| |||
Cesta do jídelny Jakmile se za mnou zabouchly dveře pracovny profesorky McGonagallové, povzdechl jsem si s mírným úsměvem na tváři. Spěšným krokem jsem se vydal složitou spletí chodeb, přímo na Zmijozelskou kolej. Když jsem přišel do svého pokoje, můj havran Viktor zbystřel a opět nahodil ten svůj vyčítavý výraz, který jsem mu okamžitě opětoval. Poté jsem se pousmál a začal si kontrolovat kufry, jestli jsem přece jen na něco nezapomněl. Když jsem si vše pečlivě zkontroloval převlékl jsem se do bílé košile, a prošívané šedé vestičky z brokátu. Kalhoty jsou rovněž šedé barvy, a boty jsou tmavě šedé až do černa. Nasadil jsem si stříbrné hodinky vydal se do jídelny. Cestou jsem si ze zlozvyku opět na prstech obracel své rodové prsteny. Když jsem prošel velkými dveřmi jídelny, vše a všechny jsem rychle přejel pohledem. Poté jsem se rychlým krokem vydal ke Zmijozelskému stolu, kde jsem usedl ke konci stolu. " Ahoj všichni " řekl jsem nepříliš hlasitě a usmál jsem se. |
| |||
Jídelna Rhiannon,Hoochová a ti v doslechu Plnící se sál nepřestávám spouštět z očí. Je zajímavé jak se to tam hemží a shlukuje. Možná je to jen můj dojem, že je v dnešní době zajímají jinačí věci než studium a zlepšování vlastních schopností.. kývnu směrem ke studentům a lehce se usměji... a třeba dokáží i překvapit, i když co zatím vidím tak těžko...už jen přijít do hlavního sálu bez uniformy je dle mého prohřešek hodný trestu... můj pohled na chvíli přejede přes chlapce v civilu a pak se obrátím na Rhiannon a jen se usměji... Děkuji, ano také si rád popovídám na úrovni a s vámi to jaksi jde, ale to je taky na tématu. namočím kus světlého chlebu ve víně a vložím ho do úst, to už se ale k nám upře pozornost další z našich kolegyň. Ihned po tom co se nám začne představovat vstanu a počkám až se představí s Rhiannon,pak její ruku lehce stisknu... Alacazar Zmijozel, potěšení na mé straně... pohledem těknu k onomu studentu v mudlovských věcech... Nemyslíte paní kolegyně že by mu někdo měl dát lekci v osvěžení školního řádu, pokud vím bez unifromy by se tu nikdo ze studentů poflakovat neměl... |
| |||
Liv se zamilovala Kenji, Daniel, Liv, Alex "Dobré účinky mít můžou, ale myslím, že tohle nezpůsobil jen jednorožec, cítíš se dobře?" Zeptá se Liv. Jak se může ptát? Vždyť to musí být jasné, že se cítím, jako bych jela na samotném králi jednorožců. Nebo bych se cítila líp na královně jednorožců? A co na princezně, ne, to bych jí neudělala, ona je moc malá na to, vozit lidi, ale na královně... Z úvah mě vyruší Kenjiho otáska, zda si může k nám (jakožto spanilým slečnám) sednout. "Jistě," Odpoví Liv. Oh, už spatřila Daniela, ušklíbnu se. Spiklenecky si zamnu ruce. Jako správný dohazovač, jsem zjistila, že Liv právě potvrdila závažnost mise, kterou mám před sebou. "Už vás to u nebelvírského stolu omrzelo? Škoda, že jste nepřišli dřív," neudržím smích. Ne, ona nedává najevo zamilovanost jen výrazem ve tváři, ale i mluvou... "Viděli byste šťastný taneček tady Coraline." Nedaří se ti to zakecat, Liv. Drbnu do ní loktem. "výmluvy, sice jste měli vidět mé taneční umění, ale vím, že ses na ně, Liv, koukala, jako by byli tví jednorožci a ty bys byla v pasti krokodýlů" tohle bude ještě sranda. |
| |||
