Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:28Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:43Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:05Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:23Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 11:00Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 2:56Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 04. dubna 2020 3:39Mirelle Devény
 
Fleur Weasley - 05. února 2019 18:55
fleur5256.jpg

Shrnutí uplynulého měsíce


Zaprvé: vyhráli jsme zápas. Jupí! Nebudu lhát, že to bylo mou zásluhou, i když bych si ji ráda připsala. Co se týče střílení, máme všichni tři co dohánět. Co se týče brankaření, Dom má co dohánět snad ještě víc. Je na čase, aby to můj tým začal brát trochu vážně, protože Caylus příště už takový štěstí, jako měl tentokrát, mít nemusí. Nebelvírům se ale samozřejmě společně s ostatními vysměju, když zuří a slibují, jak nám příště dají co proto. Oslavy se zúčastním, protože nechci kazit partu, ale kolem jedenácté odejdu spát a ostatním doporučím, aby nechlastali, a když už, tak ne moc, protože jejich játra jim za to rozhodně nepoděkují.
Zadruhé: podzim je tady. Nejupí. Déšť i mlhavé počasí mám sice ráda, ale všechno ostatní, co s sebou podzim přináší, jako třeba bahno a vstávání za tmy, nesnášim. Od běhání před snídaní mě to ale stejně neodradí (protože jsem si vědoma toho, jak je důležité udržovat zdravé návyky). Na snídaně nicméně chodím kvůli debilní zimě a tmě zachmuřená. Jídlo mi ovšem spolehlivě zvedne náladu, aspoň do té míry, že nemám nutkavou touhu někomu rozbít talíř o hlavu.

Vzhledem k tomu, že je podzim a nikdo mě kvůli tomu rozmoklému bordelu na zemi nedostane ven častěji, než je nutné - takže jsem najednou získala nějaký ten volný čas, udělala jsem také radikální rozhodnutí zapsat se na kroužek. Samozřejmě jsem chtěla něco, kde se budu moct hýbat, a vzhledem k tomu, že Jezdectví už bylo obsazené, Šerm byl jasnou volbou.
Normálně bych byla proti čemukoli, kde je riziko toho, že bych musela spolupracovat s Deirdre, jejíž jméno je mezi zapsanými a která mi pravděpodobně nikdy neodpustí to, že mí rodiče měli tu drzost nenarodit se s kouzelnickou krví - a navíc jsem nucena být v její přítomnosti mimo jiné i při famfrpálu - ale šerm je dostatečně epickej sport na to, abych přehlédla tuto nemilou skutečnost.

Nedávno mě našla v knihovně Naira, když jsem byla úplně zoufalá z úkolu z bylinkářství. Mám ten předmět fakt ráda, o to víc mě mrzelo, že nemám znalosti, které k jeho vypracování potřebuju - a jedna z mála lidí z ročníku, kdo bylinkám rozumí o dost líp než já, je právě ona. Byla jsem jí fakt vděčná, že mi pomohla, a zjistila jsem, že krom toho svého chaotického zjevu je vlastně fajn.
Jediná věc kromě naší výhry famfrpálového zápasu a záchrany od Nairy, díky které se pro mě podzim stal o něco míň nesnesitelným, byla hodina Péče o kouzelné tvory a nádherní maličcí dráčci. Kdybych jednoho takového přivezla Max, určitě by ho milovala, ale nepochybuju o tom, že by se v mudlovském světě trápil, takže se nakonec ani nezajímám o to, kde nějakého takového sehnat.


Vyučování + obídek ve Velké síni

14.10., hlavně Zmijozelský stůl


Jako obvykle jsem dneska vstala v půl šesté a šla si zaběhat. Déšť mi ani nevadil, cítím se trochu jak superhrdina, když sportuju v dešti, ale to hnusný bláto na rozmočený zemi mě začalo vytáčet už po pár minutách.
Před snídaní jsem ale osprchovaná, oblečená do uniformy, původně nechutně zablácené botičky jsou jako nové (za pomoci Tergea, což je úleva oproti hadru a kapesníčkům, kterými tohle musím řešit doma) a úhledně uklizené pod mou postelí, která je vzorně ustlaná. Všechno je, jak má být. Nádhera.

Už na snídani si beru učení na dnešní dopoledne, abych se pak nemusela zdržovat jeho přípravou a mohla se najíst v klidu.
Hned poté totiž máme Starodávné runy. Je to fajn předmět, takže když se dozvíme, že se předmět spojuje s Runovou magií, umíním si, že se na ni o přestávce zapíšu.
Pobaveně se ušklíbnu, když se profesorka Babbling rozhodne vyzkoušet Domenica s Acai, ale humor mě přejde přesně ve chvíli, kdy za Domenicovy nejapné poznámky přijdeme o 10 bodů. Kdyby to nebyl jeden z mála lidí ve Zmijozelu, které snesu, při nejbližší příležitosti by ode mě dostal pěknou sodu. A když si vzpomenu, že je to těch 10 bodů, které jsem nám tak pracně vybojovala při zápasu s Nebelvírem...!
Přestávku využiju k tomu, abych se zapsala na Runovou magii, jak jsem si slíbila, a při tom si všimnu rozpisu, který na nástěnku pověsila kapitánka mrzimorského famfrpálového týmu. Takže už si nemůžeme vybrat časy, v jaké chceme trénovat. Paráda, další věc, která rozjasnila můj den, díky, Ríšo.

Dějiny čar a kouzel jsou - pozor, překvápko - nuda. Opravdu jsem se tenhle předmět ze všech sil snažila mít ráda, ale s někým, jako je Binns, to jednoduše nejde. I dějepis na základce byl větší zábava.
Psali jsme test na Starověký Egypt, během kterého mě trochu zachránilo jedině to, že jsem si včera pročítala zápisky. (8-1=7) Nejlepší, co jsem ze sebe mohla vydat, to určitě nebylo - ale zrovna u Dějin mě to tolik nemrzí a s relativním klidem přenechám excelentní výsledky lidem, kteří si je narozdíl ode mě zaslouží.
Zbytek hodiny zčásti trochu zpestří referát Charlotte a Angely, ale většinu samozřejmě zabere profesor a jeho nudný výklad. Snažím se chovat vzorně kvůli bodům, které nám Babblingová strhla díky panu Nechápupročmězkoušítezrunkdyžsetenpředmětpřeceruší, ale kdybych se mohla svobodně projevit, rozhodně bych si během Binnsova výkladu zdřímla.

