Ten, kdo seje vítr

Večer

Liv Lawrence, Alexandra Scottmayers, Isaac Meadows

Upíjejíc jasmínový čaj, proseděl jsem ve společenské místnosti až takřka do půlnoci. Ruce se mi chvěly vzteky, který jsem nedokázal a snad ani nechtěl potlačit. Do ložnice jsem se nedokázal vrátit na delší dobu, než co jsem si připravil objednávky pro Liv a Alex, až kolem mně budou procházet do svých ložnic. Usadil jsem se na židli poblíž krbu, aby mi svítil do zad, a přestože to běžně nedělám, natáhl jsem si nohy na stůl. Zatímco jsem čekal, upíjel jsem další várku jasmínového čaje a četl si Pěšce proroctví, mudlovský fantasy román.
„Vaše objednávky, dámy. Liv, na přiloženém papírku najdeš popis složení, jaké mají jednotlivé byliny složení a varování.“
Zvedl jsem oči a pohlédl jsem na ně, sotva se vrátily na kolej. Ukázal jsem na stůl, kde pro Liv ležel jeden sáček a pro Alex čtyři. Musely poznat, že se něco děje, ale sotva se pokusily zeptat, zarazil jsem je jediným gestem, aniž bych se usmál nebo jakkoli jinak reagoval. Neměl jsem chuť komukoli cokoli vysvětlovat, už ne. Další slova by znamenala další manipulaci s mou osobou a to jsem nemohl dopustit.
Vzápětí jsem sklopil oči zpátky k textu a pokračoval ve čtení, zatímco život v koleji kolem mě dál plynul, aniž by mě výrazněji zasáhl. Když jsem se pak vrátil zpátky do ložnice, Isaac buď už dávno spal, nebo to zdárně předstíral. Ať to bylo jakkoli, v tichosti jsem si uklidil své věci, svlékl se a ulehl, přestože se mi ani za mák nechtělo spát.

Ráno

Isaac Meadows

V noci jsem toho příliš nenaspal a ráno jsem se probudil dřív než ostatní. Vstal jsem, pohlédl na spícího Isaaca a znovu mě popadl vztek nad včerejškem. Sevřel jsem ruce v pěst a raději jsem se z ložnice vytratil, abych si hodil dlouhou horkou sprchu, kterou jsem vzápětí beztak musel proložit studenou, abych se zchladil.
Ne, já nejsem a nebudu ničí hračka! Tyhle jejich hry se mnou jsou následkem mé dobré vůle a snahy jim pomáhat? Ne, nesmím sebou nechat zametat, musím si odteď vybírat, komu skutečně pomohu a koho nechám na holičkách. Když jsem pro ně tak cenný, jak se mi snaží tvrdit, budou muset poznat, jaké to je, když svou hračku ztratí! Bude to těžké, ale musím to udělat.
S ještě vlhkými vlasy jsem se vrátil zpátky na kolej a do ložnice. Isaac už vstával, právě si nasazoval brýle, když jsem vstoupil. Pohlédl jsem na něj a sevřel ruku v pěst. Slíbil jsem mu, že budu předstírat, že se nic nestalo, ale aktuálně je to víc, než dokážu provést. Přehodil jsem si ručník přes čelo postele, aby schnul, vzal jsem si tašku a rychlým, rázným krokem jsem opustil ložnici a kolej.

Snídaně

Wolfram von Wittelsbach

Žaludek po těch dlouhých hodinách bez pořádného jídla začínal vzpírat. První, co jsem však udělal, sotva jsem do Hlavní síně vstoupil, bylo, že jsem zamířil ke zmijozelskému stolu. Zastavil jsem se u Wolframa, z tašky jsem vytáhl jeho sešit a podal mu ho.
„Wolframe, děkuji za půjčení,“ pronesl jsem se a v mém hlase nebylo ani stopy po vřelosti, která tam jindy bývá. Muselo mu dojít hned, že se něco stalo, ale doufal jsem, že se nebude ptát nebo mě nebude poučovat, že mi říkal, abych sebou nenechal zametat. Ještě naposledy jsem mu pokynutím poděkoval, než jsem se otočil na patě a zamířil jsem k našemu stolu.
Usadil jsem se na samém okraji a vedle sebe na znamení nevítanosti položil školní tašku. Ano, dnes snídám s ní. Chladný výraz v mé tváři fungoval jako štít proti světu víc než dobře, přestože jsem v zádech cítil tázavé pohledy a slyšel zmatek, co se to se mnou děje.
Nasoukal jsem do sebe ovesnou kaši se štědrou dávkou kakaa, až moje tělo dostávalo takřka cukerný šok, ale nervy se mi obalovaly natolik, že jsem se do začátku první hodiny dokázal uklidnit natolik, že komunikace se mnou byla bezpečná.

