Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Ogata Kenji - 23. července 2021 13:35
kenji306.jpg

Čtvrtek 15. října



Toalety 1. patro >> Chodby >> Učebna E215



Hlavně Coraline, profesorka a všichni označení



Poněkud závistivě sleduji Cořino přivítání s kluběnkou. Ne, že bych jim snad takovou radostnou reakci ze shledání nepřál, ale rozesmutní mě, že kluběnka může své emoce dávat tak snadno najevo, kdežto já se mohl tak maximálně přemáhat, abych neprozradil, jak na tom se svými city skutečně jsem. Tohle vážně není fér a dal bych teď cokoliv za to, abych se mohl s Unitatem vyměnit a nemusel tohle řešit. „Dobře, začneme tam.” Odsouhlasím Cořin nápad začít v prvním patře a bez protestů se vydám za ní. Času do začátku hodiny už stejně mnoho nezbývalo a ve vlastním zájmu bychom si měli pospíšit.
Daniel si určitě půjčí chameleona. Vlastně si ho už tak nějak přivlastnil, neřád jeden. Koupit si vlastní zvíře ho ani nehne, ale krást druhým, to jo. Hroznej příživník.” Postěžuju si, přestože svá slova ve skutečnosti nemyslím vážně. Dan byl pořád můj nejlepší kámoš a půjčit mu mazlíčka bylo to nejmenší, co jsem pro něj mohl udělat. Kluběnku bych mu dával opravdu nerad, ta mi až příliš přirostla k srdci, ale s myší nebo chameleonem se podělím rád. Hlavně i z toho důvodu, že ani jeden z nich nebyl na člověka nijak fixovaný a bylo jim víceméně jedno, u koho v dlaních zrovna jsou. „Mám tu ještě myš, pro případ, že Mr. Sweetieho nenajdeme.” Z kapsy u hábitu vytahnu krabičku pocky tyčinek, kam jsem nebohého myšáka předtím narval a vítězoslavně jí vrazím Cor do zorného pole. „Nic lepšího jsem v tom spěchu nenašel, ale na tu chvilku to snad přežije?” Přemýšlím nahlas. Tahle myš na začátku roku díky mě unikla jisté smrti, která jí čekala na hodině lektvarů se Snapem. Zároveň dokázala nějakou dobu žít dohromady v jednom terárku s chameleonem, takže pokud doteď zvládla projít tím vším bez nějaké větší újmy, tak jí nacpání do malé krabičky těžko rozhodí. Možná je to ve skutečnosti nesmrtelná supermyš v přestrojení a já mám vážně neskutečný štěstí, že patří zrovna mně. „Původně jsem plánoval pujčit myšáka Ryanovi, ale potom, jak se k tobě choval na hodině si to ještě rozmyslím.” Neubráním se kyselému šklebu. Cor mě sice předtím ujistila, že se nic nestalo a že je v pořádku, ale ten incident z hodiny mi stejnak bude v žaludku ležet ještě dlouho.
Mé naštvání trochu zmírní zmínka o Tobiasovi a jeho “kreativním” kostýmu z minulého roku. Mám co dělat, abych při té vzpomínce nevyprskl smíchy. Pamatuju si na to. Ten kluk byl totálně mimo a ani o rok později se to příliš nezlepšilo. Naopak to bylo ještě horší.„Na tohle nejde jen tak zapomenout.” Přitakám, neskrývajíc pobavení. „Poslední dobou nemluví o ničem jiným, než o ukradených galeonech. Nevím, co je na tom pravdy, ale Havraspárští říkali, že je tím uplně posedlý. Údajně začal spát s peněženkou pod polštářem, protože se bojí, že ho někdo okrade.” No, kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo, ale jak se říká, na každým šprochu, pravdy trochu. „Až budu zase sedět na nějaký hodině se Spontinovou, tak se jí na to zeptám. Vážně by mě zajímalo, co se tam tenkrát stalo a jestli mu ty prachy fakt čorla ona.” Na druhou stranu, i kdyby Tobias nekecal a skutečně ho okradla Christina, proč by se k tomu přiznávala? A zrovna mně? Beztak by to popřela.
„No, ne tak docela. Ta maska v podstatě zakrývá jen krk, nos a ústa, asi jako rouška. Oči, obočí a uši jsou normálně vidět. Nepředstavuj si to jako klasickou lupičskou kuklu.” Vysvětím Cor v rychlosti, když se dožaduje upřesnění ohledně kostýmu. Její následná starost o mě mi vykouzlý nepatrný úsměv na tváři. Tak jí záleží na tom, abych nenastydl? Ne, to určitě říká jen tak, aby se neřeklo. Uklidni se Kenji, tohle nic neznamená! „Se zimou bych si vůbec nelámal hlavu. Víš, jaký horko bude? Všude plno lidí, hlava na hlavě, všude vydejcháno a zafuněno. Do toho pár skleniček alkoholu, trocha tance a budeš děkovat Bohu, pokud budeš mít na sobě jen něco lehkýho. Věř mi, vím, o čem mluvím. Znám to z koncertů.” Zatímco mluvím, objevíme se přede dveřmi záchodů. Ten čas s Cor utíká vážně příliš rychle. Proč ho do háje není víc?
„Tak já jdu, lovu zdar.” Vlezu na klučičí záchodky, kde najdu… Hovno. Doslova. Při procházení kabinek si nejde nevšimnout, že nějaký mamlas zapomněl spláchnout. Zvedne se mi z toho kufr. Naprosto znechucený si prsty zacpu nos a pokračuji v hledání, které je bohužel neúspěšné. Po kocourovi není ani vidu, ani slechu. Vylezu ze záchodů a počkám na Cor, která nebyla o moc úspěšnější. „Taky nic. Ale nevěš hlavu, třeba ho ještě najdeme cestou dolů. Pojď,” vybídnu jí a rychle uháním po schodech, dokud stojí na místě. To by tak scházelo, aby změnily svou polohu právě teď, když nám do začátku hodiny zbývalo sotva pár minut. Nic dalšího už neříkám, stejně tak se Cor nesvěřím s tím, co jsem za dveřmi záchodů viděl. Jsou věci, které by si měl člověk nechat pro sebe a tohle je jedna z nich. O fekáliích můžu mluvit s Danem a Ryanem, ale určitě ne před dámou svého srdce. Myslím, že po takové debatě by si o mě už neopřela ani kolo.
Co je na celé situaci nejhorší je skutečnost, že se kocoura nedaří najít. Hledáme snad všude, kde se dá, pořád se rozhlížíme a otáčíme, ale to zvíře se snad propadlo do země. Když už do začátku hodiny zbývá možná tak minuta, uvidím v dálce sedět cosi huňatého. Velká kočka s vtipným knírkem číhá před jakousi prasklinou ve zdi, šmátrá do ní packou a snaží se cosi ze všech sil vylovit. Cor! To je on!”
Na nic nečekám, přiřítím se k nic netušícímu kocourovi a v rychlosti ho čapnu do náruče. Je tak překvapený, že ani neprotestuje. „Tak a teď se drž, bude to fofr.” Sevřu zvíře pevněji, aby se mi nevysmeklo a naprosto šíleným tempem se rozběhnu směrem k učebně, která je naštěstí na konci chodby. Přiřítíme se do ní přesně ve chvíli, kdy hodinová ručička skočí na jedenáctku.

