Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 12:56Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
lady Christina De Spontin - 30. dubna 2019 20:46
234723.jpg

Prasinky, náměstí > U Tří košťat

14. října, Středa


Patrick + označení



Nezdálo se, že by Patrick byl mým zpožděním nějak zvlášť rozrušený. Nejspíš byl rád, že jsem se vůbec objevila. Dorážel tak dlouho, že jsem nakonec přijala hlavně proto, aby mě tím přestal obtěžovat. Už jen proto předpokládám, že si dnešek pořádně promyslel. Nechci však dělat ukvapené závěry a očekávat zázraky, když se mi dost možná nedostane ničeho jiného, než květin a večeře.
“Vůbec ne. I ty vypadáš…” prohlédnu si džíny a sportovní bundu, ve které byl navlečený. No, přinejmenším na sobě neměl školní uniformu. “... k světu.” Nečekala jsem oblek, to rozhodně ne. Ale v Bradavicích není moc příležitostí se obléknout do vlastního oblečení, takže jsem předpokládala, že se bude chtít ukázat v tom nejlepším světle. Zdá se, že vsadil spíš na pohodlí a praktičnost. V zásadě na tom není nic špatného. Alespoň nevypadá jako vandrák.
“Děkuji.” vyloudím ze sebe s přívětivým úsměvem, když si od něj přebírám nádherný pugét kopretin. Nenápadně k němu přivoním, ale na kopretiny už není počasí a z květinářství nikdy nevoní tak, jako čerstvě natrhané na zahrádce. Zapamatoval si, které květiny mám ráda, za což mu připisuji malé, bezvýznamné plus. Nahlas to samozřejmě říkat nebudu. Nerada bych, aby mu to stouplo do hlavy.
Nejsem zrovna nadšená, že se vracíme ke košťatům. Ne proto, že bych proti tomu podniku něco měla. Je mnohem lepší než třeba čajovna madam Pacinkové, kam by mě mimochodem nedostal ani párem volů. Ale před malou chvilkou jsem odtamtud odešla. Navíc tam sedí Richard s Domenicem. Trochu jsem doufala, že naší schůzce bude přihlížet co nejméně lidí. Beze slov se však nechám odvést zpět do hospody. Patrick vchází jako první, přidržuje mi dveře. Nerozhlížím se. Vyhýbám se jakémukoliv očnímu kontaktu se spolužáky, jejichž pohledy cítím v zádech. Náš stůl je naštěstí bokem od ostatních. Je na nás vidět tak málo, jak jen to jde. Patrick s sebou dokonce přinesl i vázu s vodou, což uvítám a kopretiny do ní bezodkladně dám. Snad tu nebudeme tak dlouho, abych si před večerní hodinou nestihla květiny dát na pokoj.
Dovolím Patrickovi, aby mi pomohl z kabátu a poočku si prohlížím tričko s košilí, co schovával pod bundou. Alespoň, že tak. Pak už se usadím ke stolu.
“Jsem ráda, že s dřívější rezervací nebyl problém.” načnu, než se k nám dostane obsluha. Ticho z jeho strany mě začínalo znervózňovat a nedalo se říci, že by se mi to líbilo. Jestli čeká, že konverzaci budu po celý večer zahajovat já, tak se tedy šeredně plete.Jak to bude probíhat teď? Máš něco v plánu, nebo strávíme odpoledne tady u jídla a pití? Pokud ano, tak navrhni téma. Jsi dnes nezvykle zamlklý. Za normálních okolností nezavřeš pusu, dokud mě nerozbolí hlava. Stalo se snad něco?” složím ruce na stůl a zvídavě nakloním na stranu. Mimoděk si přitom začnu hrát s prstýnkem na pravé ruce. Ač se to možná nezdá, tohle JE první schůzka, na které jsem kdy byla. A ano, jsem nervózní. Jde ale spíš o princip než o to, kdo je mým společníkem. Za daných okolností je Patrick ten poslední, s kým bych se cítila nepříjemně.
 
