| |||
Jídelna, poté učebna R714Letmo se ohlédnu za Danielem, který se ještě pořád nezvedl od stolu. Cosi říkal tomu novému, který se tvářil… Nevím, neupřímně. Rozhodnu se to nechat být a raději svou pozornost opět zaměřím na holky, které mě ochotně pustí mezi sebe. „Doufám, že nám svůj taneček zopakuješ o večeři, Cor.“ Usměju se na ní a pohledem nenápadně zabloudím k Liv. Vážně by se k Danielovi hodila a podle toho jak se chová? Hm, možná se jí i líbí, kdo ví. Nebylo by na škodu se po lektvarech zeptat Cor, jestli o tom náhodou neví něco víc. Jsou to přeci nejlepší kamarádky, ne? „Můžeme si spolu sesedat i o lektvarech, alespoň bude legrace.“ Odpovím Alex na otázku, i když mi v ten moment nedochází, že nás je pět a v učebně se sedí po čtyřech. „Tak jo bando, konec cpaní se. Pojďme zjistit, jestli se Snape naučil přes prázdniny mýt si vlasy.“ Před začátkem hodiny jsem stihl odnést do pokoje svého chameleona. Bůh ví, jak by na něj Snape reagoval. Tohle zvíře se bojí snad všeho a z protivného profesora by mohl dostat amok. Chudák plaz, radši nebudu pokoušet osud. Na výuku dorazím přesně včas. Díkybohu, že se nemusím nikam honit jako před jasnovidectvím. Zapluji do lavice vedle Daniela. O chvíli později se k nám připojí Liv s Cor. Rád bych tu viděl i Alex, ale teď už je stůl plný, takže s tím moc nenadělám. Snad se prostřídáme o příštích lektvarech. Je to vážně fajn holka s výbornými hláškami. Profesor nás obeznámí se zadáním úkolu a nám nezbývá nic jiného, než se pustit do práce. Neujde mi, že holky s tím mají trochu problém. To se dalo čekat, milovnice zvířat se tu nezapřou. A abych byl upřímný, ani mně se do toho moc nechce. „Jdem množit šneky?“ podívám se na Daniela, když oba máme svoje přísady na stole. Vezmu jednoho hlemýždě za ulitu a položím ho na Danielova šneka. Asi jsem vážně ještě v pubertě, ale tohle vyvádění mě niky neomrzí. Upřu pohled na malou myšku, která pobíhá kolem. Pokud v tomhle bude pokračovat, spadne ze stolu a zabije se sama. Jenže to nechci. Nemám totiž v plánu jí zabít. Nikdo nad tím asi takhle nepřemýšlel, ale Snape nám tu právě nabídl mazlíčky zadarmo! A tak se odhodlám k velmi odvážnému činu. Nacpu si myšku do kapsy a pak se pustím do krájení pelyňku. „Hele, vezmi si taky jednu. Budeme mít Toma a Jerryho.“ Pošeptám Danielovi. Stejnak nám oběma lektvar bouchne, tak proč kvůli tomu zabíjet nebohou myš? Místo toho tam hodím mozek šneka. I když moment… „Hele Danieli? Má šnek mozek?“ |
| |||
Lektvary Nádech. Výdech. "Ano, pane." Jak jsem mohl být tak slepý?! KURVA! Střelím pohledem po Thomasovi. Připravím si kotlík a pracovní pomůcky a zamířím ke katedře pro hlemýždě. "Petrifikus Totalus," znehybním živé tvory. Nemohu si dovolit plýtvat. Teď už ne. Ve skříni si vezmu zbytek surovin, v umyvadle pomocí odměrky natočím vodu. Je nutné počítat s odpařováním vody, takže natočím tolik, aby mi po zahřátí zůstalo potřebné množství. Pod kotlíkem zapálím oheň. Uchopím do ruky hlemýždě a škubnu. Sundám ochranný obal jeho vnitřností, smetu odpad stranou a pustím se do dalšího tvora. Než se voda zahřeje, mám hotovo a mohu vhodit hlemýždí srdce. Rychlý pohled na hodinky. Mám pět minut, než bude třeba odměřit netopýří slzy. Mávnutím hůlky odstraním zbytky hlemýžďů a hadříkem si rychlými pohyby uklidím pracovní plochu. Pohled na hodinky. Do kapátka nasaji netopýří slzy a podle malé měrky na straně se zastavím na deseti kapkách. Pohled na hodinky. Pět minut. Je čas. Nakapu slzy do zárodku lektvaru, podívám se na hodinky a začnu nadrobno sekat pelyněk. Pět minut je pryč. Čas neúprosně letí. Promíchám lektvar a oddechnu si. Mám deset minut, než budu moct pokračovat. Chytím se za hranu lavice a pevně ji sevřu. Tohle... tohle... |