„Panebože, to bylo o fous.” Vydechnu, naprosto zmateného kocoura opatrně předám jeho paničce a celý ufuněný zapluji do první volné lavice, kterou vidím. Mám štěstí, že místo je hned vedle Beccy, kterou pozdravím kývnutím hlavy a pousmáním. Rád bych s ní prohodil pár slov, ale Gogo ihned zahajuje hodinu a já se po takhle těsném příchodu neodvažuji na sebe upozorňovat. Proto raději mlčím a nijak se neprojevuji do té doby, než dostaneme první úkol. Máme přeměnit deset mandelinek na kuličky, což zní jako hračka, ale ve skutečnosti je to pěkně tvrdý oříšek.
„Pilale Iredo.” (4%) švihnu hůlkou, ale s brouky se nestane nic. Absolutně nic. Jen se trochu zachvěje sklenice, ve které jsou, jinak zůstane všechno beze změny. Nechápavě na to zírám. Co jsem udělal špatně? Že bych vyslovil jinak zaklínadlo? Cožpak to nebylo Pilale Iredo? A kdo si to má sakra pamatovat? Naposledy jsem tohle zkoušel před měsícem, to už je zatraceně dlouhá doba. „To je ubohý.” Vzdychnu ztrápeně a ukazováčkem jemně pohladím kluběnku, která vesele poskakuje po lavici a snaží se strčit jazyk do sklenice s mandelinkami.
Druhý úkol je podobné fiasko a já nevím, jestli se mám nad svým výtvorem smát, nebo brečet. Kouzlo tentokrát nepopletu, snažím se vyslovit jasné a přesné „Loculus.” (27%), jenže mi je to prd platný. Stůl, který jsem měl přeměnit zůstane stále stolem, akorát s tím rozdílem, že mu narostou kolečka a držák. Také změní barvu a materiál, takže není dřevěný, nýbrž potažený hnědou koženkou. Na první pohled to vypadá celkem originálně, dalo by se to považovat za celkem dobrý nábytkářský výstřelek, jenže tohle Gonagalku nejspíš zajímat nebude. Chtěla kufr, ne stůl. „Achjo.” Zaběduju, to už se ale ozývá rána, která vyděsí snad celou třídu, včetně zvířat.
Domenico předvedl ještě strašlivější výkon než já a poklice z jeho hrnce končí zabodnutá ve stropě. Vidím to všechno v přímém přenosu, protože sedím hned v řadě za ním, jen o lavici šikmo. „No to mě poser,” vydechnu fascinovaně nad tou podívanou, která ve třídě způsobí neskutečný chaos. Kočky se ježí a vztekle prskají, havrani panikaří stejně tak a někomu padají mazlíčci dokonce na zem. Robert sice sedí dost daleko ode mě, ale jeho tělo je tak velké, že nejde přehlédnout ani na takovou vzdálenost. Nevím, co si přinesl za zvíře, ale snaží se ho teď marně lovit po podlaze, stejně tak Sinestřina bílá hadice, která v pohybujícím se mazlíčkovi vidí chutný zákusek. Lov jí naštěstí překazí včasný zásah profesorky, která obě zvířata znehybní. A tím nekončí. Ze třídy pak vyhodí Domenica i s Dianou, která má rozbitou hůlku a potřebuje si obstarat novou. Jedním slovem blázinec.
„V pořádku, maličká, nic se nestalo.” Uchlácholím kluběnku, která trochu nervózně hopsá po stole a piští. Za normálních okolností jí hluk nevadil, naopak byla vždycky až moc zvědavá a do všeho hrrr, ale tohle byla moc velká rána i na ní. „Myslíš, že se zvládneš přeměnit na pohárek? Uděláš to pro mě?” Zeptám se kluběnky, když profesorka zadá další úkol. Úplně se mi do toho nechce, rád bych měl Unitato v podobě, v jaké je teď, tak jí mám přeci jen nejraději, ale co naplat. Kluběnka navíc nevypadá, že by jí to vadilo. Těžko říct, jestli mi předtím rozuměla, ale začne spokojeně vrnět a otírat se mi o ruku. ”Tak dobře, vyzkoušíme to. Třeba to bude legrace.” Rozverně do ní šťouchnu, vezmu svou hůlku, předvedu pohyb, jaký předtím profesorka a vyslovím zřetelné: ”Vera Verto.” (100%)
A světe div se… V tu ránu mám na lavici ten nejkrásnější pohár, co jsem kdy viděl. Stejně tak dokonalý a krásný, možná snad ještě hezčí, než Gonagalčin. Ať si říká kdo chce co chce, tohle je skvost!
 
Christian Dragon - 23. července 2021 09:24
hpkopie2096.jpg

Učebna E215

Nikdo konkrétní

15. října


Docela se mi ulevilo, když se do všeho nakonec vložila profesorka McGonagalová. Leč její propuštění našeho katasrofického spolužáka bylo možná trošku drsné, nemohu říci, že bych její pohnutky nechápal. Mohl někoho z nás nepěkně zranit. Ještě teď je Arwin celý naježený a ostražitý, jako už dlouho ne. Situace, která se vyvinula mezi stoly ala hon na krysu, taky nebylo nic pěkného. Naštěstí tragický konec, kdyby potkan skončil v břiše té obludné krajty byl zažehnán. Občas jsem opravdu rád, že nám profesoři nenechávají ve všem máchat tlamu, jako třeba Studentojed.
Známky jsou zapsány, ne, že bych byl s těmi svými úplně spokojen, ale hold ne vždy se může dařit. No a hodina pokračuje dál. Připraven si případně psát poznámky poslouchám profesorku. Otázka, kterou nám položila je spíše opakovací a základní. Jsme v pátém ročníku, takže základní dělení přeměňování bychom již dávno měli vědět, stejně, jako jeho prvotní definici.
Zvednu proto ruku a počkám na vyzvání, abych mohl na otázku odpovědět.
"Přeměňování je odvětví magie, které nám umožňuje měnit, formu, tvar či vzhled objektu, který chceme změnit tím, že upraví jeho molekulární strukturu. Považujeme ho za jedno z nejobtížnějších odvětví magie, protože musíme dbát na správnou výslovnost, pohyb holky, pohled, soustředění a kouzelník musí být sjednocený se svou hůlkou.
O čím větší objekt se jedná tím obtížnější je přeměna. Taky nelze přeměnit mrtvého na živého. Rozlišujeme čtyři základní druhy přeměňování. Proměňování, Zrušení, Zmizení a Vyvolávání."

Shrnu v kostce otázku a jednotlivé druhy dál nerozebírám, protože to nepovažuji za součást otázky. Znovu se usadím a nechám prostor spolužákům. Jo někdo mě může považovat za šprta, protože jsem někdy aktivní a jsem prefekt, ale co. Nějak ty body získat musíme, abychom porazili Zmijozel.
Během následující otázky si jen jen udělám pár poznámek pro připomenutí a pak poslouchám zadání našeho úkolu. Omluvně slétnu očima na Arwina.
"Promiň bráško dneska se tomu nevyhneš. No drž mi tlapku ať to vyjde lépe, než ten kufr."
Zamumlal jsem ke kocourovi, který na mě trošku poděšeně pohlédl, ale pak jsem ho usadil před sebe pohladil a připravil jsem si hůlku.
"Tak jdeme na to."
Zašeptal jsem. V duchu jsem si zopakoval formuli i pohyb hůlkou. Vydechl jsem a připravil se.
"Vera Verto." (47% ne ono nemůže padnout jednou normální číslo XD)
Můj kocourek se změnil v pohár na vodu. To byl úspěch, na druhou stranu v duchu jsem zaúpěl protože ani všechny teoretické znalosti nepomohou pokud chybí dostatek praxe. Ája se sice změnil do obstojného pohárku na vodu, na druhou stranu však na mě tenhle pohárek na svých vrchních okrajích špicoval dvě rezavá ouška, o rezavém šemišku na poháru ani nemluvě.
"Mau."
Ozval se pohárek k tomu. Kousl jsem se do rtu a omluvně se zadíval na pohár.
"Promiň já vím."
Zamumlal jsem k němu. Snad nebudu jediný, komu se dnes tak nedaří.
 
