Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Bradavice - trochu jinak
Družina
| |||
 | VEČEŘE Slyším, jak přichází Gabriel a komunikuje s Izabell. Já na to nemám. Ano, potvrdil mi, že je to skutečně ona. Co na tom záleží. "Nemůžu, Gabrieli," pronesu francouzsky. Kalorie? On... On... Seděli jsme spolu u oběda. On tehdy řekl něco obdobného. "Gabrieli, vzpomněl jsem si!" otočím na něj hlavu a sevřu příbor na stole. Podle ostrosti a stavby je to nůž. "Je to on. On... On..." Cítím se tak slabý! Obnažený jako nerv. Podívej se na sebe, jak jsi ubohý. Kňouráš nad někým, pro koho nic neznamenáš. Nezasloužíš si ho. Ani Gabriela! NE! Ne... Musím s ním mluvit. Musím ho požádat o odpuštění, i když o něj nestojí. Musím... ho naposledy políbit. Naposledy, než vyslyším jeho přání a nechám ho být. "Potřebuji si s ním promluvit." | ||
| |||
 | JÍDLORomain,Gabriel Stačil říct jen mé jméno, když začal Brumbál mluvit, už jej znám a podle výrazu vím, že se mu jen ulevilo. Nekoukala jsem na Brumbála, ani učitele ale pohlédla jsem na Romaina měla jsem ty kluky na škole ráda, byli tak jediný, ským sem se tam bavila, brala jsem je, jako své bratry. On o tom nechtěl mluvit a tak jsem jej jen pohladila po ruce a začala kukat po jídle, které se najednou objevilo před námi. ” Takže máš chuť na sladké, nebo normální jídlo? A odpověď typu já nemám hlad nebo chuť opravdu neberu takže?” V tom za sebou uslyším Gabriela usměji se pro sebe a vstanu a obejmu ho na přivítanou a řeknu potichu. ”To vás ani na chvli nemuže člověk pustit z dohledu, aby jste jeden druhého nezabili?” Pousměji se a podívam se smutněji na něj a pak si opět sednu. Všichni na něj koukají, asi nejsou zvyklí, že by se cestovalo mezi stoly. | ||
| |||
 | JídloReece, popřípadě někdo z okolíBrumbál nám všem představí nové učitele a oznámí, o jaké učitele jsme přišli. Docela dost učitelů odešlo, ale zase jich dost přišlo. Ředitel dokončí řeč a my se všichni můžeme pustit do jídla. Už si chci nabrat na talíř, když zahlédnu Reece. Vstanu a přesunu se k němu. Donutím sedícího vedle něj se posunout a usadím se vedle něj. "Ahoj," pozdravím ho se širokým úsměvem na tváři. "Přišel jsi později? Neviděla jsem tě na hodinách," zeptám se ho, když si nabírám na talíř nějaký salát, smaženou zeleninu a brambory. "Jaké jsi měl prázdniny?" pokračuji v otázkách a sním první sousto. Opravdu mám velký hlad. Stále se usmívám a otočím se od talíře zpět k Reecovi. "Máš pro mě ten čaj?" zeptám se ho. Před prázdninami jsem ho o něj poprosila. | ||
| |||
 | Jídelna Romain, Iz Po strhujícím a vážném proslovu Bumbála jsem se přesunul k Havraspárskému stolu. Chci být s bratrem, než si zabodne vidličku do oka a zůstane slepý navždycky. Potíž je v tom, že on si už za mě stihl najít náhradu, dokonce ženského pohlaví. Páni, netušil jsem že je takhle dobrý. Sbalit kočku během proslovu... Proč mi je nějaká povědomá? "Izabel Mckhal." Tipl jsem si, když jsem došel až k nim tou struhjící uličkou, kdy na mě všichni civěli jako na přízrak a já si to užíval. "Neříkej že jsi to ty." Zazubil jsem se na ni a sedl si vedle bratra. Pohledem jsem přejel osazenstvo, jestli nikdo nic nenamítá a pohled mi zůstal na Maxwellovi, tomu blbci co seděl s Romim na lektvarech a vypadá nadmíru podezřele. Zaťal jsem pěsti a zamručel. Budu si s ním muset rázně promluvit. Teď mám ale jinou povinnost. | ||
| |||
