| |||
Nový den – nové povinnosti Já a možná někdo kolem Ráno jsem vstala podstatně později, než tomu bylo včera. Možná za to všechno mohly zážitky minulého dne. Dokonce jsem byla požádána, zda bych nepřevzala povinnosti školní psycholožky, s čímž jsem tedy nakonec souhlasila. Se stoupajícím počtem studentů, kteří nepocházeli s čistokrevných rodin, stoupalo – prý – i počet různých problémů se kterými se museli potýkat. No, možná by spíš než psychologa potřebovali pořádného bodyguarda, co se týče problémů tohoto rázu. No, zatím není třeba nikam spěchat, momentálně nemám žádnou aktivní hodinu v dohledu, takže hodina spánku sem, hodina spánku tam, snad nikomu nebude vadit. Při soukromé snídani jsem si dokončila vstupní testy pro milé studenty, aby se v mou první hodinu příliš nenudili, ale pak už se mi v kabinetě zůstávat nechtělo. Trochu jsem pouvažovala nad myšlenkou, že bych si vyšla ven – přeci jen mě to zas a znova táhlo k přírodě a nakonec jsem si ji i odkývla. Uzamkla jsem kabinet a vyrazila chodbami Bradavického hradu, cestou jsem minula paní Norrisovou, jejíž bedlivé oči sledovaly zbloudilé studenty mnohem lépe než jakýkoliv bachař v nejstřeženější vesnici. Tuhle rasu kočky jsem vždycky měla ráda (a že jsem jich na staré škole potkala dost), tahle konkrétní micina mi přišla poněkud jiná…podivná, proto jsem se jí raději vyhnula a vzala to jinou chodbou, než přicházela ona. Stanula jsem na vrcholku hlavního schodiště, přímo pod vitráží s Bradavickým erbem a scházela jsem dolů ve vstupním vratům |
| |||
„ Konečně “ ve škole, a rovnou na hodinu psioniky- Nikdo konkrétní V 9:20 jsem dorazil na školní nádvoří. Krátce jsem okolí projel pohledem a oddechl si. " Je to snad celá věčnost co jsem prošel zdejšími branami naposled. " řeknu si tiše pro sebe zatímco se blížím k hlavní bráně Bradavic. Mezitím za mnou tiše cupitají má tři zavazadla s malýma nožkama. Když prošel nespočet dveří a chodeb konečně jsem se dostal na Havraspárskou kolej. Po zodpovězení hádanky jsem se vydal do pokoje. V pokoji se zavazadla a klec s havranem shlukly u rohu mé postele. Převlékl jsem se do uniformy, sbalil si potřebné knihy a pomůcky do batohu a vydal se najít učebnu své nastávající hodiny. V 10:20 jsem prošel dveřmi učebny G82, doufajíc že profesor jež zrovna učí se mě za můj pozdní příchod nepokusí zničit. Omluvně pohlédnu na profesora , " Velice se omlouvám za svůj pozdní příchod profesore, smím se usadit ? " Podívám se na profesora s omluvným výrazem, vyčkávajíc na odpověď. |
| |||
Hodina Psioniky- Okrajově profesor Zmijozel- 2. záříZrovna jsem se vytrhl z myšlenek o samotě jež mě tu na chodbě obklopovala, a zjistil jsem že do večerky zbývá sotva dvacet minut. Prudce jsem vstal a rychlým krokem se vydal přes společenskou místnost rovnou do pokoje. Když jsem se převlékal z uniformy do něčeho pohodlnějšího, všiml jsem si Viktorova výrazu, načež jsem mu do misky nasypal ptačí zob. Zítra má konečně dorazit Sebastien. Napadlo mě s náznakem úsměvu. Skočil jsem do postele a do pár minut jsem usnul. --------------------------------------------------------------------------------------------------- - 3. záříNa snídani jsem přišel trochu pozdě, ale i tak jsem stihl ukořistit topinku, která zmizela stejně rychle jako se objevila. Když jsem se podíval na hodinky polil mě pot. Věděl jsem že mám málo času,.. ale až tak málo ? Napadlo mě, načež jsem se obrátil a s brašnou v ruce jsem