Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Caylus Lawson - 19. července 2021 19:28
vay441632914643.jpg

Učebna 8C >> Kolej >> Učebna E215


Čtvrtek 15. října


Diana, Acai, Gogo, všichni označení



Magie v domácnosti byla strašná sračka. To, že celý tenhle předmět byl naprosto nezáživný a nic užitečného jsem si z něj neodnesl, bych ještě nějak skousl. Ale to, že jsem na konci hodiny smrděl jako čtrnáct dní zapomenutá svačina v něčí tašce, to už bylo moc i na mě. Aby té smůly nebylo málo, přestávka trvala jen ubohých deset minut, během kterých jsem musel stihnout dojít na kolej pro mazlíčka, dostat se včas do učebny a ideálně ze sebe ještě nějakým způsobem smýt ten nechutný plesnivý puch, který mě dráždil v nose.
Jako první mířím do Zmijozelského podzemí, kde v rychlosti připravím na cestu Páju. Ten už je na manipulaci za ta léta zvyklý, tudíž se bez problémů nechá vzít do ruky a přemístit do menšího skleněného terárka, které jsem používal právě pro takovéhle účely. Mohl bych ho samozřejmě dát do papírové krabice, ale nechci riskovat. Ve třídě bude spousta holek a vím naprosto jistě, že valná většina z nich má buď z pavouků hrůzu, nebo jimi pohrdá. Pro ně i pro Páju bude tudíž daleko bezpečnější, když je bude navzájem oddělovat sklo a ne jen kus tenkého papíru. „Tak co kámo, jak dneska je? Půjdeš teď se mnou, ok? Třeba bude na hodině nějakej křeček nebo myš, ty ti docela chutnaj, ne?” Promlouvám ke sklípkanovi, naprosto neřešíc, že to musí vypadat opravdu divně. To, že se tu bavím s pavoukem. Ale víte co? Je mi to u prdele. Tohle zvíře mám stejnak raději než valnou většinu svých spolužáků a ani trochu mi to nevadí.
Ještě než ložnici opustím, vezmu ze šuplíku svůj nejlepší parfém a důkladně se jím nastříkám. Ne nijak moc, ať nejsem jako převoněná štětka, ale potřebuji alespoň trochu přebít ten plísňáčí smrad, který se mě držel jako klíště. Kdekdo by mohl namítnout, že ostatní spolužáci po hodině smrděli stejně, takže bych to už z toho důvodu neměl tolik řešit, ale děsila mě představa, že bude na přeměňování vedle mě sedět některá z dívek. Co kdyby si kvůli tomu plesnivýmu odéru odsedla a já tak přišel o možnost flirtu? Ne, to se nesmí stát. Raději si ten pičifuk vezmu sebou.
Jak si usmyslím, tak i udělám. Parfém nacpu do tašky přes rameno, přihodím do ní ještě pár psacích potřeb a pak už i s terárkem v náruči opouštím kolej. Cestou se nikde nezdržuji, což je v mém případě poněkud neobvyklé. Normálně bych se loudal, nebo si ještě skočil na menší svačinku do hlavní síně, jenže to by nesměla přeměňování učit Gonagallová. Vím, jak zatraceně přísná a protivná umí tahle bába být a každý normálně myslící člověk jí ve vlastním zájmu raději neprovokoval. Nejen, že by si na mě mohla zasednout, ale ke všemu bych tím neskutečně rozčílil Richarda, pro kterého byl každý bod div ne posvátný. Díkybohu si mě Richard poslední dobou až tolik nevšímal. Svou pozornost teď přesouval spíš k Domenicovi, který si za to ale mohl sám, protože ten kluk byl vážně neskutečně levej. Nechápu, co se to s ním stalo, ještě donedávna takový nebyl, ale doufám, že v těch průserech hodlá pokračovat. Vážně mi vyhovuje, když je pozornost našeho prefekta soustředěná na kohokoliv jiného, než na mě.