První hodina

První hodinu jsem se usadil do lavice a bylo mi vcelku jedno, kdo vedle mě sedí. Vytáhl jsem si blok a pero a začal jsem si mlčky psát poznámky o všem, co profesorka řekla. Pověst o Ódinovi a jeho činu byla natolik zajímavá, že čím déle mluvila, tím víc jsem přestával vnímat okolí a soustředil se jen na její hlas.
Veškerý vztek je zapomenut. Prozatím.
Sotva však zazvonilo na přestávku, bylo mi snad poprvé kromě hodin bylinkářství líto, že hodina skončila a já musím odejít.
Chtěl bych o runách vědět víc.

Přestávka

S nosem zabořeným do učebnice run mi přestávka utekla tak rychle, až se mi zdálo, že jsem v jedné chvíli v učebně run a v příští chvíli stojím před učebnou psioniky a nitrozpytu. Sotva se otevřou dveře do učebny, vstoupím dovnitř a posadím se do lavice. Vytáhnu si blok a s pomocí učebnice run se pustím do úkolu, který nám zadala. Je to příliš zajímavé, než abych to odložil na později, kdy je šance, že budu ve sklenících.

Druhá hodina

Alacazar Zmijozel

Příchod profesora Zmijozela mě vytrhne ze soustředění. Přestanu psát, zaklapnu sešit a učebnici a napjatě se na něj zadívám. Překvapeně zamrkám, že mě chce mít tak blízko a nejsem si zcela úplně jistý, proč to tak vlastně je. Nijak se však nevzpírám a poslechnu.
Než promluvím, přihlásím se a vyčkám, než jsem vyvolán.
„Pane profesore,“ pronesu, sotva mě profesor vyzve, „chybí studenti Roux a Maxwell z Havraspáru.“ Romain, přestože jsme se vždycky víceméně míjeli, nikdy na hodinách nechyběl, co k nám z Krásnohůlek přestoupil, takže musí být jedině na ošetřovně, ale to už nahlas neřeknu.
Dalším překvapením pro mě je, že má hůlka (kaštan, třináct palců, žíně z jednorožce) odlétne profesorovi na stůl. Přimhouřím oči a napnu se v očekávání příštích událostí.

Hodina začíná

Celá třída

Do třídy vejdu s klidem jako poslední, tři minuty po začátku. Meč i zbroj jsem dneska nechal ve svém novém bytě, dá li se to tak říct a moc sem si nelámal hlavu co na sebe. Převládala však kůže,z které byla vesta na černé košili, kalhoty taktéž z kůže,vysoké boty...přes ramena jsem si hodil pláštík a na krk si vzal palestinu, pláštík však skončil na židli u tabule chvíli po mém příchodu. Stejně jako hrnek s čajem a krabička s cigaretami...

Přeji vám dobré dopoledne,
řekl jsem nahlas a podíval se po třídě, pak jsem vytáhl svůj zápisník, a zadíval se do seznamu...

Než přistoupíme k hodině, uděláme si tady menší zasedací pořádek, to proto že někteří z vás budou muset být v centru děnní více než druzí....

hadí oči přejedou po třídě a já bez možnosti protestu začnu usazovat žáky od prvních lavic...


Pánové Meadows a Sheehan prosím přede mne...vedle nich, slečny Mckhal a Burns prosím, za ně prosím pana Clowda a Ogatu,a vedle nich pan Nicholson a slečna Lawrenc, to je ode mne vše....

opět pohlédnu na třídu a jen dodám...

