| |||
Konec hodiny -> ObědDaniel, AlexHodina skončí a profesor Adams nám ještě jednou připomene náš úkol. Škola mě baví, ale tohle... Následuje hodina dějin čar a kouzel. Moc profesora Binnse nevnímám, což pro mě není typické. Zrovna začnu malovat krávu do sešitu, když skončí další hodina. Profesor nám zadá další úkol. Kdybych si jen dělala zápisky a nemalovala si do sešitu zvířata. Konečně následoval oběd, na který se všichni do jednoho těšili. Kolem mě projde Alex a vím, že by vraždila, kdyby jí někdo chtěl zabránit ve vstupu do jídelny. Cestou na oběd potkám Daniela. Štípne mě do žeber. Přátelsky Daniela plácnu do ramene a s úsměvem pokračuji v cestě. Vecpu do jídelny společně s tlupou hladových kouzelníků a vklouznu na místo u našeho stolu vedle Alex, která už se láduje palačinkami. Usměju se a naložím si hodně všeho. Mix sladkého a slaného jídla mi nevadí a navíc mám opravdu velký hlad. Kouknu na Alex, která už má minimálně pátou palačinku. "Nezadus se," řeknu s úsměvem a pustím se do jídla. "Dělala sis zápisky z hodiny profesora Binnse?" zeptám se jí s plnou pusou. Jelikož já si je nedělala, asi bych si je měla opsat od někoho, kdo si je dělal, abych byla schopná udělat si úkol. |
| |||
Ďasovec a čas oběda Hagridova bouda a Hlavní síň Odfoukl jsem si a popadl velikou káď, ve které se cachtali všelijaké malinkaté rybky různých barev. Káď jsem měl postavenou u boudy, takže jsem to vlastně neměl tak daleko a káď nebyla zas tak moc těžká. Uvnitř jsem káď položil na stůl, vedle poměrně malého akvária, ve kterém se proháněli dva ďasovci. Nemám je tady na dlouho, jen je ukáži studentů a zase je pustím na svobodu, nemělo by smysl je držet v tak malém akváriu. "Nebojte, nezapomněl sem na vás!" Chlácholím je, když si mne přes kalné sklo všimnou a začnou na mě upírat zvědavé pohledy. Trvalo to dlouho, ale nakonec jsme si k sobě vypěstovali takový "vztah". Já je budu třikrát denně krmit a oni nebudou vystřikovat vodu z akvária na podlahu. Popadnu první rybu, jasně žlutou a obloukem ji hodím do akvária, kde se o ní začnou oba Ďasovci prát. Vyhrál ten starší a větší. Jen co dojedl (z ryby nezbyli ani kosti) tak o mě ztratil zájem a uvelebil se na dno akvária. "Hehehe...musíš vyrůst, abys ho jednou přemohl!" říkám se smíchem a házím do akvária druhou, oranžovou rybu. Když je o ďasovce postaráno, je na čase, abych se postaral i o sebe a o Drápa. Musím mu něco z oběda přinést, protože on sám do hradu nesmí. Učitelé ho tam...nevidí rádi. Aby cesta rychleji ubíhala, dávám se do pískotu známé písničky London's Burning. Ani nevím jak jsem si na tuhle písničku vzpomněl. Do jídelny vcházím asi deset minut po dvanácté. Usadím se k učitelskému stolu a přelétnu s jiskrou oku všechny přítomné. "Tak vám přeju dobrou chuť" dodám k těm nejbližším. |
| |||
Zbytek Jasnovidectví, dějiny čar a kouzel a oběd Sestavit horoskop? Vážně? Koutkem oka přejedu lidi po třídě. Jak mám sakra vědět, kdo je tady štír? Co kdybych prostě nějaký horoskop pro štíra odněkaď opsal? Z mých myšlenek mě vytrhne konec hodiny a šustění učebnic, které ostatní zaklapávali. ,,Hele a co to dát vypracovat šprtům ze čtvrtý?" Dloubnu do Kenjiho. ,,Nechceš to snad fakt dělat nebo jo?" Podezřívavě si ho prohlédnu. Máme přece lepší věci na práci, než dělat domácí úkoly! Na hodině dějin čar a kouzel jsem měl co dělat, abych sprostě neusnul. Chtěl sem Binnse poslouchat, fakt chtěl. Některé jeho výklady by mohly být i zajímavý a nepochybně by mě ten příběh o zmutovaném mudlovi zaujal víc, kdyby to nevyprávěl sám tak unuděně a monotónně. Testy psané z tohohle předmětu pro většinu studentů nedopadaly dobře. Víceméně proto, že nikdo neměl zápisky, jelikož spal. Teda kromě Thomase, který si celou hodinu usilovně psal každé profesorovo uprdnutí. Binns nám uloží další domácí úkol a ke všemu to je úkol na téma dnešní hodiny. A že jsem si z ní hodně odnesl.. Vstanu od stolu, seberu učebnici (kterou jsem snad ještě nikdy nepoužil) a rozejdu se ke dveřím učebny. Ještě se otočím za sebe na Kenjiho, Williama a Olivera. ,,Jdete na oběd?" Tázavě pozvednu obočí. Já většinou nikdy nevynechám příležitost navštívit přeplněné stoly s jídlem. Ať už se rozhodnou jít se mnou do jídelny nebo ne, cestou tam kamarádsky štípnu Liv do žeber. Je tak malá, že jsem se musel trochu sehnout. ,,Zdravíčko." Pousměju se. Víc ji říct nestihnu, jelikož se už řítím k Nebelvírskému stolu. Ještě stihnu koutkem oka zachytit Alex, která se s nenasytným pohledem vrhá po palačinkách. |
| |||
Ukončení hodiny -> OšetřovnaTi ve třídě, Romain a GabrielPoslouchal jsem, kdo je co za znamení a každému jsem k tomu něco řekl. Porovnal krátce jejich povahu s obecnou charakteristikou, upozornil na slabá místa a pochválil dobré vlastnosti. "Dobře, měli bychom už končit... Nezapoměňte na úkol a učebnice si můžete nechat." Pousměji se, načež si seberu své saky paky a s krátkým rozloučením jdu zase za svými povinnostmi. Právě jsem se vracel z hodiny prváků, když jsem před svou Ošetřovnou uviděl bratry Rouxe. Neslyšně dojdu k nim a odkašlu si. "Volal snad někdo jméno mé?" Zeptám se spíš řečnicky, jakmile Gabriel dořekne poslední slovo své poslední věty, a s úsměvem projdu kolem nich s učebnicemi pod paží do prostorné místnosti s lehátkem. Hodím učebnice na stůl, načež se otočím k bratrům a oblédnu je od hlavy až k patě. POkud ještě nevešli dovnitř, tak je k tomu vybídnu. Romain podpíral Gabriela, který vypadal... bledě. Zamračil jsem se a založil ruce na prsou. "Sedni si sem.... a pověz mi, co a jak se ti stalo?" Pokynu Gabrielovi k lehátku. |
| |||
Ošetřovna Bráška Došli jsme k ošetřovně. |
| |||
Ošetřovna Gabriel, profesor Adams "Teď o tom nepřemýšlej. Prosím," odvětím místo pořádnější odpovědi a na pár vteřin přivřu oči, abych přepnul mozek zpátky do správného jazyka. Gabrielova přítomnost mě nutí mluvit tak, jak jsme vyrostli, ale i když se říká, že je z čistokrevného rodu, francouzština je na téhle půdě něco, co si chci nechat jen pro sebe a Gabriela. |
doba vygenerování stránky: 0.84921312332153 sekund