Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Gabriel Roux - 06. ledna 2016 22:51
17e8b02fad9c3b8dcc59c6e118935da02051.jpg

Na ošetřovnu

Netuším kdo tam je a hlavně nechci, aby tam byl Romain



Čím blíž škole jsem, tím rychleji jdu a tím hůř se cítím.
Co když se něco stalo bratrovi? Tohle poznám, cítím to. Ne. Je v pořádku, určitě je v pořádku. Nic se mu nemohlo... Nevěřím tomu. Nevěřím tomu, že je v pořádku. Chci hmatatelný důkaz, jistotu. Proto jsem rychlým krokem zamířil k prvnímu studentovi, kterého jsem viděl. Byla to nějaká malá holka, ale kde je ošetřovna věděla. Roztržitě jsem dvakrát zabloudil a když jsem konečně uviděl správné dveře, pár posledních metrů jsem doběhl. Rozrazil jsem dveře v neplánovaném dramatickém gestu a začal se divoce rozhlížet interiérem.
Nebude tu, nevidím ho.
"Frère?" Řekl jsem do prostoru a jakmile můj zrak spatřil někoho dospělého, z úst jsem o něco důstojněji vychrlil pár slov. "Romaine Roux. Y at-il?" Pak mi došlo, že tu nikdo francouzsky neumí ani kváknout. "Omlouvám se. Hledám příbuzného, Romain Roux. Mohl by mě někdo ujistit, že tu není abych mohl zase jít?" Najednou je mi trapné, že ho hledám. Měl bych se starat o svoje jak by to chtěl. Řekl, že nejsem jeho rodina a dal mi dost jasný důkaz. Mám chuť se vážně otočit a odejít, ale... je můj bratr a jestli tu někde bude tak zabiju toho, kdo by mu ublížil.

 
Rosalie Anne Primrose - 06. ledna 2016 22:49
2j0mi6t1585.jpg

Doják


Violet

I přes rozmazané vidění jsem si byla dobře vědoma toho, že je to stejná cíťa jako já. Rozběhla se mi do náruče a já instinktivně nakročila jednou nohou dopředu. Vypadá to, že moje tělo si živě pamatuje, jak reagovat.
Zmáčkla jsem jí v obětí vší svou silou a zavřela oči, protože takové momenty se neprožívají očima. Je pořád stejně drobná, voní pořád jako Violet a její smích stále zní jako rolničky. Najednou je to, jako kdyby nikdy neodešla. Jako kdyby těch sedm let vůbec nic neznamenalo. Mačkala jsem jí, jako kdybych jí chtěla vstřebat.
Nakonec jsme se ale trošku odtáhly. Přejedu jí pohledem od paty až k její fialkové hlavě.
"Učím krátce, dělala jsem jen pomocné práce. Proč si mi nenapsala, že přijedeš? Jak dlouho už jsi doma? A co vůbec děláš tady?" milión otázek, ale já moc dobře vím, že ona je zvládne všechny zodpovědět, jen co jí k tomu dám příležitost. Prohrábnu jí vlasy oběma rukama.
"Máš fialové vlasy a máš je delší." znovu ji obejmu, jen abych se přesvědčila, že se mi to nezdá. "Bože můj, nemůžu uvěřit, že tě vidím. Tak strašně se mi stýskalo." Rozbrečím se. Jsem citlivka, já to vím. Ale teď si to můžu dovolit. Stejně jako na pohřbech, svatbách, filmech a u reklam se zvířátky.
"Musíš mi všechno vyprávět. Jak ses měla? Kde všude jsi byla? Koho si potkala, klidně i co jsi jedla... Chci vědět každej nechutnej detail všeho, co jsi za posledních sedm let dělala!" propustím jí ze svého sevření a z toho úsměvu mě už začínají bolet tváře. Nicméně nemůžu přestat.
 
