| |||
Prasinky -> Medový ráj14.10. Kenji, Seb "Jakej byl nitrozpyt?" zopakuju po Kenjim dramaticky. "Diana má v hlavě úplně vymeteno a vzduchoprázdno. Doufala jsem, že alespoň zahlédnu dvě mozkový buňky, jak se o sebe třou, ale to bych po ní chtěla hodně. Kromě toho ještě viděla v mojí hlavě, jak jsem Cass říkala, že kdybych si měla vybrat někoho z ročníku, tak bych líbala s Domenicem, takže to samozřejmě hned vyslepičila Ruby. A já se teď bojím jít kamkoliv bez ochranky, což jste teď vy dva!" pasuju je na svoje bodyguardy. Jejich rozhovor o Týně nijak nekomentuju, protože si prohlížím Unitato. "To je fakt nechutný," okomentuju zmínku o jazyku. Jdeme svižným krokem, proto jsme za chvilku v Prasinkách. Stačím zaregistrovat duhu, která téměř stříká z Medového ráje, než mě Kenji popadne za ruku a táhne mě dovnitř. "Jasný, ale ať ti to netrvá dlouho," stačím ještě se smíchem křiknout na Sebastiana, než jsem vtáhnuta do cukrovkového nebe. Kenji nelení a objedná nám. Brzy máme na stole talíř cookiesek a tříště. Hned si jednu tříšť ukradnu, společně se sušenkou, od které se urychleně zakousnu, aby mi ji nesnědl Kenji. Nebo Unitato. "U Merlina, to je dobrý," řeknu spokojeně a opřu se do židle, než upiju trochu z tříště. To už od dveří křičí Sebastian, který pojal podezření, že mu chceme čórnout tříšť. "Hlavně mě nekousni, ty nenažranče," pohrozím mu půlkou sušenky, než si ji nacpu celou do pusy. To je tááák dobrý. Rychle si vezmu z talíře další, než mi je kluci sežerou. Ulomím z ní drobeček a nabídnu ho Unitato. "Sebe, myslíš, že bych někdy mohla nakrmit tu tvoji opici?" zeptám se ho bezelstně a zamrkám na něj, zatímco piju tříšť. Je mi zima až v mozku, ale stojí to za to. Podívám se na Kenjiho. Chci zmínit, že by se tady určitě líbilo Coraline, ale najednou si nejsem jistá, jestli o ní mám mluvit. Poslední dobou jsem ji v Kenjiho blízkosti moc nevídala. Normálně bych se Kenjiho zeptala, ale nemyslela jsem si, že by to chtěl řešit před Sebem. "Hele, a co tvůj nitrozpyt? Ukázala ti Týna něco zajímavého?" zeptám se Kenjiho a povytáhnu obočí. |
| |||
Hagrid -> Skleník č.4 -> kabinet profesorky Hoochové 14. října, středa odpoledne Naira, Angela Dívky za chvíli doběhnu a pořádně se vydýchám. „Sice volno máme, ale i tak se přece nebudeme loudat.“ Usměji se na Nairu a chryzantéma ve vlasech krásně doladí účes stvořený slizem a vytrhanými vlasy. Jako ostatní odevzdám vajíčka u Hagrida a pak se vydáme zpátky ke skleníkům, odevzdat vybavení. Mezitím Angela navrhuje, že by za nás věci odevzdala, ale s tím bych nesouhlasila, ani kdyby Naira nepřišla s tím skvělým návrhem. „To je úchvatný nápad! Jen bohužel musím předtím ještě něco vyřídit.“ Vzpomenu si na vzkaz, který jsem si přečetla na nástěnce před hodinou. Chvíli uvažuji, že bych za profesorkou Hoochovou šla až později, ale to by nedělalo dobrotu, už tak jsem dnes dost zameškala. Bůhví co od nás potřebuje. „Ale určitě si něco takového nenechám ujít. Pokusím se k vám přidat, co nejdříve to půjde.“ Vždyť jde o jednorožce, třeba se ho opravdu podaří přivábit. Rychle odevzdám věci a pospíchám za profesorkou Hoochovou, ani se nestavuji umýt si vlasy, které by to asi potřebovaly, nechci přijít o nic, co by se mohlo na kraji Zapovězeného lesa stát. |
| |||
Hagrid --> Skleník č. 4 --> Kam nás Naira zavede (Zapovězený les?) Amanda, Naira, prof. Primrose 14. října, středa odpoledne Naira si vesele pohvizdovala mně neznámou melodii a když nás doběhla Amanda, jen tak se radovala z toho, že bude volno. Nějak jsem to veselí nechápala. Pro mě to bylo jedno jako druhé. Jo, některé hodiny jsou horší, některé lepší, ale ve výsledku je to jedno. |
| |||
