| |||
Pokoje > Dovádění v mydlinkách > Prasinky Středa 14.10. Týna a všichni u Tří košťat, takže asi Ruby, Domenico a Retard...teda pardon, Richard (nic ve zlým dračice, jen dělám srandu :-) Na koleji jsem se pořádně vydrbal, abych byl čisťounký a voňavý. Je mi jasné, že kdybych šel na rande s Týnou bez opravdu důkladné přípravy, tak bych riskoval nějaký ten smrad, co na mě ulpěl ve skleníku a Christina by se na mě už nikdy nepodívala. Takže opravdu nenechám nic náhodě a drhnu se v koupelně opravdu důkladně. Výhoda je, že všichni moji spolužáci jsou pryč, asi v knihovně, nebo v některých případech možná v přístěncích na košťata. kdo ví. Každopádně mám sprchy pro sebe a tak si začnu zpívat. Netrva tochvíli a vzduchem se nesou libé tony písničky I am too sexy od Right Said Fred. Když jsme osprchovaný, použiji trochu kolínské. Decentně, nechci abych voněl nějak vtíravě, jako nějaká primadona. Prostě image normálního chlapa, ou yeah! Pro jistotu se převleču do úplně nových hadrů. Takže tričko, košile, džíny tmavé barvy a sportovní bunda. Rozhodnu se neoblékat si nic z oficiální školní uniformy. Chci aby moje rande s Týnou nebylo tak formální. Sbalím si svých pět švestek, hlavně hůlku, peněženku a ochranu. Víte co tím myslím. Jeden nikdy neví. V Prasinkách ještě zapadnu do Květinářství koupit Týně kytici Kopretin. Pak už nezbývá než čekat na náměstí, než se dostaví žena mého srdce. Christina se nakonec skutečně dostaví. I když s mírným zpožděním. Za což se mi dostane omluvy. "Christino. To je v pořádku. Jsem tu teprve chvíli." Usměji se na ni. Moje Lady vypadá jako vždy úchvatně. "Doufám, že nebude moc troufalé, když si dovolím konstatovat, že ti to dnes velmi sluší." Složím jí kompliment a pak si vzpomenu, že v ruce držím Kopretiny. "Pro tebe." Předám ji kytici. "No, asi by jsme měli zamířit ke Třem Košťatům, než nám obsadí rezervaci." Dodám a podívám se na hodiny na náměstí, které tam jistě jsou a jestli ne, tak je něco špatně. Jakmile se dostavíme do podniku, zamířím k baru vyřídit naši rezervaci a taky vodu pro kytičky. Jsme v kouzelnické hospodě, takže nějaká váza by neměla být problém. Náš stůl je bokem od ostatních stolů. Přeci jen je to rande a tak jsem nás chtěl držet z dosahu zvědavých očí a hlavně uší. Nicméně i tak jsem kývnutím pozdravil svoje spolužáky, kteří se nalévají U Tři košťat..nevím..asi čajem? Doufám, že čajem. Než se usadíme, samozřejmě pomůžu Christině z kabátu jako správný gantleman. |
| |||
Skleníky -> Hájenka -> Hrad Středa 14.10. Nikdo konkrétní, Rhiannon S bolestí v jedné ruce, a kýblem slizkých mrch v druhé sem se vydal pomalu ze skleníků směrem k Hájence, měl sem toho opravdu dost a ani mě nenpadlo že bych tam zůstával ještě o chvíli déle než bylo nutné. Svůj úkol sem splnil, i když nevím za co tedy platí tu oživlou bramboru jež nám tuhle zábavu dopřála místo normální hodiny. Ani jsem neměl ponětí o tom kudy jdu, jako vždy jsem intuitivně vybral tu nejkratší a nejklidnější cestu až k Hájence, kde sem si dal chvíli klidu. Mít u sebe cigáro, zapálím si, ale i tak mě na tuto činnost dost brněla a bolela ruka. Beze slov, spíš rezignovaně sem kývl Hagridovi, odevzdal sem náš "úlovek" a vydal se vrátit i pomůcky do skleníku číslo 4. Od tama už sem to bral rychle na umývárnu, rychle zkrotil své vlasy a upravil uniformu pokud bylo třeba, a ihned se vydal ke kabinetu naší Rhiannon na jejíž dveře sem zaklepal a čekal na vyzvání. |