Je to neuvěřitelné, ale i hodina Dějin má konec, i když trvala tak 5 000 let. Jsem mezi prvními, kdo vyrazil z učebny směrem do Velké síně, protože už mám pořádný hlad.
Už plánuju, co si dám k obědu, a hrnu se směr jídlo, když do něčeho kopnu. Kouknu na zem a zjistím, že tady nějakej kretén pohodil zmuchlanej papír. Odpadky?!! No tak to asi ne. Zvláštní, že to ještě nikdo nepošlapal a neroztrhal, jak je tady na té škole plné pobudů zvykem.
Chystám se dát si papír do kapsy a při nejbližší příležitosti vyhodit, ale všimnu si, že trošku vykukuje obrázek. Rozbalím ho - a co nevidím.
KOŤÁTKA.
K.O.Ť.Á.T.K.A.
První instinkt mi velí najít Cassandru a jednoho z těch ňuňíčků si zamluvit. Pak si ale vzpomenu, že už jednoho chlupáče mám. Sice se mi schovává všude možně a za poslední týden jsem ji potkala jen dvakrát - ale mám. Určitě se najdou lidi, kteří si vždycky přáli kočku a teď se jim konečně naskytla příležitost jednu mít.
Nechám tedy rozhodnout osud: pokud tu nabídka bude viset ještě zítra ráno, za Cass zajdu a jedno kotě si u ní zamluvím. Pokud ne - taky dobře.
Rozhodnu se, že inzerát byl původně vyvěšený na nástěnce, takže papír vyrovnám, jak nejlíp umím, a připíchnu zpátky na nástěnku. Fakt mě zajímá, kdo tady tak nenávidí kočky, že udělal tohle.
Bohužel si všimnu další, už zdaleka ne tak milé věci: rozpisu od Kayly. Tím pádem jediní, kdo si nezamluvil hřiště, jsme my a Nebelvír, kteří si po prohře určitě už aspoň domluvili nějaký plán.

Vývojem famfrpálové situace jsem sice otrávená, ale rozhodnu se nejdřív najíst a pak teprve něco podnikat. Dojdu tedy konečně do Velké síně a sednu si na první volné místo, které vidím, což je u Domenica. Mimoděk se ohlédnu k Mrzimorskému stolu, protože mi poslední dobou nemohlo uniknout, jak po něm jistá dívenka jde jako slepice po flusu - a samozřejmě na něj zrovna vrhá zamilovaný pohled.
Sladce se na ni usměju, mrknu a usadím se naproti Nicovi, čímž má výhled aspoň zčásti zakrytý a může se konečně naplno věnovat svým spolužákům. Jsem já to ale pomocnice a řešitelka mezilidských vztahů!
"Čau," pozdravím svého momentálně jediného spolustolovníka a naberu si hromadu těstovin s rajčatovou omáčkou a k nim hezkou porci salátu. "Co to mělo bejt, těch strženejch deset bodů na Runách? Jak malej. Neuvěřitelný," protočím oči, ale to už není hlavní věc, co mě trápí, takže mu ani pořádně nedám prostor k odpovědi a hned mluvím dál.
"Ale to je teď jedno. Jsme poslední, kdo nemá na nástěnce rozpis tréninků," vynechám pro větší dramatičnost a zdůraznění naléhavosti situace fakt, že Nebelvírští ho tam taky ještě nevyvěsili, "takže doufám, že Richard se vzpamatuje a sepíše ten náš. Doufám, že ho PRÁVĚ sepisuje, ale to je asi jenom zbožný přání." Zavrtím hlavou, doprovodím to povzdechem, jako kdyby na mých ramenou ležela tíha celých Bradavic, a dám si do pusy sousto. "A ty jsi ho taky mohl popohnat, na co seš zástupce," bručím, aby jako bylo jasné, že on v tom taky není nevinně.
Zatímco mluvím, vyhlížím našeho pana kapitána a jakmile ho uvidím, nezapomenu se na něj zamračit.
 
Sinestra Ewing - 05. února 2019 18:40
siniv9204.jpg

Shrnutí měsíce



Bradavice jsou jako jakákoliv jiná škola. To, že se tu kouzlí a dělají jiné magické kraviny neznamená, že školní dny nezačnou být po čase nuda, hodiny stereotyp a čas tu lítá stejně rychle jako pohlavní nemoci od Cayluse. Nadešel čas podzimu a venku začínala být odporná zima. Foukalo, mrholilo, pršelo. Boty jsem měla věčné mokré a zpátky do školy jsem chodila s nafoukaným listím ve vlasech. Vážně hnus. S každým dnem tohohle anglického počasí se mi víc a víc stýskalo po Španělsku. Vážně nevím, proč ti čtyři senilní kouzelníci založili Bradavice zrovna tady.
Ani na koleji se nic zajímavého nedělo. Dee byla věčně s Caylusem, Barbara zalezlá v tom největším rohu pokoje, který měl, Christina se furt přehrabovala fotkama svých nastávajících (které schovává pod polštářem, btw - vážně nevím proč, asi čeká, že to bude fungovat stejně jako zoubková víla) a Regina si neustále stěžovala na veškerý existující testosteron ve škole.
Občas jsem se šla podívat na Alex, která zuřivě trénovala za každého počasí a když zrovna neseděla na koštěti, tak jsem si ji bez pardonu rezervovala pro sebe, protože spolu máme ještě nějaké plány.
Dokonce jsem se šla podívat na famfrpálový zápas a svoji přítomností podpořit náš tým. V půlce, kdy jsme prohrávali na počtu branek, protože Domenico pravděpodobně zapomněl co je za den, jak se jmenuje a co má v té brance dělat , jsem odešla a o následné výhře jsem se dozvěděla až později. Moc jsem nechápala, co chtěl Richard mimo neuvěřitelný Caylusovo štěstí slavit, protože žádný mimořádný výkon to teda nebyl, ale radši jsem nic neříkala a ani jsem ten zápas nijak nekomentovala. Ostatně - Helen to zvládla i za mě, když s jazykem svěšeným až na zemi Richarda vychvalovala tak, že by si nejeden nezaujatý posluchač mohl myslet, že zrovna vyhrál národní famfrpálovou ligu.
Tož tak.

