| |||
Do učebny Lektvarů "Nechat se pokořit? Tebou?" rozesměju se nečekaně nahlas, až se můj hlas nese chodbou. Zlé je na chvíli pryč. Důležité je jen ho dohnat a zvítězit. "Na to nemáš," rozběhnu se a pustím se do jeho pronásledování. I když napínám síly, dech mi brzy nestačí. Snažím se vyhrát a je mi jedno, kdo mě uvidí nebo mi strhne body. Není to pro to místo v učebně, ale hlavně kvůli příslibu dalších částí. (44) |
| |||
K učebně lektvarů Romain "Neměj péči, tohle nehrozí." |
| |||
Jídelna Alcazar a Nicholson " Ale jistě profesore " řeknu s úsměvem na tváři a hluboce a ironicky se ukloním. " Mé jméno je William Raven, a vyše jsetli se smím zeptat ? Teď raději půjdu napravit svou chybu. Už se to nestane. " Udělám dva kroky směrem k východu z jídelny a otočím se zpět. " Máte smysl pro detail, myslím že si budeme rozumět " Poté se obrátím k východu a rychlým krokem opustím jídelnu. když jsem procházím složitou spletí chodeb přemýšlím. Vlastně ani nemám hlad, myslím že už se oběda nezúčastním. Jakmile otevřu dveře svého pokoje usměji se na Viktora a skočím na postel. Chvíli listuji v učebnici lektvarů. Poté prudce vstanu a rychle se převléknu do uniformy a nachystám si všechny potřebné učebnice pro nadcházející hodiny. |
| |||
Jídelna Profesor Zmijozel, Daniel, okrajově Raven, Nicholson "Ano, nový." |
| |||
Jídelna Hochová,Rhiannon plus páně Raven a Nicholson Pohledem těknu na dalšího příchozího a jen nevěřícně zakroutím hlavou.... No oficiálně ještě nejsem sice představen žákům, ale co bude lepší představení než tohle, když mne omluvíte dámy... s pokynutím vstanu a ještě upiji z poháru, pak se rozejdu kolem stolu, kývnuvší na Hagrida a zamířím přímo k Zmijozelskému stolu, kývnu na studenta jež nerepsektuje inifromu - Raven - a ukáži mu aby mne následoval, pohled je přísný, bez možnosti odporovat, na první pohled jde vidět že jsem jistě dost starý na studenta...takže není pochyb že patřím k učitelskému sboru, rychlím a svižným krokem zamířím i ke stolu k dalšímu neoblečenému maldíkovi - Nicholson a počkám až se zvedne, jen ukáži před sebe a oba si změřím pohledem který rychle hodnotí situaci.... Nevím pánové v kterém vesmíru trpí vaši nebetyčnou drzost, ale jak vidno, oba dva jste přijeli pozdě do školy, důvody mě nezajímají, i kdyby vám umřela celá rodina, to je jedno, hlavní důvod proč s vámi mluvím je ten že nejste řádně ustrojeni, a tudíž, dokud se neoblečete jak máte, nebudete ani jíst, je vám to oboum jasné? A pokud ne? zvednu energicky prst do vzduchu.... - 10 bodů každému z vás za drzost a porušování školního řádu, okamžitě se běžte převléct do uniforem nebo si na vás dva dobře posvítím, vaše jména? A ano vaše koleje vám jistě poděkují za strátu bodů cenný pro boj o pohár... spojím ruce před sebou a zadívám se oboum do očí.... Chcete něco dodat pánové, nebo vaše tupé hlavy ještě nevstřebali to co jsem vám právě řekl? Toto není módní salón, ani letní tábor, ale škola čar a kouzel, tyhle parády si nechejte na své volné dny mimo školu, ať už vás tu nevidím dříve než budete mít své unifromy... oba jsem ještě spraržil pohledem svých zelených hadích očí a vyčkával co oba dva udělají... |
| |||