Prasinky > Tržnice > Medový ráj Rebecca a Kenji 14. října, středa Kývu hlavou, že beru Kenjiho názor o sourozencích, ale myslím si své. Na druhou stranu bych se zbláznil, kdybych na otcovi kecy zůstal sám jako jedináček. A neměl bych koho pomlouvat. Vyprsknu smíchy po zmínce Thomase a Diany. „Tak to každopádně.“ Rasy, které vyjmenuje, mi něco říkají, ale expert na to nejsem. Hači...co? nakrčím obočí, protože příběh o tomhle psíkovi ale neznám. Možná tak o hafoňovi Písk, co žil na vřesovišti a baštil mudly. „Taky že sem nad kočkou přemýšlel, ale ještě uvidím,“ přitakám a do paměti si poznamenám Ryanův strach z koček. To to má na škole docela těžké, když každý třetí má kočku. Konverzace se stočí k nitrozpytu a já si bezděky otřu rty do rukávu, svoji historku z hodiny si ale nechám pro sebe. Nejspíš z toho budu celou noc strachy odkopávat peřinu. „Jo, mluví s náma, to je jasný a někdy je i v pohodě, ale zase se jí teď nediv, když moc nemluví, taky by mi nebylo v její situaci do zpěvu. Ale zase být já teď v její situaci, už sem dávno pryč,“ mávnu rukou kamsi do dáli. O její chudé situaci teď ví nejspíš každý na škole. „Vytáhnul bych si tu stříbrnou lžíci ze zadku a už bych zmizel někam na odvrácenou stranu Měsíce, daleko, na jinou planetu. Nebo do Connecticutu.“ Řeknu jako kdyby to vyšlo nastejno. „Ale Angela je asi hezčí,“ dodám na konec, jen tak mimochodem a neurčitě gestikuluji okolo svých vlasů, protože na tom, jaké má dívka vlasy, záleží. Někdy jsem Angelu potkával na procházkách, jinak mi ale dycky přišla, že nemá příliš smyslu pro humor. A i když jsou její vlasy sexy, smysl pro humor je dost důležitý. Pak sleduji, jak se Kenji věnuje Unitato. „Počkej, cože ti to kam strká... no radši mi to neříkej, jako bych se na nic neptal,“ zašklebím se znechuceně. ale zároveň pobaveně. Cesta příjemně utíká, takže jsme za chvíli v Prasinkách, kde zatočíme k Medovému ráji. „Sakra, už teď je mi blbě, jak si představuju, že se tím láduju,“ vyhrknu natěšeně jako malý kluk, když vidím duhovou nabídku sladkostí, ale pak za nimi ještě rychle houknu. „Ne že mi to všechno sežerete, za chvíli sem u vás!“ S tím popoběhnu opodál, přejdu do velmi rychlé chůze až dojdu na tržnici, kde se zastavím u svého oblíbeného krámku se svíčkami a podobnými věcmi. Poručím si dvě obyčejné svíčky ze včelího vosku a očima rychle přejedu celou nabídku. Zamyšleně pak sáhnu po celobarevné, zelené a dlouhé svíčce, kterou si nechám zabalit k dvěma obyčejným do papírového neprůhledného sáčku. Nedá mi to a k sáčku s úsměvem přivoním, pak ho schovám do kapsy své kožené bundy. Rychle zaplatím a už svištím zpátky k Medovému ráji, kde jsem nechal Kenjiho s Beccou. „Hej, polož to,“ přimhouřím oči na ty dva, když vtrhnu do známého obchodu se sladkým a ukážu na ně výhružně prstem. Byl jsem pryč pár minut a Kenji se už pustil do objednávání. „Jaký to je? To je moje? Naval to, díky,“ přitáhnu k sobě jednu tříšť na malém stolku, která je volná a nedočkavě naberu kus lžičkou, abych ochutnal. Mlčky si to vychutnávám. Pak druhé sousto a další. „To je gastroporno.“ Je to jediné, co řeknu a zálibně si prohlížím cookies, zatímco spokojeně převaluji po jazyku sladkou tříšť. Asi dneska utratím víc peněz, než jsem očekával. Zajímalo by mě, jestli se bude Becca ošívat a tvrdit, že drží dietu, jako každá holka. |
| |||
U Tří košťat 14. října, Středa Týna, Domenico, Richard, Ruby. Usadíme se a já přitakám Christině. "Taky jsem rád, že dřívější rezervace nebyl problém, zvláště, když to byl tak narychlo." "Za normálních okolností nezavřeš pusu, dokud mě nerozbolí hlava. Stalo se snad něco?” Zajímá se Týna a trochu mě tím zaskočí, že se o mě zajímá. Vřele se na svoji lady usměji. "Ne, nic se nestalo. Představ si, že i takový klidný, mladý muž, jako já je trochu nervozní, když si má vyjít z nejhezčí holkou na škole." Odpovím upřímně. "No, vlastně se pár věcí stalo. Dneska se u nás u kolejního stolu objevila na obědě Sinestra a rozbrečela Kaylu." Krátce si povzdychnu. "Na to, že je Kayla kapitánka našeho famfrpalového týmu se mi zdá někdy emocionálně dost nestabilní." Zavrtím hlavou. "Myslím, nechat se vyprovikovat od Sin? To jako vážně?" Pokrčím rameny. "Jinak jsem dneka neměl žádný speciální zážitek. Jaký byl tvůj den?" Zeptám se. Pokud se k nám uráčí dostavit obsluha, tak si objednám. Když vidím, že mají pití jménem nápoj lásky, tak trochu zrudnu ,ale zajímá mě, jak to asi chutná, takže si jeden objednám. Na jídlo si dám kuřecí vývar ala "šup tam s ním". Jako hlavní chod si dám Zapečené těstoviny s vínovou slaninou. |
doba vygenerování stránky: 0.82724618911743 sekund