Ranní hodiny - hlavní síň (havraspárský stůl)

14. října
Sebastian, Kayla


Ráno jsem jen rychle doběhla na snídani - vzala jednu mandarinku a mazala rovnou na hodinu, jelikož se mi povedlo krásně zaspat (že by mě někdo vzbudil, to ne). Na starodávných runách jsme se akorát dozvěděli, že se ruší a zůstanou jen jako kroužek s Rhiannon. Což mi, i když mám runy ráda, vůbec nevadilo, protože Batshedu jako vyučující skoro nikdo neměl rád. A Domenico už tuplem ne, zvlášť po tom, co mu na místě strhla deset bodů. Jen jsem mírně pozvedla obočí, protože každá zbytečná ztráta bodů je na lepáka, ale s těmi sto body navíc s tím dnes nějak usnu. Po poslední hodině run následovala historie čar a kouzel, kde nás Binns překvapil testem. Nechápavě jsem koukala na kus pergamenu s otázkami před sebou. ,,Cože? On měl být test?" Otáčela jsem se zmateně a snažila si vzpomenout, kdy to ten smrdutý duch ohlašoval. Nakonec jsem se pokusila celý test opsat od Charlotte, která seděla vedle mě. (10-2=8) Asi si vedle ní budu sedat častěji. Zbytek hodiny mi šel jako obvykle jedním uchem tam a druhým dovnitř. Referáty jsem vnímala tak částečně, přestože byly rozhodně zajímavější vsuvkou do jinak Binnsova nechutně monotónního monologu.

Ihned po skončení hodiny jsem vyrazila směr hlavní síň, kde jsem se ještě na moment zastavila u nástěnky. Studentský magazín? Kdo by se na tohle hlásil. Zbytečná další práce navíc. Co dál. Hodina se Snapem v Zapovězeným v lese. Večer. Ve tmě. Bezva. Co dál. Změny v předmětech - neochotně jsem se zapsala na jasnovidectví (a už teď se náramně těším na věštění z koulí) a pár nových kroužků jako crafting a magii v domácnosti, která by mi mohla výrazně usnadnit život, pokud mi taky nebude posluhovat nějaký domácí skřítek (třeba Acai). Jen koutkem oka jsem viděla nějaký zmuchlaný papír kousek od nástěnky, ale co bych se tomu víc věnovala, že jo. zmuchlaný papíry ze špinavý podlahy nesbírám.

Otočím se k nástěnce zády a zamířím rovnou do hlavní síně. U zmijozelského stolu seděl Domenico a další had seděl u havraspárských s Kaylou. Pro dnešní oběd nechám Domovi oči pro pláč a zakempím hned vedle Sebastiana. Pobaveně se uculím, když uslyším o čem mluví. ,,Aaah sí, Nicolas le gustas mucho perooo...", přikyvuju a natáhnu se pro španělskou rýži, ,,prý mu přijde, že se mu tolik nevěnuješ." Podívám se na Kaylu s naprosto přesvědčivým výrazem. ,,No zrovna včera jsme se o tobě bavili a on říkal, že mu přijde jakoby ses mu vyhýbala. Chtěl by s tebou trávit víc času, ale asi nemáš zájem. Máš snad někoho jiného?" Nakloním se zvědavě k ní a mile se usměju. Nicolas bude určitě nadšený, to je jasné.
Naberu si do pusy rýži a po chvíli pokračuju. ,,Navíc teď začal i dost mluvit o Angele, viď?" Otočím se na Seba. ,,Prý se mu líbí jak je tajemná. No já osobně nevím, co na ní vidí, ty jsi mnohem hezčí, ale asi je to ideální materiál na dobývání." Rozhodím rukama, že málem Sebovi vypíchnu oko. ,,Líbí se ti Angela Sebe? Čistě z klučičího pohledu." Zastavím na něm svůj pohled a čekám, jestli mě podrží nebo to celé zvorá. ,,Možná to Angela dělá naschvál a čeká, až za ní Nicolas sám přijde. Ty sis nevšimla, jak se na něho pořád dívá?" Podívám se na Kaylu naprosto nechápavě, jako by by byla poslední člověk na škole, kdo si toho nevšiml.

,,Víš, jen tak mezi náma holkama," jemně odstrčím Sebovu hlavu symbolicky od nás dál ,,co kdyby jsi v něm trochu probudila žárlivost? Nech se vidět s pár klukama a uvidíš jak pak za tebou přiběhne. Tady Sebastian ti určitě pomůže před Nickem něco sehrát, viď?" Zářivě se na svého spolužáka usměju. ,,Je to fešák, na něj bude Nicolas určitě žárlit. Líbí se ti Seb ne?"

 
Isaac Meadows - 05. února 2019 14:29
5gcggkopie6878.jpg

Shrnutí měsíce a hodin -> Velká síň


především Mrzimorští u stolu


Polovina září až do 14. října


Věděl jsem, že nový školní rok pro mne bude náročný, ale představoval jsem si to trochu jinak. Myslel jsem si, že se budu muset více učit a nebudu mít vůbec čas. Asi jsem měl času až příliš, vzhledem k tomu, co všechno se za tak krátkou dobu událo s Reecem. Dlouho jsem přemýšlel, co mám dělat. Mělo by cenu jít za ním a bavit se? Předstírat, že se nic nestalo? Ne, to nechci.
Říkal jsem si, že bych si měl záležitost dobře zapamatovat a poučit se z toho. Nejdříve jsem šílel, protože jsem nikdy dřív nemusel nic takového řešit. A dovolím si tvrdit, že jsem býval obvykle docela šťastný. Teď už si tím tak jistý nejsem.
Celá ta záležitost mne pochmuřila. Evidentně si představoval něco jiného, než já. Lhář. Přesně tak. Je to hnusný a špinavý lhář, nic jiného.
Rozhodl jsem se více soustředit sám na sebe. V pomalu přicházející podzimní dny jsem se rád procházel v okolí školy. Podzim je moje nejoblíbenější období. Připomíná mi Londýn, kde je většinu času sychravo. Vzpomínám si, jak jsem si s babičkou vždycky hrál venku v holinkách. To bylo ještě, než jsem se dozvěděl, že je čarodějka a než jsem se to dozvěděl i o sobě. Babička vždy doufala, že mi jednou přijde dopis z Bradavic. Od mala mi četla pohádky. Později jsem si uvědomi, že některé nejsou pohádky, ale zkrátka historie. Připravovala mne daleko dřív, než jsem si já sám uvědomoval. Třeba právě na podzim, když mne učila symboliku barev a tvarů důležitou v některých odvětvích jasnovidectví za pomocí podzimního listí. Byla to zábava.
Mimo procházky jsem se často zahrabal v knihovně a studoval jsem. Ať už něco, co mne zajímalo, či věci do školy. Zabíjel jsem tím čas, kterého jsem teď měl docela dost.
I proto jsem uvítal povyražení v podobě narozeninové oslavě Acai. Nejdříve jsem se držel trochu stranou, ale ono tohle snad naší koleji úspěšně ani praktikovat nejde. A už vůbec ne, když díky Alex absence alkoholu rozhodně nehrozí. Neumím chlastat. Taky to tak vypadalo. Po chvíli jsem už nevěděl, co dělám a asi ani pořádně kde jsem. Pamatuji si jen záblesky různých momentů, které dohromady nedávaly vůbec smysl. Na další den jsem se však probudil v opravdu dobré náladě a překvapivě mi nebylo vůbec špatně, takže jsem to bral jako něco, co už jsem asi opravdu potřeboval.