začal utíkat na hodinu Starodávných run. Hodina proběhla docela poklidně. O runách už jsem slyšel, říkal mi o nich strýc. Ba bych o nich i něco věděl kdybych mu tehdy více naslouchal. To je však minulostí, a současností je to, že si máme vypsat písmo Futhark. Ale co,.. alespoň se nebudu nudit. napadlo mě s náznakem úsměvu. Po hodině jsem se musel v nadcházejících několika minutách přesunout na hodinu psioniky. Do třídy jsem dorazil ne zrovna první, ale naštěstí ne pozdě. Cestou ke čtvrté lavici pravé poloviny místnosti, jsem všechny ptařičně pozdravil a usadil se. Zatímco profesor Zmijozel vedl úvodní proslov k hodině psioniky uvelebil jsem se na židli a brašnu s knihami a jinými drobnostmi uložil pod stůl. Po Alcazarově výzvě jsem položil hůlku na stůl a sledoval jak se vzdaluje. Když zakončil proslov, opřel jsem se do židle a vyčkával co se bude dít dál... |
| |||
Základy psionikycelá třída a asi nikdo konkrétní, jen v lavici Caylus Ráno jako každé jiné. Na září bylo celkem příjemně, i když bych možná snesla teplejší počasí. Ještě dřív, než se ostatní začali trousit do koupelny a nakonec do Velké síně k snídani, stačila jsem se převléci do tepláků a termoroláku, abych si vyrazila zaběhat. Nic velkého, jen jsem oběhla školní pozemky a za 20 minut jsem byla zpět. To už bylo v nebelvírské společence živěji. S přáním dobrého rána jsem se vydala do koupelny, omyla se, ustrojila se do uniformy, popadla nezbytné věci na hodinu a vyrazila na snídani. Nijak zvlášť jsem se do hovoru nezapojovala. Proč taky. Eliz mi donesla Denního věštce, a tak jsem s horkým šálkem kávy věnovala pozornost jen novinám. Źivot kolem mě mohl ubíhat jakkoliv hlučně, mě nic nevytrhlo. Po zhltnutí kousku pečiva jsem s ostatními vyrazila na hodinu. Hodina Starodávných run byla hlavně výkladová. Psala jsem si poznámky a snažila se dávat pozor, ale občas mé myšlenky byly samozřejmě jinde. Zvláštní... Nevím, zda bych se chtěla rozdělit o tajemství, které bych získala za takové utrpení. Ať si to podstoupí každý sám. Na druhou stranu... Ten pocit společenství, kdy bych byla ochotná toto vše podstoupit pro druhé... Existuje vůbec něco takového? Zatím jsem takové "souznění" necítila ani s vlastní kolejí. Poté následovaly Základy psioniky. Upřímně jsem netušila, co mám čekat. Navíc nový profesor... Usadila jsem se do lavice. Vedle mě měl sedět Caylus. Příliš jsem ho neznala, ne tak dobře. Jen jsem měla zvláštní pocit se před ním mít na pozoru více, než před jinými. Což je s podivem a vyžaduje to extrémní soustředění... Tichounce jsem si povzdechla. Hodina začala... Náš učitel vkročil do třídy. Bez brnění? Možná lepe... Nehnula jsem ani brvou, dokud jsem nespatřila v jeho dlani krabičku cigaret, kterou položil na stůl. Krátce jsem nakrčila nos. Dřív, než jsme se mohli něco dozvědět, začalo se přesazovat. Překvapeně jsem zadržela dech a čekala, jestli se mě to bude týkat. Na chvíli jsem svraštila obočí. Co tím jako myslí, že někteří budou více ve středu dění... Pečlivě naslouchám profesorovým slovům. Myslím, že on mou pozornost udrží. I když jsem se necítila dvakrát příjemně nebo bezpečně, tušila jsem, že tato hodina mi něco může dát. Ovšem jeho příkaz položit hůlku na stůl mě trochu zarazilo. Po očku jsem sledovala, co ostatní, a pak jsem to též udělala. Vzápětí jsem toho litovala. Co to... Znovu mi uvízl dech a cukla jsem sebou, když jsem tak snadno byla hůlky zbavena. Jestli jsem předtím měla chladný výraz, teď byl lehce nepřátelský. Samozřejmě jsem profesora poslouchala dál. Proč ty zbytečné teatrálnosti... Žádné otázky jsem samozřejmě neměla. Ale ze zvědavosti jsem se podívala, jak se tváří ostatní. Třeba můj milý soused v lavici... |
