| |||
Kabinet Pam pam pam... Nepřijdeš, dojdu si pro tebe. |
| |||
Toulky po hradě Rhiannon Nějákou dobu jsem strávil jen tichou, rozjímající chůzí, vnímal jsem nové prostory a snažil se zvyknout si na zdejší vůně,i nevůně. Chvíli jsem strávil na krytém mostě který vede z hradu na pozemky a díval se do prázdna a okolí. Hlavou se mi honilo spousty dojmů a poznatků. Věděl sem ale že je čas se pomalu zajímat o svůj kabinet a věci. Bylo toho spousty, a tak sem se pomalu otočil k hradu a kráčel s rozvahou dál. Zarazilo mě až to kolik je teprve hodin, do večeře bylo ještě času dost, tak jsem se vydal jen z jednoho z oken zkontrolovat Ariela. Když sem ho viděl spokojeně stát a pohrabávat lesklým kopytem měl sem jasno že tomu nic nechybí. S výdechem se se vydal ke knihovně,jak jinak využít čas než četbou. Navíc, co nejvíc prozradí o škole než právě knihovna. Krok míjel krok,vyšší černé boty s tvrzené kůže, udělány pro jezdecké i pěší účely díky kování lehce zvonili o leštěný mramor chodby vedoucí ke knihovně. Šupiny zbroje matně odráželi sluneční paprsky a já se zastřeným pohledem mířil ke dveřím knihovny, když jsem bral za kliku, zaslechl jsem za sebou klapání podpatků, instinktivně jsem šáhl k rukávu kde byla má hůlka. S očekáváním jsem se díval na vchod na chodbu,byl jsem zvyklí z Kruvalu na to hlídat si záda, tamní žerty byli dosti svérázné. Když se ale v průchodu objevila rusovlasá mladší žena,ruka klesla od rukávu,pokojně se zavěsila za hlavici meče a já jen způsobně kývl na pozdrav, než jsem zmizel za dveřmi knihovny, kde jsem zůstal chvíli stát a snažil se zorientovat v nepřeberném množství regálů. |
| |||
Já a mé já nejenom ve svém kabinetě Podívala jsem se na čas a zjistila jsem, že mám ještě dostatek času, než se budu muset věnovat studijním povinnostem ve třídě plné studentů. No, to ovšem neznamená, že tenhle veškerý volný čas jednoduše promrhám. Pár minut jsem věnovala pročítáním pergamenu, na který jsem si připravila osnovu a úkoly pro budoucí hodinu, doplnila jsem pár - no možná i zbytečných – poznámek. No uvidíme, jak moc se bude mládež snažit. Dopila jsem zbytek chladnoucího čaje se smetanou, vstala jsem, smetla jsem si ze smaragdově zelených šatů několik drobečků od koláčku, který jsem si zakousla k čaji a rozhodla jsem se, že se vidím do knihovny za Madam Pince zjistit, zda již dorazily ty nové učebnice vyvolávání, o které jsem ji požádala, aby je objednala. Nebudu se nijak hnát, pomalu je projdu chodbami z mého kabinetu až do knihovny a uvidí se, zda náhodou nenarazím na některého ze studentů, který by se pravděpodobně ztratil z některé z hodin. Zamkla jsem dveře a vydala se po schodech dolů, podpatky klapajíc při každém kroku. |
| |||
Jasnovidectví K04všichni ve třídě a profesor AdamsDo třídy pomalu začnou chodit ostatní. Koutkem oka zahlédnu Nataly a po chvíli i Jaspera. Do třídy vchází profesor Adams. Jsem ráda, že hodina ještě nezačala. Profesor zahájí hodinu a hned se začne na něco ptát. Sice na učení jsem dobrá, ale jasnovidectví není zrovna můj šálek čaje. Na první otázku odpovídá Thomas a na druhou Nataly. Do třídy vchází kluk, kterého jsem tu ještě neviděla. Posadí se a já ho stále pozoruji. Odpoví na další Adamsovu otázku. Do třídy vejde Daniel. Alespoň nejsem jediná, kdo přišel pozdě. Pousměji se nad profesorovou dvojsmyslnou otázkou. Další, kdo přijde pozdě je Katja. Nějak moc nás chodí pozdě, pomyslím si. Zaslechnu Kenjiho hlas a následně Danielův. "Já jsem lev, pane profesore," oznámím, když už se s tím začalo, abych něco v téhle hodině řekla. Podivím se, když nám učitel oznámí, že budeme mít za úkol sestavit si horoskop. Ach jo. Profesor se rozhlédne po třídě a zjišťuje, že skoro nikdo nemá knihu. Rozhodne se nám nakopírovat svou a každému, kdo ji nemá, jednu pošle. Přede mnou přistane učebnice a já si nalistuji stranu, kterou nám předtím Adams říkal. Povzdechnu si nad tím. Jsem zvědavá, kdo bude další hodinu ten úkol mít. |