Minerva McGonagallová - 22. července 2021 20:35
zk6303350.jpg

Učebna E215

Studenti


15. října

Obrázek


S neutrálním výrazem sleduji počínání studentů. Výkony některých byly žalostné, někteří naopak příjemně překvapili, jako například Christina.
Mlčky obcházím stoly a s brkem a pergamenem v ruce si zapisuji známky. Že se Devény rozhodla do kouzlení zapojit je sice chvályhodné, nicméně to, že si ji prozkouším za čtrnáct dní stále platí. Její počínání tedy nekomentuji a mířím k ostatním. Když se zastavím u lavice Blackové, oznámí mi situaci se svou hůlkou. ,,Dobrá, vás si tedy přezkouším na příští hodině." Více to nekomentuji už jen vzhledem k tomu, že je bez hůlky od včerejšího večera se Severusem. Nechám ji tedy být a postupuji dál.
Neujde mi výtvor dvou studentů. Conteho, Luquebové a Claythornové pokus o přeměnu mandelinek byl naprosto strašný. Nestalo se vůbec nic. Nepřeměnili ani jednu jedinou. Naopak jedna mandelinka od Domenica se zbarvila do růžova a nebezpečně se nafoukla. Jedna z mandelinek Claythornové s Luquebou se pro změnu přestala hýbat úplně. V duchu se tiše podivuji nad tím, jak je možné, že se někteří jedinci dostali až do pátého ročníku a také nad tím, jak hodlají na konci ruku projít zkouškami NKÚ.
,,Pane Lawsone, nevyrušujte své spolužáky." Napomenu Cayluse, který neúnavně cosi štěbetal Acai. Chystala jsem se ho napomenout ještě jednou, když se s kufrem začal procházet po třídě, jenže to už začal Conte kouzlit znovu a třídou se ozvala rána.
Hrnec syčel jako parní lokomotiva a ze stropu na zem padlo několik útržků kamení, do kterých narazila poklice. Jestliže byl můj výraz doposud neutrální a nic neříkající, tak teď toho říkal dost sám o sobě. Rty stáhnu do úzké linky a přísně si Conteho změřím pohledem. Je hned několik úsečných poznámek, které se mi derou na jazyk, ale zůstávám zticha. Což se zdá být ještě horší. Ve třídě výbuch vyvolal naprostý chaos, který vyústil ve dva volně pohybující se mazlíčky. Potkana a krajtu. Třetím byl pan Pye, který se po kolenou proplétal mezi lavicemi a pravděpodobně se rozhodl, že se připojí do světa zvířecí říše a zcela opomene fakt, že některé situace si přímo říkají o to, aby použil své magické (ne)nadání, kterým byl obdařen.
Takže zrovna v ten moment, kdy čekala krajta na svou příležitost vytáhnu hůlku. ,,Immobulus." Krajta zamrzne v pohybu, kdy mohutné tělo zrovna akorát vystřelilo směrem k potkanovi, na kterého jsem však znehybňovací kouzlo aplikovala také. Nečekám, než si pro mazlíčky majitelé dojdou a rozejdu se rovnou k lavici původce celé anarchie.
,,Pane Conte," Postavím se z boku jeho lavice a pokynu ke dveřím. ,,Sbalte si své věci, z dnešní hodiny jste propuštěn a ze zkoušení máte T. Dnešní látku do příští hodiny doženete, vaši spolužáci vás dozajista o všem, co promeškáte informují." Pak se otočím na druhou stranu, kde seděla Diana. Bez hůlky byla její přítomnost na hodině naprosto zbytečná. A nejen na této, ale na všech dalších, které je odpoledne ještě čekají. ,,Pan Conte vás doprovodí do Prasinek, kde si obstaráte novou hůlku." Informuji je věcně, přičemž nedávám prostor pro jakékoliv námitky. ,,Slečna Parková se posune o lavici dopředu."
Dojdu zpět do čela učebny a postavím se ke katedře. Alespoň jsem takto eliminovala dva potenciální rušivé elementy této hodiny. Conteho, jako chodící katastrofu a Blackovou, která by v rámci nudy mohla začít vyrušovat své spolužáky.
Mezitím, co se ti dva balí a odchází ze třídy, pokračuji v hodině. ,,Známky z dnešního zkoušení naleznete ve svých výkazech. A nyní, kdo mi řekne, jak zní přesná definice přeměňování a odvětví, na která se dělí?" Ten, kdo jako první odpoví na otázku správně získá koleji 5 bodů. Zároveň během toho, co mluví, jsou informace samy křídou psány na tabuli. ,,Znovu vám připomínám, že z teorie je toto jedna z hlavních věcí, kterou byste měli při NKÚ zmínit." Otočím se k tabuli a krátce na ni pohlédnu. ,,Proměňování - co mi o něm povíte?" Zodpovězením této otázky je možné získat 3-5b v závislosti na obsahu odpovědi.
Nechám studenty odpovědět a pokračuji ve výkladu. ,,Dnes se zaměříme na mezi-druhové proměňování, ačkoliv jste se s ním už setkali. Právě proměna mandelinek v kuličky by spadala do subdisciplíny proměňování. Obecně proměňovat hmyz je z živočišné říše jednodušší záležitostí, proto jsme jím začínali. Dnes si však zkusíte proměňování na různých zvířecích druzích, proto jste si přinesli své či vypůjčené mazlíčky."
Následne odkryji látku z klece, ve které se nacházel můj zoborožec Claus. Otevřu dvířka a nechám ho vylétnout na připravené stříbrné bydýlko. ,,Kouzlo, které si dnes zkusíte se nazývá Vera Verto. Zná někdo toto kouzlo?" Rozhlédnu se po třídě, zda se tu nachází někdo, kdo by o něm pověděl svým spolužákům.
Pokud ano, jeho výpověď jen krátce shrnu. ,,Cílem kouzla je proměna v pohár na vodu. Třikrát poklepete na přeměňovaný objekt a pak provedete tento pohyb hůlkou," názorně pohyb předvedu a pokynu třídu, aby ho zopakovala.
,,Vera Verto." Předvedu jim správné provedení kouzla na Clausovi, který se změní v lesklý pohár. Poté dám prostor studentům a znovu začnu obcházet mezi lavicemi.

