| |||
Od Skleníků do knihovny Reece, Wolf Na Wolfovu otázku se jen začervenám, ale neodpovím. "Pomůžu ti, stejně nemám nic jiného na práci" řekla jsem s úsměvem, ale stejně jsem byla vyvedwná z míry. Mohla bych ho trochu poznat. To bych si žádala, jako odměnu, ale raději to neřeknu nahlas, potřebuji to ještě pořádně promyslet. Wolf se pak rozloučil a odešel. "Omlouvám se za to, co se stalo ve skleníku" řeknu směrem k Reeceovi. Opravdu mě to mrzelo, ikdyž to nebyla moje vina. Zavřela jsem oči. Mám ještě trochu času volna, mohla bych zjistit něco o té věci, co chtěl získat Wolf. "Musím jít, ale uvidíme se na večeři, měj se do té doby fanfárově" s úsměvem jsem odskotačila směrem k hradu. Knihovna. Tam bych se mohla zeptat na tu Wolfovu věc. A přesně tam jsem zamířila. |
| |||
PARTY HARD NA KOLEJI Me, Myself & I Chvilku počkám, až Barbara poodejde, pak zodpovím hádanku a vstoupím do místnosti. Opírám se o zeď, abych měla nějakou oporu, a pomalu a opatrně dojdu do našeho pokoje. Na posteli na mě čeká kocour. Podrbu ho a pak ho postupně vyšťouchám z mého polštáře až do nohou postele. Neodvážím jsem se ho zvedat, abych s ním neslítla. Pak se natáhnu na postel. Chvíli zírám do stropu, pak si ale vytáhnu učebnice. Mám tu soukromí, tak se můžu učit, když už teď vím, na co se mám podívat. Nejdřív projedu ten lektvar, který se dnes dělal, pro případ, že by se mě na to Snape příště zeptal, pak ostatní předměty. Potom se vrhnu na úkoly, o kterých mi řekla Barbara. Předpokládám, že o bubákovi psát nemusím, když jsem tam nebyla. S pomocí učebnice se pokusím co nejlépe vypracovat horoskop, ačkoliv při tom umírám nudou. V půlce si dám pauzu a chvíli si čtu Pýchu a předsudek. Pak se donutím pokračovat. Když to mám hotové, vrátím se ke knize. Pojednání o staroegyptském kouzelnictví budu muset vypracovat v knihovně, takže na to prozatím kašlu. Čtu si až do večeře a při tom drbu Myšáka, který se nenápadně zase přesunul ke mně na polštář. |
| |||
Skleníky → Společenka Téměř dokonalý plán ♠ Reece, Coraline ♣ Richard, William Dovysvětlím Reecovi co potřeboval vědět a ještě dodám na závěr. „Pokud bys s čímkoli potřeboval pomoct, ať už s učením, starostmi nebo děvčaty, stačí si mě najít.“ 'Konečně se blíží má chvíle.' s úšklebkem se podívám na byliny. Dostanu se opět ke Coraline.. „Nejsi špatná v čem?“ zeptám se dvojsmyslně. „Dělám si legraci. Ptal jsem se jen ze zvědavosti, ale když už jsi se zeptala, potřebuji sehnat kůži z hřímala. Pokud se budeš nudit, můžeš mi pomoct to shánět.“ Začínám být na odchodu. „Samozřejmě tě za to odměním čímkoli budeš chtít a bude to v mých možnostech. Peníze, naše malá diskuze a kdo ví, co by tě ještě mohlo zajímat.“ S oběma se ještě rozloučím a vydám se zpět do společenky. „Zdravím pánové.“ Pozdravím Willa a Richarda, pokud tam stále tráví čas. |
| |||
--> Hrad --> Ošetřovna Jak se může život z minuty na minutu lehce změnit. V nemocnici u Svatého Munga byla dobrá práce a slušný kolektiv, ale něco tomu chybělo. Nevím, jestli to bylo zrovna učitelství, ale když mi narychlo přišel dopis od samotného Albuse Brumbála, jestli bych nemohla nastoupit jako zdravotnice v jeho škole, napadlo mě, že to je možná ono. Ale jestli to není ta změna, kterou hledám, alespoň to můžu zkusit a nabrat nové zkušenosti. Navíc, ve škole se studenty nebudou tak šílená zranění jako v nemocnici, že? No, v rychlosti jsem si sbalila kufry, sovu, knihy, pár fotek, některé bylinky, lektvary a vydala se na cestu. Ještě že existuje přemisťování… brouknu si pro sebe. Přestože byla cesta rychlá, vypadám jako po několika hodinách ve vlaku. Nazrzlé vlasy si stáhnu do spony, snad chvíli vydrží a nespadne. Pár vteřin se dívám na bránu a hrad a vstřebávám ten působivý pohled. Pak se zhluboka nadechnu a vkročím do jámy lvové! Na rozkoukání moc času ani nebylo. Poppy Pomfreyová vypadá jako milá kolegyně, zatím mi stihla vysvětlit pár základních věcí typu: kde budu bydlet, kde najdu zásoby a podobně. Pak odběhla za nějakými studentkami a já měla chvilku klidu. Asi tak na vybalení a převléknutí hábitu, protože už teď byla potřeba má pomoc. V oku mi drobet cukne, když vejdu. Myslela jsem, že ve škole budou jen popáleniny a zlomeniny a oni rovnou takhle… zakroutím si pro sebe hlavou. “Dobrý den, pánové, jmenuji se Ettariel Renoirová,“ představím se a nechám jim pár vteřin i na prozrazení jejich jmen. “Mohli byste mi nejdříve říct, co se stalo? Nebo co si všechno pamatujete, co je to poslední, na co si vzpomínáte?“ vyzvu je, ale především mladíka na lehátku. Při tom už se dívám do skříněk, abych zjistila, co všechno tu najdu. |
doba vygenerování stránky: 1.1918530464172 sekund