| |||
Ta škola by beze mě spadla Thomas Maxwell a ti co potkám cestou Zrovna jsem dopíjel svou kávu, když jsem zahlédl studenta Havraspáru, jak si to žene přímo ke mně. Zabodnu do něj svůj pohled a čekám až přijde až ke mně a řekne mi, co mi říct chce či má. Spíše má, studenti za mnou většinou dobrovolně nechodí. To už z něj ale vypadne, že byl poslán z ošetřovny a že tam potřebují drcený roh jednorožce. "Vyřiďte že tam hned budu." Nechám dopitý hrnek na stole, stejně ho uklidí nějaký skřítek a vyrazím směrem ke svému kabinetu. Tam pak zruším kouzla položená na dveřích a vejdu dovnitř. Ihned si přivolám velkou dřevěnou bednu, do které začnu rovnat vše co mám pro ošetřovnu připravené. Onen lektvar který dnes připravili studenti, pak dokrvující lektvary, nějaký kostirost, masti proti popáleninám, pak ten drcený roh jednorožce a ještě několik dalších lektvarů a mastí. Na bednu pak snesu odlehčovací kouzlo a vynesu ji před kabinet, který znovu zabezpečím obrannými kouzly. Pak bednu chytnu do obou rukou a vydám se na ošetřovnu. Ano nesu ji raději v rukou, protože nechat ji levitovat za sebou, tak nikdy nevím, kdy ji nějaký imbecil trefí nějakým kouzlem. U ošetřovny jsem za pár minut a brzy proto rozrážím její dveře, hledajíc někoho, komu bych mohl předat připravené zásoby. |
| |||
Už jsem volnáááá haha NĚKDE Jakmile mě Brumbál propustil, vyletěla jsem z tama jako tornádo. Jak jsem se nemohla dočkat konečně se tadyma procházet,přišlo mi to,jako věčnost, ale vím že někde je to na dlouho. Takže teď bych se měla snažit, abych se tam za chvíli nedostala zpět. Když jdu chodbou tak trochu se točím kolem sebe, říkál že bych za někým měla jít, jo to se ti řekne když víš kam jít. Pokrčím rameny a třeba někde někoho potkám a on mě nasměřuje. ,, Tak tohle je uplně jiné Blue, tady bychom se mohli cítit i normálně a né jako očklivé káčatko mezi labutěmi, a možná nám to tu tak nebudou dávat najevo. Snad jsou tu lidi normální a ne jen nafintěné a namyšlené osoby jako tam. Ale zas nemůžeme všem křivdit že? Máš taky takový hlad Blue? já strašný, ale do kuchyně nemůžem a v batohu nemám taky nic. Stejně bude sranda najít i vlastní kolej. Heh.” Většinou před lidma nejsem tak upovídaná, ale s Blue je to jako mluvit s nějlepší kamarádkou. Došla jsem asi kde bývají večeře neboť to byla hodně velká místost, jakoby s podiem. Zavřela jsem to opět a šla pryč. Došla jsem ven, před hlavní dveře do školy a sedla si na schody. Koukala jsem, jak je tu krásně, ale chtělo by to mapu. |
| |||
Ošetřovna Ettariel Ležela jsem na posteli a rozhlížela se po místnosti. Už mi je celkem fajn a možná bych mohla už jít. Mé myšlenky ale přerušila slečna Ettariel, která mi sdělila dobrou zprávu. Objevil se mi jas v očích. ,, Amm jo to jsem já..“ A pokračovala jsem v řeči. ,,Nebojte, budu víc opatrná. Samotnou mě překvapilo, že na mě mělo nějaké jídlo z večeře takový vliv.“ Usměju se na ní. ,,Asi se po zbytek dne vyhnu jídlu úplně a zamířím rovnou na pokoj. Nechci mít zase problémy.“ V obavách jsem jí dořekla větu. A pak se zvedla z postele a objala ji. ,,Děkuji! Nebýt Vás, ještě bych teď možná zvracela v křečích na záchodě. Moc si vážím toho, že tu jsou lidé jako jste vy slečno!“ Věnovala jsem jí ještě jeden úsměv a zamířila k východu. ,,Tak snad se tu zase dlouho neuvidíme!“ Houknu na ní u dveří. Pak jsem jen odešla vstříc rovnou svému pokoji. Pokoj Zamířila jsem rovnou ke skříni a navlékla si první, co mi přišlo pod ruku. Nikam teď neplánuji jít, takže po převlečení zalezu do postele se svou oblíbenou knížkou o dracích a začnu si číst. Po delším čtení usínám. |
| |||
Spol. místnost -> sprchy V koupelně pro prefekty to bude na dlouho, a za hodinu a půl je večeře. Asi bude rychlejší jít do normálních sprch. Napadne mně při cestě po schodech a při nejbližší příležitosti odbočím ke sprchám. Shodím ze sebe oblečení, ručník pověsím na nedaleký věšák a vklouznu do sprchy. S kým půjdu na ples ? napadne mně, Měl by to být někdo výjimečný. řeknu si v duchu. zatím co po mně stéká proud teplé vody smíšené s šampónem. Po chvíli vyklouznu ze sprchy, otřu ze sebe zbytek vody a obleču se. Rychlým krokem se vydám zpět na kolej. Když procházím společenskou místností, zrovna se střetnu s Wolfem a Richardem, jen jim kývnu na pozdrav a pokračuji dále do svého pokoje. Při vchodu do pokoje kývnutím pozdravím Viktora a usednu za psací stůl, načež z kufru vyštrachám papír, inkoust a svůj pštrosí brk, tentokrát s násadkou z ryzího zlata. Asi po pěti minutách dopíši krátkou zprávu, načež papír pečlivě složím, a ukápnu na něj trochu červeného pečetního vosku. Brzy ho svěřím tobě . řeknu směrem k Viktorovi, usměji se a dopis prozatím pečlivě uschovám. |
doba vygenerování stránky: 0.82366609573364 sekund