Pokyny
 
Kirby Owen - 22. července 2021 18:08
ik18740.jpg

Ošetřovna


Madam Ettariel

15.října, čtvrtek



Hmmm. Celý den tu trávím čas. Už bych radši šel na hodinu než být tady.
Rozhlédnu se po místnosti plné postelí mezi kterými kmitá madam a já už jen doufám, kdy její kroky zamíří přímo ke mě. V tu chvíli mě zamrazí, kdy ihned po mých myšlenkách si to nakráčí přímo ke mě a začne zjišťovat, jestli je již všechno v pořádku.
,,Ano, děkuji, už se cítím mnohem líp." začne mi strkat nějaký pohár s tekutinou a snažím se ho odmítnout. ,,Vážně musím pít znovu.." pohlédnu na obsah poháru, lehce se mi zkřiví ústa a mezi obočím se mi objeví vlnky, jakmile se zamračím.. ,,.. tohle?" dopovím a podívám se znovu na madam, která přikývne a nutí mě obsah vypít, než mě konečně pustí.
Jestli to znamená vysvobození z této místnosti, nedá se nic dělat a s úšklebkem pohár vypiju. Kysele se zatvářím a vrátím pohár zpátky do rukou naší zdravotnice. Ještě teď cítím tu hnusnou pachuť jejího dryáku a seberu si své věci.
Samozřejmě jsem cestou z ošetřovny dostal několik poučných rad jak si mám dávat na sebe pozor a chránit svoje zdraví a další dodržování různých věcí. Chápu to, na druhou stránku to s námi myslí velmi dobře, pečuje o nás opravdu velmi přísně a nepustí nikoho dokud si není stoprocentně jistá, že pacient, kterého měla na lůžku je již na tom dobře.


Učebna E215


Maurice a ostatní.

15.října, čtvrtek



Před tím, než jsem se vydal do učebny, jsem se zastavil pro mojí kočku Shillu
a rychle jsem zamířil do třídy, aby jsem stihl hodinu. Myslím, že za minutu mělo být 11 hodin, kdy jsem vstoupil do třídy. Přejel jsem rychle pohledem po třídě, abych našel svého nejlepšího kamaráda Maurice de Coligny z Mrzimoru, pozvedl jsem směrem k němu krátce ruku na pozdrav a obešel jsem jsem celou řadu stolů až do první lavice u tabule, kde jsem se posadil na židli. Nachvíli jsem se podíval směrem doprava, aby jsem si ze zajímavosti zjistil, kdo okupuje lavici hned vedle mě, usmál jsem se krátce na dívku z Nebelvíru a hleděl jsem si dál svého.
Mezitím stihla přijít profesorka, která si to rovnou zamířila ke svému stolu a začala hodina. Celou dobu jsem jí poslouchal a jemně prsty přejížděl po srsti kočky, která spokojeně předla v mém klíně.
Zkoušení? Paráda. Nadzvednu lehce levý kout úst a pohladím kočku.
,,Pilae Irideo.” (89+15=104%) usměju se velmi spokojeně nad mým výkonem. To si myslím, že se mi povedlo a rozhlídnu se po třídě. Nikomu se však nesměju. Vím, že někdo je v něčem lepší a někdo zase horší. Když si představím předměty, ve kterých mi to moc nejde, pousměju se a věnuju se dál práci, kterou máme zadanou.
,,Loculus!” (27+15=42%) zčervenám. Tak tohle se moc nepovedlo. Druhý pokus se nepovedl tak jako první, kde jsem opravdu zaválel. Škoda.
Na to, že to měl být kufr tak... no nic. Snad se zadaří příště. Svět se nezhroutí, ale na druhou stranu mě to trochu štve.
V tu chvíli mě z myšlenek vytrhne rámus, akce, která se zrovna děje ve třídě. Po třídě se prohání potkan a za ním Robert, který se plazí po všech čtyřech. Přemýšlím jestli mu mám pomoci nebo ne. Všichni na něj koukají. Já taky. Na jednu stranu je to velmi zábavné na druhou stranu mi ho je celkem líto. Přitom přidržuju kočku na mém klíně, která upřeně sleduje pobíhajícího potkana.

 
lady Christina De Spontin - 22. července 2021 16:07
234723.jpg

E215

15. října, Čtvrtek

hlavně Richard



Pozornost, co nám studenti na chodbách věnovali, jsem úspěšně ignorovala. Je mi upřímně ukradené, co si ostatní myslí. Jejich názory, posměšky a zvědavé pohledy mi v budoucnu budou k ničemu, tak proč se nad nimi vůbec pozastavovat. Musím uznat, že Aysha se celkem pronese. Chtě nechtě se musím trochu protáhnout, protože mi pod tíhou jejího těla trochu ztuhla ramena. Být na pokoji sama, tak skutečně netuším, jak by ji Sinestra donesla až sem. Za předpokladu, že by ji nenechala levitovat. Účel světí prostředky, ale nejspíš by se Sin už nikdy nepromluvila. Usadím se s Žofkou do lavice zrovna ve chvíli, kdy se k nám přitočí Richard. Nebo k Sinestře, nějak ho nevnímám, dokud na mě vyloženě nezačne mluvit. Což se stane a já se opravdu musím snažit, abych neprotočila oči. Jako by mu skutečně záleželo na mém zdraví.
“Cítím se dobře.” přestože si o jeho falešné starosti myslím své, mám v sobě tolik vychování, abych mu odpověděla. Kdo ví. Třeba šel do sebe a skutečně se začal zajímat. Hahaha. Vůbec ho nezajímalo kde jsem a co se mnou je. Nepřišel se ani podívat. Vsadím se, že mu o mě někdo řekl a kdyby ne, tak vlastně ani nepostřehne, že chybím. I když... toho by si všiml. Neměl by koho prudit.
Už od rána, nemám zrovna valnou náladu. Spoustu jsem toho promeškala a první hodina, na kterou se mi podařilo přijít, je zrovna ta, která mi tedy vůbec nejde. Kolem mě je takových potvor, že i Žofka se mi zdá jako dar z nebes. A nic z toho mi neusnadňuje Richard, když své velectěné pozadí usadí přímo vedle mě. Skvěle. Nejen, že mě ruka opravdu nepříjemně bolí, nejspíš v sobě mám ještě trochu toho séra na uklidnění od zdravotnice, ale k tomu všemu budu ještě pod jeho dozorem a v dosahu jeho kousavého humoru.
Nic neříkám, když se bez dovolení natáhne ke krabici s Žofkou. Co je moje, to je jeho a co je jeho, do toho mi nic není. Takhle je to s ním neustále. Snažím se tvářit neutrálně a naprosto nezaujatě, ale za ten přihlouplý úšklebek, co se mu usadí na tváři, bych mu v tom slimáčím želé nejraději ten obličej vymáchala. “Oblovku obrovskou.” opravím ho. Je očividné, jak moc se snaží, aby se nezačal smát nahlas. Rozhodně je v tom mnohem lepší než Sinestra při svém prvním zjištění. “Jmenuje se Žofie.” Doplním ještě, než mu z ruky vezmu víko od krabice, abych ji mohla zavřít. Naštěstí v ten moment profesorka zahájí hodinu. Ani Richard nehodlá riskovat její hněv tím, že by při výuce vyrušoval, takže se v klidu mohu opřít v nepohodlné lavici a soustředit se na výuku.
Hned hezky na začátek nás uvítá zkoušením. V duchu zaúpím. Možná jsem opravdu měla zůstat na ošetřovně. Nejsem vůbec v té správné kondici na nějaké zázračné výkony. Průměr v tomto předmětu je pro mne vítězstvím a tak se okamžitě připravuji na blyštivé selhání.
Odsunu Žofii z dostřelu mandelinek a vytáhnu hůlku. Nemám v plánu Hagrida rmoutit tím, že bych mu oblovku zmrzačila nějakým broukem.
Pilae Irideo.” (86% - 15% = 71%) překvapeně zamrkám, jakmile se přede mnou objeví deset zcela proměněných kuliček. Nevěřila jsem vlastním očím, nedoufala jsem v takový úspěch. Mám ze sebe radost, přestože skromnou. Je mi jasné, že znovu se to nejspíš opakovat nebude. O to více si tu chvilku vychutnávám. Ještě větší potěšení mi poskytne Richardův pochybný výtvor, co se před ním nenápadně snažil pláchnout. Potlačuji škodolibý úsměv, když právě tu vyděšenou mandelinku odstřelí na chudáka Claythornovou. Inu, on ten den přeci jen nebude tak špatný.
Za Richardova tichého klení si spokojeně upravím ofinu a začnu vzpomínat na další kouzlo. Objeví se přede mnou celkem obyčejná zdobená váza. Nic, co bych vyloženě litovala, pokud bych to svým kouzlením zničila. Dám se tedy do toho.
Loculus!” (55% - 15% = 40%) můj druhý pokus skončil neúspěchem. Paměť už mi tolik neslouží a možná jsem to vytěsnila, ale přísahala bych, že i když má známka bude dozajista špatná, je vidět zlepšení oproti začátku roku. Můj výtvor má tvar kufru, to bezesporu. Ovšem barva, materiál i velikost jsou stále stejné. Tedy mám přiměřeně velký, porcelánový a modře malovaný kufr, který by si na cesty vzal jedině blázen.
Koutkem oka zkontroluji Richarda. Tentokrát se mu kouzlo vydařilo. Jeho výkon je minimálně o špetku lepší než ten můj. Nemám ale moc prostoru, abych nad tím polemizovala. Prudce sebou trhnu a zcela automaticky si kryju hlavu, když se ozve ta rána. V ten moment nastane chaos. Ani se nestihnu vzpamatovat, abych zjistila, co se pořádně stalo, a Richard začne zvyšovat hlas. Vlastně mi mluví z duše, ale souhlasné zamručení se mi zasekne v hrdle, když mi přes nárt přeběhne krysa. Křičela bych. Za normálních okolností bych křičela, ale ona krysa je následována horou sádla, co se cpe mezi lavice. Nejprve ve svém lovu málem vyrazí zuby Sinestře a jako by to nestačilo, další jsem na řadě já. Všechny mé nadávky, výkřiky a nenávistné pohledy se změní jen v tlumený vzlyk, když mě ta živá masa přimáčkne i s židlí k lavici. S popálenou rukou zaklíněnou mezi mě a tvrdé dřevo. Takže nějaká krysa, co si to teď s Robertem v závěsu mašírovala do zadní části učebny, mě vůbec nezajímala. Snad jsem i doufala, že jí Aysha sežere. I s jejím majitelem.
 