Po příchodu do učebny si záměrně vybírám volná místa spíše vzadu, aby na mě nebylo moc vidět. Nakonec zakotvím v prostřední řadě, po mé pravé straně sedí Diana a po levé Daniel. Had mezi lvíčaty, zajímavé. „Ahoj, co máš za zvíře?” pozdravím Dianu a ukážu prstem na krabici, ve které musela mít mazlíčka. Ten ale nebyl vidět. Co by to tak mohlo být? Žába? Křeček? Nějaký plaz? Ať už mi Diana odpoví, nebo zvíře dokonce ukáže, položím na svou lavici terárko s Pájou. Teprve pak zaregistruji, že předemnou sedí Acai. Jakého mazlíčka si asi má čokoládová favoritka přinesla? No, nejspíš jakéhokoliv, kterého od Hagrida dostala, protože pokud se nepletu, tak sama žádné zvíře neměla. Nebo měla sovu? Ale ta byla pořád moc malá a zraněná, ne?
„Co to tam máš, ukaž!” Využiju toho, že bába ještě s hodinou nezačala a nahrnu se k Acai, abych se podíval do její krabice, ve které má… PAVOUKA! Ale jakýho! „No páni,” hlesnu naprosto fascinovaně. Je to nádherný modrý sklípkan, jen na nožkách má nepatrné bílo-žluté znaky. „Krasavec, fakt. To ti dal Hagrid, jo?” Vyzvídám, aniž bych z pavouka spustil oči. Nejraději bych si ho vzal na ruku a pokochal se jím víc zblízka, jenže rašple začne mluvit a tak se neochotně vrátím zpátky do své lavice, na které se o chvíli později objeví sklenice s brouky.
„Cožpak jim to můžu zrovna teď kazit?” Pousměju se, jelikož si všímám, že v mé sklenici je poměrně živo. Respektive se tam pár mandelinek zrovna oddává choutkám a snaží se splnit svou biologickou povinnost. Vážně se mi nechce jim do toho zasahovat, ale nejspíš nemám na výběr. A tak vytáhnu svou hůlku a postupně jí se slovy „Pilae Irideo,” mířím na brouky, které se rázem mění v kuličky (51%). Pýchou div málem neprasknu, když vidím výsledek. Brouci se přeměnili úplně všichni a já mám na lavici opravdu povedené kousky. Mám celkem deset barevných kuliček, přičemž jen dvěma zůstaly nepatrné hmyzí rysy. Jedna má malá tykadýlka a druhá krovky. Nic, co by mi vadilo. Ten zbytek je totiž dokonalý a já pevně doufám, že to ta ježibaba v klobouku náležitě ocení!
„Koukej, jaký mám super koule.” Šťouchnu do Acai před sebou, protože potřebuji, aby i ona viděla a pochválila mé dílo. Musí přeci vidět, jaký jsem šikovný a talentovaný, ne? Chvíli si pak ještě s kuličkami po lavici kutálím, dokud nedostaneme další úkol. Hrnec s poklicí máme přeměnit na kufr. Nechápu k čemu může být něco takového dobré, bohatě mi stačil kufr, se kterým jsem na začátku roku přijel, ale když vidím Gonagallčin nesmlouvavý výraz, dám se raději do kouzlení. „Loculus.” (84%) Dneska mám prostě z prdele kliku. Můj kufr je téměř dokonalý. Není ani velký, ani malý, má hezkou barvu a kromě pár drobných škrábanců a lehce vrzajícího vysouvacího madla je přímo ukázkový. „No vidíš to? Dneska mám vážně svůj den.” Pochlubím se znovu Acai, vyskočím ze židle a i s kufrem se projdu uličkou přímo před ní. To kdyby mi náhodou nevěřila. „Klidně ti ho dám, mohl by se ti hodit na prázd…” Nedořeknu, jelikož se ozve rána jak z děla. Nebudu popírat, že mě to nevyděsí. Leknutím sebou celý škubnu. A evidentně nejsem jediný. Hluk vyleká i přítomná zvířata, především havraňáky, které se teď Mirelle a Maurice snaží ze všech sil uklidnit. Buřtíkovi z Mrzimoru v tom povyku dokonce uteče potkan a teď ho marně loví po podlaze. „Aysho, oběd!” Zvolám dostatečně nahlas, protože kdo jiný by měl šanci ulovit hlodavce rychleji a efektivněji než Sinestřina vyžraná a věčně hladová tkanička?
Že za tohle fiasko může Domenico mě vlastně ani tolik nepřekvapí. Naopak mě to naprosto škodolibým způsobem potěší. Richard totiž vypadá zatraceně naštvaně a ihned na toho troubu vyjede. Je mi jasný, že to neudělal schválně, ale stejnak jsem vážně rád, že negativní pozornost je opět stržena na něj a ne na mě. Jen tak dál Domenico, hezky v tom pokračuj, máš mou plnou podporu.
 