| |||
Skleník č. 7 - > Hagridova hájenka - > Skleník č. 4 - > Nástěnka u Hlavní síně - > Umývárny - > Knihovna Středa, 14. 10. označení Svižným krokem jsem vyšla ze Skleníku č. 7 a zamířila s kyblíčkem k Hagridově hájence. Tam jsem odevzdala kyblíček plný vajíček a těch slizských slimáků. Ještě teď jsem se otřásala odporem. Pak jsem zamířila zpátky ke Skleníku č. 4 odevzdat pomůcky. Kdokoliv, kdo by mě mohl vidět by si nepochybně všiml mých vlasů, které měly poněkud větší objem než normálně - za což jsem vděčila vlhku a dusnu ve skleníku - a také šmouhy od hlíny, kterou jsem měla na čele. U Skleníku č. 4 jsem pozdravila Beccu a Sebastiana a zmizela uvnitř skleníku. Vrátila jsem pomůcky a podala Prýtové hlášení o stavu Skleníku č. 7, ačkoliv to určitě udělal už někdo přede mnou. Pak už jsem definitivně opustila skleníky a zamířila do hradu. Rukou jsem se snažila si trochu uhladit vlasy. Však ony zase splasknou. Doufám, že to bude brzy. Plánovala jsem zaskočit do umýváren omýt si tu hlínu z obličeje, ale nejdřív jsem se ještě zastavila u nástěnky u Hlavní síně, abych se podívala co je nového. U nástěnky stál Daniel a očividně se nad něčím rozčiloval. Sama pro sebe jsem se usmála a začala si zapisovat tréninky havraspárského famfrpálového týmu do notýsku, protože jsem to před obědem neudělala. ,,Něco zajímavého?" zeptala jsem se Daniela a přemístila se k pergamenu s výsledky testu z Dějin čar a kouzel. Dostala jsem V. Potěšeně jsem se usmála. Čekala jsem to horší. Ale nejspíš jsem v minulé hodině dávala větší pozor než jsem si myslela. Pak jsem se přesunula ke vzkazům od profesorů. Hodina obrany proti černé magii v osm večer a zítra tělocvik od půl sedmé - zašklebila jsem se, z toho posledního jsem moc radost neměla. A ještě si na zítřejší přeměňování máme vzít mazlíčka. To bude Blue úplně nadšená, že ji budu někam tahat. Pár věcí jsem si ještě poznamenala, popřála Danielovi hezký den, pokud tam ještě byl a pak zamířila do umýváren umýt si hlínu z čela. Po umývárnách jsem zamířila do knihovny, kde jsem si zabrala volný stolek. Chtěla jsem si přečíst tu kapitolu na obranu proti černé magii a pak se porozhlédnout po nějaké knize o famfrpálu. |
| |||
U Tří košťat > Prasinky, náměstí14. října, Středa Ruby, Patrick Ruby na mé komentáře k umění nijak nereaguje. Je to škoda, neboť zrovna toto téma bych velmi ráda rozvedla do větší hloubky, ale na druhou stranu by mne mrzelo mnohem více, kdybychom se odchýlily od konverzace, která právě začínala být tak zajímavá. Bohužel mám stále větší a větší pocit, že nemluvíme obě o tom samém. Možná jsem znovu špatně vyjádřila? Možná to Ruby jen nepochopila? Jak ji tak poslouchám, tak mi začíná docházet, že bych příště měla být ve formulování svých myšlenek o něco důkladnější, přesnější. Samozřejmě, že