14. října


Dnešní den mi připadal zase o něco krásnější, než ty předešlé. Ráno jsem se vzbudil časně, takže jsem si ráno stihl i pořádně pohrát s Byronkem, který byl z nějakého důvodu vzhůru. Potom jsem jej nechal jít a on se uvelebil na Bennyho posteli jako to dělával často. Neměl jsem náladu ustílat postel a tak jsem ji prostě nechal tak.
V umývárnách jsem se dal pořádně dohromady. Moje vlasy vypadaly jako ptačí hnízdo, takže jsem si dal i sprchu, abych je nějak dokázal zkrotit. Potom jsem se na pokoji oblékl do uniformy a šel jsem na snídani.
Abych měl celý den dost energie, rozhodl jsem se si dát slaninu, bagel, vajíčka a pomerančový džus. Jakmile jsem to vše spořádal, ještě než jsem zalezl na záchod si preventivně znovu po jídle vyčistit zuby, pročetl jsem si nástenku. Zapsal jsem se na nový kroužek craftingu u slečny Rosalie. Ohledně starodávných run mi to bylo jedno, protože stejně chodím na kroužek a vím o runách docela dost. Na nové předměty jsem byl zvědavý. O přemisťování mi babička dost povídala. To bude fajn!
Potom už jsem se bez otálení vydal do třídy. Čekal jsem, že hodina bude přizpůsobena tomu, že je poslední a bude to něco speciálního, ale ve skutečnosti to byla docela otrava. Sice mne probíraná věc zajímala, ale taky jsem většinu informací už věděl. Ostatní, vzhledem k jejich počínání, to asi cítili podobně. Nebo je to prostě jen nebavilo.
Historie mne zajímala a docela dost jsem si o ní četl i sám. Problém byl, že se mi to celé nějak pomotalo a tím pádem jsem na testu nedokázal získat skóre, které bych úplně chtěl. (8-1=7)
Poté jsem se vydal s chutí na oběd. Mimo jiné jsem měl pocit, že jsem periferním viděním před jídelnou zmerčil Wolframa a Reece, jak si něco šeptají. Na chvíli se ve mně něco sevřelo. Nedívej se tam, nedívej se tam, nedívej se tam....
Opakoval jsem si, ale co jsem neudělal. Potlesk prosím, podíval jsem se. Už tam ale nikdo nestál. Ohlédl jsem se a v davu studentů jsem neměl vůbec přehled, takže jsem si řekl, že tím lépe. Pokračoval jsem do jídelny, kde už seděla spousta spolužáků.
Ani jsem nepotřeboval slyšet celou konverzaci a bylo mi jasné, že si Rubynka s Acainkou zase vjíždí do vlasů. Pomalu jsem si nabral na talíř porci grilované zeleniny a než jsem se posadil vedle Acai, tak jsem nedal Rubynce ani možnost odpovědět Bennymu a pomazlil jsem jí, čímž jsem jí trochu pokazil výhled na cokoliv, co mohla pozorovat u Zmijozelského stolu. "Za to světýlko se nemusíš vůbec stydět, já se taky bojím tmy!" řekl jsem. "Ale taky nemusíš bejt protivná na Acainku, každý máme totiž svý!" dodal jsem na obranu Acai a posadil se konečně vedle ní. "Tak jaká?" zeptal jsem se jí a s úsměvem jsem se pustil do jídla. "Měl jsem pocit, že jsem viděl Wolframa a Reece se poflakovat před jídelnou, ale pak kamsi zmizeli. " nadhodil jsem mezi tím, co jsem si cpal do pusy kus zeleniny.
 
Domenico Conte - 05. února 2019 13:53
9508.jpg

Shrnutí

Označení



Uplynulý měsíc se táhl jako smrad. Při hodinách se nedělo nic, co by svou zajímavostí vyčuhovalo nad normu. Venku bylo den ode dne horší počasí a větší chlad, což signalizovalo blížící se zimu. Nemám zimu rád. Je vlezlá, nepříjemná a zbytečně dlouhá. S každým spadlým listem jsem více vzpomínal na teplo domova a mírumilovné ticho našich vinic. Ne, že bych ticho a klid nějak výrazně vyhledával, vždy jsem byl v celku společenská bytost, ale posledních pár týdnů jsem dostával docela zabrat. Pokud to nebylo milostné drama Nicka a Helen, nezávisle na sobě samozřejmě, byl to famfrpál. Zrovna při tom jsem se skutečně moc nepředvedl. Změna pozice z odrážeče na brankáře přišla náhle. Byla neočekávaná a především nechtěná. Náhodné tréninky mě na zápas s Nebelvírem nepřipravily tak, jak bych chtěl, a podle toho to pak také vypadalo. Jako bych měl obě ruce levé. Pustil jsem každý camrál, co šel mým směrem, a nebýt Cayluse, tak bychom prohráli. Mou vinou. Utěšovat se mohu pouze tím, že Richard přišel s nápadem na vytvoření pravidelného rozvrhu tréninků, takže budu mít spoustu příležitostí se předvést i v lepším světle. Naštěstí měli všichni plné ruce práce s chválou našeho chytače, že mému selhání nevěnovali takovou pozornost. Teda skoro všichni. Moje neschopnost se ironicky nejvíc dotkla člověka, se kterým neměla vůbec nic společného. Jako kdybych už tak neměl dost starostí se svým špatným svědomím, musel jsem čelit pravidelným útokům na svou mužskou ješitnost a nelítostným narážkám zraňujícím mé křehké ego. Co k tomu dodat. Mohu si za to sám. Již nějaký ten pátek jsem si zvykal na to, že slovo “já” v mém slovníku přestalo existovat. Teď je to buď “my” nebo “Ruby”. Ona drobná mrzimorka se do mého života prodrala svými ostrými, kostěnými lokty, přicucla se a odmítala se pustit. Jeden by řekl, že po ukončení několikaletého vztahu budu mít od těch ženských na chvilku pokoj. No. Očividně jsem nepoučitelný. A tak jsem si musel přivyknout na její nanejvýš milou přítomnost, přičemž každá chvilka strávená s její sluníčkovou povahou byla naprostým požehnáním. Jak se sama NaYeong nechala několikrát slyšet - prostě osud.
Kromě toho, že se Ruby přihnala jako hurikán a obrátila mi klidné dny naruby, se vlastně nic zajímavého nedělo. Nic co by stálo za zmínku. Možná to, že při jedné z mnoha doučovacích sešlostí na sebe Coby převrhla kalamář jednoho druháka. Kouzlem jsem ji sice očistil, přesto smrděla jak barva a tak jsem tu její tlustou chlupatou prdel musel vykoupat. Po této traumatické události se mnou týden nemluvila a já mohu být rád, že jsem vyvázl jen s několika mizejícími škrábanci na rukou a předloktí.



