| |||
Chodby u knihovny Romain Doufal jsem, že dostanu čas na přemýšlení, ovšem to se asi konat nebude. |
| |||
Chodby před knihovnou Ve většině případů se z knihovny spíš courám, ale tentokrát pádím, jako by mi za patami hořelo. Mám pocit, jako bych hořel i já sám. Na tohle by mi nepomohl ani Glacius. |
| |||
Knihovna a chodby S pohledem vražednějším než obvykle jsem mávnutím hůlky sbalil své věci. |
| |||
Jó, lektvary! Liv Liv na mě zamává a naznačí mi, ať se k nim přidám. "Ahoj," pozdraví mě. "Taky pozdě?" Zeptá se a já jen přikývnu. Mám hlad, vezmu si ze stolu jablko a začnu ho po malých kouscích chroupat. "nějak jsem zapoměla, že je škola a příště jak potkám profesorku McGonagallovou, asi mě zabije" pobaveně se ušklíbnu a vzpomenu si na náš rozhovor. Poté, co Liv odsunula od sebe talíř s nedojedeným jídlem a podívala se do tašky, z jejího obličeje se dalo vyčíst, že není ráda, tedy měla hodně daleko od radosti. "Ne" pronese. Opravdu nechápu, co mohlo tak ovlivnit její dobrou náladu. "Další hodinu jsou lektvary" pochopila jsem, že asi lektvary nesnáší, ale přece jen jsem nedokázala skrýt potěšení, které bylo na mém obličeji čitelné. "Jsem tak ráda, jakoby mi jednorožčí vajíčka vyrostly na zahradě!" Samým štěstím jsem vypískla a vyskočila z židle do vzduchu. Miluji lektvary! "Oujé, oujé, oujé, oujé" začala jsem si broukat na melodii "Skákal pes". Jsem to ale šílená holka. |
| |||
JídelnaCoraline, AlexMusím se zasmát při představě Wolframa, který má na hlavě Alecovu kočku. Dál poslouchám, co se dělo na první hodině. Jo, pravděpodobně se tomu vyhnu, ale docela se bojím toho, co přijde později, až si budeme zkoušet bubáky. Alex také zamává na Daniela a Kenjiho a Daniel nám úsměv oplatí. Má spolusedící dojí poslední palačinku, muselo jich být minimálně deset, ale jistá si tím nejsem. Usměji se na ni a znovu se rozhlédnu po jídelně. V rohu jídelny spatřím Coraline. Jasně, na posledních dvou hodinách jsem ji neviděla, takže nejspíš taky přijela později. Energicky na ni zamávám a naznačím jí, ať jde k nám. Počkám, než se přesune k našemu stolu. "Ahoj," pozdravím ji s úsměvem. "Taky pozdě?" zeptám se jí a pokračuji v jídle. Na rozdíl od Alex ještě nemám po jídle, ale zřejmě to ani všechno nesním, bez ohledu na to, jak velký mám hlad, čeho je moc, toho je moc. Zvednu oči zpět ke Coraline. Doufám, že důvod jejího pozdního příjezdu nebyl nijak vážný. Odložím příbor a odsunu od sebe talíř. Nezvládnu už ani sousto. Pomalu se protáhnu a opět se rozhlédnu po jídelně. Většina lidí už má dojedeno a přesunují se z jídelny pryč. Kouknu do tašky s učením, co máme další hodinu. "Ne," pronesu sklíčeně a praštím hlavou do stolu. Ještě, že už tam nebyl ten talíř s jídlem. Máme dvouhodinovku s profesorem Snapem. Lektvary ne... pomyslím si a zvednu hlavu. Mé spolusedící na mě nechápavě koukají. Nevinně se usměju a předstírám, jako bych právě nepraštila hlavou do stolu. Opřu se loktem o stůl. "Další hodinu jsou lektvary," vysvětlím. Každý o mě věděl, že lektvary nemám v lásce a je to jediný předmět, který mi vůbec nejde, i když si dělám zápisky jako šílená. |
| |||
Jídelna Liv Pořád ještě řádně vyklepaná z návštěvy učitelky, si kufr přitisknu k tělu a pogratuluji si, přece jen to mohlo dopadnout hůř. Poskočím si, už jsem pryč od té strašlivé učitelky, a vydám se směrem k ložnicím. Až si vše odložím, vydám se k jídelně, kde by podle času měli být i ostatní žáci. Pomalu se vplížím do rušné jídelny, ale opravdu nevím, co mám dělat, měla bych si od někoho sehnat zápisky z hodin, na které jsem chyběla a ne jen tak nepozorovaně stát v rohu jídelny a pohupovat se na špičkách. Možná by stálo za to upoutat něčí pozoznost a mezi řečí se ho zeptat, co mám dělat, abych ze sebe neudělala žabokrokodýla, který přišel na párty právě narozených čistokrevných jednorožců. Mé přirovnávací schopnosti jsou velmi slabé, ale není to tak zlé, mé vymlouvací schopnosti jsou horší, to se potvrdilo u profesorky McGonagallové v kabinetě. Zatímco si v hlavě přirovnávám ještě další věci a soudím mé schopnosti vyjadřování, snažím se zhypnotizovat nějakou holku u Mrzimorského stolu (Liv). Super! Uviděla mě, teď jen stačí být jako králíček koukající na svou králičí maminku a mám to! Mám si jít sednout k nim? Ne, raději počkám. Schválně co udělá. |
doba vygenerování stránky: 0.80595278739929 sekund