Acai Luqueba - 22. července 2021 12:29
215783.jpg

E215

15. října, Čtvrtek


Caylus + zmínění



Abych byla upřímná, tak nejsem dvakrát nadšená, že sedim zrovna vedle Roberta. Chápu, když se lidi něčeho bojej nebo je jim určitej typ zvířat prostě nepříjemnej. Já to takhle mám třeba s žížalama. Co ale nechápu, jsou ty přemrštěný reakce, který měl v jídelně. Přece si stačí v klidu odsednout nebo mě poprosit, abych pavouka dala zpátky do krabice. Ne vytahovat hůlku a hystericky se natlačit na jinou osobu. Mám toho kluka ráda, ale někdy bych ho za tohle propleskla. Takhle se budu celou hodinu soustředit jenom na to, aby se Wilda ani nepodíval jeho směrem. Nechci řešit nějaký další drama.
Z myšlenek mě vytrhne Caylus. Neubráním se úsměvu, když se tak bujaře přihrne k mojí lavici a hned se začne sápat po krabici. Nijak mu v tom nebráním. Zrovna u něj se opravdu nebojím, že by při pohledu na Wilberta začal vyšilovat. Svědčí o tom i prosklené terárko s Pájou, co mu sedí na desce stolu hned za mnou. Navíc už si ani nepamatuju, kdy jsme si naposledy povídali. O čemkoli.
“Je nádhernej, že jo?” dlaní si podepřu bradu a vydechnu stejně obdivně, jako když jsem ho viděla poprvé. Jsem ráda, že jsem našla další duši, co je schopná mého vypůjčeného mazlíčka ocenit. “Jojo, od Hagrida. Chudák ho hledal, kde mohl. Jmenuje se Wilbert. Je to malej lump, nechtělo se mu z tepla a do krabice.” zmíněného pavouka přitom něžně bříškem prstu pohladím po zadečku.
Bývala bych Cayovi nabídla, aby si ho vzal na ruku, ale Goggy začne hodinu. Jsem na ni o poznání líp naladěná, takže mi ani kdovíjak nevadí, když začne rovnou se zkoušením. Nepředpokládám, že bych měla zrovna zázračné výsledky a stoprocentně nebudu jediná. Zavřu Wildovu krabici a opatrně ji odsunu na kraj lavice. Budeš tam muset ještě nějakou chvilku vydržet, kamaráde.
Přede mnou se objeví skleněná dóza s mandelinkami. Jo, tohle si pamatuju. Lezli úplně všude a jednu jsem si pak večer našla ve vlasech. Potvory okřídlený.
Vytáhnu hůlku a na svůj cíl upřu nadmíru soustředěný pohled.Piale Irideo!” (4%) Možná se mi to nepovedlo, protože jsem zvorala pohyb hůlkou. Možná jsem to blbě vyslovila. Nejvíc pravděpodobné ale je, že mi to zkazil Caylus, když do mě v půlce sesílání zaklínadla začal šťouchat. Nespokojeně si mlasknu. Všechny moje mandelinky zůstaly takové, jaké byly před kouzlem. Proměnila se jenom jedna a té se ve vzduchu třepotaly nožičky. S podmračeným výrazem se otočím za sebe, abych se podívala, jak vypadá jeho výtvor, když se mi s ním musel tak nutně pochlubit. Čekala jsem podobné selhání jako to svoje, ale světe div se, ono se mu to povedlo. Nahlas bych ho ale nepochválila. Už takhle se se svým egem sotva vejde do dveří.
“No ale vypadá to, že ti z těch koulí sem tam něco trčí.” zakřením se na něj, přičemž poukážu na ty dvě jediné kuličky, co se nepřeměnily úplně. Goggy je přísný kantor, takže se neodvážím s Caylusem víc vybavovat. Otočím se zpět směrem k tabuli zrovna ve chvíli, kdy se nám na deskách objeví hrnce. Alespoň naší řadě. Vedle mají vázy a na druhé straně pro změnu vůbec nic. No, řekla bych, že jsme to s hrncem ještě vyhráli.
Loculus!” (18%) Tentokrát už to na Cayluse svést nemůžu, i kdybych se sebevíc snažila. Vyrušení z jeho strany přijde až po tom, co nepovedené kouzlo dokončím. S rozmrzelým pohledem si prohlížím jeho naprosto dokonalý kufr, když se mi s ním prochází před lavicí. Je jako dítě a popravdě mu trochu závidím. Můj výtvor totiž není kufru ani zdaleka podobný. Hrnec se změnil v barvě, narostlo mu další ucho a k tomu všemu byl i podivně měkký. Skepticky do něj šťouchnu hůlkou. “Radši mi dej trochu svýho štěstí. Dneska ho očividně…” ani já nedořeknu, co jsem plánovala. Prudce sebou trhnu a ještě rychleji se otočím, abych našla zdroj té rány, co nás málem všechny ohlušila. Automaticky přitom pokládám dlaň na krabici, ve které právě chramostí dost vyděšený Wilda. Pohled mi padne na Domenica. Nejdřív přijde úleva, protože oproti němu jsem ještě kouzelnický génius. Sice se mi žádnej z úkolů nepovedl, ale aspoň jsem nikoho neohrozila na životě a nic jsem nepoškodila. Jako další se dostaví pobavení a následně záchvat smíchu, který se ze všech sil snažím zakrýt tím, že si obličej schovám do rukou složených na lavici. Jeden malý výbuch a ve třídě zavládne chaos. Richard hysterčí, Mirelle málem zabije vlastní vrána, a Bob se vydal ulovit svého potkana. Zaplul mezi lavice tak ladně, až se divím, že nikoho neporazil. V duchu mu fandím, protože ani té jeho přerostlé myši nepřeju smrt v podobě Sinestřiny Ayshy, která se zlověstným syčením spustila své přerostlé tělíčko na podlahu, jakmile zmerčila oběd. Nejvíc mě ale pobaví naprosto zoufalý výraz Ruby. Nešťastně skládá obličej do dlaní a já se na ní prostě nemůžu dívat, protože učitelka už je tak dost popuzená, abych jí navrch toho všeho ještě provokovala smíchem. “Bože...” rozdývám to, přičemž si slzy otírám do uniformy.
 
