| |||
Veštenie - K04 Adams, Jasper Keď zaregistrujem kývnutie od profesora, popri rozprávaní mu natešene zakývam rukou a venujem žmurknutie. Po škole možno kolovali nejaké nepekné reči, ale ani ti nemenili nič na tom že sa naňho proste dobre pozeralo. Potom sa ale vrátim k táraniu, aj keď po tom, čo si uvedomím ako sa môj hlas ozýva po tichej miestnosti, trocha znížim decibely. Voľba zlatej tequily ma poteší, bola to moja obľúbenejšia z tých dvoch možností. Kým začne hodina, vytiahnem čistý kúsok pergamenu a začnem spisovať mená, čo ma napadnú, koho by sme mohli zavolať a rozmýšľam, ako by sme sčuchli sedačky a stoly dokopy, nech je to v klubovni čo najútulnejšie. A chceš kombinovať kvetinky s alkoholom? Teda, osobne ak si dám najprv alkohol a potom čosi natiahnem tak som v pohode, ale nie som si istá ako na to zareagujú ostatý, občas to urobí zlotu...v každom prípade ich prines ak si ochotný podeliť sa, určite nepoviem nie trocha uvoľneniu. Toto už šepkám tak, aby ma počul len on, pričom sa mu čelom takmer dotýkam o jeho čelo. Až keď začne Adams rozprávať, prestanem čučať iba na Jaspera a otočím hlavu, poobzerajúc sa. Všimnem si pár spolužiakov, ktorý chýbali na začiatku školského roka. Nestihli vlak? Mhh hm, ani Moodyho prvú hodinu. Flákači. Prečo som tu ja od začiatku? Pozornosť viac-menej venujem profesorovi. Tento predmet bol celkom zábavný keď sme si vymýšľali, čo vidíme v guliach a šálkach, pretože úprimne, väčšinu času som tam videla veľké guľové. prechádzala som ale s odretými ušami, lebo sa mi nechcela absolútne učiť teória a tak som väčšinou bez Adamsovho vedenia netušila, čo mám robiť, hlavne ak si to máme pripraviť dopredu. Našťastie, nás profák bol eso. Ešte že to neberie tak vážne a je mu jasné, že sme tu skôr relaxačne. Hneď ako si to pomyslím, vypáli na nás otázku. Opriem sa dozadu a založím si ruky za hlavou. Eeeeh... ohľad mi padne na kryštáľovú guľu a rozhodnutá jednať v svojom pravidle- povedz niečo prvá a potom budeš mať pokoj- otvorím ústa, ale dvere sa otvoria. A to je kto? Spýtam sa Jaspera, bohužial do ticha učebne to je dosť počuť až k dverám. Keď som prišla, bola som natoľko zamestnaná piatkovým resetom hlavy, že som čučala len na môjho spolusediaceho a nevšímala som si, že by sa tu hýbal niekto neznámy. Prestúpil? Bola by som zvedavá skadiaľ. Ale vyzerá...ja neviem. Chodí tak napäto. Ale nevyzerá byť zrovna nadšený že tu je. No, určite chem zistiť kto to je. Nakopne moju zvedavosť a som rozhodnutá vystreliť za ním akonáhle skončí hodina. Možno ho aj pozvať na piatok. Nech sa chlapec začlení, no nie? Len na pol ucha vnímam odpoveď Všetko-viem-Thomasa. Zato však jasne počujem "Da." Takže rus? Aké sú v rusku školy? Kde inde ako v rusku sa ešte hovorí Da? Vŕta mi to hlavou naďalej. Začujem j ďalšiu otázku a odpoveď, body utekajúce všade možne len nie do našej koľaje, a potom otvorenie dverí. Dvihnem zamyslené oči od nového chlapca a zbadám Daniela. Pripomeňte mi niekto, kedy začali byť všetci chalani z nášho ročníku taký... k svetu? Je to strnisko čo má Danny na tvári alebo mu vystúpili lícne kosti? Joj. Na tvári sa mi zjaví mierne neprítomný úškrn, keď si sadne pri Kenjiho a potichu uznanlivo mľasknem nad tou dvojkombináciou, tak nejak teoretické otázky z hodiny už úplne vypustiac z hlavy. Nie že by to bolo pri mne nezvyčajné. |
| |||
Puberťáci Vracel jsem se obtěžkán knihami a myslí, kterou procházka do knihovny a zpátky nezlehčila. |
