| |||
Učebna lektvarůCor, DanPo mém nepovedeném lektvaru k našemu stolu přijde Snape a jako obvykle začne nadávat. Ach jo. Mám chuť namítat, že za to nemůžu, že mi Cor otřela myší mozek do uniformy, ale pak si to rozmyslím. Už tak je na mě dost naštvaný. Coraline si zajde pro nové ingredience poté, co dostala seřváno od Snapea a začne znovu. Já si potřebuji na chvíli oddechnout a zbavit se téhle smrduté tekutiny. Když chci ale vzít kotlík pryč k umyvadlu, náhle uslyším jak Cor křičí. Otočím se na ni a zjistím, že jí po hlavě teče sliz. Musím potlačovat smích. Ach jo, chudák. Stejnou lžičkou, kterou ze mě dostávala myší mozek, právě setřela i nějaký hlemýždí sliz. Usměju se. Aspoň vážně nejsem jediná, které to nejde. Poté slyším, jak Snape strhává body ještě Alex a následně přidá body několika zmijozelským. Ach jo jak to tak vidím, tak asi máme momentálně nejmíň bodů... Než stihnu ještě zlikvidovat zbytek "lektvaru", Snape se rozhodne nám dát pokoj a řekne, ať mu odevzdáme vzorky našich lektvarů, ale jelikož já se bojím jen dotknout mého výtvoru, trochu se zdržím. Cor už mezitím stihne odevzdat a vrátit se ke mně. Zasměju se její otázce. "Cítíš to? Tak hádej," řeknu a odeberu kus lektvaru. Stihlo se to změnit ve smradlavou modrou želatinu. Odevzdám Snapovi vzorek a společně s Cor se vydám pryč. Kousek od učebny potkám čekajícího Daniela. Zastavím se a opřu se o zeď. "Tak co? Jak šlo umývání kotlíků?" zeptám se s úsměvem. Čekáme asi ještě na Kenjiho. "Co máme teď za hodinu?" zeptám se. |
| |||
Koupel Dojde mi až po chvíli, že je už dávno pryč. Musel utéct dřív než já a já si toho ani nevšiml. Zalije mě jistá lítost, o níž si nejsem úplně jistý, jestli je na místě. Minul mě Gabriel? Nevím. Hořkost se mi rozleze žilami. Jsem mimo, potřebuji to ze sebe spláchnout. |
| |||
Hlavní síň kolegové – převážně Alacazar a madame Hoochová Konverzace při obědě se malinko rozproudí. Pár nových lidí do rozhovoru – ale zase ne příliš – a hned se to kolem zaplní slovy. Odkývám Alacazarovi jeho konstatování a očima sleduji stejného studenta, který zaujal jeho pozornost, ovšem v negativním slova smyslu. “To my jsme si nic takového nemohli dovolit, když jsme studovali, ať už škola byla jakákoliv. Dokonce musím říct, že na mé předchozí škole ještě byly přísná pravidla. Ale jak tak sleduji, doma se mění tak rychle, že i pravidla musí být neuvěřitelně pružná,“ přisvědčím, ale to už kolega sedící vedle mě nařizuje studentům trest. No výborně, tak se to má dělat. Madame Hoochová se mě zeptá na moji učební aprobaci. “Teorie fantastických zvířat, základy vyvolávání, kroužek runové magie. Snad v těchto předmětech se tady někdo ze studentů uchytí. A vy?“ Odložila jsem příbor na stůl a ten zmizel společně s prázdným talířem. Tedy jídlo bylo výborné. Po letech v zámoří a v pevninské Evropě bylo fajn zase jíst jídlo z Britských ostrovů. “Tedy nevím jak vy, ale já jsem se najedla skvěle. Teď by byl čas na krátkou siestu, ale myslím, že využiji počasí a vyrazím k ohradám okouknout místní fantastické tvory, abych mohla studentům zpestřit výuku.“ |
| |||
Ošetřovna Barbara Snow, William Raven, možná profesor Adams(?) "Um... je tu někdo?" někdo mě vytrhne ze zírání na velezajímavou prasklinu ve stropě. Vytáhnu se do sedu, abych viděla, kdo přišel. Tohle je asi to nejzajímavější, co se mi stalo od začátku dne. Jo, počkat, ten pitomej pád! Zabte mě někdo... Natáhnu si zafačovanou nohu do lepší pozice. "Ahoj. Madam Pomfreyová tu momentálně není a profesora Adamse jsem dnes ještě neviděla. Co se ti stalo s rukou?" se zájmem se podívám na Barbařinu ruku plnou puchýřů. Jenom doufám, že nepůjdou blíž. Ta noha vážně ohavně smrdí. |
| |||
