Venku

Alex

"Osobně zastávám názor, že toto gesto je lepší než ta dnešní." Pokrčil jsem rameny a s koštětem jsem jednal jako ona. Pak začala Alex promýšlet co vlastně jsem. S úsměvem jsem se zahleděl před nás. "Na škole jsem byl střelec, ale učili mě umět hrát za jakoukoli pozici." Dokonce během tréningu profesor zařval výměna a my se museli přeskupit. To se ještě dalo snést, ale neměnili jsme si chrániče, tudíž ten v bráně na tom byl vždycky dost bledě.
Pomalu jsme se dostali až na famfrpálové hřiště, které jak vidím není nejmodernější, ale bude stačit. Krátce jsem se protáhl a usmál se na Alex a nasadil si letecké brýle. "Nemáte tu někde míče? Mohli bychom si dát zápas." Jeden proti jednomu, to je maximálně na pár výpadů a vychytávek, ale i to stačí. Navíc chci vědět, jak umí létat. Mohla by při zápasech být nebezpečná, i když nevím, jestli mě vůbec vezmou do týmu, pokud ovšem nejsou hloupí, udělají to.

Ze skleníků ven

Wolfram von Wittelsbach

"Nikomu neříkám, komu a co dodávám," ohradím se trochu uraženě a zamrzí mě, že si vůbec může pomyslet, že bych někomu něco řekl. "Máš pravdu v tom, co neříkáš: jsem hlupák, když mě těší pozorovat radost ve tvářích ostatních, když si přijdou pro další můj výtvor, protože jim ta směs pomohla a ulevila. Vědí, že takové služby nabízím, a je jen na nich, jestli jich využijí nebo ne. Kdo bude mít zájem, cestu a způsob si najde. Nebudu se vnucovat. A věř mi, i já mám své limity, přes které bych nešel. Nechme je, ať si objednávku vyzvednou sami." Vím, že to myslí dobře, a má pravdu, jenže já si nedokážu pomoct. Jsem prostě takový a těžko se zbavím části své osobnosti.

U skleníků

Wolfram von Wittelsbach

"Já vím," úsměv mi trochu ztuhne, když si vzpomenu na některé incidenty z loňska, a pomyslím si, co by se mohlo stát. "Abych pravdu řekl, mám čím dál větší strach. Moje pozice mě sice do určité míry chrání, protože jsem svým způsobem nepostradatelný, ale na jak dlouho." Zamrazí mě a úsměv se mi z tváře vytratí úplně. Raději změním téma.
"Možná jsem ti toho měl vzít ještě víc, snad toho je dost. Měl bych najít některé spolužáky, abych předal objednávky, na kterých jsem přes léto pracoval. Uvažoval jsem i o zřízení nějaké anonymní schránky na objednávky a množí se mi i žádosti o čaje jako takové. V kouzelnickém světě se nevyznám, ale mudlové mají dokonce čajovny, kam je chodí pít. Škoda, že něco takového není i tady. Možná bych ale mohl pro zájemce udělat nějaké malé poučení, jak se vlastně zelené a další čaje připravují. Mám trochu obavy, že je zalévají přímo vroucí vodou, a to bylinkám škodí."