| |||
Pozdní příchod do BradavicNeměl jsem nejmenší ponětí, ze do školy příjedu pozdě. A to dokonce o jeden den. Stejně o nic nepřicházím, slavnostní zahajování je vždycky nuda, ale dovedu si živě představit, jak se bude McGonagallka tvářit. Ta mě sní zaživa. Možná se přemění na kočku a poškrábe mi obličej. Tohle všechno se mi honilo hlavou právě, když jsem si balil kufry. Ano, kufry. Mám jich víc. U chlapa asi neobvyklé, ale nedovedu si představit jet někam na rok jen s jedním kufrem. Potřebuju přece tolik věcí. Asi jsem v tomhle trochu ženská. Jediný důvod, proč přijíždím až dnes je, že má přihlouplá mladší sestra slavila narozeniny a já tam prostě musel bejt. Nechtěl jsem. Proč bych se měl zúčastňovat narozenin malých harantů? Ale tohle moji matce proste nešlo vysvětlit. Její drahá Nicolka prostě musela mit staršího bratra na oslavě, tak to maminka zařídí. A nikoho nezajímá, že bratrovi už další vlak do školy nejede. Nevím jaký je důvod toho, že má moje sestra vždycky ve všem přednost nebo výhodu. Jestli ji tím vynahrazuje to, že ji se schopnost kouzlit vyhnula.. Nevím. Nicméně je čtvrtek a už teď je mi jasné, že nestihnu ani první hodinu. Kdoví jestli druhou. ,,Mami? Tak já jedu." Matka jen na krátkou chvíli vykoukla z obyváku a zamávala. Ano to je celé. Víc se toho od ní nikdo nedočká. ------------------------- Do Bradavic dorazím pěkně pozdě. Mávnutím hůlky nechám kufry jet za mnou a rozejdu se ke kabinetu McGonagallové. Doprdele, nejde to prostě nějak obejít? Párkrát se nadechnu s s výrazem zraněného štěněte zaklepu. Z kabinetu po pár minutách vyjdu. Rozhodne mi profesorka na náladě nepřidala a pěkně mě sjela. Upřímně? Byl jsem na to přípraven. Každý a hlavně ti z její koleje vědí, že nenávidí nedochvilnost. Nejednou mi vyhrožovala, že mě přemění na kapesní hodinky. Nicméně! Je 10:15 a já nestíhám jasnovidectví. No Adams bude snad v pohodě. Rozběhnu se po schodech do věže, kde se má konat hodina. ,,Dobrý den, pardon." Stručně se po příchodu omluvím a zapluji do lavice vedle Kenjiho. Ten jeho křivej obličej nemůžu nechat sedět samotný. ,,Zdar." Pozdravím ho a celý udýchaný se opřu o židli. ,,Sestra si zas vymýšlela a já se sem prostě neměl jak dostat dřív. Jsem rád, že jsem pryč a rok ji zase neuvidím. Fakt výhra mít mladšího sourozence." Otočím se na něj a krátce si ho prohlédnu. ,,Doufám, že máš učebnice protože já nemám ani hovno." |
| |||
Jasnovidectví • Všichni • Sinestra Moodyho opleskávání mé tváře mne probere z chvilkového výpadku. 'Co se to děje?' zmateně se mi honí hlavou než otevřu oči. Šokovaně si začínám uvědomovat, jaké podivnosti se to děly. Zprvu nemohu uvěřit, co se to vůbec stalo. 'Já jsem omdlel?' Ze začátku absurdně vypadající otázka se ztvárňuje v realitu a já si rychle vzpomínám, jak se to celé odehrálo. Při následném v mysli vybaveném bubákovi se mi strašidelný vůbec nezdá. Proč jsem tedy omdlel... Absolutně jsem stále nechápal, čeho se to bojím. Co mě donutilo restartovat celou svou mysl. Posadím se do lavice a propleskání, které bych normálně vnímal jako nevychovanost, opovážlivost a celkově obrovský důvod k řešení, házím za hlavu. Na sklenici s vodou chvíli prázdně zírám a následně ji odsunu od sebe, neboť si nemyslím, že bych ji potřeboval. Otevřu si zápisník a šifrou tam opět něco zapíšu nevnímaje ostatní. 