| |||
|
| |||
Společenka Soukromá diskuze • William, Richard „Zajímala mne tvá reakce na srovnání s mudly. Nezměnil ses.“ řekl jsem pobaveně. „Také vojenský inženýr, hudebník a tak dále. Všestranný jako většina renesančních umělců.“ Musel jsem dodat k Leonardovi. Ohledně narážky na oslavu se zprvu chystám protestovat, je ale až příliš pozdě a nehodilo by se kazit atmosféru. Will během chvíle donesl dokonce láhev. Přestože se v alkoholu vůbec nevyznám, tak působí velmi kvalitně. Richardův had mne příliš nezaujme, přestože nepochybuji, že je až převelice precizně vytvořený. Více mne však zaujme výtvor, s kterým se nám chtěl pochlubit. 'Jak elegantní.' Pomyslím si, když to spatřím. Nemusím ani vytahovat zápisník, abych věděl, že v takové velikosti to přimět létat je téměř nemožné. „Jednou nám můžeš předvést celou svou sbírku výtvorů. Jistě bude minimálně natolik zajímavá, jako sbírka tvého otce.“ Znovu jsem se zaměřil na Willa. Jeho otázka ohledně mnou zmíněného materiálu mne trochu zaskočila. Chvíli jsem jen s podivným výrazem sledoval, zda se ptá ze skutečné zvědavosti a nebo zda by mi mohlo uškodit, kdybych ho o tom informoval. 'Mám mu zalhat a říct, že jde o výtažek potřebný na čaj? Nebo odmítnout odpovědět?' přemýšlel jsem. 'Mno co, není to nic tajemného.' Bylo jasné, že na otázky ohledně materiálu a mých výzkumů nerad prozrazuji, ale nakonec klidně odpovím. „Poprosil jsem Reece, zda by mi mohl sehnat Scvrklofík, Úponici a sedmikráskové kořínky. Netřeba dodávat, že na lektvar.“ Tipl jsem zbytek doutníku a hodil jej do krbu. „Omlouvám se pánové. K vašemu slavení se naneštěstí nemohu přidat. Musím jít hledat svého drahocenného přítele. Stejně odmítám jakýkoli alkohol a nemám u sebe lektvar, který jsme vařili s panem profesorem. Když mne nyní omluvíte. Sejdeme se u večeře.“ S těmito slovy jsem se šel do pokoje ještě jednou převléknout. Opět jsem pečlivě vše na sobě upravil a vydal se hledat Reece směrem ke skleníkům, zda tam o něm někdo neslyšel. |
| |||
Společenská místnost
" Jsi náš dobrý přítel, a myslím že postavení nikoho z nás, nad nikoho nepovyšuje ani neponižuje. A v současné době mě zastupuje strýc Jacob. " řeknu Wolfovi a usměji se. Jakmile si oba mí přátelé nabídnou doutník, zaklapnu krabičku a strčím ji do kapsy. Poté z druhé kapsy vytáhnu, si jako Richard zapálím doutník. Na Richardův návrh s oslavou se trochu pousměji, přikývnu, vstanu přičemž se Viktor načepýří a vyčítavě se na mně podívá. Mezitím na chvíli zmizím ve svém pokoji. Zhruba po třech minutách se vrátím s lahví dvanácti-leté whiskey v ruce a Viktorem na rameni. Usadím se a položím ji na stůl. " Jakého přítele ? A jaký materiál, mohu-lise tedy zeptat ? " řeknu Wolfovi. Když nám Richard ukáže své nové dílo, chvíli sleduji jak motýli poletují vzduchem jež se pomalu plní doutníkovým kouřem. |
doba vygenerování stránky: 1.0094151496887 sekund