Christian Dragon - 21. července 2021 18:33
hpkopie2096.jpg

E215 - Přeměňování

Angela a ostatní

15. října, čtvrtek dopoledne


Kývl jsem na souhlas, že rozumím, i když se mi moc nechtělo věřit, že by se dalo přehlédnout něco takového. Přece jen občas mi přijde, že spolužáci nemluví o ničem jiném, ale nechci jí křivdit.
Slétl jsem očima na Arwina při zmínce o proměnách a podrbal ho za uchem.
"No tomu bych se upřímně taky rád vyhnul, ale nejsem si moc jistej jestli to bude možné, když jsme si měli mazlíka sebou přinést. Arwin to dvakrát nemusí, ale zvládá to statečně....viď darebo."
Pousmál jsem se a láskyplně ho podrbal pod bradou. V mém blízkém okolí se začalo ozývat tiché spokojené předení.
"Hmmmch špatný pokus o konverzaci, zase jsi to pohřbil blbče....jako obvykle."
Vynadal jsem si v duchu a pohled mi padl na přicházející spolužáky. Co nevidět začne hodina. Přátelsky jsem se na Angie usmál a upravil jsem si kocoura v náruči.
"Ty se Sašou taky."
Opětoval jsem jí popřání a zamířil jsem ke svému stolu. Pokroky v konverzaci se mi asi podařilo udělat, ale žádná sláva to také není. Bezděky jsem pohladil kocoura po zádech. Chlupy.
"Ah. Zase budeš potřebovat pořádně vyčesat co?"
Zamumlal jsem k němu s úsměvem. Tak nějak napůl jsem sledoval kdo se trousí do třídy a jaké mazlíky sebou přinášejí.

A pak už došla i naše kolejní a zahájila hodinu. Nepostřehl jsem, že by se některý z prefektů měl k tomu nahlásit chybějící, proto jsem se pohledem rozhlédl po třída a zjistil zdali ještě někdo nedobíhá načež, pokud někdo chyběl nahlásil jsem tyto žáky profesorce Mc Gonagalové, aby si je mohla v klidu zapsat. Jakmile ke mě došla fyzická docházka, tak nějak automaticky jsem se podepsal, jako všichni.
"Známky jo? No kruciš."
Nečekal jsem, že se hned začne z kraje hodiny na známky, ale co se dalo dělat. Vytáhl jsem svou hůlku a vyčkal, co si na nás [font color=purple]profesorka[/font] připravila.
Jakmile se přede mnou zjevila sklenice s brouky a dostali jsme zadání. Povytáhl jsem obočí.
"No, tak jo. Drž mi tlapky."
Zamumlal jsem na Arwina, který zvědavě koukal, co to v té sklenici je a jestli by se to nedalo jíst. Namířím na brouky ve sklenici hůlkou a nadechnu se.
"Pilae Irideo." (50%)
Pronesu zřetelně. Všichni brouci se k mému potěšení proměnili v kuličky, ale k dokonalosti ještě kus zbýval. Když jsem se zadíval na ně blíže, tak jedné kuličce zůstaly krovky a druhé pro změnu tykadla.
"No zase tak špatné to není, ale mohlo to být lepší co?"
Šeptnu a odpovědí je mi mrouknutí Arwina.

Chvíli na to nás čeká druhý úkol, čekal jsem, co dostaneme za předmět k proměně, ale překvapení přišlo v podobě našeho stolu.
"A kruciš."
Stůl byl docela velký, měl jsem trošku obavy jestli se mi ho podaří proměnit správně.
"Pojď ke mě neposedo."
Stáhl jsem si Arwina na rameno, kde se uvelebil a koukal, co se bude dít dál.
,,Loculus!"(23%)
Mávl jsem hůlkou, abych stůl proměnil, ale v tu chvíli se ozvala i ohlušující řacha ve třída. Arwin zaprskal zatnul mi drápy do ramene a já měl co dělat, abych ho chytil a utišil , když jsem se zároveň instinktivně přikrčil, před příčinou toho všeho. Když jsem slétl očima na proměňovaný stůl. Z hrdla mi unikl jen tichý povzdech. Moc jako kurf to nevypadalo, teda jo, hodně ošklivý ošoupaný, příliš velký a dokonce měl nízké nožky od stolu, jako by to byl konferenčák.
"Z tohohle dobrá známka nebude."
Letmý pohled okolo mi alespoň naznačil, že nejsem jediný, komu se některé z kouzel nepovedlo. Nezbývalo než čekat, na hodnocení a také doufat, že nikdo nic dalšího nevyhodí do povětří i s námi. Hold když se na hodině daří....
 
Sinestra Ewing - 20. července 2021 22:53
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Učebna E215