Violet Maria Primrose - 06. ledna 2016 22:14
violetm1529. primrose pv08

Shledání sester ve skleníku

Rosalie



Snažila jsem se být silná. Tvrdý pohled, žádná slza. Ne, sakra, to nešlo. Prostě to nešlo. Ve chvíli, kdy se otočila a já spatřila tu její umouněnou, trochu zakřiknutou tvářičku a tu drobnou slzu v očích... prostě to nešlo. I mě se nahrnuly slzy do očí a když roztáhla ruce, prostě jsem neodolala a rozběhla se. Pár kroků před ní jsem vyskočila, div jsem jí neporazila na zem.
"Rosíííí," zavýskla jsem jako malá holka a pevně ji objala. Sedm let. Sedm dlouhých let, kdy jsme se neviděly. Sedm let, kdy každá myšlenka na domov, a že jich bylo, byla věnovaná jí, mé milované sestřičce. Vůbec se nezměnila. Teda... dobře, trochu jo. Malinko. Objímala jsem jí, mačkala se na ní a užívala si, že ji konečně zase vidím.
"Vůbec ses nezměnila," zakřením se, když se trochu odtáhnu a přejedu ji pohledem. Jo, při posledním slovu se můj pohled zarazí na jejím hrudníku a tudíž mi z úst vyjde trochu váhavě, ale hned zase pohledem vyjedu k ní a zakřením se.
"Když mi brácha řekl, že učíš, tak jsem mu nevěřila. Až když jsem tě nenašla doma, ty kozo jedna a rodiče mi to potvrdili, tak jsem uvěřila," směju se, zatímco v koutcích očí mám drobné slzy radosti.
 
Rosalie Anne Primrose - 06. ledna 2016 22:03
2j0mi6t1585.jpg

Ztracená sestra, snad


Violet

Se Smějankami jsem byla už skoro hotová. Měla jsem jich tu požehnaně a to hlavně pro potěchu duše. Moje nejoblíbenější pracovní oblečení bylo už dost zamazené a rukavice celé od hlíny. Z vysokého volného drdolu se mi už uvolňovaly pramínky a lepily se mi na čelo. Vůbec mi to nevadilo. Miluju tuhle činnost. Člověk u ní má spoustu času na přemýšlení.
Dovolím si popuzdit uzdu svým myšlenkám, které mě ale nezavedou nikam, kde bych to neznala. Jako za posledních sedm let. Stále to samé téma. Pořád a pořád dokola. Kde je? Co dělá? Jak se má? Je v pořádku, to jediné vím dobře. Odjakživa jsme měly zvláštní pouto. Věděly jsme, pokud se té druhé něco stalo. Což je neobvyklé, protože nejsme jednovaječná dvojčata. Nikdo si nás nikdy nepletl. Kdyby nebylo společného příjmení, snad by nám nikdo ani nevěřil, že jsme spřízněné. Vždycky jsme byly jako yin a yang, slunce a měsíc, naprosto odlišné - jak ráda říkávala maminka. Ale nikdy jsem nemilovala nikoho tak bezvýhradně. Moje sestra, nejlepší kamarádka, rádce a ochránce v jednom těle. Bože jak mi ta střeštěná holka chybí.
Poslední květina přesazena a já můžu odklidit truhlíky na svá místa.
Zrovna jsem v předklonu, když uslyším ten důvěrně známý, pištivý hlásek. Pomalu jsem se narovnala, zašpiněnou rukavicí jsem si odhrnula pramínky z obličeje, abych si mohla prohlédnout individuum ve dveřích.
Chvilku mi trvalo, než mi došlo, kdo v nich stojí. Sedm let. Sedm dlouhých, nekonečných let a teď, když stojí přede mnou, stejná jako si jí pamatuji, nejsem schopná slova. Upustím lopatku z ruky. Díky slzám vidím trochu rozmazaně, nicméně se mi na tváři objeví úsměv, který jsem si pro ní schovávala celou tu dobu. Stáhnu z rukou rukavice, abych jí nezamazala šaty.
"Pro Vás vždycky.. Violet" odpovím jí rozechvěle, když roztáhnu náruč, aby do ní mohla vběhnout.
 