Shromáždění u mrzimorského stoluKenji, Daniel, Alex, CorZasměju se, když Cor řekne, že zapomněla, že je škola. To bych já nedokázala. Na den, kdy konečně vypadnu mezi lidi jsem se těšila nejmíň měsíc dopředu. "Doufám, že se na mě těší tak moc jako já na něj," řeknu trochu zoufale směrem k Alex a v hlavě si přehrávám různé scénáře, které by se mohly odehrát na hodině lektvarů. Nadskočím, když Cor vykřikne a začne tancovat. Jistě přitáhla veškerou pozornost. Je jí to docela podobné. "Dobré účinky mít můžou, ale myslím, že tohle nezpůsobil jen jednorožec," řeknu s úsměvem. Pohledem si změřím Cor, jestli je v pořádku. "Cítíš se dobře?" zeptám se. Jak může být někdo takhle nadšený z lektvarů? Najednou za sebou uslyším hlas. Když se otočím spatřím Kenjiho. "Jistě," odpovím na Kenjiho otázku a trochu se posunu. Kousek za ním spatřím Daniela, který k nám také míří. "Už vás to u nebelvírského stolu omrzelo?" zeptám se s úsměvem obou kluků. "Škoda, že jste nepřišli dřív," řeknu. Až po chvíli dodám: "Viděli byste šťastný taneček tady Coraline." Mohlo by to též bez tohoto dodatku vyznít tak, že mi opravdu moc chyběli. |
| |||
Dlabanec v jídelněDaniel, Liv + Cor + Alex popř. ti co byli poblíž Trochu nechápavě se na Daniela podívám. Jeho otázka je poměrně nešťastně zformulovaná. Správně by se měl totiž ptát, kdo s Caylem ještě nic neměl. „Neřeknu ti přesný číslo, ale ani součet tvých a mých prstů na rukou i nohou na to nestačí.“ Odpovím a přitáhnu si k sobě talíř s jídlem. Proti jídlu od skřítků jsem nikdy nic neměl, ale je zvláštní po dlouhé době obědvat zase něco jiného. V Japonsku máme jiný způsob stravování. Většinou máme na stole miso polévku, nudle, sushi, nebo obyčejné onigiri, to si ale dávám většinou ke svačině. „Co ti vadí? Nechceš snad ženskou?“ zahuhlám, s tvářemi narvanými k prasknutí, které vypadají úplně stejně, jako ty jeho. Dva největší nenažranci, klasika. „Můj typ? Hm, možná plavovlasá?“ Přemýšlím nahlas. Japonky byly většinou malé a tmavovlasé. „Hele, to nejde takhle říct. Musí mě zaujmout celkově.“ Pokrčím rameny. Ušklíbnu se, když mi začne dohazovat děvčata prozměnu on. Oba jsme úplně stejný, nedivím se, že jsme nejlepší kamarádi. My jsme se hledali, až se našli. „Nataly? Moc krásně se usmívá.“ Řeknu popravdě, miloval jsem dívky, které se nebály ukázat upřímný úsměv. Už během jasnovidectví jsem si všiml, jak mile se usmála na Cayluse. Ten si to přitom vůbec nezasloužil. „Barbara se neusmívá vůbec. Moc toho nenamluví.“ Odvětím a podívám se ke Zmijozelskému stolu. Ne, že by nebyla hezká. Ale to, kolik toho já namluvím za den ona neřekne ani za týden. „Myslím, že si k nim můžeme sednout, pojď, dělej.“ Když vstávám, tak do něj úmyslně strčím. To má za toho japončíka. Už se otáčím a pohledem zjišťuji, ke komu si můžeme přisednout, když se zmíní o Oliverovi. „Jasně, někde leští koště.“ Rozchechtám se, opravdu nešlo reagovat jinak. Daniel ještě stihne zahučet na toho nového, já už si to ale mířím ke stolu přímo k Alex, Liv a Cor. „Mají tu spanilé slečny volno pro dva upovídané Nebelvírany?“ |
| |||
Jídelna Alacazar, Madame Hooch a další "No jestli děvčata budou očekávat, že jim runová magie nakloní přízeň Thora nebo Lokiho dle jejich filmového zpracování, pak to probuzení bude stát určitě za to," souhlasím s Alacazarem a chtě nechtě se musím pousmát. Jeho odpověď mě opravdu pobavila. Popravdě by mě v životě nic takového samotnou nenapadlo a tak trochu doufám, že k tomu ve výuce nedojde. Skutečný Thor není tak usměvavý a charismatický jako Chris Hemsworth. "Tak snadné jim to určitě neudělám a rozhodně je hodlám vyvést z omylu, že všechno tak jednoduše za pomocí tří run nepůjde." Posadím se k učitelskému stolu, vrátím Alacazarovi přání dobrého jídla a také jej směřuji k ostatním přísedícím. "Ale kdepak, vůbec mě nenudíte. Je vidět, že se ve věci trochu orientujete a jak už jsme se předtím shodli, rozhovor s někým na úrovni je vždycky fajn." V ten okamžik k nám natahuje ruku další z kolegyň, sympaticky vypadající (snad nejen vypadající) rozčepýřená dáma. "Také mě moc těší a ráda vás poznávám. Rhiannon Kearney." |