Diana Gabriela Black - 18. července 2021 16:39
217783139.jpg

Učebna 8C ----> Učebna E 215

Cassandra, McGonagallová a spolužáci

čtvrtek 15. října



Protočím oči, když Cass začne o tom, že se musí učit. Tak se jednou nezadařilo, to se toho stalo. Svět se kvůli tomu fakt nezboří.
Jak se zdá, nejenom test, ale i trénink mi do pozvání hází vidle. Nicméně si to v hlavě trochu propočítám, jestli má vůbec ještě cenu se snažit Cassandru přemluvit. Trénink patrně začíná před testem – alespoň tedy podle toho, co Cass říká – takže to bude někdy po čtvrté. Ale ať je tam nějaká rezerva, tak dejme tomu, že začne v půl pátý a trvá tak hodinu a půl, což je do šesti. Když k tomu připočtu nějaký ten čas na lítání s Alastorem a následné převlečení… Tak by třeba dalo domluvit na sedmou…

„Dík!“ řeknu spolužačce, když mi pomůže se slizkým bordelem a chystám se navrhnout, že bychom se mohly domluvit na sedmou, ale zarazím se, protože opět přijde na přetřes Becca. Zamračím se, protože nechápu, proč se nás tak vehementně snaží dát dohromady. Však Cassandra moc dobře ví, že se s Beccou nemusíme. A nechce se mi plýtvat energií i jen mluvením s někým, koho mám problém vystát, natož s ním trávit svůj volný čas.

Hodina dojde svého konce. „Hele,“ obrátím se na Cassandru, když si balím věci, „podle mejch hrubejch odhadů bys do sedmi mohla stihnout všechno v pohodě. Když budeš chtít, tak v sedm budu před školou… buď přijdeš, nebo ne,“ nabídnu spolužačce a na odpověď nečekám.
„Zatím,“ rozloučím se a najdu dvojče, které si nejdřív neodpustí vyzvídání, o čem jsem s Cass tak štěbetala. Za ty kecy mu věnuju pěsťovku do ramene a hned potom si oba začneme stěžovat na naše opětovné separování.

Společně s bráchou nejdřív skočíme do velké síně, pro nějakou malou sváču, a hned potom vyzvedneme naše zvířecí kamarády na svých pokojích. Vyštrachám krabici s Julčou a rovnou s ní pádím na další hodinu, protože jsem se trochu zapomněla a budu to mít jen tak tak.

Do učebny E215 dorazím mezi posledními. Trochu zadýchaná se rozhlédnu a vyhledávám nějaké volné místo. A támhle! Vyrazím k místu, a jakmile se svalím na židli, do třídy vejde McGonagallová. Zkontroluju Julču, jestli bez úhony přežila přepravu. Jo, je v pohodě a zdá se i docela akční, takže ji musím chytit, aby mi z krabice nevyskočila.

„Uh-mm,“ hrkne ve mně, když profesorka zmíní zkoušení látky z minulých hodin, protože kdo ví, co z toho bude, když mám nefunkční hůlku. Nejdřív se přede mnou objeví brouci. Snažím se být co nejméně nenápadná a předstírat, že něco dělám. McGonagallová ale začne procházet mezi lavicemi a kontrolovat výsledky.
„Pardon paní profesorko,“ řeknu, jakmile dorazí k mé lavici. „Při včerejší hodině obrany se mi při pádu rozbila hůlka a zatím jsem neměla příležitost pořídit novou.“ Hůlku vytáhnu jako důkazní materiál, aby to nevypadalo, že se jen vymlouvám.

