| |||
Chodba --> putujem do výšin Astronómie Sinestra Pri pozitívnom ohlase na sladkosť sa spokojne zaškerím. Taký výmenný obchod a menšie podplatenie, aby som ťa vytiahla od stola. Som hrozne zvedavá! Zamávam jej pred nosom veľkou servítkou s ostatnými donutmi, akoby som ju lákala preč, až mi jeden takmer spadne. Sin sama usúdi, že lepšie bude niekam sa vytratiť. Jej slovám rozumiem, avšak potom sa nakloní k Barbare a to už vôbec nepočujem. Moment, ona bude tiež súčasťou nášho plánu? Čím viac ľudí tým je to viac...och, jedlo! Keď mi dopne čo má v pláne, najradšej by som jej zatiieskala, hlavne keď vidím ako berie dve vidličky. Natešene sa roztancujem a mierne poskakujúc a pohupujúc sa prejdem až k dverám, ktorými vykĺzneme von. Okamžite sa rozľahne všade ticho. Na jej slová prikývnem. Ale dobrý rozdiel. Najlepšiu časť jedálne si berieme aj tak so sebou. Pochvalne prikývnem, pozerajúc na koláč. Umh..kam? No, asi to bude klasika...je tam pokoj, ticho, len jeden vchod a dá sa tam sedieť. To, že mimo hodín by sa tam nemalo chodiť... ...aj tak sa tam každý chodí muchlovať. Myslím že romantické pozeranie na hviezdy by nám nezaškodilo. Zo srandy na ňu dvihnem obočie a so širokým spokojným úsmevom sa vydám ku schodom. Prinajhoršom stadiaľ vykopneme nejaký párik. Dodám to takmer s dúfaním, že také niečo naozaj budeme môcť spraviť. |
| |||
|
| |||
Knihovna a pak snad najdu svojí kolej Wolfram Škoda že občas člověk nevidí, co se tomu druhému honí hlavou, ale tenhle člověk na mě musí dobře nadávat, mnojo strejně příště, jak se potkáme si nevzpomene kdo vlastně jsem, ač se obávám, že já jej teď chvíli nedostanu z hlavy….Je tak nebezpečný a tajemný.Hmm. Sleduju jej, opravdu nevím co mám od něj čekat, ale najednou mám pocit, jakoby vše to děsivé opadlo ve chvíli, kdy přestal být aj tak hrubý. Ale není to člověk co se mění, spíše je naštvaný, že tu jsem a ptám se na věci, po kterých mi je opravdu prdlajs. ”Jasně, že mi do toho nic není, ale jsem od přírody zvědavý člověk a v tvém případě, to bude něco zakázaného, což je ještě lepší. Ale vím, promiň za vyrušení a asi aj zmaření. Ač už nepomůže, že bych nabídla, že si tě nebudu nijak všímat, ale to je fuk.” Usměji se na něj mile a natáhnu se pro knihu nedaleko od něj, otočím se na podpadku a než odejde. Kouknu na něj a chvilku přemýšlím, co bych mu měla říct. ”Asi mi neporadíte kudy ke koleji že? Tak tedy prozatím nashledanou pane Wittelsbachu.” Koukám za ním a Blue předním uteče, já jen zavrtím hlavou a dohledám si zbytek knih, pak jdu na chodbu a hledám svou kolej, snad budu mít štěstí. Reece říkal, že by měla být v knize o historii tak snad to tam dohledám. Jakmile jsem zahlédla na chodbě dívku (Rebeccu) a ještě tu mladou profesorku mile se na usměji a jdu pomalu dál a koukám do té kníhy a hledám. |
| |||
Knihovna → Společenka Zbytečnost ♠ Izabell Mckhal 'Hm... těžko věřit, zda skutečně není uražená, přece jen, to říká skoro každý, když se jej něco dotkne... To je jedno... stejně tu už nic nezmůžu, když se chystá zdržet.' Mé zkoumání je zdá se přerušeno. Rozhodně nemám chuť zde vyčkávat, než se dívka rozhodne knihovnu opustit. Navíc tu pak přijde ještě více lidí a já už nebudu mít žádné soukromí. „Co se týče mého výzkumu... do toho ti nic rozhodně není. Na chvíli jej stejně hodlám pozastavit.“ Oddychnu si, abych si urovnal hladinu soustředění. „Neměla by sis hledat potřebný materiál ke studiu? Uvidíme se později, slečno Mckhalová.“ Povím bez nějaké dávky emocí. Již se zde déle nezdržuji a bohužel s prázdnou se vydávám zpátky do společenky, kde doufám, na mne nebude nikdo mluvit. |
| |||
Pozemky a poté Jídelna Všichni Po obědě jsem odešla projít si pozemky – hlavně ty venkovní, abych zjistila, co všechno tato škola může nabídnout. Prošla jsem se kolem zahrad, vyhnula jsem si famfrpálovému hřišti, které jsem momentálně navštívit nemusela, zastavila jsem se u rozcestníku vedoucího do Zakázaného lesa, kde jsem pár chvil rozmýšlela, jestli se po ní vydat dál, ale nakonec jsem usoudila, že ačkoliv bude nabízet mnohé zajímavé věci, to, že byl nazvaný Zakázaný, určitě o něčem vypovídalo. Určitě tady bude spousta jiného k vidění bez vědomého se vystavování nebezpečí. Navštívila jsem i pár ohrad poblíž Hagridovy chýše, ale ne všechny, protože jsem nakonec zjistila, že pokud se okamžitě neotočím, promeškám večeři, na kterou mě instruovali, že bych se měla dostavit. Ve svém pokoji jsem si rychle umyla vodou alespoň obličej, převlékla jsem se do jiných šatů. Ty dnešní jsem měla kolem spodního lemu sukně špinavé od odpolední procházky. Do Velké síně jsem vstoupila, když už byla zaplněná lidmi. Sakryš, tak přeci jen přicházím na poslední chvíli. Nevypadalo to, však že bych úplně a zcela zmeškala začátek. Přidala jsem do kroku, prošla jsem uličkou mezi stoly žáků a usadila jsem se u učitelského stolu na své místo. “Dobrý večer, přeji,“ pozdravím alespoň poblíž sedící kolegy, když v tu chvíli promluví ředitel a oznámí studentům změny a posuny ve školním sboru. Když oznámí mé jméno, lehce pokývnu hlavou. Mé oči přejíždí po sálu plném dětí, kteří mají (no, aspoň ve většině) pohledy upřený na ředitele. Když domluví, pustím se do jídla. Hmm...ten steak chutná vážně skvěle. |
| |||
VEČEŘE Ta nabídka přišla tak nečekaně. Vlastně jsem nikdy nepočítal, že by mě někdo takový, jako je Albus Brumbál, Nositel Merlinova řádu 1. třídy, Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlava mezinárodního sdružení kouzelníků a Ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích, mohl pozvat, abych u něj učil. V první řadě to byla nuda a zoufalost, které mě vedly k tomu, abych mu poslal sovu s nabídkou svých služeb. A on mi vyhověl! |
doba vygenerování stránky: 0.9796941280365 sekund