Ogata Kenji - 30. dubna 2019 18:04
kenji306.jpg

Středa 14. října



Nádvoří >> Prasinky >> Medový ráj



Rebecca, Sebastian



Přesně jak jsem si myslel, Becca je z kluběnky celá pryč. Chvíli trvá, než se jí dostatečně nabaží a my můžeme vyrazit na cestu. „Oholenou opici?“ povytáhnu obočí. „A to je co?“ Tak nějak nevím, co si pod tím představit. To mají Sebovi rodiče cirkus? Seb mi naštěstí rychle vysvětlí, co, respektive koho měla Becca tou opicí na mysli. „Ach tak, sourozenec. Tak to ti závidím, já jsem třeba jedináček. Jako jo, má to svý výhody, nemusím se s nikým dělit a tak, ale občas mi to trochu chybí. Teda jen do tý doby, než vidím na chodbách Thomase s Dianou, pak mě to vždycky rychle přejde.“ Jejich vztah byl... no, zvláštní. A trochu ujetý. Vážně nevím, co z tohohle v budoucnu vznikne, ale modlím se, aby to nebyli děti.
Seb zmíní, že mají doma psy. Pejskař? Super. Další téma, kterýho se můžu chytit. „Tak to jsme dva, taky máme doma psa. Akorát vzhledově připomíná spíš opici.“ zazubím se, když si naší fenku vybavím. „Je to Japan chin.“ Nepřekvapivě. Máma milovala všechno živé a malý černobílý psík byl pro ní tenkrát jasnou volbou. „Je to takovej malej smeták, velký oči, spláclej čumák a přiblblej výraz. U nás tyhle rasy dost frčej, stejně jako shiby a akity. Příběh o Hachikovi u nás zná každý malý dítě.“ My Japonci jsme si celkově potrpěli na vše, co vzniklo u nás a nějakým způsobem nám „patřilo“.
„Chcípla ti sova, jo? A kočku bys nechtěl? Cassandra má prej koťata, odpoledne to viselo na nástěnce.“ Už raději nezmiňuji, že jsem to osobně neviděl, jelikož jsem přišel až ve chvíli, kdy Ryan ten papír podpaloval. „Já si jí vzít bohužel nemůžu. Ne, že bych nechtěl, ale Ryan z nich má panickou hrůzu. Kdybych se na koleji objevil s kotětem, tak nejdřív zabije to kotě a pak mě.“ Nejspíš by toho schopnej byl. Jak šlo o kočky, nic ho nezastavilo.
„Hej Becc, jakej byl vlastně nitrozpyt?“ provokativně do ní šťouchnu prstem. To aby si nemyslela, že jsem na ní zapomněl! „Všiml sem si, že si seděla s Dianou. Viděla jsi u ní v hlavě něco hezkýho?“ zeptám se úplně nevinně. Nechci jí vysírat a ani to nemám v plánu, ale třeba se jí uleví, pokud si postěžuje. Na oplátku jí mohu nabídnout to samé, protože ani já neměl spolusedící, o kterou bych stál.
„Já seděl s Christinou a povím ti, doteď nechápu, co to mělo znamenat. Bylo to fakt dost divný. A vypáčit z ní kloudnou větu? Haha, no tak to vůbec. Moc toho nenamluví.“ Pak si uvědomím, že je vedle nás pořád Seb. Nechci před ním urážet lidi z jeho koleje, to ne, ale třeba by věděl něco víc. „To ani s váma Zmijozelskejma nemluví? Nic proti ní, ale hrozně mi připomíná naší Angelu.“ Nevím, jestli bude Seb vůbec vědět, kdo Angela je. U některých lidí si člověk nebyl moc jistý, jestli to, co vedle nich chodí je školní duch, nebo jen spolužák, se kterým si za celých pět let řekl možná tak jednou ahoj.
„Zima?“ zopakuji, když se Becca znenadání ptá na Unitato. „Asi ne? Nebo nevím?“ Projistotu kluběnku na svém rameni zkontroluji. Vesele poskakuje a semtam zapiští. Nevypadá, že by jí něco chybělo. „Kdo to má vědět, když neumí mluvit.“ rozesměju se. „Ale asi bude v pohodě, kdyby vážně mrzla, tak mi vleze do kapsy.“ vysvětlím hlasem šíleně zkušeného chovatele a párkrát do Unitata cvrnknu prstem. Spokojeně zavrní. „Jo, je chlupatá. A žere uplně všechno. Křupky, pocky tyčinky, chutnal jí i salát a rejže ze sushi. No a to se podržte, prej žere i šušně z nosu.“ Hrdě se napřímím, jako kdybych jim říkal něco totálně extra. „Mít kluběnku znamená nemít už nikdy žádný kapesník! Nebo mi to tak alespoň říkal ten prodavač, když jsem jí kupoval. Má docela dlouhej jazyk, párkrát mi ho už strčila do ucha, aby mě vzbudila.“ zakončím své vykecávání o tom, jak úžasné kluběnky vlastně jsou.
Cesta ubíhá rychle a tak netrvá dlouho a procházíme branou do Prasinek. Ihned zamířím k Medovému ráji, před kterým mě zaujme něco úžasného. Opravdu úžasného! Duhové hody. Poloviční slevy. OMG! Must have!
„Aigoo, Rebecca-sama, Sebastian-san, hayaku!“ popoženu je, načež drapnu Beccu za ruku a doslova jí do obchodu odtáhnu. „Prosím talíř coookiesek a třikrát ledovou tříšť!“ zahulákám dostatečně nahlas, jakmile se objevíme ve dveřích.
 