| VEČEŘE Slyším povědomý hlas. Dívka. Ne, z Bradavic není. Kde... Ah, ano. Vzhlédnu a otočím k ní hlavu se zavázanýma očima. "Izabell," pronesu tiše, ale naštěstí profesor Brumbál převezme kontrolu nad Hlavní síni. Nemám na ní myšlenky. Pírko... Profesor představuje jednotlivé profesory, ale mně na jménech nezáleží. Tváře nevidím, ta slova se mění v nepodstatný prach. Chci jediné - mluvit s Pírkem. Na Brumbálův pokyn se objeví jídlo, ale jako bych cítil spáleninu. Myšlenka, že bych něco pozřel, je absurdní a mně se zvedá žaludek ze sebe sama. Ne. | ||
| |||
 | Pojďte někdo hrát. :/ Brumbál začal s uvítáním nových profesorů a rozloučením se s těmi starými, co tu prakticky nepobyli ani den. Budu to všechno muset zapsat do deníku, ale teď jsem ho znechuceně zaklapl. Musím vstřebat nějaké kalorie a pak rychle zmizet, než se stihne dát dohromady další vzpoura. Naložil jsem si na talíř to nejméně ochucené co tu je - několik brambor - a začal jíst. Bohužel jsou výtečné, ale to nevadí. Stejně se mi všechno v ústech dneska obrací v popel. Mezitím co jím, těkám očima k osttaním stolům. Hledám nové tváře, co jsem nespatřil během dneška a vlastně i včerejška, snažím se vstřebávat informace, ukládat ke a využívat jako vždycky, ale... | ||
| |||
 | VEČEŘE Izabell Mckhal a zbytek spolužáků Sotva Izabell zapadne na koleji, roztřeseně se nadechnu. Bože, jsem trapný. Musím ji unavovat svými řečmi. A ještě jí navrhnu, že na ni počkám i tentokrát. Co jsem si vlastně myslel? Proč by se měla kráska jako ona zabývat troubou, jako jsem já? Pohlédnu na své suché a zničené ruce. Chvějí se. Vzpamatuj se, Reeci. Jen ji provádíš po škole, než si zvykne. K tomu patří zvýšené množství slov. Pak už jimi nebude nutné plýtvat. | ||
| |||
 | Večeře, noví profesořiPředevším profesoři, studentctvo Mezitím, co se posadím vedle své zástupkyně Minervy McGonagallové s úsměvem pozdravím všechny profesory. Studenty sedící u svých kolejních stolů si krátce prohlédnu a naliji si do poháru čistou vodu. Kývnutím hlavy a vlídným úsměvem přivítám profesorské duo Rosalii a Violet Primrose. Rosalie byla vždy velmi tiché a pokorné děvče, kdežto její sestra se zdá být přesným opakem. Trochu skloním bradu a spod brýlí věnuji Violet jeden ze svých káravých pohledů. Naprosto rozumím její rozrušenosti, ale právě teď je vhodná chvíle na to, aby vystupovala jako dospělá žena a řádná profesorka. Párkrát se napiju a pomalým krokem se rozejdu před profesorský stůl a zvednutím ruky do vzduchu studenty umlčím. ,,Dobrý večer. Dobrý večer vám všem!" Rozhodím dramaticky rukama a přejedu žactvo pohledem. ,,Jak jste si již stačili všimnout k profesorskému sboru přibylo pár nových tváří, proto je nanejvýše vhodné, aby byly nové profesorské síly řádně představeny a přivítány." Otočím se za sebe a pohlédnu na nové vyučující. ,,Nejprve však, bych chtěl oznámit, že profesor Moody měl neodkladné záležitosti kvůli kterým byl nucen školu předčasně opustit a proto jeho místo ve výuce obrany proti černé magii zaujal profesor Snape." Posunu si brýle na nose a pokračuji. ,,Další, kdo opustil pozemky Bradavic byla profesorka a kolejní vedoucí mrzimoru slečna Thomsonová, která se rozhodla ukončit svou kariéru profesorky. Tělocvik bude místo ní znovu vyučovat profesorka Hoochová, která se zároveň znovu stala trenérkou a rozhodčí famfrpálu. Proto se nyní obracejte na ni." Odmlčím se po dlouhém povídání a znovu třídu zkontroluji. ,,Dále i pan Walker se rozhodl najít štěstí jinde." ,,A poslední, s kým jsme se museli rozloučit je profesor, školní zdravotník a bylinkář profesor Adams. Jasnovidectví a bylinkáří bude místo něho vyučovat vám jistě oblíbená Rosalie