátek. Druhá hodina je psionika s novým učitelem. Prosím ať v klidu! Ale soudě dle jeho příjmení to bude další Snape. Ve třídě jsem brzo, a tak zapadnu do volné lavice v zadní polovině, někdy u zdi abych se mohla opřít. Třída se postupně plní a nakonec se dostaví i učitel. A hodina začne. Začne tím, že si pohraje se zasedacím pořádkem. Ano, je to další Snape... Pomyslím si otráveně, ale i chápu že je to z jeho strany docela chytré. Na začátku - jak jinak - proslov o tom že všichni máme být strašně hodní. Takže klasický plán, počkáme co je schopen snášet a tolerovat. Trochu se probudím a rozhlédnu se po třídě jestli si někdo nepovídá. Ale zdá se že momentálně nic. Po jeho dalších slovech neochotně položím hůlku na stůl a čekám co bude. Velmi mě zaskočí když se všechny hůlky zvednou a odletí na jeho stůl. Tohle se mi vůbec nelíbí. Je to vůbec - moment, říkal pyrokyneze? Právě jsem se probudila. Bezvadné, to zní dokonale! Podepřu si hlavu a začnu učiteli věnovat zvýšenou pozornost. |
| |||
Pátek Válela jsem se v peřinách. Šla jsem spát až pozdě v noci. Všechny ty dnešní zážitky mi nedaly spát. Ne, že by se toho stalo tolik. Jen jsem byla jmenovaná náhradou za jiného učitele a přijela mi sestra, nicméně pro mě to bylo vzrušující. Něco jako konec mého nudného života? A bože, jak ten musel být nudný, když ho takovéhle maličkosti dokáží zpestřit. Snídani jsem nejspíš nestihla, jelikož na mých hodinkách odbíjela devátá hodina. Líně jsem se vyškrábala z postele, abych se uvedla do provozu schopného stavu. Hodila jsem na sebe obvyklé hadry a vydala se do skleníku. Už teď mě bodalo svědomí, když jsem si uvědomila, že jsem péči o rostlinky trošku zanedbala. Rozhodla jsem se to všechno napravit. Ve škole bylo celkem rušno a hádám, že měla začít či už probíhat hodina. Zavřela jsem se ve skleníku. Jako vždy mě obklopilo mírumilovné ticho, teplo a klid. Moje malé království. Smějanky mě přivítaly svým rolničkovým chichotem a já se jala zalévat bylinky. Nebylo kam spěchat, dávala jsem si na čas. |
doba vygenerování stránky: 0.90763807296753 sekund