| |||
Přesun na hodinu Alec, Will, Will, okrajově Daniel, Kenji, Gabriel, a kdokoliv jiný kdo mě mohl potkat a něco by po mě chtěl U jídla mě ze zamyšlení vytrhne Danielův hlas, slyším jak říká mé jméno. Zvednu hlavu a podívám se odkud to znělo. Uvidím Daniela který na mě mávnul, tak se zazubím a zamávám zpátky. Protože jsem už dojedla tak se zvednu a odejdu. Musím si zajít na pokoj, ráno jsem popadla jen věci na jasnovidectví, Snape by mě asi zabil kdybych neměla učebnici. Podívám se na své hodinky. Přiznám se, že jsem si nehlídala čas a momentálně jsem zjistila, že mi docela dochází. Zrychlím krok a rychle dojdu ke společence. Ve svém pokoji vyhodím ven učebnici jasnovidectví a nahradím ji učebnicí lektvarů a dalších odpoledních předmětů. Pak se vydám přímo k učebně lektvarů. Stihnu to docela těsně, ale stihnu. To je hlavní. Vejdu do třídy a zamířím k jednomu z posledních míst, k oběma Williamům a Alecovi. "Čaute, jestli nebude vadit tak se přidám k vám, není místo." Zazubím se na ně, ale hned zmlknu, protože se slova ujme Snape. Lektvar proti otravě krve. To je celkem užitečná věcička. Ale ingredience lektvaru jsou už horší. Hlemýždí mozek? Myší srdce? Fuj! Jsem tady na škole sice už nějaký ten čas, ale na tohle jsem si nezvykla. Kotlík naplním vodou a zapálím pod ním oheň. Jako první jsou hlemýždí srdce. Zajdu si pro hlemýždě a se znechuceným výrazem je odnesu ke svému stolu. Omráčím je a začnu dobývat srdce. Práce je to ne zrovna příjemná, ale mám ji brzo hotovou a to co z hlemýžďů zbylo okamžitě odstraním a očistím si ruce. Pokračuju pak podle návodu, ale u myšího mozku se zastavím. Tak tak jsem rozpitvala hlemýždě, ale myš opravdu pitvat nebudu. "Ehm... kluci? Můžete mi někdo prosím připravit ten mozek? Je to hloupé ale prostě tu myš nezabiju." Trochu nervózně se po nich podívám. Je mi to trochu trapné, ale co už, je to nutné. Je mi jasné že Alec to neudělá, ten bude mít problém se svou myší, ale Will bez problému zabil svou myš, takže by pomoct mohl. |
| |||
Lektvary Vlastně už dlouho jsme neměli tak katastrofální hodinu. |
| |||
Alecova volbaLektvary |
| |||
Katastrofa pokračuje Mou pozornost upoutalo otevření dveří a student, Nicholson, jehož hlava následovala ono otevření. Zamračeně ho sjedu od hlavy až k patě. "Mínus deset bodů za Váš pozdní příchod pane Nicholsone. Teď zapadněte do lavice a začněte pracovat." Znovu se rozhlédnu po třídě a můj pohled se zastaví na dvojici nebelvířanů, Ogata a Fletcher, kteří bez jakýchkoliv zábran, sprostě ignorovali příkazy na hodinu a dělali naprosté píčoviny. Okamžitě jsem se rozešel jejich směrem a už jsem se chystal něco říct, ale než jsem stihl otevřít pusu, tak mě zarazilo jakési mlasknutí. Pomalu jako v transu jsem otočil hlavu na studentku od které to přišlo. Slečně Spencerové se podařilo rozmáčknout myší mozek v prstech a nyní ho otírala do hábitu své spolužačky. Začalo mi tikat obočí. Za celou svou kariéru jsem se setkal už s mnohým, ale ještě ne s něčím takovýmhle. "Pánové..." můj hlas byl tichý a chladný, předzvěst bouře, "oběma strhávám deset bodů za drzost, neuposlechnutí příkazů a naprostou neschopnost. Dále bych vám chtěl oznámit, že že máte na měsíc školní trest, který si odpykáte se mnou, dále bych vám radil vyndat ty myši z kapes, než vám je narvu do chřtánu a donutím spolknout. A vy slečno..." zabodnu pohled do Spencerové, "vaše neschopnost a debilita je neměřitelná normálními testy. Jen naprostý trol by udělal to co se povedlo vám. Začnete znovu a nepočítejte s tím, že dostanete další předpřipravené suroviny. Obstaráte si je sama." Mávnu rukou za sebe, a rozletí se dveře kabinetu, odkud okamžitě přiletí dva kotlíky, jejichž stěny jsou pokryté jakýmsi zaschlým šmejdem. Chtěl jsem je vyhodit, ale tohle budou drhnout minimálně hodinu a z prstů ten blivajz nedostanou aspoň týden. Spolu s nimi přiletí i několik