| |||
Jídelna páně NicholsonaRaven Nejdříve se svým nenápadným ostrovtipem ozve pan Raven Nechte si to šaškování pro někoho kdo vám na to skončí drahý studente, pro příště, a nepokoušejte se tvrdit že si budeme rozumět... ano je pravda že můj smysl pro detaily je dost velký, stejně tak jako smysl pro řád a pravidla... Prozatím Vám bude stačit vědět že jsem vaše nová noční můra... s dalším studentem je to na obdobné fázy, kdyby jen věděl jak snadno jde číst v mysli druhých... Opravdu, druhý Snape? Tak to vás brzy vyvedu z omylu do kterého jste se nyní dostal... můj hlas se mu ozve v hlavě chvíli po jeho myšlence a já jen zakroutím hlavou... Po lektvarech by jste se měl stavit na ošetřovně, a nebo požádat profesora Snapa o nějáký hojivý lektvar, řeč vašeho těla napovídá víc než je patrně milé...nezmeškejte lektvary, to by teprve byla pro vás rána... ruku zase s klidem položím a jílec meče, rychle se otočím a zamířím k profesorskému stolu, abych dojedl své jídlo a vydal se po dalších cílech své cesty...tudíž zkontrolovat Ariela a zaplout do knihovny...na místo usedám mlčky, nechci rušit již započaté rozhovory... |
| |||
Děs Studenti na hodině lektvarů Studenti si konečně začali připravovat suroviny a já se zvedl od katedry a začal jsem potichu proplouvat učebnou. Nevím proč, ale pokaždé když začnu procházet kolem studentů, tak se jim začnou třást ruce. Jestli se tahle armáda trolů nedokáže vyrovnat s jedním profesorem lektvarů... jak chtějí přežít ve skutečném světě. Svůj pochod zastavím nad studentkou z Mrzimoru (Coraline) , která zrovna mele něco mele o nějakém náboženství. "Ach jistě slečna Spencerová... Profesor Brumbál i profesorka Prýtová mi říkali něco o vašem náboženství." Zamyšleně se jí dívám do očí, jako kdybych jí chtěl vidět až do duše. Ono by to nebylo nic těžkého, ale Brumbál by zase remcal že se studentům hrabu v hlavě a pokud bych jí donutil k oné činnosti, tak bych zase musel snášet proslovy jak od Prýtové tak od Pomony a Minervy... Z kapsy proto vytáhnu krabičku ve které jsou obě suroviny připravené. "Nezvykejte si na to." Chladně hodím krabičku k ní do klína a pokračuji dál v obchůzce. Co ale vidím dál mě donutí protočit oči. Osoba od které bych to čekal nejméně (Romain) přidá ne deset kapek, ale rovnou dvacet. Rychle vytáhnu hůlku a vyčaruji kolem kotlíku štít. Právě včas, protože během několika málo vteřin se ozve výbuch a lektvar včetně kousků kotlíku se zastaví až o štít, který ale nedokázal zastavit smrad. "Pane Rouxi! Umíte číst? Jestli ne tak doporučuji opustit školu nebo navštívit ošetřovnu jestli nepotřebujete brýle. Kdo Vám řekl přidat dvacet kapek místo deseti? Jste si jistý že patříte do Havraspáru?" propaluji studenta ledovým pohledem. "Srážím Havraspáru pět