Hlavní síň


Ruby, okrajově Sebastian

Obrázek


14. října, Středa



Hned po snídani nám rozvrh napálil Starodávné runy a jednu z těch nejméně příjemných profesorek, co na škole vůbec působí. Profesorka Babbling mi prostě z nějakého důvodu nesedla a předmět, co učila, byl naprostým utrpením. Byl to také jeden z důvodů, proč jsem nedokázal potlačit svou radost, když nám oznámila, že se předmět ruší. Na kroužek mě samozřejmě nikdo nedostane ani párem volů a zbytek hodiny se pro mě okamžitě stal nepodstatným. Proč se taky obtěžovat s posloucháním, když už mi to k ničemu nebude, že jo. O to víc jsem nechápal přístup profesorky, když naší radost bojkotovala nějakým neopodstatněným zkoušením, ze kterého jsem si odnesl bodový postih za drzost. Body mě samy o sobě tolik netrápily, nikdy mě moc nezajímaly a ještě máme v celku velký náskok. Štvalo mě, že to udělala jenom z trucu. Moje nelibost k ní byla nejspíš opětována.
Všechno jednou končí, díky bohu. Hned po hodině jsem přetrpěl korejský nálet, jako slepý k houslím přišel k dostaveníčku po obědě a než jsem se stačil rozkoukat, začala má oblíbená hodina. Z testu jsem nadšený nebyl, ale i tak jsem do testu vyplodil, co jsem mohl. Učím se průběžně a o výuce dávám pozor, snad jen díky tomu jsem měl z testu celkem dobrý pocit. (5 + 2 = 7)
Konečně nastala má oblíbená část dne. Oběd. Pomalým krokem jsem se šoural směr Hlavní síň, přičemž jsem přátelským úsměvem zdravil prťata z nižších ročníků. Mimo jiné i Heleninu mladší sestru. Na krátký moment jsem se zastavil před zahlcenou nástěnkou, abych okouknul novinky. Změn byla spousta a na jezdectví se uvolnilo místo, takže jsem v rychlosti zaštrachal v tašce, abych se mohl připsat. Vzal jsem to při jednom s Magií v domácnosti a se Studiem mudlů. Nic dalšího zajímavého tam nebylo, takže jsem se konečně dobelhal ke Zmijozelskému stolu a posadil se do prvního volnějšího prostoru. Cestou jsem ledabyle mávnul na Ruby, aby neměla pocit, že ji zanedbávám. I přes své ležérní tempo jsem tu, zdálo se, byl jako první. Sebastian dezertoval k Havraspárským, toho nepočítám. Naložil jsem si pravidelnou dávku na talíř a jal se spokojeně přežvykovat. Snažím se u toho přehlížet toužebné pohledy, které na mě NaYeong vysílá přes celou síň. Na naši schůzku jsem samozřejmě nezapomněl, ale proboha ženská, nech mě se aspoň v klidu najíst!
 
Ryan Daniels - 05. února 2019 12:44
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Shrnutí měsíce a navázání

Půlka září - 14.10.


Měsíc utekl jako voda a kdybych se za ním zpětně neohlédl, nejspíš bych si toho ani nevšiml. Jak se člověk stále modlí, aby ty hodiny utíkaly rychleji a rychleji, utíkají spolu s nimi vlastně i dny a týdny. Dokonce mi přijde, že se vůbec nic nikam neposunulo. Ani se Sinestrou jsme se ve finále nikam dál nedostali a já jsem ztroskotal na stále stejném místě. To tedy ne. Takhle z toho nikdy nic nebude a já dřív tuhle školu vyjdu, než se s ní s tímhle přístupem sblížím. Tentokrát to změním a nahodím své ostré lokty, kterými vystrčím všechny potencionální hrozby - především toho vydebilněnýho Wolframa. A Cayluse. A jako největší předsevzetí si dávám likvidaci Dragona. Nesnáším ho ještě víc, než před tím. Ten jeho přehnaně dobrácký výraz a vlezlost, kterou se snaží každého získat, je nechutná a překvapuje mě, že mu na to vždycky všichni naletí. Ale já tedy ne, já se nedám. Pěkně mu to spočítám, že nebude schopen slova a radši přejde na Krásnohůlky, jen aby měl klid. Celý měsíc mi přišlo, jako kdyby na mě v nestřežené okamžiky čuměl a snažil se na mě najít nějakou špínu. Ano, přesně to určitě dělá, a pak chodí za Erikou a vypráví jí své vymyšlené bludy, jen aby ji mohl mít pro sebe. A nejen Erice, prdelí to každému, koho potká, a všichni mu věří, protože je to přeci ten dobrák Dragon. Určitě mě pomlouvá i u Sinestry! To nerozdýchám. Tohle tedy ne. Sejmu ho dřív, než proti mně stihne poštvat všechny lidi, kteří mě už takhle jistě velice milují.

Když to shrnu, nic převratného se tedy za ten měsíc vlastně nestalo. S Danem a Kenjim jsme samozřejmě vymysleli nespočet vtípků, které nám přišly naprosto geniální, ale kterými jsme určitě moc lidí nepotěšili. Jinak vše stagnuje, což je rozhodně potřeba změnit a dát věci do pohybu. Především rozpohybovat ten Dragonův nudný a ubohý život. Hm, a abych nezapomněl, taky mě celkem začali srát ty přiblblí sourozenci, hlavně Diana. Zřejmě budu muset zlikvidovat všechny, jejichž jméno obsahuje minimálně písmeno D. A co je nejsilnější zbraň? Drby, ty zničí každého. Ale musím na to jít strategicky, uvěřitelně, ne jako doposud...

Jako velký úspěch beru zasažení Wittelsbacha potloukem. Naneštěstí přežil a nyní má zajištěnou dovolenou na ošetřovně. Doufám, že tam zůstane dost dlouho, abych ho nemusel potkávat. Tím se mi tedy jeden nepřítel eliminoval a já byl v takové euforii, že mi ani nevadila naše prohra, i když jindy bych ji prožíval víc.