'Musím se s bubákem střetnout znovu.' Věděl jsem jistě. Hodina po chvíli skončila a já se beze slov vydal na další hodinu. Cestou jsem šel oklikou, abych se vyhl všem ostatním spolužákům, kteří by mohli vyrušit můj potřebný klid na přemýšlení o bubákovi. Ve třídě se posadím opět dozadu. 'Tak jasnovidectví... hádám, že se nám představí další nový učitel. Jaký bude tento. Bude to taky zamindrákovaný jednooký magor?' Z přemýšlení o následné hodině mne vyruší fakt, že sedím vedle Sinestry, čehož jsem si všiml až po chvíli a dosti mne to překvapilo. 'Má v plánu se mne pokusit dorazit v oslabení?!' Nevím čím to je, ale její blízkost ve mně opět probudila všechny smysly, energii a pořádnou dávku pozornosti, až mi z hlavy vypadl bubák. Nervózně si ji prohlédnu, zda se už nepustila do nějaké nekalosti proti mne. „Ahoj?“ Pozdravím s překvapením a snad i žádající odpověď, jako by mi měla prozradit, co chystá. „Asi bys ode mne chtěla pomoc při učení z hodiny jasnovidectví, že?“ Pronesu klidně a tónem naznačujícím, že si to skutečně myslím. Když do třídy vešel učitel. S překvapením jsem na něj pohlédl. 'Heleme se, tak přece jen někteří učitelé na této škole stále bojují s učením.' Jeho proslov na začátku jsem pozorně poslouchal, tak to aspoň vypadalo a na tvář se mi vrátil známý přátelský úsměv. Thomas mazlící se s tou „mrdkou“ opět rychle reagoval na otázku učitele. Bože, jak mě to jasnovidectví zajímá... Pomyslel jsem si a znovu si začal během jeho povídání zapisovat své vlastní poznámky do svého sešitu. 'c5;d4;a6;e3;e1;b5;a5;c4;b6;b6;c5;d5...' V brzké době očekávám praktické sbírání zkušeností z tohoto pozoruhodného předmětu. |
| |||
Jasnovidectví Učitel mi odpoví že už o problému ví a poděkuje. Zajímalo by mě, jestli mu to někdo řekl, nebo si to zjsitil sám. Mezitím se postupně připlouží další mí spolužáci a vedle mě si sedne Caylus ze zmijozelu. Usměju se na něj, pozdravím a uvolním mu místo. Když hodina začne, profesor se s nevalným nadšením pustí do práce. Jasnovidectví podle mého určitě není neužitečné, občas odhalí něco velkého... Ale trávit hodiny zíráním do koule mě moc nebaví. Adams se zeptá, jaké známe způsoby čtení budoucnosti. Zapřemýšlím a chci odpovědět, ale Thomas je rychlejší. Nevadí, stejně by mi asi dva způsoby chyběly. Profesor tedy pokračuje a ptá se na horoskop. V tu chvíli se ve třídě objeví nový student. Tedy, pro mě nový. Se zájmem si ho prohlédnu, ale hned zase věnuju pozornost učiteli. Přihlásím se. "Horoskop je tabulka, která ukazuje postavení planet nebo jiných nebeských těles pro daný čas a místo na Zemi." Odrecituju skoro přesnou definici. |
| |||
Jasnovidectví"Hm, dobře..." Hlesnu potichu při jízlivé odpovědi mého souseda a s milým úsměvem radši ukážu zvednutý palec na Thomase. Jeho bystrá a nadupaná mysl zase nezklamala... Přál bych si být tak chytrý, jako on, ale každý jsme nějaký a já mám jiné přednosti. |
| |||
Jasnovidectví Profesor a Alec[/i][/right]"Bledě vypadám pořád. Neměl jsem moc čas se opalovat, víš?" |
| |||
JasnovidectvíSotva vyslovím sovu otázku, ozve se Thomas a já pokývu souhlasně hlavou. Mno... to se dalo čekat. |
| |||
Útěk z Lupinova kabinetu Syn kurvy, to jsem. Naivní hlupák, co miluje bastarda víc než domnělou vlastní krev. Jak ještě můžu? Měl mě spálit na uhel. I ona se mě vzdala, vyměnila mě za pohodlný život kdesi, kam jsem přestal patřit. Přestalo mi patřit i právo znát pravdu. |
| |||
Jasnovidectví Začala hodina. |
doba vygenerování stránky: 0.89729285240173 sekund