Pomocný PJ ۞ - 30. dubna 2019 13:46
zk6233337.jpg
Obrázek




PRASINKY - MEDOVÝ RÁJ




14. října



Rebecca, Sebastian, Kenji



Jakmile dojdete do Prasinek a stojíte před obchodem Medového ráje, můžete si všimnout velké informační tabule, na které stojí obrovským písmem:


DUHOVÉ HODY ZA POLOVIČNÍ CENY



Pouze tento týden!




Kromě této limitované edice si můžete i nadále objednávat ze standartní nabídky, kterou najdete v dokumentech Informace o HP světě ;)

A teď už malá ukázka toho, co si vevnitř můžete ihned dát!

Duhové cupcaky za 2 srpce

Duhová roláda za 3 srpce

Duhové cookies s posypem za 2 srpce

Duhová ledová tříšť za 4 sprce

Duhové wafle s domácí šlehačkou za 5 srpců

Grilovaný sladký toustík s posypem za 3 srpce

Limitovaná edice čokolády, jedna tabulka za 3 srpce
 
Diana Gabriela Black - 30. dubna 2019 12:09
217783139.jpg

Velká síň ------> Knihovna

Thomas a Cassandra

středa 14. října


Ze sourozenecké rozepře, který předmět je horší – samozřejmě mám pravdu já – nás vyruší Cassandra.
„Čau,“ obrátím se na spolužačku s pozdravem, „takže sis pro mě došla. Chm, jak jsi věděla, kde mě najdeš?“ S chutí se zakousnu do zbylé poloviny sendviče.
„Můžeme vyrazit, jestli se na to chceš vrhnout hned teď,“ řeknu rozverně a šibalsky se usměju.
„Tak jo!“ strčím si do pusy zbytek jídla, setřepu ze sebe drobky a obrátím se na bráchu. „Omluv mě, musím jít dělat referát. Vodchytnu tě na večeři. Zatím zduř, prde!“ S rozloučením mu věnuju mírnou pěsťovku do ramene.
Málem bych si zapomněla zabalit svačinu! Takže rychle sbalím jednu kiwu a pár sušených fíků.

Během přesunu ke knihovně se mě Cassandra dotáže náš quest ve skelníku.
„Nooo, slimáky jsme nenašli. Za to mi ale dala na frak jedna hopsavá hlíza. Mrcha jedna fialová. Na druhou stranu jsem se nedala lehce a v prvním kole jsem jí natrhla dužinu,“ hrdě se zazubím. „Jen obrazně řečeno, samozřejmě. Teda doufám, že jsem ji nějak nepochroumala,“ začnu trochu blábolit.