Po proměně brouků přichází na řadu další úkol. Naše řada má za úkol proměnit vázu. Rozhlížím se po třídě a sleduji, jak to spolužákům jde. Najednou se ozve rána! Leknu se a hledám příčinu toho zvuku. Ups! Pohlédnu na Domenica a pousměji se. Stane se! Hlavně, že se nikomu nic nestalo a po čase to bude super vtipná historka. Musím se kousnout do rtu, abych se při Domenicově omluvě hlasitě nezasmála. Potom se ozve Richard, který na spolužáka vyjede a protočím oči. Snad si nemyslí, že to Domenico udělal schválně.

 
Robert "Bob" Pye - 17. července 2021 22:10
jacobwysocki8(4)8241.jpg

Hlavní síň-→ E215


15. října, Čtvrtek

Acai, Becca, Mirelle, Cass, McGonagallová, Domenico a ostatní studenti


Ve velké síni mé obavy nikdo nebere vážně. Ok, váš problém.... Zvednu se a popadnu krabici s potkanem. „Já už raději jdu na hodinu...“ řeknu a bez toho, abych čekal, jestli někdo nechce jít se mnou zamířím rychlou kolébavou chůzí k učebně.
V učebně již lehce červený v obličeji ztěžka dopadnu na židli u mého stolu. Na stůl vzápětí položím krabici. Že by už byl čas vyndat ho z krabice? Ne raději ještě ne… Víko by možná chtělo něčím zatížit ale čím? Žádnou s knih to rozhodně dělat nebudu. Ještě by mohli načichnout… No snad to ještě nějak vydrží...
Když do hodiny dorazí Acai a sedne si k vedlejšímu stolu hodím po ní pohledem. Doufám, že si toho pavouka během hodiny ohlídá... Pak pohlédnu na svojí krabici. Ne ještě v ní může zůstat... To už ale dorazí profesorka. Na dotaz kdo chybí rozhodně nehodlám odpovídat, a proto zabodnu pohled do tabule za profesorkou. To kdyby jí náhodou napadlo určit mě očním kontaktem k tomu, abych jmenoval nepřítomné. Jakmile zazní věta: ,,Jsme téměř na konci října, tak mám hned jasno. Takže dnes se bude známkovat. Jejda… Když profesorka zmíní, že máme zabezpečit mazlíčky, tak znovu zvážím zatížení víka krabice, ale protože potkan uvnitř je zatím v klidu rozhodnu se to neřešit.
První úkol mi připadá celkem snadný. Pustím se do toho: „Pilae Irideo“ (78%). Moje kuličky jsou povedené. Mým úmysle bylo vytvořit dvě kuličky od každé barvi. Duhové kuličky mi ale nejdou, takže nakonec skončím tak že mám tři červené, tři modré, dvě žluté a dvě zelené. Pohledem zkontroluji, že není co napravovat a čekám na další úkol. Když se mi na stole zjeví váza pořádně si jí prohlédnu. Tak tohle už bude těší oříšek. Loculus (53%). Hmm.... Prohlížím si svůj výsledek. Nic moc. Kufr má správný tvar i velikost. Barva je také v pořádku. Materiál jakž takž také ujde, ale je na něm stejný výrazný reliéf, jako na váze. Z úvah jak bych to mohl napravit mě vytrhne rána ze zadních lavic. Rychle se obrátím a vyřknu: “Protego“, abych na konci hůlky vyvolal malí štít. Pohledem hledám původ rozruchu. Aha, to je Domenico odpálil svůj hrnec. Ukončím kouzlo a obrátím se zpátky ke svému stolu. V tu chvíli zjišťuji, že jsem při otáčení shodil krabici s potkanem, který se teď producíruje po podlaze. A sakra!. Promiňte! Pardon! Vrhnu se na všechny čtyři a s vzhůru vystrčeným zadkem se začnu za potkanem proplétat mezi lavicemi. Snažím se ho chytit za ocas, aby mě nemohl pokousat. Kéž bych měl u sebe rukavice na lektvary...
 