Přeměňování


Christina, Richard a ostatní

15. října, čtvrtek


Ajtakrajta


Samozřejmě mi neuniklo, jak Christina trochu pobledla, když jsem ji na rameno položila část Ayshina těla, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Mé žádosti o pomoc vyhověla, tak předpokládám, že panický strach nebo bytostný odpor k ní nemá.
Jen co vyjdeme ze společenky, Aysha zvědavě zvedne hlavu a zkoumá okolí. Moc příležitostí chudinka k opuštění koleje nemá. Cestou do učebny ji pro jistotu jistím rukou, aby nesklouzla, ale překvapivě je poměrně hodná. Trochu jsem čekala, že bude s takovou manipulací nesouhlasit, ale pravděpodobně byla příliš zaměstnaná ruchem na chodbách, než aby se soustředila na to, že ji přenášíme jako lať. To se k naší smůle nedá říct o ostatních studentech, které jsme míjely. Reakce na dvoumetrovou krajtu byly různé - někdo s křikem utekl z cesty, někdo zůstal jen u zvědavých pohledů a někdo se neubránil posměšnému uchechtávání. Zcela jsem je ignorovala. Chtěla bych vidět, jestli by jim ten pobavený výraz zůstal i ve chvíli, kdybych jim Ayshu dala kolem krku.
S čím jsem spíš celou cestu až do učebny bojovala, byla její váha. Aysha není zrovna drobek, proto jsem se neubránila myšlence, jestli jsem si na hodinu neměla vzít spíš Oscara. Ten nevážil skoro nic a nehrozilo, že bych si s ním odrovnala záda. Jenže ani Oscar není bez chybičky. Jako chorobný kleptoman by pravděpodobně někomu něco počořil a nejbližším otevřeným oknem uletěl. Občas si říkám, jestli to není převlečená straka.
Když konečně dorazíme do třídy, opatrně položím druhou půlku bílé krajty na lavici. Jsem skutečně vděčná, že mi s ní nakonec Christina pomohla, i když bych se nedivila, kdyby si ona pro příště podobnou výpomoc rozmyslela. ,,Díky." Vydechnu trochu zadýchaně a pobaveně roztáhnu koutky do úsměvu. ,,Jo, už vidím tu ochotu ostatních nést mi hada." Zasměju se, ale to už se u nás objeví Richard s Vertini. Ta sice zdaleka nedosahovala Ayshiné velikosti, vlastně by si ji Aysha klidně mohla dát k obědu, ale musím uznat, že šupiny má zbarvené naprosto nádherně. ,,Občas mi to probleskne hlavou." Přiznám s úšklebkem. ,,Ale krajty prý raději večeří zlobivé prefekty." Nevinně pohladím bílou hadici po hlavě a do konverzace už se nezapojuji. Volnou zábavu stejně záhy přerušil příchod profesorky a začátek hodiny.
Posadím se tedy do lavice a stejně jako zbytek se zapíšu do docházky, jakmile pergamen přiletí ke mně. Aysha leží stočená v celé své velikosti na stole a rozeklaný jazyk se ji neúnavně kmitá mezi zuby, kterým zkoumá nové pachy a tvory v místnosti.
Goggy na nic nečeká a začne hodinu zkoušením. Ostatně - všem to bylo jasné jen z prvních pár vět. Než stihnu byť jen v myšlenkách zaprotestovat - přistane přede mnou sklenice s barevnými brouky. Posunu tedy krajtu trochu více ke kraji stolu a vytáhnu ze saka hůlku. ,,Pilae Irideo." Namířím ji na mandelinky a všechny je proměním (57%). Nejsou sice dokonalé, jedna stále běhá a další dvě mají tykadla, ale prošla jsem. To je důležité. Úlevně vydechnu a chystám se hůlku zase položit, ale málem mi ji z ruky vyrazí zdobná váza, která se objeví tam, kde byla sklenice s brouky.
Vzhledem k tomu, že značnou část lavice obývá mohutné tělo Ayshy, váza se objevila na místě, kde měla konec ocasu. Třídou se ozve pronikavé zasyčení. ,,Tranquillo," uklidňuju podrážděnou krajtu, zatímco od ní posouvám vázu dál. ,,Loculus!" (60%). Trochu nejistě si prohlédnu kameninový kufr, který byl reliéfem a zpracováním naprosto totožný s tím, jak vypadala váza. Navíc mu zůstalo jedno její ucho. Ale jinak byl vcelku... fajn. Kufr naštěstí už mám, takže - nechávat si ho rozhodně nehodlám. Nicméně opět průměrný výsledek mě příliš neuspokojil.
Nedívá se. Mohla bych ho rychle ještě poupravit. Probleskne mi hlavou v momentě, kdy byla profesorka otočená zády ke mně. Rychle namířím hůlkou zpátky na kufr, chystajíc si podvodem trochu vylepšit známku, když se třídou ozve ohlušující rána. Leknutím vyjeknu, až mi hůlka z ruky vyletí. ,,Lo que era?!" Pohledem vyhledám zdroj rámusu, což vlastně není tak těžké. Domenicův hrnec syčel hlasitěji, než podrážděná Aysha a to nemluvím o víku, který se zabodl do stropu. Sice mi to málem přivodilo infarkt, ale ve výsledku mi to přišlo na rozdíl od ostatních docela vtipné. Pobaveně se uchechtnu, mezitím co mám bradu zvednutou vzhůru a prohlížím si, jak pevně poklice mezi kameny zajela. ,,Udělat to úmyslně, tak se ti to nepovede." Prohlásím s pokřiveným úsměvem, ale ten mě v mžiku přejde, když si všimnu výrazu McGonagallové. Jestli nás to bude stát body, tak ho narvu vedle té poklice.
V ten samý okamžik mi ale něco proběhne pod lavicí. Co to sakra? Nahnu se v lavici trochu do strany, abych zjistila, co to bylo, jenže Robova obrovská zadnice mi málem vyrazí zuby, když se po kolenou proplete vedle mé lavice. Až pozdě si všimnu, že uprchlého potkana zaregistrovala Aysha, která se mezitím spustila ze stolu dolů.
Mezi lavicemi se teď neproplétal jen Bob, ale i bílá krajta, která s kmitajícím jazykem pomalu mířila přímo k té obří kryse.

 
Erika Claythorne - 20. července 2021 13:22
erand8255.jpg

Přeměňování v učebně E215
Nikdo konkrétní

Čtvrtek 15. října



Trochu neochotně se došourám na hodinu přeměňování. Samozřejmě i se svým desetikilovým králíkem Galainem. Ten vypadá, že má o poznání lepší náladu než já. On má asi vždycky lepší náladu než já. Připevním ho na kšírky, aby nepochodoval po celé třídě. Stejně sebou plácne pod stolem a dění okolo ho nebude nijak vzrušovat. Nemám dneska zrovna náladu na učení, a navíc mě ještě pobolívá noha po nočním zážitku v Zapovězeném lese. Dorazím chvíli před McGonagallovou. Na její hodiny se opravdu nevyplatí chodit pozdě. Zapluju do 1. lavice – ne, nemůžu se naučit chodit dřív, abych se zašila někde vzadu – připravím si věci a čekám, až začne hodina. Navíc jen kousek ode mě sedí Maurice s tím svým ptákem. Okamžitě mě poleje studený pot a snažím se nevypadat až tak moc vyděšeně a pobledle. Proč si ho alespoň nedrží zkrátka? Musí se promenádovat po lavici? Vždyť mu stačí malý skok a přistane mi za krkem. A aby toho nebylo málo, ještě McGonagallová přijde se zkoušením!

Jasně, brouci, to už jsme měli. Ale ještě si vzpomenout, jak se to dělalo… “Pilae Irideo,“ namířím hůlku na první kuličku. (2 %) Nestane se vůbec nic. Ale vůbec nic! Asi bych neměla chodit na hodiny tak otrávená. Nebo se měla snažit alespoň trochu se tvářit, že mě to baví a všechno mi jde! Ne, za můj neúspěch určitě může ten krkavec jen malý kousek ode mě. No dobře… takže u brouků jsem neuspěla. Ale zase ke mně docupitá jedna ne úplně přeměněná Richardova kulička. Jen dávám pozor, aby mi nevyděsila králíka, ale víc si jí moc nevšímám. Určitě bude neškodná.

Objeví se přede mnou hrnec. Z něj máme udělat pro změnu kufr. No výborně. Zase zkusím z hlavy vydolovat potřebné kouzlo. Tentokrát se pokusím se více soustředit. “Loculus!“ sešlu kouzlo na hrnec. (89 %) Přede mnou stojí naprosto použitelný kufr. Překvapím sama sebe a trochu nechápavě na kufr zírám. Zkusím ho i otevřít. Ano, vypadá zcela funkčně. A ani nevypadá špatně. Je akorát velký, černý a kožený, s pohodlným úchytem, aby se dal přenášet. Trochu spokojeně se usměju a rozhlédnu se po třídě, jak si stojí ostatní.