Izabell Mckhal - 06. ledna 2016 21:36
sdsdssdd52626502.jpg

Před školou


Reece ,Kenji

Zdá se mi ti nebo ten kluk je ze mě víc a víc nervozní. Snad jsem něco neřekla špatně, nebo ho nějak neuvedla do blbé situace. SLožím si ruce do kapes mikini a sleduji ho, když se mě představí usmívám se, snad ho to brzy přejde. Připomíná mi jednoho kluka ze sitkomu co běží v televizi. Jmenovalo se ti BIG BANG THEORY myslím? Ale tenhe je na tom líp, mluví semnou a bez alkoholu. Třeba si jen na mě musí zvyknout.

”Já jsem z havraspáru, myslím.” trochu mi to začne v hlavě šrotovat a pak přikývnu na potvrzení, nesměle se zasměju, protože sem si teď přišla trapně, že nevím kolej, ale ne že bych nevěděla, spíše sem si nebyla jistá. Pak zaslechnu další kroky otočím se za zvukem a vidím nějakého dalšího kluka.Kenjiho Usměji se na něj také, začne mluvit chvilkama svou řečí, líbí se mi jejich jazyk, tak jako hudba, ale co já vím, třeba se narodil tady.

”Ahoj jsem Izabel a tohle je Blue.” ukážu na fretku sice si nemyslím, že by ho to nějak zajímalo, ale co už. Pak ty dva sleduji a jak sem dobře pochopila Reece bude místní díler přes bylinky. Zní to tak hezky, usměji se sama pro sebe, nad touto představou a pak se podívám na hodinky a uvědomím si že je hodně hodin a já nemám ještě nic zařízeno a ani nevím kde vlastně mám kolej. Kouknu kolem sebe a na ty dva a jejich bedničku. Ty máš rád asi hodně bylinky co?To je hezké.” Usmívám se.
 
Violet Maria Primrose - 06. ledna 2016 21:19
violetm1529. primrose pv08

Ztracená dcera se vrací domů a hned jde do školy

Rosalie a ti, co mne potkají venku



Znáte ten pocit, když se z dlooouhého výletu vrátíte domů a zjistíte, že ta, na kterou jste se těšili nejvíce tam není? Teda jasně, těšila jsem se i na mamku, taťku a brášku, ale přeci jen, ségra je ségra. Totiž, bylo to nějak takhle:
Jednoho zářijového rána, asi tři dny před začátkem školní výuky v Londýně přistálo letadlo z Japonska. Na letišti tou dobou nebylo moc lidí, ale i přes to jich bylo dost. Před letištěm, na smluveném místě stál vcelku vysoký, dobře vypracovaný mladík a kohosi vyhlížel. Netušil, že ten někdo je jen kousek za ním a velmi pomalu a potichu se k němu blíží. Když ten někdo byl jen pár kroků od mladíka, skočil mu s výskotem na záda.
Ano, ten někdo jsem byla já a ten mladík byl můj starší brácha. Inu, mladík, už je to chlap jako hora. Velkej, svalnatej a nebýt to můj brácha, ihned bych do něj šla. Skočila jsem mu na záda, smála se u toho jak praštěná a on samozřejmě taky. Vždyť jsem komediant rodiny. Ani jsem se nedivila, jak snadno si mne přehodil dopředu, aby si mne prohlédl a už vůbec jsem se nedivila jeho překvapeného výrazu, když viděl můj účes. Ne, já se smála. Vypadal roztomile, vážně.

Sotva jsme nasedli do auta, pusa se mi nezastavila. Kecali jsme o všem možným, až jsme se dostali k tématu, kterým jsem začala. Sestra není doma, je v Bradavicích. Nevěřila jsem mu. Myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu a abych mu udělala radost, nechala jsem ho u toho. Snad proto se divil, když jsme přijeli k domu a já vlítla dovnitř jako tornádo a sháněla se po ní. I rodiče se divili, co se děje. Teprve po hodině, když jsem jí nikde nenašla, mi potvrdili, co mi říkal bráška. Chápete to? Sedm let jsem tu upjatou kozu neviděla a když se konečně vrátím, ona si není doma. Ale brala jsem to dobře, vlastně... našla jsem inzerát v novinách, že stále hledají učitele na pár předmětů, které mi opravdu vyhovovali.