Mirelle Devény - 16. července 2021 09:49
bf7188653f10421ec2a82fc61dc2f9f5beautifulfemalesbeautifulthings6326.jpg

Veľká sieň a E215
Rebecca, Cassandra, Acai, Robert, prof. McGonagallová, Domenico, Sebastian a spolužiaci

Štvrtok 15.října



"Zas si to nepleť. Jak sa hovorí: účel svätí prostriedky, takže Hagrid sa hlavne pozerá na blaho svojich mazlíkov, ktoré tá obeť myších holátek poskytne. Na príklad takému hypogryfovi by tiež nedal kôš s kapustou len preto, že je citlivka a je mu ľúto uloviť mu hlodavca alebo mu ho nastražiť ako korisť.
To by musel byť aj on sám burinožrút, aby si zachoval tú ohradenú morálku s ľútosťou zožrať flák mäsa."
Poviem Acai a pozriem na krabicu s už uschovaným Wilbertom. Zaškerím sa. "No čo... možno Wilbert nakoniec fakt žerie len hmyz..." dodám pobavene, lebo neviem si pomôcť k akejsi škodoradostnej myšlienke, že to je to, čo si ten hmyzí bordel zaslúži. "Koniec koncov, nemôžem súdiť, keď si nie som istá, no nie?"

Do debaty Cass a Acai nijak nezasahujem, len zvedavo počúvam a snažím sa skrotiť Umbru, aby prestala toľko žrať. Ešte máme hodinu pred sebou a ona sa vyžerie jak prasa. Čím ju - do pekla! - budem na hodine krotiť, keď nie so žrádlom?
Ale aspoň prestala očumovať toho pavúka. Dobre, že ho Acai schovala a Umbra o neho stratila záujem. Aspoň zatiaľ. Dorazím kafe s doplnením čokoládového muffinu, ktorý samozrejme upútal moju lietajúcu kamarátku a polovicu mi bez debaty ukradne. Nemá zmysel to riešiť.

Keď zaznie poznámka o odchode do triedy, kriticky pozriem po "lietajúcom prasiatku", ktoré poctilo Mrzimorský stôl svojou masívnou nádielkou trusu a veselým zakrákaním. "To si tomu dala..." povzdychnem si a než vyrazíme, vyčistím inkriminované miesta. No... aspoň mi neosere chrbát.

Vyrazíme a vranka mi usadne na ramene a spokojne sa našuchorí. Len jak dorazíme k "chodbe" pred učebňou, tak jej chytím nožky a nacpem do zobáku malý kus mäsa, aby mi neuletela, keď sa znovu ocitneme viac menej vonku a kde to ešte aj parádne fúka. Po krátkom boji s vetrom, lietajúcimi vlasmi a škriekajúcim operencom, zapadneme do učebne. A vôbec tu nie sme jediní. Okrem niektorých duší so svojimi obludkami, sa tu vyskytuje aj profesorka.
Vrhnem sa k poslednému stolíku, lebo... keby náhodou bolo treba zdrhať... a tvárim sa, že tam vôbec nie som. Ale ani to mi nezabráni, aby som sa nerozhliadla po prítomných. Pohľad mi padne na mega obrovskú krajtu a márne v pamäti hľadám, kedy som ju videla naposledy. Muselo to byť asi dávno... lebo vtedy rozhodne taká masívna nebola. Veď tá by bola s kľudom schopná zhltnúť aj svoju majiteľku! Otrasiem sa. To je dosť na hovno smrť. Radšej si strážim vranu, lebo tá by pre takú obludku bola akurát dobrou svačinkou. A tiež aby mi neuletela a nešla kohosi provokovať.

Než sa zaklapnú dvere a McG spustí tým svojím strohým hlasom, ubehne ešte nejaká chvíľa kedy sa do triedy dosype zvyšná hŕstka nešťastníkov s rôznorodou voľbou živočíchov.

