| |||
Spol. místnost --> jídelnakdokoliv, a dýňový koláč Náhlý sled událostí zapříčinil že jsme se rozešli a vydali na večeři. Předtím jsem si ale ještě stačil vyměnit své sportovní hodinky jež jsem na sobě doteď měl, za zlaté Rolexky. Poté už jsem se kvapem vydal složitou spletí chodeb a schodišť směrem do jídelny. Jako jeden z posledních jsem prošel mohutnými dveřmi sálu a rychlým krokem se vydal ke Zmijozelskému stolu. Usedl jsem co nejblíže k čelu stolu. Všiml jsem si dýňového koláče který se na mně usmíval z mosazného podnosu a říkal " No tak Wille, dej si mně. Ty to chceš, jsem výborný a do křupava pečený. " To už jsem si uvědomil že na něj nějakou chvíli zírám a tak jsem se odhodlal si dva kousky nabrat na talíř. Na konci Brumbálova proslovu po koláči zbyly jen drobky. Na proslovu mně nic nějak zvlášť nezaujalo, tak jsem se ještě napil čiré vody a ještě jednou se podíval na profesora jež mi hned první den příjezdu odlehčil od deseti bodů. Při pohledu jsem lehce pozvedl levé obočí a na tváři se mi objevil malý úsměv. Je to tak zvláštní člověk. napadne mně zatímco se zvedám od stolu a vydávám se směrem na Zmijozelskou kolej. Na chodbě se usadím na jednu z mramorových lavic. Měl bych už někoho pozvat na ples. Napadne mně, načež se opřu, zahledím se do zdi a rozmítám nad zítřkem. |
| |||
Ošetřovna - Moje ložnice "Vy by jste taky měla jít odpočívat. Ti dva se tu nezmrzačí. Že ne?" Pohledem jsem se zabodl do Romaina a následně do Toma, který vypadá méně zeleně než předtím. "To doufám, jinak dám výpověď. Mám trochu výčitky svědomí, že vás tu nechávám, ale dobrou." S upřímným úšklebkem jsem se vydal na chodbu a pak nejkratší zkratkou do mého pokoje. Cestou k posteli jsem zakopl o knihu, ale to je poslední nepřízeň dnešního dne. Je načase nasednout do vlaku snů, zahoukat a se vztyčeným prostředníkem odjet někam, kde bude cizím vstup zakázán a jestli mě někdo vzbudí, vyškrábu mu oči. Pokud to bude profesorka jasnovidectví, vyškrábu jí vnitřní oko. |
| |||
Jídelna, nový pokoj a procházka po škole Profesor Brumbál a pak kdo mne potká Všimnu si, jak na mě Rosí kýve a naznačuje mi, že se jde ven projít, na což jen nepatrně kývnu a trochu se uculím. Má pozornost se hned vrátí k profesoru, jakmile začne vysvětlovat, jak se dostanu do svého nového bydliště. Nadšeně a hlavně pozorně (u mě nezvyklé) ho poslouchám a do toho zprudka přikyvuji hlavou. "To je myslím vše, pane profesore, děkuji vám a ještě jednou se omlouvám, že jsem vás vyrušila u jídla," nesměle poděkuji a ještě jednou se omluvím. Ani nevím proč, ale mám strašnou touhu se děkovně uklonit, stejně jako to dělají v Japonsku. Snad za to může nějaký čas strávený tam. S tím a přáním dobré chuti se vrátím na své místo, abych dojedla svou večeři. Jakmile mám dojezeno a že to u mě nějakou chvilku trvá, s krátkým zafuněním se napiju číše vína a po krátkém odpočinku se zvednu od stolu. Prázdné talíře mezitím už stihly zmizet a já tak, spokojená na maximum, jsem se vydala do Rosinina pokoje, abych si tam vyzvedla věci. Rosí v pokoji nebyla ale to nevadilo. Jen jsem si pobrala své dvě zavazadla a zamířila z pokoje opět ven. "Takžeéé... třetí patro vpravo, druhé dveře... ne, ne, ne, ne," zarazila jsem se na schodišti a prstem si přemýšlivě klepala do brady. "A jo, druhé patro," vzpomenu si a vyťápnu si schody. Nahoře se zastavím, abych se vydýchala a rozhlédla se. "Vpravo od schodiště... tudy," zahnu do chodby a hledám nějakou mohutnou sochu, "a, tady je." Nadšeně jsem až povyskočila a odpočítala třetí dveře vlevo od sochy. S úlevou jsem si oddechla, bylo u nich už napsáno mé jméno a mé předměty. Usmála jsem se a vešla dovnitř. Kabinet byl celkem holý, ale to nevadilo, vyzdobím si ho. Jen ne hned, na to bude čas později. Teď jsem jen zamířila do pokoje, kde jsem shodila bagáž a dala se do rychlého vybalování. Inu, rychlé... chvilku to zabralo, ale aspoň jsem zjistila, že mám vše, co potřebuji. "Táááák, co teď?" zamyslím se, když se svalím na postel. Moc dlouho jsem ležet nevydržela. Vyskočila jsem zase na nohy, uhladila si šaty a zamířila pryč z pokoje. Byla jsem rozhodnutá zjistit, co se na škole za těch sedm let změnilo. |
doba vygenerování stránky: 0.8545389175415 sekund