bodů za vaší do nebe volající neschopnost, teď si vezměte nový kotlík a začněte znovu." Naštvaně se vydám dál, doufajíc že už k podobné akci nedojde. Pak se ale zarazím když vidím co dělá další studentka (Sinestra) ta blbka je z mé koleje a neumí ani pitvat šneka? Když jsem viděl co s tím provedla tak se mi chtělo začít brečet. Takhle zmasakrované srdce je naprosto nepoužitelné. Ale co nechám ji v tom vyžrat. Stačilo čekat jen malou chvíli, než její lektvar začal fialově kouřit. Učebnu okamžitě naplnil štiplavý smrad. "Nějaký problém? Slečno Ewingová?" Dojdu k ní a nechám hůlkou zmizet její lektvar z kotlíku. |
| |||
|
| |||
Lektvary [/b] Dostali jsme se do učebny. Můj nejoblíbenější předmět přichází! Jsem opravdu nadšená! Mé nadšení ale rázem odpadlo, se zjištěním, co máme udělat s těmi ubohými zvířátky. "Liv, promiň, ale nemůžu ti pomoct" oznámím Liv, která se mě zeptala na tak pošetilou otázku, jako abych jí pomohla. Opravdu jsem uvažovala, že Snapeovi něco řeknu, abych to nemusela dělat. "Liv, mě se zvedá žaludek!" Postěžovala jsem si, jak jsem připravovala myšku. Jednou rukou jsem držela myšku, aby se nehnula, a druhou jsem nalévala vodu do kotlíku. "Tohle je proti mému náboženství, omlouvám se, ale mé náboženství mi nedovoluje tento lektvar udělat" vyslovila jsem až příliž nahlas mé myšlenky na výmluvu, takže to určitě musela celá třída slyšet. Nebyla jsem věřící, ale byla jsem proti zabíjení nevinných živočichů! Drbla jsem do Liv, aby mi trochu vypomohla, kdyby to slyšel Snape, tak mám asi menčí průšvih. |
| |||
Welcome in hell Když přišel profesor, vešel jsem za ním do učebny. |
| |||
V učebně lektvarů Alexandra Obrátil jsem se na dívku, která se tak drze připletla k mému stolu. |
| |||
Hodina Lektvarů Nádech. |
| |||
Učebna -> oběd -> lektvaryHm... Zajímalo by mě, jestlipak nemáme nějaký úkol... Krom Jasnovidectví. Uch... Wuch... No nic, když tak se někoho zeptám. "Krátce" se zamyslím, načež opět vůjdu z učebny, jako poslední. Odeberu se do hlavní síně, kde si sednu trochu stranou a radši si hraju s Mau a jím, než abych se nějak združoval. Posledně to nedopadlo moc dobře... Navíc jsem se věnoval Mau. Jsem jednoduché stvoření, takže více věmů zároveň moc neregistruji. Když se ale pak blíží temná mračna v podobě Lektvarů, zanesu radši Mau do naší Společenky, kde jí zanechám s rozkazem: "Hlídej!" Ne, ikdy by jste neměli kočce říkat: "Hlídej..." Nad tím jsem ale začal přemýšlet, až když jsem šel do učebny, mnouc si drápanec na ruce. Cestou jsem potkal Roimana, který si povídá s Gabrielem a Tomasem. Hm, vrána k vráně sedá. Ach jo... Já nechci za Snapem...! Zabručím v duchu a loudám se do učebny, kde spozoruji Willa. "Ahoj, můžu si přisednou?" Otážu se ho, jakmile domluví s Tomem a přisednu si. To už ale přichází Snape a noční můra v podobě pitvání s ním. "Uch." Založím ruce a položím hlavu na stůl. Bože jen to ne... Myší možečky a hlemíždí srdce... To jako vážně? Já na to ale sahat nechci, ani to zabíjet...! Kňučím v duchu a stačí mi jen pohled na krabičky plné hlemížďů a myší a do krku se mi vrací příchuť oběda. "Tak tohle je nechutný... Zajímalo by mě, co si tím kompenzuje..." Šeptnu k Willovi a polknu. |
doba vygenerování stránky: 0.91957712173462 sekund