Hej, hej... fakt dobré ráno. Odbrblem v duchu v mierne ironickom tóne a podopriem si hlavu rukou. Nahlasovať chýbajúcich teda fakt nebudem. Na to sú tu iní aktívni nadšenci. Keď ku mne, ako poslednej - dolevituje pergamen, tak sa zapíšem, aj keď to je tiež boj, lebo strážiť pri tom pierko, čo by bolo inak ulovené, je trochu na nič.

Oficiálne sa začne hodina a prehlásenie o skúšaní ma nechá úplne chladnou. Nejak ma vôbec nerozrušuje, že ja viac menej ani nemám šajnu z čoho by to malo byť. Ležérne si opäť natiahnem rukavicu, ktorá mi smrdela od plesniaka a poškrabkám Umbru pod zobákom. Radšej keby začneme k veci, aby som Umbru mohla vypustiť von a nie sa tu budeme nadrapovať s nejakým zbytočným skúšaním. Nespokojne si pomyslím a jak sa mi na stole objaví krabička s ... loziacim hnusom! tak vrátim pozornosť späť. Prestanem sa opierať o stôl a narovnám sa na stoličke ako pravítko. Len ju hypnotizujem s výrazom chladnokrvného zabijaka.
Inštrukcie od profesorky prejdem bez nejakej reakcie, ale keď vysloví moje meno, zdvihnem pohľad k nej. No lebo na dejinách som od vás vôbec nedostala referát, že. Pomyslím si ironicky na jej slová, ako keby sme sa dnes stretli prvý krát. Ale prejdem to bez nejakej zlej poznámky a prikývnem. "Rozumiem, pani profesorka." Poviem slušne a spacifikujem vranu, ktorá sa pokúšala dostať do krabičky. Jedna účelná bombarda všetko vyrieši.

Tak sa začne premeňovanie hmyzu a spolužiaci pod tlakom časového intervalu usilovne bojujú. Chvíľu ich zvedavo pozorujem a sama sa do toho vôbec nehrniem, aj keď krabička mi na stole ostala, takže asi by bolo dobré si to vyskúšať... ale tak... fuj. Ale zas... kde inde to budem skúšať, keď nie tu? Snáď na kolaji? V spálni?! No to tak. Tak sa teda radšej spýtam profesorky. A keď nebude mať proti tomu nič, tak si vytiahnem prútik a neochotne otvorím krabičku. A tam sa objaví desať trkajúcich hnusov. V mojom vnútri sa otrasiem hnusom, ale navonok... chlad taký, že vedieť to zúžitkovať, zostane z toho desať zmrznutých bobkov. Deväť.
"Umra, fuj! Nežer mi učebné pomôcky!" Potichu zasyčím na vranu, pretože práve si dopriala dezert. Vysadím si ju na hlavu, aby som jej na miesto mandoliniek nepremenila zobák na dúhovo a začnem kúzliť. "Pilae irideo." (75%)
Tak na to, že to robím prvý krát... nestačím sa na konci diviť. Premenila som všetkých deväť hnusov na guličky.

Vlastne ma to celkom poteší. Nielenže už tu nemám pred sebou hnusné hmyzie bobky, ale moje kúzlenie bolo úspešné. To by mi tú známku mohla kľudne dať, no nie? Pomyslím si spokojne a počkám si na verdikt profesorky. Keď by sa pýtala prečo je ich len deväť... stačí sa pozrieť čo mi sedí na gebuli.

Potom príde druhá úloha. A ja som už celkom povzbudená predošlým úspechom, takže už ani nepremýšľam o tom, že by som sa na to vybodla. Hlavne... keď ma z toho chce potom skúšať...

Premena vecí na kufre... no okej, prečo nie. Predo mnou sa objaví váza a všímam si, že ďalšie dve rady vyfasujú vandel a vlastný stôl. Inštrukcie sú jasné. Ale každopádne, ja zas čakám na ostatných, lebo vlastne vôbec neviem ako to mám kúzliť, takže musím opäť odkukať. Ale nieže by to bola nuda. Lebo prečo by netrebalo vyťahovať vranu z vázy ako sliepku z polievky...

