| |||
Chodby, směr učebna jasnovidectví Alec "Myslíš Zapovězený, ne? Jo, o tom jsem četl." |
| |||
Ve dveřích kabinetu Romain, Nataly Nejraději bych těžkou situaci v kabinetu nepřerušoval, ovšem možná Romain potřebuje přestávku, utříbit si myšlenky. Když jsem otevřel dveře, venku stála dívka, kterou jsem včera u stolů neviděl. Není se čemu divit, nemám oči jako kolega Moody. Z mé koleje nebude, tam jsem shlédl všechny. "Přejete si?"Usmál jsem se. Mezerou mezi mnou a zdí asi vidí do kabinetu, kam se zrovna na pohovku šourá Romain s dekou kolem ramen, protože jestli ne tak ho tam vlastnoručně hodím. Musí odpočívat, ať se mu to líbí nebo ne. |
| |||
ChodbaGabriel"Ano..." Otočím s na něj na chvilku, než zase začnu ťapkat dál. |
| |||
Chodba Alec "Baví?" |
| |||
ChodbaGabriel"Hm, nechci o nich vědět." Počastuji ho naivním úsměvem i když vím, co je nejhorší. Tady tyto zřízení jsou sice zlé, ale nemohou se rovnat tvorům, kteří žijí ve smutku a živí se štěstím. "Mno, Profesor Adams je dost všímavý a všetečný... Léčil i menší zranění. Očividně ho to baví." Odvětil jsem mu zamyšleně, ale když jsem přišel na to, že jeho ruce chytit nedokážu, vzdal jsem to a podrbal Mau, která mi mezi tím vylezla na rameno, na hlavě. V odpověď se mi ozvalo potěšené zavrnění. Na jeho slova jsem se rozešel směrem... No, zkrátka tam, kde jsem si myslel, že se nachází učebna. Pak ale zmínil mé boty a tak jsem se podíval na palce. "Ztratil jsem je." Odvětil jsem jednoduše. "Asi mi je vzaly Škrkny." Pokrčil jsem rameny a zase se rozešel, jako by nic. Rád jsem chodil bosky a cítil zem pod sebou... i když mi pak byla trošku zima. Tedy, ne že bych je opravdu neztratil... |
| |||
Chodba Alec "Jsou i děsivější věci." |
doba vygenerování stránky: 0.92395806312561 sekund