kartáčků na zuby a jakýsi mudlovský saponát. "Vy dva." Ukážu na Ogatu a Fletchera. "Teď odložíte své hůlky na katedru, pak si vezmete kartáček na zuby a budete ty kotlíky drhnout tak dlouho, než budou jako nové. Hned." Dál si těch tří imbecilů nevšímám, jen nechám jejich lektvary zmizet dřív, než stihnou napáchat nějakou škodu a s hlubokým nádechem se vydám dál po třídě. Než ale stihnu udělat alespoň dva kroky, tak už jen po čichu poznám že je za mnou něco strašně špatně. Pomalu se otočím a vidím jak studentce z Mrzimoru, Lawrencové začal kotlík bublat a přes jeho okraje se začal valit temný kouř. Zhnuseně studentku probodnu pohledem, který jasně říká že je úplně stejný imbecil jako ta trojka co jsem poslal drhnout kotlíky. "Slečno Lawrencová, po této hodině chci abyste začala uvažovat o ukončení své budoucí kariéry čarodějky, protože kouzelnický svět se bez takového lempla jistě obejde." Má slova mají úplně stejný tón, jako kdybych mluvil o počasí. Její kotlík nechám kouřit a jdu dál, ať se s tím popere. Začnu znovu procházet nad kotlíky a zhnuseně sledovat studenty. Nad kotlíkem pana Ravena jen kývnu hlavou a pokračuji dál a nestačím se divit co všechno je ta banda trolů schopná udělat. |
| |||
LektvaryWill, ostatní s profesorem, myši a hlemíždiUž sjem si chtěl jít asi pro ty normálnější přísady i když... Těch salamandrů je mi líto. Jsou to roztomilá zvířátka. A netopýři taky. Valstně jsem ještě neviděl netopýra plakat. Zamyslím se, ale to už se vrátí Will a donese si sebou i myši a hlemíždě. A pak začne dělat něco, co mi dokonale připomene oběd. A sice, začne z nich získávat suroviny pro lektvar. |
| |||
Dvouhodinovka lektvarů R714Cor, Daniel, Kenji Svoji myšku si strčím do kapsy taky. Jsem snad skoro jediná na téhle škole, co nemá domácího mazlíčka, tak proč si jednoho neopatřit. Daniel se rychle zeptá, jak to jde. |
| |||
Okrajově Thomas a Alec " Tak nějak jsem se začetl " řekl jsem a pousmál se. Jakmile nás profesor Snape pustil do učebny sedl jsem si do druhé lavice, kde jsem si položil hromádku svých učebnic, kádinku s inkoustem a šedý pštrosí brk s násadkou ze smaragdu. Když se vedle mě posadil Alec, usmál jsem se na něj, načež Snape zadal dnešní úkol. Usměji se jeho poznámce a dojdu si pro potřebné suroviny, včetně myši a hlemýždě (vzal jsem ty šneky a myš co vypadaly co nejzdravěji). Pak opět usednu vedle Aleca a myš i hlemýždě jsem uspal kouzlem. Poté jsem vzal prvního hlemýždě a tenkou kovovou tyčinkou zakončenou háčkem jsem zajel hluboko do hlemýždí ulity, kde se háček zaryl do masa plže a opatrně jsem jej vyndal z ulity. Poté jsem obratným a rychlým pohybem hlemýždě podélně rozřízl. Pomocí háčků jsem přichytil okraje rozříznuté kůže, čímž jsem ránu rozevřel. Pak jsem drobnou tyčinkou s háčkem vyprostil srdíčko z útrob hlemýždího tělíčka. Stejně jsem to udělal i se zbylými třemi šneky. Nachystal jsem si kotlík s něco málem přes tři litry, neb jsem počítal s odpařováním. Ze skleněné nádobky jsem si vyndal 100 gramů měsíčníku úplňkového a pět listů pelyňku. Z koženého pozdra jsem vytáhl mohutný nabroušený nůž z oceli a začal jím nadrobno sekat listy pelyňku. Jakmile voda začala vařit, vyndal skalpel otočil myš na břicho a udělal podlouhlý řez od krku, přes temeno hlavy až po čumáček. Pak jsem drobnými háčky roztáhl kůži okolo řezu. Lehkým ťuknutím železné tyčinky jsem rozdrtil lebku myši. Malým kovovým háčkem jsem vyndal myší mozeček . Do vroucí vody vhodím hlemýždí srdíčka, nakapu deset kapek netopýřích slz a listy pelyňku. Podívám se na hodinky a zkontroluji čas. Mezitím si na mosazné váze navážím dvacet gramů salamandřích očí a začnu je drtit v želeném hmoždíři. Po deseti minutách do kotlíku pomalu za stálého míchání přisypu prach ze sušených salamandřích očí. Opět přesně zkontroluji čas. Po pěti minutách měsíčník a po dalších pěti minutách myší mozeček. A dalších deset minut bez ustání míchám. Poté jsem kotlík sundal z dosahu plamene a položil jej na dubovou podložku a nechám lektvar vychladnou. Poté se opřu a usměji se spokojen se svým dílem. |