chyba nemusí být jen na mé straně. Možná to jen nechce pochopit, aby nemusela přiznat, že mám pravdu. “Samozřejmě, že má každý naprosto přesnou představu o tom, jak tvoje postava vypadá. Ale myslím, že u toho by také mělo zůstat. U představ. U fantazie. Účelem nějaké té látky navíc, je křivky podtrhnout a nechat pro takové fantazie prostor. Ne všechny přednosti odhalit a vystavit na odiv světu. Ano, okukování se nevyhneš, ale je to mnohem únosnější, pokud víš, že nikdo z těch pozorovatelů nemá rentgenový pohled.” využiji jejího argumentu, abych konečně vše uvedla na tu správnou míru. S radostí pak sleduji, jak se mi mé domněnky potvrzují, jelikož Ruby se nahrne krev do tváří a na rtech se jí usadí rozpačitý úsměv. “Proč mám takový pocit, že jsme vlastně dobrou půlhodinu každá zarputile argumentovala na jiné téma?” Musím se naší situaci od srdce zasmát. Věděla jsem, že chyba nebyla jenom na mojí straně. “Stane se. Nevadí.” mávnu nad celou situací rukou, ale pobavený výraz se mi z tváře nevytrácí. “Ale všechna čest. Pro příště aspoň vím, že jsi o své pravdě schopná přesvědčit i hluchého.” lehce pozvednu sklenku se šťávou, abych si s ní mohla přiťuknout, a následně se napiju. Odolávám přitom nutkání se znovu nerozesmát. Když vyplením obsah sklenku a prázdnou ji odkládám na stůl, na malou chvilku se na Ruby jen zahledím. V příjemném tichu ji chvilku pozoruji. V duchu se vracím k poslední části jejího proslovu. Přiznám se, že něco na jejích slovech bylo. Skoro jako bych slyšela sama sebe, když jsme s Richardem v koupelnách rozebírali můj budoucí svazek. Vsadit na sebe samou a okořenit to svými přednostmi. Něco v tom smyslu jsem tehdy řekla. A jak se mi Richard vysmál. Kde je potom pravda? Čeho bych se měla chytit? To se nejspíš nedozvím, dokud nedojde na lámání chleba. Pokud má ale Ruby pravdu a každá dívka si nakonec svůj způsob najde, pak je tu stále naděje. Úsměv mi z tváře zmizí, když si uvědomím, že vůbec nehlídám čas. V rychlosti se narovnám a instinktivně se rozhlédnu po hodinách. “Kolik je hodin?” zeptám se Ruby, ale přitom už se zvedám a navlékám se do kabátu. Jdu pozdě. Ne, že by mě tolik trápilo, že nechám Patricka čekat, ale jde spíš o princip. Dochvilnost je výsada králů a já prostě nikdy pozdě nechodím. “Musím uznat, Ruby, že jsem se dobře bavila. Ráda bych v našem rozhovoru pokračovala, bohužel jsem už touto dobou měla být někde jinde. Snad bychom příště mohly navázat tam, kde jsme přestaly. Teď, pokud dovolíš, odejdu jako první. Děkuji ti za milou společnost a čaj. Uvidíme se večer.” Věnuji své společnici omluvný úsměv a aniž bych se ohlédla po Richardovi s Domenicem, vyjdu z hospody ven. Spěšně mířím na místo, kde by mne touhle dobou už měl očekávat Patrick. Jakmile ho zahlédnu, zpomalím. Z dálky si ho změřím od hlavy až k patě. Jsem zásluhou Ruby velmi příjemně naladěná, takže doufám, že mi mou dobrou náladu nezkazí. “Patricku.” upozorním na sebe, pokud si mne do té doby ještě nevšiml. “Omlouvám se, že jdu pozdě. Nějak jsem ztratila pojem o čase. Doufám, že nečekáš dlouho.” I na tu vzdálenost několika kroků cítím, že před svým příchodem navštívil sprchy. Ještě, že tak. Kdyby se tu objevil s tím oderém, který jsem cítila ve sklenících, otočila bych se na podpatku a už nikdy by o mě neslyšel. |