Rodiče i brácha věděli, že nemá cenu mě zastavovat. Jakmile jsem se pro něco rozhodla, nikdo mě nezastavil. Nikdo. Jen se jim podařilo mne trochu zpomalit. Jasně, taky si chtěli užít, že jsem doma a já toho měla toooolik k vyprávění. Měla bych možná sepsat knihu. Ale, kde jsem to byla? Jasně, příprava na cestu. Ta proběhla poměrně rychle, což bylo s podivem. Většinou mi všechno trvalo. Zabalila jsem si své nejmilejší hadříky, na sebe si vzala svůj ještě milovanější hadřík, pořádně jsem se upravila a výsledek stál opravdu za to. Mamka se už ani nezmáhala na to mi říkat, že takhle bych do školy jezdit neměla. Věděla, že to nemá cenu. A pak, pak jsem se rozloučila a vydala se na cestu.

Vlastně... ještě než jsem se vůbec začala balit, musela jsem napsat profesoru Brumbálovi, že to místo beru a počkat na odpověď. Trvalo to den, dva, ale odpověď přišla. Ono, ani na ní nezáleželo, protože jsem už měla sbaleno a byla jsem rozhodnutá, že pojedu, ale což. Formality, formality, formality. Všude na nich lpěj. Ovšem byla to i příležitost k tomu, abych ho požádala o jednu drobnost. Nic neříkat mé milované sestřičce.

Zpět k cestě. Kde kdo by si řekl, že je to jednoduché, dohodnout se s ředitelem a přesunout se pomocí krbu. Zamítla jsem. Další věc bylo koštětem do Prasinek a z nich pěšo. Zamítla jsem. Nebo se rovnou přemístit do Prasinek a do školy pěšo. Zamítla jsem. Za těch sedm let jsem se nějak odnaučila tomuhle cestování a spíše si přivykla mudlovskému. Proto jsem jela vlakem nejblíže k Prasinkám co šlo a zbytek cesty tam si došlápla. Trvalo to, ale dostala jsem se tam. Den jsem ještě strávila v Prasinkách, abych si trochu odpočala z cesty a hlavně, pořádně se vyšňořila. Muselo to být dokonalé.

Ťapala jsem cestou do Bradavic, užívala si cestu a vzpomínala. Tehdá, před nějakými devíti, desíti lety, když se řekl problém, bylo jasné, že se u něj bude objevovat i jméno Violet Primrose. Byla jsem éro, co bylo neustále na koberečku u kolejní. Párkrát jsem sebou stáhla i ségru, ale ta se z toho vždy nějak dostala a kolikrát vysekala i mě. No jo, to byly časy. A teď se vracím. Ne jako studentka, ale jako učitelka.

Sotva jsem vkročila na pozemky školy, pohled mi padl na skleníky. Z Brumbálovo dopisu jsem věděla, co sestra učí a věděla jsem, ke jí najdu. V očích mi hráli snad všichni čerti a tu a tam jsem měla tendenci si trochu povyskočit, jak jsem se na ní těšila. Přidala jsem do kroku, skoro jsem běžela. Kufry jsem nechala ležet několik kroků od nich a opravdu se rozeběhla. Šaty šustily, roztřepené vlasy v culících vlály a já měla co dělat, abych se udržela potichu. Nahlédla jsem do prvního, tam nebyla. Do druhého, taky nic. A pak tam, ve třetím, tam jsem jí viděla, jak se nad něčím sklání. Postavila jsem se do dveří, rozkročila nohy, ruce dala v bok a trochu naklonila hlavu k pravému rameni.
"Sím, slečno profesorko, máte tu i nějaké fialky?" zakňourala jsem dívčím hláskem, tak jako kdysi, když jsem kňourala na mamku, aby mi něco koupila.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 5251 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.84204006195068 sekund

na začátek stránky