| |||
Ložnice, sprcha, síň, toalety, chodby a třídy Reece Sheehan, profesor a spolužáci Ráno jsem se probudil do mírně ponurejší nálady. Cítil jsem nepříjemnou bolest hlavy. Protáhnul jsem se a zahořkle jsem si zívnul. Nejraději bych strávil celý den jen v posteli a četl si, ale z toho by koukala absence a případné další potíže. Na to dlabu. Dnešek nějak přežiju. Zrovna jsem si nasazoval brýle, když se objevil Reece. Asi si dával sprchu. Jak jsem tak na něj koukal, tak mi bylo poněkud jasné, že mne nevidí zrovna rád. Jaké neštěstí, že jsme však oba ze stejné koleje, takže mne zde uvidí neustále. Alespoň během dne se mi může vyhýbat. A já jemu. To že jsem měl slabší chvíli mne asi moc neomlouvá. Počkal jsem, než Reece rychle zmizel a následně jsem se vyhrabal z postele a nemotorně jsem se postavil na nohy. Dal jsem najíst Byronovi i Lenoře. Vydal jsem do umýváren a dal jsem si celkem rychlou sprchu na probuzení a mírného potlačení bolesti hlavy. Nedá se říct, že by bolest zmizela, ale minimálně se zmírnila. Pro dnešek jsem neměl ani náladu řešit svoje vlasy a tak jsem se jen vysušil a zpět na ložnici převlékl. Nějak jsem to, co jsem měl v současné době na hlavě, porovnal a vzal si tašku s věcmi na učení. Následně jsem odešel na snídani. Moc dlouho jsem se tam nezdržoval. Neměl jsem moc náladu na bavení se. Pokud si mne tam někdo všimnul, tak jsem možná kývnul, ale nijak jsem se ohledně toho dále nevyjadřoval. Po snídani jsem ihned zamířil na toalety a drhnul jsem zoubky mezizubním kartáčkem. "Nic tam nezbude.. nic!" Jakmile jsem byl jist, že mám čisté zuby, tak jsem toalety opustil a nahrnul jsem se do třídy, kde jsme měli první hodinu. Runy vždy byly vždy jeden z předmětů, které mne nějak více zajímaly. Během této hodiny jsou nezabloudil pohledem moc nikam jinam. Seděl jsem vpředu a zapisoval jsem si vše, co jsem pochytil. "Tenhle úkol by mne mohl bavit.. Později bych mohl zajít do knihovny jej vypracovat.. Třeba tam najdu i více informací.." Vymýšlel jsem dopředu čím se zabavím. Hlava mne stále bolela, ale to se během hodiny tolik neprojevovalo, protože jsem byl zaměstnán. Přestávku jsem strávil couráním po chodbách. "Opravdu jsem takový?" Vzpomínka na včerejší večer záludně vyplavala do hladinu jezírka mých myšlenek. Kdyby neměla začínat další hodina, asi bych se musel ještě chvíli nutit nad tímto tématem uvažovat. Byl jsem však v jistém smyslu osvobozen. Prozatím. Dostavil jsem se do další třídy. Kromě jiných zde chyběl chvilinku i profesor. Nepřítomnosti spolužáků jsem nepřikládal nějaký zvláštní význam, tohle tady není až taková abnormalita. Profesor se po pár minutách dostavil. Působil celkem fajn, nijak zvlášť mi nevadil. A pak to přišlo. "Je v tom nějaký zlý systém?" Pomyslel jsem si. Nestál jsem dlouho, raději jsem jej poslechnul. Snažil jsem se být od Reece natočen bokem, abych mu moc nelezl do výhledu. Vytáhnul jsem si vše potřebné k případnému zapisování a nervózně jsem si poklepával nohou. Poslechnul jsem a položil jsem svoji hůlku na stůl. Následně jsem mohl sledovat, jak s hůlkami ostatních přiletěla na jeho stůl. "Pokud se po mne nebude chtít lézt Reecovi do jeho hlavy, či naopak, tak by vše mělo proběhnout hladce.." Zhrozil jsem se nad tou představou. Pravda je, že by mi tento předmět měl jít, soustředit svoji mysl docela umím, u jasnovidectví je to též důležité. Teď už záleží na ostatních okolnostech. Opřel jsem se o ruce, které jsem si položil před sebe. |
