| |||
Společenka → Hlavní síň → Knihovna "Profesoři"..."pokrm"... ♣ Zmijozelští zastupitelé ♠ Havraspárští zastupitelé ♦ Nebelvírští zastupitelé ♥ Mrzimorští zastupitelé • Učitelský personál Naše urozené večerní posezení bylo přerušeno večeří. 'Zrovna když jsme se dostávali k tomu, co mne zajímá...' Postěžoval jsem si vnitřně. Na místo, kde se nyní shromažďuje celé studenstvo této prestižní školy, se mi zdaleka nechtělo. Už jen pouze kvůli mé momentální živé náladě. Richard se vydal do hlavní síně předem. Já se však ještě na chvíli zdržel v pokoji pro svůj zápisník a zbavit se několika nevhodných řádků, které jsem spálil v krbu, aby je nikdo nemohl odhalit. 'Otravní švábi, slídit by se jim určitě zachtělo.' Pozoroval jsem planoucí oheň a kontroloval, zda skutečně žádné důkazy nezůstaly. Díváním do ohně však čas plynul rychleji, než jsem očekával. Do hlavní síně jsem dorazil až mezi posledními. Posadil jsem se co nejblíže ke dveřím, abych byl daleko od těch dalších provizorních náhrad našeho úžasného profesorského sboru, kde se mi zdá, že vyniká ani ne třetina. Koutkem oka chladnou tváří kouknu po Liv, Cor a Reeci. Pohled také zaměří Romaina a k němu se blížící novou a mi neznámou studentku. Nijak extra se o nikoho nezajímám a ještě víc se bojím podívat, co uvidím u Brumbála. Nervózně, však pomalu klepu prsty o stůl. Začne konečně očekávaný proslov a já se musím nakonec podívat, co za hrůzu nám přináší dnešní večer. 'Výborně, Richard měl s odstraněním Moodyho pravdu.' Ještě víc mne potěšil fakt, že obranu proti černé magii bude právě vyučovat profesor Snape. Snad jediná dobrá zpráva za tento večer. Nikdo jiný mě jinak nějak extra nezaujal nebo spíše jsem je nechtěl nijak posuzovat, dokud nepoznám jejich výkon při výuce. Však u jedné slečny se naprosto zděsím. Violet Primrose... Toto jméno mi bude nahánět hrůzu po celý zbytek roku. Naprosto šokovaně nevím co říci k jejímu hrůzostrašně nevhodnému oděvu. Jediné slovo, kterým bych to momentálně mohl vystihnout je. 'Odporné...' Nedokážu mezi těmito neschopnými "studenty" a novými "nadějnými profesory" vydržet déle ani minutu. Okamžitě co dokončí proslov se zvedám od stolu a odcházím. Rozhodně nemám zájem v poklidu konzumovat dnešní večeři v tomto prostředí a s těmito lidmi. 'Je mi na zvracení.' Uvědomil jsem si, když mne přešla chuť k jídlu. Vydal jsem se rovnou do knihovny, u které jsem aspoň předpokládal, že bude naprosto prázdná. |
| |||
Hlavní síň S Alex se na chodbě rozloučím a rychlým krokem zamířím ke zmijozelské koleji. Zkontrolovat Ayshu. Pro jistotu. Doufám, že kus jejího těla nebude mít obrys kočky. Nerada bych, aby se Sisině něco stalo a Barča přišla o mazlíčka. Sice je koček v hradu plno, ale tohle je zmijozelská kočka! Když se konečně dostanu do hlavní síně, přesně odbije šestá. Nenávidím tyhle celobradavické sešlosti. Tolik lidí.. V jedné místnosti.. Tolik mudlů.. V jedné místnosti. Ta myšlenka je jako by na mě sáhla smrt. Oklepu se. Zamířím ke zmijozelskému stolu, který už začínal být slušně plný. Nevýhoda těch, co chodí pozdě. Nakonec si sednu naproti Barbaře, která se jednou rukou snažila najíst. Soucitně na ni pohlédnu. Neměla sice nejvlídnější výraz, ale rozhodně nemám v plánu si sesedat k Richardovi a Wolframovi. (pokud tam je - special for you). Na to mám asi až moc dobrou náladu. S apatickým výrazem si vyslechnu proslov Brumbála a zkoumavě si prohlédnu nové profesory. Ta jedna s tím harampádím na sobě vypadala spíš jako žák pomocné školy pro méně nadané kouzelníky, než jako profesorka. Jestli se otec někdy dozví, co za šašky nás tu učí.. S povzdechem si na talíř nandám něco, co se mi zrovna líbí nejvíc. Stravování v Bradavicích sice není vůbec špatné, ale tak nějak nikdy nevím, co si dát. Koutkem oka zaregistruji krémový dort kousek ode mě. Tak ty budeš můj. |
| |||
