| |||
Účel světí pprostředky? Divím se, že je tenhle mlčenlivý jedinec ochoten se mnou mluvit, natož smlouvat. Jeho podmínky jsou spravedlivé, ale přistoupit na ne nemohu. "Tahle dohoda by pro tebe nebyla fér, takže má odpověď zní ne. Nebudu číst tvůj deník," tiším hlas na nezbytné minimum a dívám se mu do tváře. "Nepodělil bych se o tvá i svá zvěromágská tajemství ani s vlastní krví, ale mít možnost číst mnohem víc, aniž bys měl stejné podmínky, se mi nelíbí. Proto ti přečtu informaci z knihy a ty mi poskytneš na oplátku něco od sebe. Souhlasíš? Vyber jen místo, kde budeme mít klid a soukromí." Promiň, Gabrieli. |
| |||
Zvěromág Romain "Jen teoretický zájem." |
| |||
Jidelna Rty mi zvlní lehký, pro nepozorné sotva viditelný úsměv. |
| |||
Jídelna Romain Nakrčil jsem obočí. |
| |||
Nejsem nikdo Dívám se, jak přestává psát na současnou stránku a začíná na novou. Nesnažím se číst, spíš jen chvíli pozoruji peří jeho brku. "Thomasi, já nad tím nepřemýšlím," ztiším hlas a zadívám se mu do tváře. "Já to hodlám udělat. A nemíním čekat na oficiální hodiny." Zvlášť když je tu Gabriel, ale to už nahlas nevyslovím. |
| |||
Možná. Romain "Potichu s tím." |
| |||
Společný zájem? "Kdybys neposunul ten talíř, nenapadlo by mě tím směrem koukat. A slovo zvěromág řekne jen málo o tom, nad čím přemýšlíš. Stejně jako by málo řekl můj deník tobě." Zadívám se na jídlo kolem, než rezignuji na Thomasova slova a naberu si na talíř suchou rýži. Chutná mi jako popel, zatímco se mé myšlenky stáčí směrem ke Gabrielovi. "Jak rychle je možné se proměnit?" zeptám se bezmyšlenkovitě v reakci na to jediné slovo z jeho deníku. |
| |||
"Je to podfukář." |
| |||
Popel na skřítčí úrovni "Adams," odfrknu si a neskrývám pohrdání v hlase. Nic z toho nebude výraznější problém. Jen překonat znechucení. "Děkuji za informace," dodám o poznání příjemněji, aby to nevyznělo, že je má antipatie namířena proti němu. |
doba vygenerování stránky: 1.1112859249115 sekund