„A co vy? Nějaký slimácí?“

 
Sebastian G. Sharivar - 29. dubna 2019 19:42
froy8869.jpg

Před skleníkem č. 4 > Zmijozelský pokoj > Nádvoří

Rebecca, Kenji a Daniel, okrajově Deirdre a Caylus

14. října, středa



To je dneska už potřetí, co se mi chce zvracet, pomyslím si při poznámce o dítěti, následně na to to znovu schytám kamenem. Hodím po Becce výhružným pohledem. „Ještě jednou a... bude to po druhý. A neděs mě s dětma. Fuj.“ Lehce se ošiju, ale i tak se usmívám.

Neujde mi, že okolo nás projde Charlie, pozdravím ji na oplátku a zadívám se s přimhouřenýma očima naBeccu. To už ze skleníku vychází Daniel s Kenjim. Kenji řekne cosi zvláštního, obočí mi vyskočí nahoru, ale dojde mi, že to asi nebude nadávka. Kývnu jim na pozdrav a ruce vrazím do kapes: „Čau.“
V kyblíčku mají slimáky, na které se chvíli zadívám a přemýšlím, co budu dělat odpoledne. Pak mi navrhne Kenji, jestli nechci jíst s nimi. Rozzáří se mi oči, protože zmínka o tom, že se chystají do Medového ráje, mi neunikla. Nejspíš bych s nimi ani nešel, ale jestliže se do toho přidá sladké, prostě nemůžu odmítnout.
„Cože, do Medovýho ráje? To teda jdu, na to mi nemusíš vyhrožovat,“ vtírnu se, když se nabízí. Zkontroluji čas na hodinkách připnutých na ruce. „Se pak ještě pro něco stavím na trhu.“ Vzpomenu si, že mi docházejí zásoby mojí oblíbené kratochvíle a tak můžu pár svíček dokoupit. Trochu mě ale překvapí, že se k nám nepřipojí i Daniel. Domníval jsem se, že tihle chodí pořád spolu.

Jít se převléknout je vynikající nápad, vydám se tedy rovnou do hradu a do přízemí, kde má Zmijozel společenskou místnost. Cestou do pokoje si v umývárkách umyji ruce a opláchnu obličej. Pak projdu až do pokoje, kde se začnu převlékat do něčeho civilnějšího, uniformu odhodím na svou postel a radši sáhnu po zeleném triku a teplé černo-šedé mikině. Zrovna si ukládám do zadní kapsy džínsů peněženku, když si všimnu, že v pokoji nejsem sám. „Jé, čau, sorry, už sem pryč,“ houknu k posteli, kde jsou Deirdre a Caylus, příliš si jich nevšímám. Rutina.
Dál se nezdržuji, ještě čapnu černou koženou bundu a svižným krokem mířím na místo setkání, na nádvoří.

Ohlédnu se na Kenjiho a jeho bramboru. Přesněji jde o kluběnku, což nám chvíli potom i vysvětlí. Uchechtnu se, když osvětlí její jméno a zazubím se na tvorečka. Je to možná roztomilý tvor, ale nejsem na takové cukrování, od toho tu je Becca.
Zasměju se, když zmíní opici, kterou jsem nazval mého nejmladšího bratra. Odpovím pak rovnou i na Kenjiho otázku: „Tak promiň, ale sem zastánce zvířat a opice by neměli nosit lidský oblečení,“ zazubím se na Beccu, pak se otočím na Kenjiho. „Myslí tím mýho bráchu. Jinak chováme doma irský setry, ty mi tu chybí, no a v létě mi chcípla sova, takže teď objímám ledatak polštář.“ Vysvětlím krátce.