Lektvary "Souhlasím, ovšem nemělo by se to s ním přehánět. Mohla by jsi být hyperaktivní." Ještě víc a to by nebylo dobré. Chvíli jsem se věnoval své práci, ale povídat si s někým jiným o něčem jiném než o černé magii je tak příjemné. Nedivím se, že nám to Snip nebo jak se jmenuje zatrhl. Ztráty bodů si nevšímám, stejně nebudeme jediní, kdo o ně přijde. |
| |||
Lektvary Gabriel, Snape (obviously), + ostatný Keď Gabriel spomenie, že nedávno bol obed, previnilo zavŕtam špičkou do podlahy podo mnou. Mám rýchle spaľovanie. A sladké je tak...dobré. Zabrblem. Každý vie, že som nenásytná čo sa týka jedla. Uškrniem sa sama pre seba nad tou myšlienkou. Zatiaľ čo on si upratuje, mne zapípajú hodinky, a tak odstavím kotlík z ohňa a nechám ho tak, nech sa schladí. Vyzerá ako by mal, takže začnem tiež upratovať okolo seba, aj keď to robím s pomocou prútika, takže všetko pekne lieta okolo a špina mizne sama. Pri jeho otázke hrdo vypnem hruď. Samozrejme že náš! A teraz vážne, si z inej fakulty, neviem či by som ti mala dávať tipy na to ako... Moje rozprávanie, podfarbené smiechom, čo ukazuje že to myslím zo srandy, preruší monotónny hlas. Miss Drama princess prišla. Otočí sa naňho so sladkým výrazom anjelika a odolávam pokušeniu zväčšiť si nos do profesorovho kráľovského tvaru. Čakám nejakú originálnu urážku, ale tentokrát je stručný. Naznačím rukami, akože si zipsujem ústa a kým sa vzďaľuje, strkám si veci ktoré už nepotrebujem do tašky. Cez plece nakuknem na Snapea, a keď je na druhej strane triedy, položím na Gabrielovu stranu stola ruku, aby si ju všimol. Na koži sa mi zjavia čierne vytetované písmená "niekto tu má svoje dni" a za nimi malý spotvorený portrét Snapea. Znova pohľad dozadu a kým je Snape ešte preč a Gabriel si to prečíta, nechám to zmiznúť a ruku pritiahnem znovu k sebe, pričom na spolusediaceho žmurknem so smiechom v očiach, zatiaľ čo za nami lietajú Slizolinské body. Ako inak. Aj tak je len naštvaný lebo Slizolin takmer nikdy nevyhrá metlobal. Keď zavelí koniec hodiny, takmer bleskovo naplním ampulku, zazátkujem ju, donesiem mu ju a vrátim sa k stolu, kde napchám zvyšné veci do tašky. Akonáhle tak spraví aj Gabriel, chmatnem ho za predlaktie a ťahám von. Keď si sa pýtal na metlobal, máš záujem hrať? Nechceš si ísť zalietať? Máme voľno. Spýtam sa ho na šupu na mieste. Potrebovala som po toľkých hodinách strávených sedením vnútri vypadnúť na vzduch. Potom by sa dalo schladiť ešte v jazere, kým je ešte September a relatívne teplo. Vonku z triedy trochu spomalím a s otázkou v očiach čakám na odpoveď. |
| |||
MasterChef Finále Kenji, holky, Snape a ostatní To, co se povedlo Coraline s myším mozkem mě zaručeně rozesměje. Pobaveně se rozchechtám a sleduji scénu dostávání myšího mozku z hábitu Liv. Povedenou podívanou překazí profesor a naprosto nepochopitelně nám strhne deset bodů. A ještě ke všemu měsíc trest. Pohlédnu na Kenjiho vedle sebe, abych zjistil, jestli se mu honí hlavou to samé, co mně. Budeme mu muset mýt vlasy?! Měsíc?! Nestihnu cokoliv namítnout, ani se zeptat, jaký typ šampónu mám shánět. To už před nás přiletí dva ochmatané, oslizlé kotlíky a kartáčky na zuby. Už už vytahuji hůlku z kapsy, že kotlíky vyřeším jednoduchým kouzlem, ale starej Severus zkrátka ví, jak znepříjemnit vše, co se dá. Pln zklamání se rozejdu ke katedře a položím na ni svou i Kenjiho hůlku, kterou jsem mu při pochodu vytrhl z ruky. Když se vrátím zpátky, vezmu do ruky zubní kartáček a nechápavě se na něj podívám. Hlavou mi prolétne jedna jediná - Je Snapea? Protože jestli jo.. Ohoho. Položím kartáček na místo, které je nejvíc oslizlé a začnu zběsile drhnout. ,,Ostatní z koleje nám asi moc nepoděkuji." Pronesu vážným tónem ke Kenjimu. Ten mi ale dlouho nevydrží a já se musím začít celé téhle situaci smát. Holt starý Snape nemá žádné pochopení