| |||
Den minulý-chodba u knihovny Rebecca,Violet,LiemHolčičí procházku jsem celkem dost uvítala, protože to byla dost příjemná změna. Doma moc kamarádek nemám a tady to vypadá, že o ně nebude nouze a taky dvě profesorské, to se jen tak nikde nevidí. Šouráme se chodbou a Violet a Ros se domlouvají, že za někým chtějí později zajít, nemám nějak tušení o kom to vlastně mluví, ono to bude asi pak celkem těžké pro mě se zorientovat nad lidma a učitelama. Ale to se poddá, jen tak vzpomínám, na první rok v Krásnohůrkách to byla taky velký sranda. Tady je to, ale jiné, což mi ale vyhovuje. Bude to jiné v to věřím….MUSÍ! Zastavili jsme u nějakých podívných obrazů, když Violet tak trochu vypískne a já se na ní podívám, co se děje. Nějaké ztracené zvířátko? Je to se jen tak nevidí, taková krásná opička a k tomu fešnej kluk…hmmm tady snad zkončili ti nejhezčí kluci, ale ještě to nemá na toho co sem tu potkala. Zavrtím hlavou, abych vyhnala tyto myšlenky. Procházeli jsem se celkem dlouho, vlastně až do večerky. Není nad to mít osobní doprovod učitelský, až přímo na kolej. To si snad ani nezasloužíme. Rozloučila jsem se s ostatními a šla na pokoj, kde jsem si vzala ještě hygienické potřeby, zeptala jsem se nejbližší holky kde je koupelna a prostě šla. Tak tak jsem došla do pokoje, ale nakonec jsem to našla….. Čistá a uvolněná si zalehnu do postele a koukám do stropu, moje první noc. Podívám se do všech čtyř rohů a pak zavřu oči. Říká se, že když někde spíte poprvé to co se vám zdá se vám pak splní, tak doufám, že můj první sen nebude nějaký horor, ale tak snad jediný horor zde na škole, pro mě může být profesor Snape a nebo já jeho. Lektvary mě baví, snažím se, ale jsem na to opravdu levá, když něco nevyhodím do vyduchu jsem za to ráda. MOJE PRVNÍ SNÍDANĚ V BRADAVICÍCHRáno, když jsem se probrala, tak jsem bla dost unavená, moc jsem toho nenaspala, mám s tím poslední rok celkem problém. Usla jsem nad ránem a tak musím vypadat, fakt úžasně, ale tak nejsme tu na modní přehlídce. Ráno proběhla ranní hygiena a pak trochu uprávu sama sebe, vlasy jsem nechala volně aby doschly do první hodiny a to by snad neměl být moc velký problém, uvidíme. Šla jsem do společenské místnosti kde se to už kupí, byla sem ráda, že tam ještě někdo je, protože zase to hledat, to by bylo něco. Takže jsem se “svezla” s ostatníma, hledala jsem očima Romaina, ale nikde jsem ho nezahlédla, třeba už šel. Ne že bych byla nějak čilá, ale měla jsem malý úsměv na tváři. Všimla jsem si Beccy a zamávala jsem na ní, třeba si mě všimla. Došli jsme do síně, kde se podávala snídaně, když jsem tam došla, všimla jsem si Reece, šla jsem rovnou k němu a ruku mu položila na rameno a usmála sem se. “Dobré ráno” Spustila jsem z něj ruku a šla ke svému stolu. Kde jsem se připojila k ostatnm. Jakmile se před náma objevilo jídlo, nějak jsem ztratila chuť. Vzala jsem si proto, jen jablko a pěkně se do něj zakousla. Sladká chuť to opravdu byla, rudé jablko, hmmmm mňam. Když jsem koukala kolem zahlédla jsem také toho kluka z knihovny. Pokud se nepletu jmenoval se Wolf Ještě, abych si to nepamatovala, když člověka děsí….. U stolu profesorů jsem