Za to hodina starodávných run se mi moc nepodařila, respektive nám s Danem. Z nějakého mnou neznámého důvodu se profesorka strašně rozčílila a strhla nám body, což nikdy nepochopim jako. Beztak je to proto, že naši kolej nemá ráda, protože jsme si s Danem úplně normálně povídali a nebyl žádný důvod k tomu cokoliv strhávat!

Trochu se nám začaly pohybovat kroužky, různě se rušit, slučovat a já nevím co všechno, v čemž se mi udělal docela velký zmatek a já už nevěděl, kam jít, nebo nejít. Snažil jsem se tedy držet spolužáků a tak nějak se pohybovat jako oni, protože ve všem mám takovej bordel, že bych se nejradši zavřel na pokoji a zůstal tam do konce svého života. Občas se mi i stalo, že jsem seděl na nějaké hodině a vlastně ani nevěděl, co za hodinu to je. A jestli tam mám vůbec co dělat.
Jediné, co se mi v hlavě zaseklo, byl test z dějin čar a kouzel, z kterého jsem měl ve finále celkem dobrý pocit (9). Aspoň z něčeho, když už mi nic jiného nepřálo. Měl jsem natolik dobrý pocit, že mi ani nevadilo poslouchat Angely a Charlotty nudný referát, který jsem bojkotoval svým nepřítomným výrazem.

Hodina naštěstí skončila a my měli čas na oběd, což bylo fajn, protože moje kručení v břiše bylo hlasitější, než ten Angely upištěný hlásek, který přednášel cosi o upalování čarodějek. Jelikož má cesta vedla okolo nástěnky, nedalo mi to a nakrátko jsem se u ní zastavil, abych se taky pro jednou podíval, co to na ní vlastně visí. Psalo se tu cosi o změnách těch předmětů, v nichž jsem měl ten bordel. Pořád jsem to ale nechápal, a tak jsem se rozhodl, že se na to zeptám kluků. Snad si o mně nebudou myslet, že jsem úplný vypatlanec.
Dále mě na nástěnce zaujaly dva další inzeráty - jeden mile, druhý nemile. Shání se redaktoři pro studentský magazín? Je potřeba kreativní duch a přehled o školním dění? To je přímo pro mě! To vůbec nemuseli tohle vyvěšovat a mohli za mnou přijít rovnou! To si za tím Kwangem co nevidět skočím, než mi to místo někdo vyfoukne a já si na svůj list nežádoucích lidí budu muset připsat někoho dalšího. Kromě toho, studentský magazín je přesně ta skvělá zbraň...
Druhý inzerát byl značně nechutný. Byl až tak nechutný, že se mi z toho objevila husina a možná i trochu tiky do očí. Koťata? Někdo daruje odporná, hnusná koťata? A co s nimi kdo hodlá jako dělat? Vlastnit je, chodit tu s nimi po škole a obtěžovat mě jejich přítomností? To nikdy nepřipustím a radši skočím z naší veže, než aby tu těch koček bylo víc. Pitomá Cassandra, kde ty kočky jako vzala? To neví, že se tu pohybují lidé, kterým by třeba mohly vadit? A co když si ty kočky vezme někdo z Nebelvíru, nebo ještě lépe, někdo z našeho pokoje? Kluci jsou na to vtipní dost a Dragonův nevyvinutý mozek by ho zřejmě morálně nezarazil.
Neudržel jsem se a ten papír z nástěnky strhl, zmuchlal do kuličky a pohodil na chodbě. Samozřejmě jsem se před tím ujistil, že nejsem viděn při tomto trestuhodném činu. Následně jsem rychle zaplul do Síně, abych se vyhnul případnému podezření, a posadil se co nejblíž lidem, se kterými se bavím. Na nic jsem nečekal a hned se pustil do jídla, abych ten hlad zahnal.

Netrvalo dlouho a od jídla mě vyrušila sova s jakousi poštou. Chvilku jsem nechápal, kdo by mi mohl psát. Mám snad nějaký průser, nebo co? Nebo tajnou ctitelku a v tom dopise je sáhodlouhý román o tom, jak jsem dokonalý, mám krásné oči a hrozně mě od prváku miluje? Třeba od Sinestry? Nebo... Od Eriky? Nebo by v tom mohla být fotka nahaté Ruby, která si hůlkama pochutnává na drahém, asijském jídle, a jejíž bradavky by pro případnou cenzuru byly přelepené průsvitnou lepící páskou? Aspoň bych měl co použít do toho studentského magazínu.
Naneštěstí to nebyla ani jedna varianta a "pouze" dopis od mé sestry, která mi napíše jen tehdy, když potřebuje žalovat na rodiče. Snížili kapesné? Nová prsa? Oblečení? Ach, stále se nic nezměnilo. Rychle jsem ten dopis projel, načež jsem ho zase složil a schoval do kapsy, aby ho případní zvědavci nechtěli vidět. Nehodlám jim vysvětlovat, proč si má sestra šetří na nový kozy.
 
Naira Sinclair - 05. února 2019 08:59
nairaf7146.jpg

Shrnutí měsíce


Celý měsíc doopravdy utekl jako voda, až jsem se toho děsila. Na famfrpálový zápas jsem šla, akorát jsem ze sebe nedokázala vydolovat potřebné nadšení, protože jsme přeci jenom nebyli jedním z týmů my. Hadi si nevedli moc dobře, dokud je nezachránil Caylus a nechytil zlatonku. Mohli tedy mluvit hlavně o štěstí než o něčem jiném.

Když v půlce měsíce připravili skřítci masové hody, ostentativně jsem tam seděla a každému vykládala, že jedí živou bytost a jestli jim to jako nevadí?! Bylo mi jedno, jestli to chtějí poslouchat nebo ne. Poslední kapkou byla Helen, která se na mě přes Velkou síň šklebila. Zrudla jsem a po zbytek hodů jsem se směrem ke zmijozelskému stolu už nepodívala.

Dokázala jsem na to zapomenout až na oslavě narozenin Acai, kde jsem se totálně "zbořila", jak by řekla moje mamka. Dokonce natolik, abych si od Acai nechala propíchnout uši, i když Avan po jejím zásahu vypadal, že bude ještě pár let potřebovat terapeuta. Naštěstí to netrvá dlouho a bolí to tak středně. Nic až tak hrozného. Celá to oslava rozhodně byla nejlepší událostí celého měsíce.