Čas k jídlu nikdo konkreténní :) Na chvíli mě z mé činnosti vyrušila Sinestra, když odklízela stranou svého hada. Nejspíše se pohybovala nebezpečně blízko mé kočky. Jen jsem se lehce pousmála. V případě, že se něco stane (jakože zatím k ničemu nedošlo), bude holt bydlet naše čičina u mé sestry. Stejně ji v podstatě už teď sdílíme. Znovu jsem tu zůstala sama se zvířaty, když Sin odešla. Obrázek jsem už tužkou finišovala, chyběly jen barvičky. Se spokojeným výrazem ve tváři jsem papíry odložila stranou a jen tak jsem si lehla na postel. Ale to by to nebyla moje kočka, kdyby nezačala požadovat pozornost. Chtěla si hrát. S povzdechem jsem tedy vytáhla ze skříňky vedle mé postele provázek a chvíli jsem se snažila své rozmazlené a věčně nespokojené zvíře zabavit. Na večeři jsem přišla ještě před proslovem. Svou práci jsem měla prozatím hotovou, takže jsem neměla důvod se na pokoji zdržovat déle, než bylo nutné. Navíc se mi podařilo i docela rychle převléknout zpátky do té odporné, nechutné uniformy. Ono s tou obvázanou rukou zrovna totiž moc věcí dělat nejde. Ale to je jedno. Po proslovu jsem se pustila do jídla. Neměla jsem zrovna moc chuť s nikým mluvit, asi jako vždycky a všude. Jednoduše jsem se neuměla vtírat do společnosti jiných lidí. Vždycky jsem měla pocit, že je akorát svou přítomností nehorázně otravuji. Takže jsem si tady tak seděla sama a snažila jsem se nějak najít jednou rukou, ne že by to šlo zrovna dobře. "Ach jo." |
| |||
VečeřeReeceAha, proto nebyl na hodině. No, aspoň se vyhnul lektvarům se Snapem, má to ale kliku. Pousměju se, když říká, že mé prázdniny byly o hodně zajímavější. Vlastně ani ne, jelikož jsem dělala v jednom kuse chůvu svojí matce. Poslouchám Reecovy rady ohledně toho čaje. Jeden šálek na večer, chápu. Polknu další sousto a dál poslouchám Reece. Když pak ztichne, usměju se. "Díky, jsi zlato," řeknu a obejmu ho. Nevím, jestli jsem ho tímhle nezaskočila, ale snad ne. "No, moje prázdniny taky nebyly nic moc a určitě ty tvoje byly lepší," změním téma zpět na prázdniny. Všimnu si, že nějak není ve své kůži. "Je všechno v pořádku? Zdá se mi, že nějak nejsi ve své kůži," zeptám se ho. Chová se trochu jinak, než je u něj obvyklé. "Kdybys potřeboval s čímkoli pomoct, stačí jen říct," řeknu mu s úsměvem a pokračuji v jídle. Dlužím mu pomoc za čaj. |
| |||
Na schodech Liv Lawrence Z myšlenek mě vyruší hlas Liv. Roztržitě se na ni otočiím a spolknu sousto. |
| |||
Jídelna Rosalie a okolí Naprázdno jsem polkla a v obličeji se objevil provinilý výraz, když jsem spatřila Brumbálův pohled. Pamatoval si mě. A moc dobře. "Jop," špitnu potichu, sotva ředitel domluví. Sotva se tak stane, na stolech se objeví jídlo a mě se rozzáří očka. Hodím opatrný pohled na Brumbála a když vidím, že se nedívá, pustím se do jídla. Nejdříve hltavě, pohled stále vrhajíc na ředitele, ale pak se radši uklidním, naložím si pořádně na talíř a s chutí se do toho pustím. "Huhly, huhly," zahuhlám s plnou pusou k Rosí, pak se ale zarazím, polknu a zakřením se na ní, "Proč mám pocit, že budu pod drobnohledem?" S tou otázkou přijde i lehké kývnutí směrem k řediteli a trochu potřeštěný úsměv. |
| |||
VEČEŘE NE! "Ne, Gabrieli!" vykřiknu snad až příliš hlasitě a sáhnu vedle sebe. Pokusím se mu sevřít ruku, ale netrefím se a dotknu se jeho jídla. "Něco jsi mi slíbil. Prosím, potřebuji tu šanci! Potřebuji si s ním promluvit a požádat ho..." NE! Ne... Musím... ho naposledy políbit. Potřebuji to udělat. Potřebuji tu vzpomínku kompletní. Neber mi ji. Víc možná mít už nikdy nebudu. "Bratříčku, prosím. Vím, že se zlobíš, ale... Potřebuji tu vzpomínku. Potřebuji s Pírkem mluvit." |
| |||
|
| |||
Večeře Iz, Romain, Thomas Přivítal jsem se s Iz po francouzsku. Líc na líc. Je to další z hezkých zvyků, který tihle zabšklí Britové nepoužívají, ovšem vzhledem k tomu, že tady jsme menšina se musíme přizpůsobit. "Tentokrát za nic nemůžu. Čestné slovo." S andílkovským výrazem jsem Iz odpověděl a nandal si steak. Pořádné maso mi chybělo. "Víš bráško naposledy když jsi mi řekl, že nemůžeš jsme stáli na nejvyšší věži Krásnohůlek a sázeli se, kdo se na koštěti volným pádem nejvíc přiblíží k zemi, aniž by to vyrovnal. A jak vidím, jsi tu dneska živý... Oproti tomuhle bude pár brambor prkotina, ne?" Díky abscenci zraku nevidí, kolik mu toho nakládám na talíř. Zarazil jsem se, když začal koktat. Všechna kolečka se začala dávat dohromady. Potvrdil moje obavy a touhu někomu rozbít hubu. |
doba vygenerování stránky: 0.86678695678711 sekund