zahlédla Violet zamávala, jsem na ní. Trochu asi dětinské, ale nějak jsem tohle nebrala, nějak mi to bylo vlastně jedno. Prostě, pokud si někdo něco bude myslet o mě jehoo boj. Snídaně končí a před námi první hodina, jsem hodně natěšená, ale zároveň se trochu obávám, neříkám že jsem nějak hloupá, ale ani né tak chytrá, jako má matka. Ta o mě vykladá, že jsem blbá jako otec a že nechápe, jak mohla skončit sním…… PRVNÍ HODINA-dneska vše po prvé, teda skoroDošla jsem do učebny, kde jsme se začali učit o runách, je to velmi příjemná změna, takže jsem zapadla někam do volné lavice, ani jsem nekoukala, kde kde je, protože nás tu je hafo. Čekala jsem tedy, až dojde profesorka a začne hodina. Sleduju ruce na lavici asvůj poznámkový blok na kterém je namalované toto. Moje vlastní tvorba. Tužkou klepu o blok a čekám na ostatní a konečně, profesorka došla, byla sem ráda, že jsem nepřišla, jako poslední. Profesorka začne svůj výklad a já si zapisuju poznámky. Ani nevím, jak ale hodina uteka velmi rychle. Ani jsem nepostřehla, kdy zvonilo, nějak sem seděla a dělala co sem potřebovala, úkol jsem měla rychle hotový, protože to je jedna z mála věcí co mi jde. Tak jako létaní. Posbírala jsem si svoje věci a podívala si na další hodinu, celkem zajimavé to se jen tak nevidí…… Alacazar Zmijozel- premiera-jeho i máDošla jsem do učebny G82 tak tak se zvoněním, na poslední chvíli, jsem zahlédla nějaké studenty, co jsem viděla ve třídě a tak jsem šla za něma. Snad si to časem zapamatuju. Došla jsem tam a sedla na volné místo, i kdyby to bylo vedle někoho. Je mi to celkem jedno zasedla sem a usmála se. V tom vešel profesor Alacazar pozvedla jsem obočí a čekala, co z něj zase vypadne. Nemyslím si, že mě bude mít v lásce, i když jeho hodina zní velice zajímavě, tak třeba to půjde snést. Jakmile začne přesazovat studenty, čekám kdy zaslechnu svoje jméno a hle? Už se stalo, protože si mě dal blíž, aby mě měl po ruce. Vzala jsem si svoje věci a usadila se tam, kde řekl. Zatím sem to brala v klidu, protože jen je to přece jen profesor…. Vytáhla jsem tedy na jeho žádost hůku a když mi zmizela, zamračila jsem se, protože tohle se mi nelíbí. Sleduju reakci ostatních a při tom poslouchám jeho, zní to až moc zajímavě a chci vědět víc. Stejně mě zajímá, jak to vvšechno bude. Opřela jsem se o židly, trochu se sesunula a natáhla před sebe nohy, jsem vysoká, takže mi čouhaly. Ruce jsem složila na břicho zaklíněné do sebe a poslouchala co bude dál…. |
| |||
Další den Bratr musel být v pořádku, náhrdelník celou noc nesvítil. Také jsem ho kontroloval, skoro každou půlhodinu. První den školy se toho stalo moc, vím že bych měl spát, ale představa co všechno bych mohl zaspat mě nutila zůstat vzhůru. Přesto jsem po ranní sprše byl celkem svěží. Spíš jsem to jen dobře předstíral. Před snídaní jsem se každopádně stavil na ošetřovně. Pokud spal, nechal jsem ho spát a pokud ne, pozdravil jsem ho. Dokonce se mi povedlo na místě neuškrtit Maxwella. S o něco lepší náladou jsem došel do Velké síně. Nejsem tu mezi prvními, zrovna přilétá pošta. Přiletěla sova od Bella. Vyučování Snažil jsem se dávat pozor, ale pověst o Ódinovy jsem slyšel už tolikrát a bylo to tak nudné... Raději jsem přemýšlel o kruhové taktice ve Famfrpálu, i když to taky není ideální téma. Jediné co jsem si za hodinu napsal byl domácí úkol a to nejnutnější, co si nepamatuji z loňska. |
doba vygenerování stránky: 0.86671090126038 sekund