k nevinným žertíkům. Měl by se trochu odvázat. Ke konci hodiny už máme kotlíky skoro vydrhnuté, ale dost mě bolí ruka. Chvíli drhnu a chvíli odpočívám. ,,Tohle se stát Caylusovi.." Ukážu Kenjimu svou bolavou pravačku. Snape se však ke konci hodiny rozhodne rozdat pár bodíků, ale našim směrem. PŘEKVAPIVĚ body dostane zmijozel. Otráveně nad tím obrátím oči v sloup. Jak jinak, nám všem body sebere ale zmijozeláčkům miláčkům je rozdá. Proč taková není i McGonagallová? ,,Hele," drncnu do Kenjiho. ,,- kolik si myslíš, že nám zůstalo bodů?" Nepamatuji si, s kolika body jsme do hodiny přišli a nejsem si jist, jestli chci vědět s kolika budeme odcházet. Když mám dodrhnutý, Snape akorát ohlásí konec hodiny. Vezmu kartáček a položím mu ho na stůl ke vzorkům lektvarů spolužáků. No co, to je taky vzorek. A s tím kartáčkem si klidně může vyčistit zuby. Jeho dech už snad nemůže nic zhoršit. Z katedry vezmu svou hůlku a uklidím po sobě stůl. Není to žádná dokonalá práce, možná se tu další student na něco přilepí, ale to se nedá nic dělat. Rychle seberu svoje věci a vyřítím se ze dveří. Když jsem v dostatečné vzdálenosti od profesora a celé učebny lektvarů, počkám na ostatní. |
| |||
Konec lektvarů Ani nevnímám jak všude létají body. |
| |||
Umělecké díloLiv, Snape, kdokoliv co ode mě něco chce Cože?! Přoč mi nedovolí drhnou kotle, jako klukům? Kapka slizu mi z praménku vlasů skápne na špičku nosu. Rychlým pohybem ruky ji utřu a znechuceně je snažím zašilhat na nos. Chudák myš. Kouknu se na nehybné tělíčko myši a prstem se jí snažím probrat. Po asi třiceti sekundách marného snažení se probudit nebohého tvora, jsem to vzdala a lžičkou, kterou už jsem škrábala z Livibna hábitu mozek, jsem se snažila seškrábat i z mojí hlavy zbytek šneka. V kotlíku nebylo nic, jen vypařující se voda a trocha šnečího slizu, který jsem seškrábala z hlavy. Myš, když už je zabitá, proč ne vyndat mozek. Ve snaze vyndat mozek bouchání hlavou myši o stůl se mozek, jak jsem záhy zjistila, rozmáčkl a já jsem do kotlíku hodila to, co vypadalo jako rozmáčknutý mozek. Mé štěstí je naprostý fail. Snape pak řekl něco, co vzalo mou pozornost od pitvání živočichů směrem k němu. Už máme končit? Rychle jsem zaběhla pro zbytek ingrediencí a bez ohledu na to, jestli jsem je měla nakrájet, rozmixovat, nebo rozdrtit, jsem je tak všechny hodila do kotle. Rychle jsem vzala ampulku, do které jsem se snažila lžičkou nalít žlutofialovou tekutinu, předtím, než vybouchne. Byla to vážně divná konzistence, když nalijete zkažené mléko do misky, je takové hrudkovaté hnusné. To ke přesně to, co se stalo s mým lektvarem zezačátku, než začal předstírat, že je zmražený puding. To se mi povedlo úspěšně! Pogratulovala jsem si, že se mi to nepodařilo nechat lektvar explodovat. Hned potom, co začal lektvar krystalizovat, jsem napsala na ampulku své příjmení a odnesla to Snapeovi na katedru. Mám to rozhodně špatně. Vedle těch ampulek s tekutým vnitřkem různých barev jsem jako jediná měla na spodku ampulky fialovou tekutinu, postupně nahoru se z toho stávala želatina a úplně nahoře to byl ukázkový příklad nezdravě žlutých krystalů. Rychle jsem od učitelslého stolu odešla a vydala se směrem k Liv. "Jak se ti to povedlo?" Zeptala jsem se. Ani jsem se nesnažila skrýt úšklebek, jak jsem přemýšlela nad výrazem profesora lektvarů, když uvidí můj výtvor. |
| |||
Hodina Lektvarů Dívám se do hlubin lektvaru, dokud nás profesor Snape nevyzve k odezvdání vzorků. Pečlivě odměřím vzorek, o němž nemám sebemenší tušení, jestli má správnou barvu, nadepíšu nerozbitnou ampulku svým jménem a začnu po sobě uklízet. Dnes padalo víc než štědré množství trestů. Nesmím ho pokoušet víc, než je nezbytně nutné. |
doba vygenerování stránky: 0.78683996200562 sekund