Ke konci září potkám v knihovně Colette, která se moří s úkolem z bylinkářství. Protože bylinkářství je můj oblíbený předmět (jak jde asi vidět, protože když přijdu do knihovny, jsem ověšená různým jetelem - vyhýbám se tedy knihovnici, aby mě zase nevyrazila ven.), nabídnu jí pomoc, kterou přijme. I když fantazíruju o tom, že nás zahlédne Helen, mám smůlu. Ale i tak Colette ráda pomůžu, narozdíl od většiny jejích spolužáků jsem se kolem ní necítila nervózní a nepřipadala si, že se mě snaží s každým slovem zmanipulovat. Nakonec se ukáže, se Colette je v bylinkářství vlastně docela dobrá, akorát jí unikla menší souvislost.


Velká síň

14.10.


všichni u mrzimorského stolu

Při starodávných runách jsem se snažila Acai s Domenicem všemožně upozornit, aby se začali trochu chovat, ale bezúspěšně. Proto tiše zaúpím a schovám hlavu v dlaních, když je profesorka vytáhne před tabuli na zkoušení. Ohledně Acaiíných znalostí si nedělám žádné naděje a rozhodně se nemýlím. Naštěstí to nakonec schytá spíš Zmijozel, když Domenicovi strhne profesorka body. Po hodině se zapíšu na runovou magii a crafting a zbytek přestávky krafu s každým, kdo mi přijde do cesty.

Profesor Binns nás tedy rozhodně taky nešetří. Dějiny čar a kouzel nepatřily mezi moje silné stránky. Kdybych mohla, nervózně okusuju brk jako tužku, akorát nechci mít peří v puse. Na moc si toho nevzpomínám (4-1=3), ale alespoň něco tam napíšu, i kdyby to měla být úplná blbost. Třeba plný pergamen Binnse ošálí a bude si myslet, že to vlastně umím! Po testu přijdou na řadu referáty, ale já nedávám moc pozor. Dějiny? Nudá.

Ale konečně je oběd! U našeho stolu už sedí někteří moji spolužáci. Ještě rychle se zastavím u nástěnky a rozněžním se nad koťátky, ale Opál mi stačí, takže nakonec se od náštěnky odtrhnu a skoro běžím k mrzistoru. "Ahoj!" řeknu vesele, když dopadnu na lavici mezi Nataniela a Avana a všimnu si Ruby, která se kouká k zmijozelskému stolu, směr, který už pár týdnů ignoruju. "Podle vašich veselých výrazů si myslím, že test nic moc," řeknu neméně vesele a automaticky nandám na menší talířek nakrájené jablko, který pak postrčím směrem k Acai. To by bylo, abych do ní nenarvala nějaké vitamíny! "Víte, jak se to říká...když nejde o život...," zasměju se, ale okamžitě přimhouřím oči, když si všimnu, co si Benji nandavá. Hovězí, jo?

Sama si nandám červenou čočku s tofu. Rozhodně nebudu podporovat vraždu, i když byla některým mým spolužákům ukradená. "Co máme po tomhle? Základy vyvolávání?" snažím si vzpomenout, zatímco si prsty volné ruky zamyšleně přejíždím po čerstvě píchlém tragusu, což je můj nový zvyk. Pak si ale všimnu, že Natanielovi se něco hýbe v kapuci a on to krmí. "Jééé," nadchnu se okamžitě a v tu chvíli je mi nějaká čočka nebo piercing fuk. "Můžu?" zeptám se ho opatrně a kdovíjak se mi v ruce objeví kulička vína, která tam před sekundou ještě nebyla.

 
Sebastian G. Sharivar - 05. února 2019 00:08
froy8869.jpg

Velká síň

Kayla

14. října, středa


Chvíli žvýkám sousto koláče, než si všimnu, že zde někdo od rána nechal noviny. Čapnu je a na okamžik se do nich začtu. Pak zvednu hlavu, pohledem se zarazím na Kayle z Havraspáru. Sama je zažraná do nějaké knihy, tak ji jen pozoruji a v hlavě mi to šrotuje. Netrvá dlouho, než noviny zase odložím, vstanu a obejdu náš kolejní stůl, abych se dostal blíž k ní.

Přes rameno mám svou brašnu, v druhé ruce talíř s nedojedeným masovým koláčem.
„Čau, co čteš?“ zeptám se, ale zní to spíš jako řečnická otázka nebo mě odpověď moc nezajímá, protože hned potom se posadím naproti a nenechám ji odpovědět. Nick o tobě mluvil,“ konstatuji a přikývnu. „No jo, ale...“ dodám neurčité „ale“, které nevěstí nic dobrého, nic dalšího, pak jen pomalu zavrtím hlavou.
Mezitím položím svůj talíř s jídlem na stůl, brašna s pár učebnicemi žuchne vedle mě na lavici.
Drby o těch dvou už se ke mě samozřejmě donesli, tak proč nepřidat něco navíc. A když to nevyjde, aspoň jí budu dělat společnost a popovídáme si. Rozhlédnu se po stole, natáhnu se pro sklenici a naliji si ovocný džus, vezmu čistou vidličku, abych mohl dokončit oběd.
 
Callanthe Rosier - 04. února 2019 22:27
calla632.jpg

Shrnutí



od poloviny září do poloviny října



Člověk je vždycky v euforii z prvního týdnu v Bradavicích, ale pak se dostaví známá šeď všedních dní, povinnosti, úkoly.
To se ovšem nemůže stát nikomu z Mrzimoru. Ne, když máte v koleji šílenou pařmenku Acai, nejlepší dodavatelku alkoholu Alex a pochopitelně velmi ohleduplného a shovívavého prefekta, mě.

Počasí se postupně kazilo, to ovšem naši drahou Alex od tréninků neodradilo. Do společenky jsme čím dál častěji chodili jako zmoklí psi s rudými tvářemi a vlasy jako po zasažení bleskem. Vlastně si nejsem jistý, zda se to jednou opravdu nestalo... Ale přes veškerou únavu euforie neutuchala, ba naopak s blížícím se zápasem. A stejně tak stoupala i má nenažranost u společných jídel. Holt výdej energie je třeba dát do rovnováhy s příjmem.
Nejen jídlem je ale člověk živ. V takových chvílích jsem měl nezvykle už celý měsíc stejnou společnost, Alex.
Občas se dostalo i na školu.