Protesty nepříjmám, neuposlechnutí bude potrestáno, kdo schází?
zase se začnu dívat na seznam žáků a přepočítávat ovečky ve svém stádu, už tak někteří vypadají dost znuděně ale třeba je to jen tím že je ráno pro mnohé až moc ráno...

Narovnám se a čekám na případné jména těch kteří připraví svou kolej o body za nepřítomnost či pozdní příchod...

Představen sem vám už byl, takže tím se snad zdržovat již nemusíme, chvíli bude trvat než si vás asi všechny budu pamatovat dle oblčeje takže se nezlobte když občas nahlédnu do svého zápisníku...hodiny budou probíhat formou cvičení vůle a né vždy budou tady v učebně, občas se podíváme i ven pro lepší podmínky praktických částí...

znovu přejedu třídu očima a vydechnu...

Nevím na co jste tady zvyklí, ale ujasněme si jednu věc, v hodinách budu vyžadovat klid, kázeň a pozornost, nehodlám ztrácet čas s nikým, a kdo předem ví že ho můj předmět nezajímá, ať se sbalí a vypadne,písemnou žádost o uvolnění snad dokáže řediteli napsat každý z vás už, věřím ale že vás dokáži naučit dost užitečné věci...

podívám se na třídu a vydechnu...
Hůlky před sebe na lavici....
počkám jen chvíli až je všichni položí před sebe a pak je telekyneticky rychle dopravím na svůj stůl...

A teď mi někdo řekněte jak moc je tohle pro čaroděje zlomové? Někdo vám vyrazí hůlku, bez ní jste zranitelní a slabí...
začnu procházet třídu a dívám se před sebe...
Nebo je vám to tak vštěpováno do mysli že ano...hůlka sem, hůlka tam..
založím ruce za záda a zamířím zase ke katedře...

Nevím jak to vnímají někteří mi kolegové, nevím jak to vnímáte vy, ale naučím vás osvojit si základy telepatie na úrovni komunikace, nejlepší z vás pak i mentálních soubojů, dále pyrokyneze a jejího využití a v neposlední řadě jak jste viděli i telekyneze, kdy jsem vaše hůlky k sobě dostal pomocí sily vlastí mysli, je zda tady někdo koho to nezajímá?
otočím se prudce na třídu a všechny přejedu pohledem....

Otázky?

POSUN ČASU NA PÁTEK - 10:15

Je 3. září, další školní den v Bradavicích. Již jste po snídani, kde se kromě příchozí pošty neudálo nic zajímavého. Ospalí studenti (i někteří učitelé) se pomalu táhli ke svým stolům a snažili se probudit horkými nápoji.
Následovala hodina Starodávných run s profesorkou Bathshedou Babbling. Ta vám vyprávěla o starogermánském bohu Odinovi, který přinesl Bohům i lidem znalost runového písma. A to tak, že byl dobrovolně pověšen na nohy na posvátném stromě Yggdrasilu devět dní a nocí, proboden vlastním kopím a jako oběť vědomě trpěl, aby přežil a posléze na pokraji smrti získal osvícení a znalost magických run.
Možná trochu drastická mytologie a ti s bujnou fantazií si to dokázali barvitě v mysli představit. Každému se honily hlavou jiné myšlenky. Proč trpět kvůli ostatním? Proč vůbec naschvál trpět?
Toto starogermánské písmo se rylo do kamenů, dřeva a kostí. Ale k jeho vývoji přispěli i další písma.
Jako třeba fénické a etruské, co vám znázornila na tabuli. Tyto dvě písma se psala zprava doleva.

Jelikož Bathsheda se příliš rozpovídala a nestihla probrat třetí runové písmo, uložila vám ho jako domácí úkol na příští hodinu. Písmo Futhark. K vypracování domácího úkolu vám mají posloužit učebnice nebo knihovna.

Nyní je 10:15, již všichni sedíte v místnosti G82 a čekáte na příchod nového profesora Alacazara Zmijozela, který vás má zasvětit do Základů psioniky.