Primrose, která se zároveň stala školní bylinkářkou!" Odmlčím se kvůli potlesku. ,,Jak můžete vidět, ne zrovna málo profesorů odešlo ale jejich místa byla znovuobsazena. Rád bych vám představil pana Alacazara Zmijozela, který vás bude učit základům psioniky, jezdectví a zároveň povede kroužek šermování." Pokračuji dál, ještě nekončíme! (můj příběh nekončí... lallálá) *potlesk* ,,Místo školní zdravotnice zaujala Ettariel Renoire, která se ujala kroužku léčení. Dále pak Rhiannon Kearney přijela, aby se stala školní psycholožkou a profesorkou teorie fantastických zvířat a základů vyvolávání. Povede kroužek runové magie. Pan Santeri Miettinen byl tak laskav a ujal se výuky nitrozpytu a nitroobrany místo pana Walkera. Vede kroužek mentální přípravy. A poslední - slečna Violet Primrose se dnešním dnem stala profesorkou kouzelnického zeměpisu a studia mudlů." Konečně se pořádně nadechnu a od povídání si odpočinu. ,,Tím bych chtěl vše novým profesorům a profesorkám popřát hodně štěstí a sil. Užijte si hostinu!" Jakmile domluvím, stoly se okamžitě naplní jídlem. Jsou tu hory dortů, sladkostí, laskominek, masa, omáček, zeleniny, ovoce, bonbonů, lízátek a všeho na co si mlsné jazýčky vzpomenou. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| CESTA NA KOLEJReece Procházíme k věži kde mám kolej, obrazy a vše kolem je tak staré, ale při tom krásné, někomu se to nemusí líbit, ale já jsem po pravdě na takové věci. Novotu moc nemusím, jako já proti moderním věcem nic nemám, ale nedávala bych to někam, kde se to vůbec nehodí, jako například sem. Naštěstí s tímto tady nemají problém. Když řekl, že se orientoval rok, mě trochu vyděsilo, snažila jsem se ovládnout menší zděšení, teda nevím zda se mi to povedlo, ale snažila sem se. O tom vstupu mi jistě Brumbál říkal, snad si na to vzpomenu. Protože kdyby ne, byla by to fakt sranda. Následuji ho, o té knize co říkal se podívám tedy po večeři, snad to tedy pak najdu, uvidíme. Historie Bradavic, mě aj celkem zajímá co se tu přihodilo a podobně. ” Nemívám moc kamarádek, občas spíše si udělám nepřátelé, aspoň ve škole, kde jsem byla. Prý jsem moc problémová, ale tak tam jsem se vůbec nehodila a tady mám pocit, jako bych byla doma.” Dořeknu a pak poslouchám jeho a při tom si pobrukuji písničku. Cesta netrvala ani tak dlouho a byli jsme před místem vstupu. Stála jsem tam a prohlížela si to. ”Všechno tady v Bradavicích je staré a krásné, jde na tom všem vidět, že tady to žije a to doslova.” Pohladím rukou klepadlo a i dveře. Usmívám se. Jakmile se otevřeli dveře Reece na mě počkal a já rychle proklouzla společenskou místností a šla najít své věci. Netrvalo to dlouho, protože bylo to rozdělené. Jakmile jsem tam byla, vytáhla jsem si jen čisté oblečení a hodila na sebe uniformu. Sepnula si vlasy takto. Jakmile jsem byla hotová, vyběhla jsem ven co nejrychleji to šlo. Do habitu jsem taktně schovala Blue a šli s Reece na večeři. VEČEŘEDošli jsme s Reecem, akorát včas usmála jsem se na něj a objala ho. Zašeptala potichu, tak aby to slyšel.”Děkuju dneska za záchranu. Ale zjevně musím mezi vlky.” Zasmála jsem se, pustila ho a tiše se vydala ke stolu se svojí kolejí, když tak procházím a dívám se kolem všimnu si známé tváře. Romaina, otočím se ještě kolem své osy, zda nezahlédnu Gabriela, ale bohužel ne. On sedí a drží si v dlaních hlavu, dojdu za nim a položím mu ruku na rameno a nahnu se. ” Baf, tebe jsem nečekala že tady najdu.” Ten vedle něj se poposune a já se posadím vedle něj. Ale něco mi tady nehraje. | ||