Po asi minútke som teda odhodlaná začať premeňovať vázu, opäť vezmem prútik do ruky, nadýchnem sa a namierim. "Loculus." (61%) Aj tu mám úspešnosť. Váza sa zmení do celkom uchádzajúceho kufra čiernej farby, ktorý má však niekoľko chybičiek. Na príklad, že mu chýba jedno koliesko a je trošku menší, než by možno mal byť. Ale zas keby je väčší, padne zo stola a urve čosi naviac. Z estetického hľadiska je viac matný, než som si predstavovala a vyzerá ako keby bol zospodu obitý. Ale to nie je až tak strašné. Určite nie tak strašné ako čo prišlo následne na to.
Keď sa kúsok odo mňa ozve rana jak sviňa, zľaknem sa tak, že nadskočím a zhodím kufor zo stola, žiaľ chudákovi Sebastianovi na hrb.
"Kibaszot! Mi a faszt...!"
Zároveň s tým sa ozve vydesené vranie zaškriekanie a ani neviem jak - vôbec som nad tým nepremýšľala - chňapnem po vrane, snáď inštinktívne, pretože nebyť toho, vydesene vzlietne niekam do riti a bola by schopná si v úľaku ublížiť.
Čo by bolo dosť v prdeli. Vydesená vrana s ostrými pazúrmi a zobákom... je možno ešte nebezpečnejšia než samotný výbuch. Umbra očividne stratila hlavu, lebo so sebou metie a škrieka ako keby jej šli po krku. Takže sa strhne menší boj, kde lietajú pierka a ... krv. "No tak... prestaň... kľud!" Snažím sa ju skľudniť aby sebou prestala metať, takže keď už možnosti dovolia, chňapnem po mäse, čo som pre ňu priniesla a narvem jej to do zobáka. To pomôže, takže to hneď zožerie. Aj keď ešte stále kráka a je našuchorená tak, že pripomína čiernu guľu... hrozba je zažehnaná. Opakujem metódu kŕmenia a znateľne si odfúknem.

Stav je taký, že všade sa váľajú pierka, dokonca sú nejaké aj v mojich vlasoch, ktoré sú parádne strapaté, na krku sa mi tiahne estetický krvavý drápanec a ruky mám v takom stave ako keby som si na ne namotala ostnatý drôt a z jednej strany ako keby som si ho chcela prevliecť skrz. Tam ma očividne chňapla zobákom. Biele rukavice sú krvavo batikované. Paráda.
Umbra stojí na stole, ešte trochu kráka, ale už nie tak jak pred chvíľkou. Žerie mäso a nebyť toho, asi by som jej naporcovala to jelito, to ten rámus spôsobilo. A ani mi netreba ho dlho hľadať. Narvaná poklica nad hriešnikom je jasný dôkaz.
Zabijem ho pohľadom. Pretože nejde vôbec o mňa... ja také drápance zvládnem s prehľadom... ale čo Umbra? Keď jej spôsobil traumu a už za mnou nepriletí... tak ho asi fakt zabijem.

Pohodím hlavou, aby mi nezavadzali vlasy a zdvihnem prútik zo zeme, kam mi uletel, stiahnem rukavice a s chladným kľudom namierim na najviac poškodenú ruku. Sú to len povrchové zranenia, to je brnkačka. "Sanare." Prenesiem tichším ale ráznym hlasom a po pár pokusoch si drápance jakž takž zacelím. Nepotrebujem tu krvácať ako zarezaná sviňa.

Ešteže tá vrana je zvedavá a pažravá, inak by už lietala niekde pri strope alebo dverách a snažila sa dostať von. Takto len už zas čumí, či jej niečo prischne, aj keď je oproti začiatku hodiny dosť v napätí.
Už aby bol koniec...

 
Maurice de Coligny - 15. července 2021 11:22
land7995.jpg



V zahradě u E215 a pak učebna E215






15. října, čtvrtek
Kayla, McGonagallová a další v učebně





Když Kayla rozvine hovor na téma mainstream jen se usměji. Pokývnu na její závěr, že uznávám, že když je něco mainstream není to automaticky špatně a jen to doplním.