Mezitím se vydáme na cestu do Prasinek. Zapnu si mikinu ke krku, navléknu se do černé kožené bundy, co jsem měl přes rameno a na okamžik se zadívám na oblohu, jestli se nechystá zase pršet.
„Je chlupatá, ne? Čím to vůbec krmíš?“ zeptám se Kenjiho. „Mohlo by to třeba baštit slimáky. Uhm, už se těšim na karamely s rakytníkem.“ Ještě mě zajímá, jestli ta bílá barva je díky šlechtění nebo jestli je to albín, ale to už by bylo příliš mnoho otázek. Když je čas a dostatečné znalosti, dá se vyšlechtit téměř cokoli, pak ať se lidi nediví, že tihle tvorové nejsou levní. Dají se tihle tvorové vůbec vycvičit, aby dělali nějaké triky a přijímaly povely? To bude asi jediná věc, co mi třeba na kočkách moc nesedí.
 
Rebecca Eliah Riel - 29. dubna 2019 14:41
becca227200.jpg

Před skleníkem č. 4 -> dívčí ložnice Havraspár -> Nádvoří

14.10.


Dan, Kenji, Seb

"No prosím? Z čeho mě obviňuješ? Z dohazování?" zalapám po dechu. "Já nic neříkám, ale kdybych něco říkala, tak by to bylo něco o tom, že byste měli fakt moc hezký děti," řeknu Sebovi a počkám, až udělá několik kroků přede mě, než zvednu ze země kamínek a pinknu mu ho do zad. Když se na mě otočí, zvednu ruce na znamení smíru. "To byla poslední šikana, slibuju!"

Potkáváme Dana, hned za ním je moje nejlepší kámojda Kenjislava. "Ahoj Dane," pozdravím ho. "Čauky mňauky, kočičáku," pozdravím Kenjiho stejně jako dřív tohle odpoledne. "Medový ráj je...," ukážu dva zdvižené palce a zvedla bych jich víc, kdybych měla víc rukou. "Seb se k nám rozhodně přidá, ještě jsme nepomluvili celej ročník!" chci ho dloubnout do žeber, ale zarazím se, protože jsem přece říkala, že ten kamínek byla poslední šikana.

Dan očividně nemá času nazbyt, protože bere kbelíky a pokračuje dál. "Nazdar Dane," rozloučím se pobaveně. "A dííííky," zavolám za ním ještě a zamávám Charlie, která kolem nás prochází. Kam asi jde? Snad ne do knihovny! Byla bych jí pozvala s námi do Prasinek, ale proletěla kolem nás jako střela. Ta holka umí ale chodit! "Dobře, tak za deset minut na nádvoří. Jestli se Seb neukáže, tak si pro něj osobně zajdu," pohrozím háděti, než se sama vydám do hradu.

V dívčí ložnici se jen rychle převléknu z uniformy a obleču si teplý vlněná kabát. Vzpomenu si na to, jak jsem s Cass mluvila o tom, že bych potřebovala novou čepici. Třeba si nějakou dneska vyberu. Schody dolů beru po dvou a jsem na nádvoří první. Když uvidím kluky, mávám oběma rukama nad hlavou, abych na sebe upoutala jejich pozornost.

"No to vidím, že tu seš, ale co je tohle za ňuňátko," rozněžním se nad Unitato na Kenjiho rameni. Když ji hladím, vypadá spokojeně a ještě spokojeněji vrní. "Seb má takovou oholenou opici," řeknu Kenjimu vážně a nechám na Sebastianovi, aby to kdyžtak Kenjimu vysvětlil. "Tak jdeme, ne? Ať tu nevystojíme důlek," zasměju se, když se dost nabažím Unitato, a vydám se směr Prasinky, ruce zaražené v kapsách, aby mi nebyla zima na prsty.

"Hele Kenji, není Unitato zima?" zeptám se ho ustaraně. Ještě aby nastydla! Už ji ale vidím v malé čepičce a šáličce.

 
Naira Sinclair - 29. dubna 2019 14:05
nairah1787.jpg

Skleník číslo 4 -> Hagrid

14.10.