(Romain a Thomas - dle posouzení Ettariel; v místnosti se sedí po 2)

Sovinec --> Odchod do ložnice

zprvu Isaac

Isaac byl dnes víc neodbytný, než jindy. Mám si dát na sebe ceduli „nesahat“? Ne, asi ne... Víc divnosti by se už nehodilo. Obličej mi v bolesti zaškubl, když mě znovu chytl, ale byl to jen zlomek chvíle. Snad to Isaac ani nepostřehl. Při jeho povaze by to bylo celkem pochopitelné.
Jeho otázka mě ovšem lehce zaskočila. Neptal se na věci, které bych čekala. Lehce jsem zamrkala a chvíli váhala. „Ne...,“ odpověděla jsem nakonec, ale váhavost v mém hlase byla zřejmá. Ne? A proč ne? Zdá se, že on prostor vyklidí.
Nad jeho poznámkou o věště jsem jen pohodila hlavou. Ve škole plné lidí se na to zapomenout nedá. Ale řídit se tím? Ne, děkuji... Na malou, vzácnou chvilku, jsem se pousmála.

Pak už Isaac zmizel a já osaměla se všemi sovami, které mě pozorovaly. Chvíli jsem jim pohled opětovala, myšlenkami u toho, zda vůbec chci znovu začít hrát. Ne... Natolik mě Isaac rozhodil. Jako kdyby vám někdo odnesl noty... Vyhledala jsem Eliz, věnovala jí krátké přivítání po jejím letu do Bradavic, a pak už jsem vyrazila ze Sovince rovnou do ložnice.
Chodby se pomalu vylidňovaly, večerka se blížila.
Ve společenské místnosti stále nějací spolužáci byli. Slušně jsem pozdravila, možná to i opětovali. Nic víc. Zmizela jsem do ložnice a po večerní hygieně jsem se ještě chvíli, zcela nudně, věnovala úkolům, v tureckém sedu usazená na posteli, mezi nohami uvelebenou Sašu.

Astronomická věž - na kolej

Alex

Když přijde téma na náš plán, nedočkavě si poposednu blíž. Nemůžu se dočkat, až to všechno spustíme.
Při jejím návrhu vytřeštím oči.
,,Snapea? Vážně?" Chvíli na ní nevěřícně civím, jestli vážně nežertuje.
,,No, tak asi by to taky šlo.. Jeden další malér se mezi těmi všemi zbylými úplně ztatí." Mávnu nad tím rukou, jakoby to bylo něco nedůležitého.
V hlavě se mi střídá jedna myšlenka za druhou. Musíme to všechno pořádně promyslet.. Je to naprosto geniální a ještě může být spousta zábavy.
,,Jaj." Protočím oči nad sebou samotnou, když mě opraví. ,,Promiň, byla jsem zabraná do vymýšlení, že jsem tě přeslechla." Což byla pravda. Dnes nad tím budu přemýšlet určitě celou noc a nedivila bych se, kdyby se mi o tom i zdálo.
Pozorně si vyslechnu její návrh mezitím, co si celou akci souběžně s vypravováním představuji v hlavě.
Přimhouřím oči a skousnu spodní ret. ,,To je pravda. Jí nic neunikne." Zkonstatuji.
,,Čepici?" Zkřivím obličej a snažím si vybavit svůj šatník, zatímco mi aranžuje vlasy na temeni hlavy. Mám tu nějakou?
,,Klobouk už je lepší. Mám takový pěkný, elegantní černý!" Rozzářím se. Ale to.. Asi nebude úplně ono. ,,A co prostě mikina s kapucí? Nějaká tmavá. Vlasy dám do culíku a přehodím přes ně tu kapucu." Musí to být nenápadné, klobouk se na něco takového nehodí.
,,To je jedno, už je skoro 10." Mávnu nad tím rukou a zvednu se ze země.
,,Zítra to dořešíme." Seberu ze země zmuchlaný papírek a strčím do kapsy, kdyby tu někdo slídil. Ještě by tu někdo čmuchal.
,,Tak zatím." Obejmu Sany na dobrou noc, seběhnu schody z věže a rozejdu se na kolej.