| |||
Komnata nejvyšší potřeby Ležím v houpací síti a do duše se mi v tichu Komnaty vkrádá klid. Dívám se na strop a pro jednou nevzpomínám. Ano, je tam někde, takřka na dosah, a já mu ublížil, ale... měl jsem na to právo. Po všech těch letech, po všech těch měsících čekání, jsem čekal něco jiného. Co vlastně? Na tom už nezáleží. Je na čase začít jednat tak, jak mi napovídá můj nový patron. Ten člověk je jen cizinec s tváří mého bratra a jazykem hada. |
| |||
Jasnovidectví"Skvěle, Gabrieli. Deset bodů pro... Nebelvír, tuším?" Pochválím jeho odpověď a věnuji mu potěšený úsměv. Jestli se mi ale v hodině sesype, přizabiju ho. Zavrčím si v duchu, když mimoděnek zaznamenám jeho dalí počínání. Všichni o mě ví, že vím co se kde šustlo a stalo... a občas i také stane. |
| |||
|
| |||
(Ne)jasnovidectví Kenji a zbytek Pobaveně se zašklebím, když Kenji ukáže svou učebnici ve stavu salátu. No alespoň nějakou má, to se zase nedá říct o mně. Netuším, kde jsem ji nechal. Kolikrát lze v mých učebnicích nalézt čmáranice moji mladší sestry, která si plete vzdělávací knížky s omalovánkami. ,,Čekal jsem, že mít žádnou nebudeš. Docela mě překvapuješ." Uchechtnu se. To už ale ke mne mluví Adams. ,,Ptáky?" Zopakuji poněkud zmateně. Myslel jsem, že Adams vyučuje jasnovidectví ne sexuální výchovu. Chci odpovědět, že já ptáky nikde lovit nepotřebuji a vše je na svém místě, ale na poslední chvíli si to rozmyslím. Rozhlédnu se po učebně a pohledem se zastavíme u Alex na kterou krátce mávnu. Další pozdrav patří Oliverovi. Jestli pak letos bude mluvit taky o něčem jiném, než o Famfrpálu. Pohledem zkrátka přejedu téměř každého včetně Wolframa se Sinestrou. Upřímně mě překvapuje, že sedí zrovna tihle dva vedle sebe. Za to Caylus je klasika. Ten kdyby neseděl vedle dívky, tak všem by bylo jasné, že je něco špatně. Bradavická zbíječka. Vsimnu si dokonce úplně nového spolužáka. S Nebelvírskou uniformou. Tak nováček? No to se podívejme. To už do třídy vejde Katja. Takže nejsem jediný! McGonagallka ji to musela dat taky pěkně sežrat. Z myšlenek je vytrhne profesor a Kenjiho hlas vedle mě. ,,Já štír." Nenechám kámoše ve štychu a taky všechny seznámím se svým znamením i když vůbec nevím, jaká byla otázka a na co Kenji odpovídal. |
| |||
Jasnovidectví K04 Nakonec jsem na tom nebyl tak špatně, jako někteří mí spolužáci. Přišel jsem relativně včas a to jsem měl strach, že budu poslední. Jak tak koukám, hodně lidí tu má na všechno času dost. Caylus si vykračuje, jako by se procházel někde po pláži, stejně tak i ta ruská zmijozelanda, která to taky nějak zvlášť neřeší. Pak přiběhne ufuněný Daniel. „Ohayo Daniel-san.“ Pozdravím ho, to už ale začne cosi drmolit o své sestře a o tom, jak je rád, že je na rok pryč. Myšlenky se mi rozutečou k mojí skupině. Proč jsem musel odjet zrovna teď, když za sebou máme tak úspěšný koncert? Pěkně mě to štve. A pak si Daniel uvědomí, že nemá pomůcky. Spíš by mě zajímalo, jestli někdy zjistil, že je má. „Mám tohle.“ Poklepu na ušmudlané desky učebnice, která vypadá, jako by jí právě vytáhli krávě ze zadku. „Jen si posluž.“ Přisunu knížku k němu a znuděně si podepřu hlavu rukou. Mezitím začne mluvit profesor a pokládat otázky. Vůbec nevím, na co se ptal. Horoskop nebo tak něco? Nejsou to takový ty bláboly, který čtou lidi v novinách? „Tak třeba já jsem býk, pane prefesore…“ Prohlásím hrdě, i když na tohle se asi neptal. Ale snaha se cení, ne? Sice ze sebe nedokážu vymáčknout tak vysilující odpověď jako tamten kluk, kterého vidím poprvý v životě, ale možná se právě díky mně rozjede debata o tom, kdo se narodil v jakém znamení. Ne, že bych to potřeboval vědět... ale bylo by fajn si na chvílí schrupnout, zatímco budou počítat, kolik tu zrovna sedí střelců, ryb a pannen. Tím myslím zvěrokruh, pochopitelně. |
doba vygenerování stránky: 0.81381797790527 sekund