| |||
Liv, jakožto má osobní utěrka [/i]Sice jsem od Snapea dostala už vypreparované vnitřnosti ubohých stvoření, ale musela jsem se přesvědčit o tom, zda to je pravé. Skoro nikdy nedostanete šanci se kouknout na malé myší mozečky. Opatrně jsem jej z nádoby vyndala a upřela na něj všechnu svou pozornost. Á ups. Pod tlakem mých pratů se mozek myšky s mlasknutím pozmáčkl. Dýchat, dýchat, dýchat! Musím dýchat! Začala jsem kňučet, jak jsem se urputně snažila potlačit křik. Rychle jsem se otočila na Liv a pomozkované prsty si utřela do její uniformy. Vydechla jsem úlevou, že už ten hnus mám z prstů pryč. "Promiň, že jsem si z tebe udělala utěrku, ale bylo to nutné" obrátila jsem se s omluvou na Liv. Rychle jsem vzala z pod stolu lžičku, kteou jsem spatřila hned po Záchranné akci: Musíš najít utěrku a mojí objetí se stala Liv. "Nehni se" zašeptala jsem jí a lžičkou seškrábala zbytek mozku a hodila do kotlíku. Srdce jsem se po mém incidentu ani neobtěžovala vyndat z nádoby a hodila ho do kotle i s ní. Po tom, co jsem nakrájela pelyněk a hodila ho tam, zjistila jsem, že tekutina má modrošedou barvu, nabírá objem a pění. Co kdybych tam dala ještě trochu vody, aby z toho nebyla 'vařila myšička kašičku'? Došla jsem k umyvadlu, naplnila jsem skleněnou nádobu vodou a donesla zpět ke kotlíku. Sice to trochu uklidnilo pěnění, ale začíná to nabývat neonově oranžovou barvu. Koukla jsem ke Kenjimu a zpozorovala jsem, že se mu něco pohnulo v kapse. Jen jsem se chápavě po něm podívala a zeptala se. "Jakou to má mít barvu?" |
| |||
Lektvary Stalo se přesně to, co jsem očekával. |
| |||
MasterChef Kenji, holky, Snejp Uchechtnu se při poznámce o Snejpových vlasech. Je fakt, že kdybychom potřebovali někdy na hodiny lektvarů olej, jednoduše si může nad kotlem vyždímat vlasy. To už se holky ale zvedaj, to znamená, že hodina začne co nevidět. Ještě si do pusy nacpu poslední kuřecí stehno a pak i s Kenjim zamířím do podzemí hradu. Kecnu si úplně do poslední lavice a čekám, až se k nám nasoukají i holky. Když Snape hodinu odstartuje, vyřítím se z lavice pro šneky a myš. Chvíli myš nechám pobíhat po stole. ,,Hele nemáš sejra?" Otočím se na Kenjiho doufajíc, že si z oběda něco odnesl. Té malé mršce by to dozajista zachutnalo. To už ale skládá svého šneka na toho mýho a pokouší se o mladé. Pobaveně se zazubím a na toho šneka nahoře položím dalšího. Jenže z mého šneka, začne vylejzat hnědý objekt, který utkví na ulitě šneka Kenjiho. Pokrčím nad tím rameny. Když musíš, tak musíš. Začnu vařit vodu v kotli a mezitím, stejně jako spolusedící, začnu sekat pelyněk. Sekám pomalu a opatrně, jelikož mám takový divný pocit, že bych mohl přijít o prst. ,,Co znamená nadrobno?" Tázavě se podívám na Kenjiho a nakonec je pelyněk posekaný tak, že je z toho skoro prášek. To už ale Kenji krade. ,,Tom byla kočka ne? Seženu paní Norrisovou." Pokývu hlavou. Zneškodním šneky a hodím to, co si myslím, že je srdce do kotle. ,,No.. Na tabuli je to napsaný, ale může v tom být chyták." Zapřemýšlím. Rychle zkontroluji situaci u holek. ,,Tak co jak to jde?" zeptám se Liv. ,,Pojď se mnou." Čapnu ho za loket a táhnu ho ke skříňkám. ,,Vidíš nějakýho netopýra? Budeme potřebovat asi cibuli, protože jinak nevím, jak z nich dostat slzy." V tu chvíli uslyším výbuch a následně na to i odporný smrad. Uchechtnu se. Tohle se nám stát nemůže. Mám z našich lektvarů dobrý pocit. ,,Jé hele, tady." Nakonec najdu slzy v baňce a vrátím se ke stolu. Začnu odměřovat slzy do kotlíku a následně tam hodím i ten nasekaný plevel. Bohužel zapomenu lektvar promíchat a místo toho se pustím do drcení salamandřích očí. |
doba vygenerování stránky: 0.79692912101746 sekund