| |||
Jídelna - chodby Romain Vlastně seznámení se s testovaným nemusí být na škodu. Omlouvám se, otče. Vím, že ty jsi je měl rád. S povzdechem jsem se otočil na Romaina, mezitím co kráčíme chodbami. "Takže. Mohu znát podobu tvého patrona? Může se to hodit." Musím nějak zahnat svoje myšlenky na rodinu. Jsou nechutné. Zbytečné. Pobízejí k pocitům a to je to, čemu se chci vyhnout. Nepodmíněně. |
| |||
Learning to... fly? Dívám se, jak si balí své věci, a naslouchám mlčky jeho slovům. Divím se sám sobě, že jsem na něco takového přistoupil. Jsem blázen. Hledám útočiště před bratrem u člověka, který po profesoru Snapeovi že všeho nejméně touží po lidské společnosti. Možná, že jsme my všichni jeho obrovským experimentem. Proč se v něm tedy jedna má část snaží vidět když už ne přítele, tak alespoň partnera do diskuze na úrovni? O co se to snažím? Možná jsem vážně jedním z těch, jehož osudem není lidská společnost. Asi bych se měl proměnit natrvalo. S klíšťaty se nakonec i smířím. Asi to vážně udělám. Čert vem naději a sny. |
| |||
Jídelna Romain V knihovně mám jednu knihu, kterou si chci vypůjčit. Není to tak špatný nápad." Připustil jsem. "Balit." Švihl jsem hůlkou a všechny rozházené věci se poskládali do školní brašny. Nechápu, proč s ním vlastně někam chodím. Možná mi připomíná mě samého před pár lety. To je slabý, bez cíle, zraněný... Strašné časy. Rubyho jsem si vzal do ruky, což přijal nadšeně. "Stejně nemám rád Hlavní síň. Nikdy se tu nedozvíš dobré zprávy." Ať už jde o pomluvy, nařízení a tak dále. Co je vlastně dobrá zpráva? Nic. Nic už není dobré. A je to... dobře. Ironické. Když jsem byl šťastný, všechno se kazilo. Teď už je to jinak. Daří se mi. A absolutně bez štěstí. Je to složité, nikdo jiný by se v tom nevyznal. |
| |||
Learning to... fly? Kývne a dívá se na mě, jako by přemýšlel, proč to vlastně dělám. Jsem v pokušení se mu přiznat, že ho využívám ze sobeckých důvodů jako osobního strážce a živý štít. Jsem jen experiment, těžko by mezi námi mohlo vyrůst něco jako přátelství. Na to je příliš odtažitý a chladný. "Navrhuji knihovnu. V tuhle dobu tam bude dostatečný klid," navrhnu opatrně, protože mám stále obavy, aby si to nerozmyslel. Cítím, že se mi podařilo nastolit křehké příměří, které ale můžu čímkoli narušit. |
| |||
Ham ham mňam ham omňomňom Liv, okrajovo sexoš dvojka Daniel + Kenji Keď sa ma Liv spýta na prvú hodinu, zastavím sa na chvíľu v jedení. Spomeniem si na dnešnú obranu proti čiernej mágii a pustím sa, po chvíli ticha, kedy som orodovala za Rokfortskú kuchyňu, do odpovede. Viac menej, vo vlaku ma chytila hnusná nádcha, tak som si bola ráno pre lektvar a trochu som meškala, ale obrana bola super. Ten nový okatý profák, Moody, doniesol prízrak, a jeden po druhom sme ho mali porážať. Skús uhádnuť na čo sa premenil pri Caylusovi, určite sa trafíš. Uškrniem sa. Och, a na Wolframa skočila Alecova mačka. Rovno na hlavu, bolo to fakt vtipné, keď ju tam Thomas znehybnil. Potichu sa rozosmejem pri tej predstave. Ale určite si to ešte skúsiš, vraj to budeme opakovať...a tuším sme mali aj nejakú úlohu...emh.. Otvorím oči späť a zahľadím sa na ňu s napoly previnilým, napoly premýšľajúcim výrazom. To bola tá esej, či...to bol Binns? Poklepkám si prstom po perách a zrazu sa mi zažne. Jasné, máš spísať čo si sa dozvedela o prízrakoch z tej hodiny...alebo niečo také...ale keďže si tam nebola, pravdepodobne sa tomu vyhneš. Posledné slová poviem takmer závistlivo. Všimnem si, ako kamsi zakývaš, a pozriem sa tým smerom. Daniel a Kenji? Aby som nebola, samozrejme, pozadu, energicky im zakývam tiež, na perách úškrn. Potom sa pustím do poslednej, deviatej palacinky. Keď ju dojem, natiahnem si nohy pod stôl, trocha sa zakloním, privriem oči a položím si ruky na brucho, slastne odfukujúc. Tomuto vravím radosť zo života, ani tie otázky o škole mi nevadia...čo by sme robili bez našich skvelých malých kuchárskych škriatkov. Vlasy sa mi od spokojnosti zvlnia do mäkkých, belavých vĺn. Zdá sa, že sa mi trocha zaoblila brada a dokonca aj obočie sa na konci vyrovná z ostrého zalomenia, dodávajúc mojej tvári jemnejší nádych. S úsmevom sa mi na lícach zjavia jamky, ktoré tam doteraz neboli. Všade po hrade bolo známe, ako ma dokáže učičíkať jedlo. Bývala som po ňom väčšinou v svojich najlepších a najpokojnejších náladách. |
| |||
Jídelna Romain Jednou dvakrát jsem slyšel svoje jméno. |
| |||
Learning to... fly? Thomas Maxwell, Remus Lupin "Ano, pane profesore. Přijdu za vámi, kdyby se cokoli dělo." Nádech. Výdech. "Děkuji vám za pomoc a uvidíme se později." |
| |||
V jídelněAlex, krátce Daniel"To je vlastně pravda," řeknu a pokračuji v jídle. Když mluví o géniovi, trhne hlavou směrem k Thomasovi s notnou dávkou ironie v hlase. Asi bych pak za ním mohla zajít. "A co jsem jinak zmeškala první hodinu?" zeptám se. Profesorka McGonagallová říkala, ať si opíšu zápisky z hodiny. Věřím, že Alex si ani tady nedělala zápisky, takže se jí na ně ani neptám. "Ty jsi vlastně přijela na čas?" pokračuji v otázkách. Pohledem jen na chvíli přejedu celou jídelnu. Vidím, jak se prváci nadšeně ládují jídlem. Kouknu k nebelvírskému stolu. S úsměvem mávnu na Daniela, se kterým jsem se ani pořádně nepozdravila a otočím se zpět k Alex, která se opět ládovala palačinkou. Usměju se a taky se pustím do jídla. Potřebuju chvíli odpočinek a to nejen od rodinného dramatu mé bláznivé matky. |
doba vygenerování stránky: 0.86968898773193 sekund