Angela a Amanda

Vesele jsem si vykračovala vedle Angely, která nevypadala, že si chce zrovna dvakrát povídat. Tak jsem si místo toho pískala melodii Let it go. Nevím, jestli se Frozen dostalo i do čarodějnického světa, ale my s mámou jsme o prázdninách klouzaly po parketách a předstíraly, že jsme Elsa. "Nezakopni," řeknu se smíchem Amandě, když nás doběhne. "Už nikam nepospícháme, máme volno-o-o-o-oooo," zazpívám poslední slovo, než si z kapsy vytáhnu květ chryzantény a strčím ho Amandě za ucho.

U Hagrida odevzdáme vajíčka (promiňte slimáčci, ale křehká rovnováha skleníkového ekosystému se musí udržovat!) a Angie se zbavuje i svojí svačiny. Podívám se na ni, když se nabídne, že náš výsledek půjde nahlásit sama. "Nooo, já myslela, že bychom mohly jít spolu a pak byste se ke mně přidaly...mám pořád to afrodisiakum z bylinkářství, co jsme dělaly minulý měsíc. Snažím se nalákat jednorožce," při poslední větě ztlumím spiklenecky hlas, jako kdybych se snažila ulovit draka. "Hagrid mi řekl o jednom stromu na kraji Zapovězeného lesa, ke kterému prý rád chodí, tak mě napadlo, že bych...že bychom tam mohly pár kapek toho afrodisiaka kápnout a uvidíme!" svítí mi nadšením oči.

Uvidíme, to fakt uvidíme, co Ams a Angie řeknou na můj plán. Rozhodně jsem nezmiňovala, že cákat afrodisiakum na okraji Zapovězeného lesa asi není zrovna nejbezpečnější činnost, ale copak taky nechtěly vidět jednorožce? "Prosíííííííííím," protáhnu prosebně a udělám na Angelu psí oči.
 