Hlavní síň s profesory Oboum profesorům ruku stisknu a pokud Hagrid cokoliv řekne, vyslechnu ho. To už ale uslyším hlas Alacazara. ,,Kterého myslíte?" Zvednu hlavu od polévky a rozhlédnu se po sále. Většina studentů už se trousila z oběda pryč, ale někteří stále přicházeli. Zlaté oči se zastaví u Atise, co právě vešel. ,,Ach ano, pan Nicholson. Velmi rád chodí oblečený po svém a školní řád ho nikterak netrápí. Myslím, že nebude na škodu, když mu konečně někdo vysvětlí, že v Bradavicích jsou studenti povinni nosit uniformy." Pousměji se. ,,A když už budete u toho, pane Alacazare, támhle u zmijozelského stolu sedí další takový." Ne, že bych se snad chtěla vyžívat v trestání studentů, ale nařízení jsou nařízení a navíc - jsem zvědavá, jestli bude spravedlivý i u zmijozelských. Přece jen, jeho příjmení svádí k nevinnému předsudku, že u zelených by nemusel být stejně objektivní. Ráda si však tento názor nechám vyvrátit. Pokud Alacazar od stolu odejde, otočím se na profesorku Kearney. ,,Mohu se zeptat, co spadá pod vaše předměty, profesorko?" Otázku doplním o milý úsměv. Avšak už napohled jde z úsměvu poznat, že nejspíše budu rázná osoba. |
| |||
Chodby u knihovny "Kouzla?" zastavím se uprostřed kroku a ohlédnu se. "Neměl bys jimi plýtvat, nebo ti na odpoledne žádná nezůstanou." Dobírám si ho. Dívám se na něj a na rtech se mi vlní úsměv. "A kdo říkal, že chci vyhrát?" dodám tišeji a neskrývám potutelnost. Pak se otočím a ne tak rychle, jak bych mohl, pokračuji v cestě do sklepení. |
| |||
Chodba 1. patro + Cesta k Lektvarům Romain "Samouk? Není to nepřirozené?" |
| |||
Chodba v 1. patře "Ne, nenapadlo by mě, že mě kdokoli naučí takováhle kouzla. Vždycky jsem se spíš učil sám." Zdá se být potěšený mým sdělením, ale může to být jen dojem. Upraví si kravatu a povytáhne límeček, ale vzápětí se postoj jeho těla změní a on jen velice neochotně souhlasí s mou prosbou. Zalituji, že jsem něco takového vyslovil. |
| |||
Hlavní síň Kenji, Gabriel, holky okrajově Will a Nataly Kenji se vyjádřÍrán ohledně svého vkusu na dívky. Vlastně mě moc nepřekvapil. Je fakt, že Barbara je na něj dosti tiché děvče. Zmijozelské dívky jsou samy o sobě dost tvrdý oříšek. Nováček na mé hej zareagoval. Aspoň že tak. Jeho da mi neunikne, poznám ruštinu i přízvuk, nicméně sám rusky neřeknu ani slovo. ,,Jsi tu nový nebo jak?" Samozřejmě, vidím ho poprvé, ale to neznamená, že nemohl propadnout z vyššího ročníku. Neznám tu všechny. ,,Jsem Daniel a tohle-" chci ukázat na Kenjiho vedle sebe,ale ten už se pustil do holek.,,- támhleto je Kenji." Ukážu na japonce, co si právě sedá k Mrzimorskému stolu a mává na mě ať jdu taky. ,,Zdá se,že spolu budeme chodit do třídy, tak mi přišlo vhodný se seznámit." Zkřivím obličej do pobaveného úsměvu. To už si ke stolu sedá i William. ,,Zdar, jdem k holkám, přidáš se?" Dotážu se ho už během toho, kdy se zvedám od stolu. Ať odpoví jakkoliv, naposledy se otočím na nováčka. ,,Uvidíme se na hodině " Zazubím se a sednu si k vedlejšímu stolu. ,,Ale ne, náš stůl je fajn, ale říkali jsme si, že vám bez nás musí být smutno." Odpovím Liv a nahečmám se mezi ně. ,,Taneček? My s Kenjimrozhodně nebudeme proti, když nám ho zopakuješ." Uchechtnu se a natáhnu se pro jídlo. Musí snad chutnat stejně jako to Nebelvírské. ,,Pomůže nám to se líp psychicky připravit na profesora Snapea. " |
doba vygenerování stránky: 0.90995597839355 sekund