| |||
Skleník č. 7 > skleník č. 4 > hájenka > nástěnka u hlavní síně 14.10. Jen co se za námi zavřou dveře sedmého skleníku, rozčileně rozhodím rukama, až mi málem obsah kyblíku vyslizne na zem. ,,No to se mi snad zdá tohleto," zakroutím nad tím hlavou. Ještě teď mi bilo srdce. Nevím, kdo řekl, že Nebelvířští jsou odvážný. Já jsem se u tý úponice málem posral strachy teda. Vždyť jsme mohli umřít! ,,Já to bylinkářství fakt nějak nemám rád. Primrose je sice fajn, ale není nic horšího, než když tě chce zabít kytka. Chápeš? Blbá kytka! Kytky by neměly chtít nikoho zabíjet! Vždyť je to jen rostlina! Zlatý mudlovský pampelišky." Brblám nahlas, zatímco jdeme do čtyřky vrátit rukavice. Prýtové oznámíme stav sedmého skleníku a vyjdeme před skleník. Chtěl jsem ve stěžování ještě pokračovat, ale před námi se objeví dvojice spolužáků. Becca a Seb. Beccu vesele pozdravím, Seba už o něco méně veseleji, ale musím přiznat, že on je z těch zmijí jediný, kdo působí tak nějak normálně. ,,V jakým skleníku byl vůbec Ryan?" Rozhlížím se na všechny strany. ,,Víš co, dej mi ten kýbl, já ho Hagridovi odnesu. Ať na tebe dýl nečekaj. Ale mám to u tebe." Ukážu na něj prstem a vezmu si od něj kyblík plný toho hnusnýho slizu a rozejdu se přes kopec k hájence. Cestou z kopce dolů k Hagridovi nechybělo málo, aby se mi na té mokré trávě sklouzla noha a já k hájence sjel z kopce po zadku. Naštěstí jsem to ustál, Hagridovi předal cenné zboží a s funěním se vydal zase nahoru do kopce. Jakmile jsem se objevil v hlavním vchodě, zamířil jsem si to rovnou k nástěnce vedle hlavní síně. Neměly by tam být už výsledky z testu? Kratiknot říkal, že to tam dá ve dvě ne? Očima jsem začal sjíždět a filtrovat informace na nástěnce. Tohle jsem už četl, tohle jsem četl, to mě nezajímá, áha! Cože?! Strašné?! Já dostal Sko?! Nevěřícně civím na kus pergamenu s příjmeními a výsledky. No.. a co se vlastně divím? TAK MOMENT! Ryan s Kenjim mají nad očekávání?! To jsou zrádci. Neříkal tak nááhodou Ryan u stolu, že ten test totálně nezvládl a nenapsal vůbec nic? Když dostanete špatnou známku, je to samozřejmě naprd, ale když dostanete špatnou známku jako jediný z vašich kamarádů?! Ani opravit si to nemůžu. Na příští test si asi udělám taháka. Další informace jsem jen tak letmo přelétl očima, jako třeba to, že na zítra máme s Gonagallovou přeměňování a máme si donést zvířata. Budu muset požádat Kenjiho o Bruce. Stejně je skoro můj. Však jsem ho taky pojmenoval! Donedávna ten nebožák neměl ani jméno. A zítra tělocvik od půl sedmý ráno? OD PŮL SEDMÉ? A snídaně od 6? Málem jsem se pokřižoval. To budeme muset vstávat před 6 hodinou ranní. Před šestou ráno. To znamená v pět něco. Ježišimarja, i v 8 ráno je to brzo. A aby toho vstávání nebylo málo, naše kapitánka Erika se rozhodla dát sobotní tréninky od 7. O víkendu vstávat v 7. Tohle se mi ani nesnilo, že jsem se do toho týmu hlásil. |
doba vygenerování stránky: 0.94623589515686 sekund