Ogata Kenji - 28. dubna 2019 20:29
kenji306.jpg

Středa 14. října



Skleník č. 7 >> Skleník č. 4 >> Pokoj >> Nádvoří



Daniel + ostatní ve skleníku, Rebecca, Sebastian



Použít na úponici avadu mi nakonec neprojde. Nejen, že se k tomu nikdo z nás neodváží, ale ke všemu nás předbíhá možná až přehnaně aktivní profesorka, která se rozhodla rostlinu zpacifikovat sama. Ač to určitě myslela dobře, což jí samozřejmě šlechtí, naštvala tím poměrně dost Allana. Ten se tváří, jakoby chtěl slečnu sprovodit ze světa a přestože nahlas neřekne nic, řeč jeho těla společně s nakvašeným výrazem prozrazují dost.
Sám se k tomu nijak nevyjadřuji. Na jednu stranu chápu, že chce mít Rosalie věci pod kontrolou, na druhou mě štve, že se k nám chová jak k neschopným miminům. Jak se pak máme naučit samostatnosti, když nemáme možnost si daná kouzla ozkoušet v praxi? Občas si říkám, proč u sebe vlastně nosíme hůlky, když je ve finále nesmíme použít.
Jakmile je úponice znehybněná, nahrnu se i s kyblíkem pod ní. Do něj pak v rychlosti házím všechna slimáčí vajíčka, která najdu, přičemž se v duchu modlím k samotnému Jashinovi, aby se rostlina neprobrala zpět k životu. To tentacle porno mi předtím bohatě stačilo a já ho fakt netoužím zažít znovu, děkuji pěkně. Beztak z toho dneska neusnu, takže vážně díky Rosalie, máš mou bezesnou noc na svědomí. „U mě dobrý!“ zvolám s jakousi úlevou, když další vajíčka nenajdu. Vyskočím na nohy, opráším se od hlíny a pak už uháním za Danielem.
Ten cestou pochopitelně brblá a stěžuje si na co může. „Hele kámo, to, že tě chce zabít kytka mi připadá ještě okej. Ale to, že tě ta kytka chce přímo před očima všech vošustit, to už mi připadá přitažený za vlasy. V tom skleníku by měla povinně viset nějaká výstraha. Něco jako prepare your anus. Kdo vůbec povolil tu mít něco tak nebezpečnýho? Brumbál?“ přemýšlím nahlas, zatímco vracíme do čtvrtého skleníku rukavice a zástěru.
To naštěstí netrvá nijak dlouho, takže v podstatě ihned vycházíme před skleník, kde už stojí Becca a... Sebastian? „Konnichiwa.“ pozdravím je oba, i když vůbec nechápu, proč tu s Beccou čeká i on. Inu, nejvyšší čas to zjistit. „Prasinky platí?“ zeptám se, abych se ujistil. „Nevím jak ty, ale mám strašnou chuť na sladký, takže navrhuju Medový ráj.“ Potřebuju cookiesku. Spoustu cookiesek!
„Jdeš se s náma taky nadlábnout?“ otočím se na Sebastiana a v tu chvíli vážně nevím, jestli chci, aby odpověděl ano, nebo ne. Chtěl jsem si s Beccou popovídat o samotě, na druhou stranu mi připadá nefér tu Seba nechat nepovšimnutého jen proto, že je ze Zmijozelu. Nikdy mi nic neudělal a jako jeden z mála hadů působil celkem v pohodě. Asi bych měl vážně hodit všechny předsudky za hlavu a zkusit to projednou vzít za trochu jiný konec, než za jaký jsem to bral doteď. Nesympatie hadů a lvíčat nikdy neustanou, pokud alespoň jedna strana neudělá vstřícný krok a nepokusí se to změnit. Takže je rozhodnuto. Měl by jít s námi.
„Chci se ještě převlíknout, takže jestli neva, tak se sejdeme za deset minut na nádvoří, jo? A ty...“ podívám se na Seba. „Doufám, že mezitím nikam nezdrhneš a půjdeš taky.“ zazubím se na něj, načež se otočím na patě a vracím se zpátky k Danielovi. Ten se nabízí, že mi vezme kyblíček a zajde za Hagridem sám. „Díky kámo, máš to u mě. Zase ti někdy půjčím Bruce.“ S úsměvem od ucha k uchu mu vrazím do ruky kýbl těch slizkejch srágor a rychlostí blesku uháním po schodech k obrazu Buclaté dámy, kde celý zadýchaný vyslovím heslo. Jaké štěstí, že se dnes nechce vykecávat a pouští mě prakticky ihned. Posledně to tak lehké nebylo, protože mě odmítala pustit dokud si neposlechnu její příběh o nové dietě, o které byla přesvědčená, že na ní bude stoprocentně fungovat. Tak určitě.
Na koleji se převléknu do džínů a černo-modré košile. V momentě, kdy na sebe navlékám kabát mi na rameno vyskočí kluběnka. „Chceš jí taky?“ cvrnknu do ní prstem. Hlasitě zapíská. „To byl souhlas? No dobře, tak jo.“ I s kluběnkou na rameni opustím pokoj a vydám se na nádvoří, kde už by měla čekat jak Becca, tak i Seb, tedy za předpokladu, že si to nerozmyslel. „Tak jsem tu.“ chvatně k oběma přispěchám. „Jinak, tohle je Unitato.“ ukážu na tvorečka na svém rameni. „Uni jako unicorn a tato jako potato. Je to doslova jednorožčí brambora. To jméno vymýšlela Coraline.“ Trochu se při vyslovení jejího jména zarazím. Zabolí mě při tom u srdce. Proč mám pořád tendence o ní mluvit, i když jsem si už nejmíň stokrát slíbil, že se pokusím jí pustit z hlavy? To proto, že to nejde, co?
„Je to kluběnka vzácného zbarvení. Většina kluběnek je krémových, ale tahle je bílá. Dal jsem za ní tenkrát v Prasinkách všechny prachy a zbytek měsíce za mě pak musel všechno platit Ryan s Danielem, dokud mi naši neposlaly kapesný.“ vysvětlím a nechám Beccu, aby si tu malou potvůrku prohlédla zblízka, popřípadě si jí pohladila. Pakliže to udělá, začne spokojeně příst. „A co ty, máš nějakého mazlíčka?“ otočím se na Seba a tázavě nakloním hlavu na stranu. V očích se mi zračí zvědavost.

Kluběnka
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.88719797134399 sekund

na začátek stránky