| |||
Na chodbě[/center] Romain Zatvářil jsem se uraženě. |
| |||
Velká síň Všichni a nikdo Jasnovidectví mě perfektně uspalo, nevím jak ej to možné, ale i Dějiny čar a kouzel jsou pro mě zajímavější než jasnovidectví. Nějak jsem dovnímal konec hodiny a jestli na mě někdo mluvil, tak jsem to neslyšel neb jsem se obrátil do stavu mluv na mě, ale já Tě stejně odignoruju. Sesbíral jsem učebnici, brk a pergamen a nacpal je do tašky bez nějakého ladu a skladu. Asi toho potom budu litovat, ono stejně všechny moje učebnice vypadají, jako by je vyndali z huby trolovi, ale to nevadí. Učit se z toho dá a to je to hlavní. Vyrazil jsem v proudu ostatních spolužáků z učebny a naučeným směrem vyrazil do Velké síně. Je pravda, že tohle můžu praktikovat až posledních několik roků. V prváku jsem skončil se zlomenou nohou, když mi zmizel jeden neustále mizející schod a já se natáhl jak široký tak dlouhý. Takhle jsem došel bez úrazu až do velké síně, kde jsem zabral to první místo, které jsem našel. Vzal jsem si to nejbližší co bylo, což v mém případě byly štouchané brambory a karbanátek a začal se futrovat. Konečně mě jídlo začne probouzet natolik, abych začal vnímat opět ruch okolí a svoje spolužáky. Spokojeně jsem si oddechl po jídle a s pohledem na hodinky jsem zjistil, že mám ještě nějaký čas. Rozhlížím se, jestli neuvidím Agnes, ale ta se někam beztak zašila a dneska už o ní nebude vědět. Sice nevím, jak jí to projde na lektvarech, ale třeba se tam záhadně zjeví. |
| |||
jedáleň Liv, Cor Aaaa...Liv zase máva. Kto to je tentokrát? Otočím hlavu tým smerom a vidím, ako sa k nám sunie červená hlava. Na spokojnom výraze v tvári sa mi vylúdi úsmev. Ahoj Cor-Cor. Pozdravím spolužiačku z fakulty prezývkou, ktorú som jej vymyslela snáď hneď prvý mesiac v prvom ročníku. Po jej vysvetlení, prečo ide neskoro, sa schuti rozosmejem. Zabudla na školu? Za-bud-la? Och...to je...to je vlastne celkom dobré. Asi najlepšie znejúca výhovorka pre neskorý príchod, akú som počula za posledný rok. Tak krásne úprimná. Akoby sem šla na návštevu nejakému otravnému príbuznému. Aspoň že si si spomenula tak skoro. Aj cez smiech však počujem tlmený náraz. Presuniem čierne oči na Liv a zašklabím sa. Och, stavím sa, že Snape sa na teba už teší Liv. Môžeš sa ho spýtať aké mal leto. Ak mu odporučíš dobrú kaderníčku, možno ti dá od vďačnosti aj pokoj. Jemne do nej drbnem lakťom na znak priatelského podpichovania. Musím však lakeť stiahnuť, lebo Coral vedľa mňa vyskočí na nohy a takmer sa z toho nečakaného pohybu strepem. Roztiahnem ruky, aby som udržala rovnováhu. Teda, tiež mi elixíry nejako extrémne nevadia, mať negotického profesora, možno by so tam chodila aj veľmi rada, ale...takáto eufória? Keby je to metlobalový tréning tak okej, ale každému po chuti, však. Pobavene sledujem, ako sa dosť pohľadov presunulo na spievajúcu Coru. Možno by som sa k nej aj pridala, čisto z dobrej nálady, keby som práve nemala v žalúdku asi tri kilá obeda. Liv, aj ty by si si mala doma zasadiť jednorožce, očividne majú dobré účinky. |
| |||
Chodby u knihovny Dívám se na něj a přemýšlím, jestli to byl dobrý nápad na něj počkat, ale než mě vyžene, chci se zeptat jen na drobnost. |
doba vygenerování stránky: 0.89168977737427 sekund