Najednou se ozve šílená rána, jak se Domenicovi nepovede kouzlo. Automaticky si zakryju hlavu, abych to neschytala. Hned potom ucítím, jak se provázek, na kterém je Galain, napíná. Chudák se té hrozné rány vylekal. Vezmu si ho rychle do náruče a drbu ho za ušima, aby se uklidnil. Králík může umřít i na leknutí. Naštěstí to Galain docela rozdýchává. A já se alespoň méně soustředím na krkavce. Tím pádem ani nepomůžu Robertovi chytat potkana, protože mám plné ruce vlastní zvěře.
 
Park Na Yeong *Ruby* - 19. července 2021 21:38
tajennie6159526.jpg

Učebna 36B -> učebna E215


Domenico, Robert a ostatní


15. října
Čtvrtek



Domenico
mě doprovodí k mé koleji, kde mi chvilku zabere, než si vzpomenu, kam jsem Emila zašila. Nakonec krabici s vyřezanými dírami vytáhnu z pod postele. Krtek je ze mě asi tak nadšený jako já z něj, protože mě na přivítanou hned kousne do prstu. Kdybych to nečekala, pustila bych ho… možná bych ho pustit měla, třeba by jej pád trochu otupil. Vztekle vypustím první korejskou nadávku, která mi přijde na jazyk a vydám se zpátky k Domenicovi. Ten mezitím stihl polapit tu svou poletuchu.
Ještě jsem k němu pořádně nedošla a už mi nabízí, že si se mnou zvířata vymění. Zcela upřímně bych se jej na to ani neptala a zvíře mu bez dalšího narvala do rukou, když se ale tak hezky nabídl, tak ať má aspoň pocit, že to dělá dobrovolně. Vděčně přikývnu a vezmu si od něj Coby, kterého držím dostatečně daleko od těla, aby se mi nemohl otírat o uniformu a nechávat na ní chlupy. Pravděpodobně kocourovi poloha, kdy visí více než polovinou těla ve vzduchu nebyla úplně příjemná, moc sebou ale nemrskal. Už jsme si na sebe asi za ty dva měsíce přeci jenom trochu zvykli. Domenico na tom byl s krtkem o poznání hůř, jeho tiché klení a sykání bylo dostatečně slyšitelné, abych jej napočítala přesně sedmkrát. Emil se činil.
Věřím, že odložení krtka na mou lavici bylo pro Domenica vysvobození. ”Díky zlato.” Zatrylkuju jeho směrem a vrazím mu pro změnu do rukou jeho kocoura. Aspoň že mu dal obojek, který jsme vybrali spolu. Naštvalo by mě, kdybych tím zbytečně ztrácela čas.

Přeměňování nepatří mezi moje oblíbené a to především proto, že se do ní musí ustavičně tahat nějaká havěť, která dělá bordel. I Emil se rozhodl být aktivní a začal pentlovat po lavici. Rychle jsem mu však takové chování zatrhla, když jsem za pomocí čtyř učebnic kolem něj vytvořila ohradu. Už jenom jedna hodina a půjdeš hezky tam, odkud jsi přišel... Pomyslím si, když si zhnuseně prohlížím hradbu, do které krtek ustavičně naráží ve snaze dostat se ven.
Hodina začne. A pro nadšení většiny ze třídy začíná zkoušením. To na Gonagalku sedí, hned zostra. Nevesele si namotávám na prst pramen vlasů, přičemž sleduju mandelinky, které se před námi objeví. Tenhle brouk je mi známý víc, než by si kdo přál. Dokáží nadělat slušnou paseku.
Když přijde na zkoušení, zhluboka si povzdechnu a chopím se hůlky. Vyčkávat nemělo smysl, profesorka se nad námi určitě neslituje, takže je asi lepší začít s prvními, než pak prezentovat svoje fiasko jako jedna z opožděnců.
”Pilae Irideo.” Pronesu bez většího nadšení a švihnu hůlkou směrem k mandelinkám. (56% - 15% = 41%). S potěšením můžu prohlásit, že přede mnou leželo deset kuliček různých barev a snad jenom dvě nebo tři měly náznaky nožiček nebo krovek. ”Daebak.” Pronesu polohlasem spokojeně, abych sama pro sebe vyjádřila překvapení nad svým překvapivě průměrným výsledkem. Je mi jasný, že McGonagallové ty dva rysy krovek budou stát za to, aby mě ohodnotila průměrem, já jsem však zcela spokojená.
Otočím se na Domenica, který se zrovna omlouvá Danielovi. Můžu jenom hádat, co se vlastně stalo, ale je více než očividné, že ve svém úkolu beznadějně selhal. Vypadal pobaveně, takže jej jeho výsledky asi zrovna dvakrát netrápí. Sama se k tomu více nevyjadřuju, sama nejsem zrovna nadání samo a je spíš zázrak, že jsem se dnes přiřadila k průměrným studentům.

Při poslechu dalšího úkolu zachytím Domenicův zoufalý pohled. Povzbudivě na něj mrknu. Jeho výstup byl naprosto příšerný, horší už to být přeci nemůže, takže jsem vlastně byla i docela přesvědčená o tom, že si povede lépe. Svoji vázu prozatím nechávám bez povšimnutí s očekáváním pohlédnu na svého souseda, který hodlá přeměnit svůj hrnec s poklicí.
V následující vteřině si s tlumeným vypísknutím chráním hlavu, když hrnec před ním doslova bouchne a vystřelí poklici do stropu. Pár vteřin šokovaně zírám na poklici, na hrnec a na Domenica. Ty magore! Chce se mi vyjeknout nahlas, ale Richard byl rychlejší. Těknu pohledem k němu a pak k profesorce, která rovněž není výstupem Domenica zrovna nadšená. Do tohohle se míchat nehodlám. Domenico mi neposkytl nic, díky čemuž bych ho mohla alespoň chabě obhájit. Navíc mám takový dojem, že začala fungovat karma ze včerejšího večera. Možná mu to i trochu patří...

Raději se tedy zaměřím na vázu před sebou. ”Loculus.” Pronesu plynule a mávnu hůlkou. (71% - 15% = 57%) Přede mnou se objeví pěkný hnědý kufry, který měl všechno, co takový kufr má mít. Jediný zádrhel byl v tom, že by do něj člověk narval tak maximálně sendvič. Já jsem však opět naprosto spokojená, protože i s takovým výsledkem můžu na Domenica házet významné pohledy. Dnes mi to však přenechal bez boje.

Korunu tomu nasadí Robert, kterýmu uteče krysa. S tichým povzdechnutím schovám svůj obličej do dlaně, abych se nemusela dívat na to, jak se ta bečka sádla sápe z lavice a těžkopádně se plazí za krysou, která je na druhý straně třídy dřív, než se vůbec zvedne. ”To je za trest.” Pronesu uštěpačně, dostatečně nahlas, aby si to vyslechli oba aktéři. Můj přítel je neschopa, který mě ohrožuje na vlastním životě, zatímco člověk z mojí vlastní pitomý koleje se o svoje zdraví nestará ani tolik, aby mu netrvalo zvedání ze židle celou věčnost. Nenamáhám se, že bych mu třeba šla s chytáním zvířete pomoct. Bez zájmu sleduju krysu, jak si to razí kolem mojí lavice a pak Roberta, jak se za ní s funěním plazí. Je na něj žalostný pohled. Ale tak ať se trochu proleze, však mu to neuškodí.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.0597190856934 sekund

na začátek stránky