Z hodiny na hodinu --> Do Hlavní síně



14. října, středa



Nat, Ruby, Avan, Acai

Den jako každý jiný. Vlastně moment... Dnes nás nebude Alex honit po hřišti jako nadmuté kozy. Tiše jsem se pro sebe zasmál a líně se sbíral na snídani. Pak už začala klasická rutina. Nyní přeci jen ozvláštněna. Cože, runy se ruší? No, asi mi tak moc chybět nebudou. Acai dala své nadšení dokonce tak příliš najevo, až se to Babblingové očividně dotklo.
Následovaly dějiny, které jsem jako obvykle napůl prospal. Jedinou lehkou bdělost jsem udržel na psaní testu. (6 – 2 = 4) Tušil jsem ale, že to stejně za moc nestálo. Sice jsem všude něco napsal, ale u poloviny to nejspíš byla jen snůška blábolů. No, co, hlavně když prolezu...

Cestou z hodiny jsem ještě zběhl mrknout na Xaviera, slepého hada, kterého jsem dostal na starosti od Hagrida do hodiny Přeměňování. Měl jsem sice možnost obstarat si jiné zvíře, protože hodina se nekonala s McGonagallovou, ale už jsem se neobtěžoval.

Pak už jsem konečně zamířil do Hlavní síně se zastávkou u nástěnky. Zapsala jsem se na Crafting, rychle očima přelétl sdělení od Snapea a pousmál se nad inzerátem s koťaty. No, teď by to asi nebyla nejlepší kombinace s hadem. Přesto jsem nad tím trochu uvažoval.

Hned poté mé kroky mířily k Mrzimorskému stolu. "Dobrou chuť," vesele jsem se na všechny usmál a sedl si vedle Ruby naproti Avanovi.
"Copak hezkého je u Hadů?"
šťouchl jsem loktem do Ruby, kdy jsem si všiml jejího zaujatého pohledu.
"Tak co, pořídíme si kotě? Další...?" obrátil jsem pak svou pozornost na Avana a Nata, který seděl trochu stranou, zatímco jsem si nakládal štědrou porci brambor, zeleniny a dušeného hovězího.

 
Park Na Yeong *Ruby* - 04. února 2019 00:52
285f03fc3b9dc49510b45518b22aee87363.jpg

Hlavní síň



Avan, Acai okrajově Nataniel, Domenico a ostatní Mrzimorští u stolu

14. října
Středa



Obrázek



Oběd očividně neměl proběhnout v klidu, čemuž už se vlastně ani trochu nedivím – jsme přeci u stolu Mrzimorů, jestli jste někdo zapomněl. Nedám si do pusy ani první lžíci své porce a už zmerčím, že se cosi pohybuje Natanielovi na rameni a on tomu dokonce podává jídlo ze stolu. Málem po tom v prvotní reakci hodím lžíci, jak se té malé potvory leknu, ale naštěstí jsem se zastavila, takže sebou jenom nepatrně trhnu.
Chápu, že takový asociál potřebuje své zvířecí (a taky jediné) kamarády, aby se necítil tak sám, ale vážně tu havěť musí tahat i do jídelny? Zrovna tak beru, že Mrzimor je kolej buranů, ale tohle je přeci jenom už trochu moc!
Zatvářím se nanejvýš nesouhlasně a v mysli přitom to stvoření shazuji jednou dobře mířenou trefou na zem, ale mou pozornost opět získává Acai, která se rozhodla mi mou poznámku vrátit. Pobaveně se na ni pousměji. Že ona to vůbec pořád zkouší...
“Tak zaprvé, neříkej mi Prdelko.“ Zamračím se nespokojeně, protože taková familiární označení od nějaký Africký divoženky si vážně vyprošuju. Jsme snad kamarádky? No tak to asi těžko, že ano! “Zadruhé, stejně jako já musím trpět tvůj bordel, ty budeš muset vytrpět tohle.“ Jak si vůbec může dovolit mě napadat z něčeho takového, když se bláto z jejích kecek zrovna tak běžně roznáší po celém pokoji? Jednou jsem dokonce měla na posteli její zpocený tričko, a to byl teda hnus! Acainy hygienické a pořádkové návyky zakořenily někde v době kamenný, čemuž se asi člověk nemůže divit vzhledem k jejímu původu.
“No a zatřetí je mi vlastně úplně fuk, jak ses vyspala.“ Pokrčím nad ní rameny a přehodím si jedním elegantním gestem rozpuštěné vlasy na záda, přičemž se na Acai samolibě zaculím. Tu část o svém strachu ze tmy naprosto odignoruji, protože o tom se tu přeci vůbec bavit nemusíme a já rozhodně nehodlám divožence dopřát tu radost, abych se nějak obhajovala. Navíc jí do toho vůbec nic není a nemá jediné právo o tom mluvit – v čemž jí rozhodně nehodlám podporovat.
Její následující výlev musím chvíli sledovat v tichosti s udiveně nadzvednutým obočím, protože si musím v hlavě přebrat, jestli právě myslela vážně to, co řekla. Asi se mi nechce úplně polemizovat nad tím, kde se dozvěděla, jak smrdí výpary starého kamionisty, protože se vlastně celkem bojím výsledných závěrů. Ale spíš jsem tak nějak přemýšlela nad tím, kdy vlastně mi tyhle rádoby vtipy přestaly připadat směsné a mám takový dojem, že tak maximálně v páté třídě základní školy.
“Páni Acai, já se přímo za břicho popadám, jak strašně jsi vtipná.“ Pronesu s naprosto vážnou tváří až nakonec teatrálně zakoulím očima a pohodím hlavou. “Seš vážně dětinská.“ Přisadím si ještě, protože samozřejmě musím mít poslední slovo. Tím mám naši hádku za uzavřenou, protože Acai už začala zase ze zoufalosti házet nejapné žertíky, které ani nejsou vtipné. Jsem natolik šlechetná, že s ní občas pár slov prohodím, ale zbytečně s ní ztrácet čas nebudu.
Otočím se se strojeným úsměvem k Avanovi, který se mne ptal na výsledky mého testu. “Asi to nebyl ten nejlepší výkon, ale věřím, že mi profesor Binns minimálně umožní si test opravit.“ Oznámím mu a hodím přitom po Acai významným pohledem. A brečím tady snad?
Pak už se začnu konečně věnovat svému talíři, přičemž si občas divoženku prohlédnu od hlavy až k pasu nicneříkajícím pohledem. Když se Avan nabídne s rozléváním džusu – byl by z něj rozkošný pikolík, jednoduše k němu přisunu svou sklenici s prostým “Díky.“
Ohlédnu se přitom ke Zmijozelskému stolu, abych zjistila, jak je na tom Domenico. Musíme dnes spolu probrat ještě spoustu věcí a čas byl neúprosný, proto se jej pokusím pohledem trochu popohnat. Navíc jsem si dnes už užila společnosti lidí z Mrzimoru dosytosti.
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.79772686958313 sekund

na začátek stránky