"Ale taky to neznamená, že je to automaticky dobrá věc. Je jen populární a pokud se chce někdo vyhýbat takovým věcem i když mu to "ztíží" jeho život je to čistě jeho věc. Pokud to nenutí mě ať si každý dělá co chce. To je jak s vegetariány a nebo Amiši pokud mi to necpou, tak žij a nech žít. Ale tu se bavíme spíš o preferencích co se nám líbí, někdo má rád sladké jiný zase ostré."

Pak přejde hovor k Hagridovy a výletu do lesa. Na to se jen usměju a kývnu, její odvaha a rozhodnost na mě udělala dojem, úplně v mých očích stoupla.

"Tak paráda zajdeme za ním a domluvíme to. Myslím, že by do toho mohl jít."

Je na mě vidět jak jsem její reakcí potěšen i to že si její odvahy a přání považuji. Na větu o pirátovi se jen vesele uchechtnu a spiklenecky na ni mrknu.

"Je to tak!"

To už se ale loučíme a já mizím k učebně E215. Námořník na mých hodinkách už hlásí; "Kapitáne na palubu za chvíli vyplouváme." a tak rovnou zapluji do učebny a sednu si do druhé lavice vpravo, abych měl dobrý výhled na profesorku. Krkavec přešlapuje po lavici jako král a já se jen modlím, že svoji porci sprosťáren pro dnešek už vyčerpal.
Netrvá to dlouho a do učebny vejde McGonagallová její rázný krok a strohost mě opět fascinuje. Nikdy jsem se netajil, že je to moje oblíbená učitelka a tak se jen v duchu i nevědomky skutečně usměji, když jde kolem. Prostě to jakési viktoriánské vzezření, staropanenská móda doplněna o špičatý klobouk a přísné brýle mě fascinuje pokaždé stejně. Pak už kolem mé lavice levituje pergamen, kde se podepíšu a už jen poslouchám pokyny. Bude se zkoušet, to už není zase tak dobrá zpráva, ale nic co by mě extra štvalo mám tento předmět rád takže si rád ověřím co jsem se naučil. Dostaneme na stul brouky a máme je přeměnit na kuličky na hodinu jsem se připravoval a kouzlo trénoval, jaké překvapení bylo, že jsem u toho úplně vybouchl (9+15=24%). Zoufale koukám na zmršené kuličky s krovkami a nožičkami. Jen smutně ze sebe vysoukám.

"Co, co jak je to možné ... vždyť mi to na koleji šlo."

Jsem zdrcený, tak jednoduché kouzlo v mé oblíbené hodině na kterou jsem se navíc připravoval a já tak vybouchnu. Pak se ozve rána jako z děla. Někdo vybouchl ještě o mnoho více. Ohlédnu se po zvuku a vidím, že je to Domenico Conte. Chudák dnes nám holt štěstí nepřeje. Hubert se v reakci na výbuch nazlobeně rozkřikne

"C´est chiant!"

Vyděšeně ho chytnu za zobák a zašeptám mu.

"To sice je, ale prosím drž zobák ty ptáku hloupý."

Sleduji jestli si toho někdo všiml a doufám, že to v nastalém ruchu zaniklo. Pak se nám objeví na lavici krásná váza s antickým motivem zaměřím na druhé kouzlo. Nastavím si vázu a pak pečlivě pronesu “Loculus!” a máchnu hůlkou (42+15=57%) Váza se sice promění v kufr jak má být, ale ani tak nejsem spokojen se svým výkonem. Jako cože ubohý lehký nadprůměr v této hodině?
Sednu si zdrceně na židli a tiše řeknu nevědomky napodobeným hlasem i akcentem Huberta.

"C´est chiant!"

Tak rád bych zkusil všechno znovu protože takové selhání v oblíbeném předmětu jsem nečekal, ale když něco posrat tak na známky to je prostě moje štěstíčko. Tiše zkroušeně sedím a čekám na další pokyny, abych mohl podělat další kouzlo.



 
Kayla Harper-Burns - 14. července 2021 23:25
jenna39106.jpg

E215


všichni
15. říjen



Už ve tříde jsem si našla volné místo, shodou okolností přímo před Mauricem, a Myšáčka zaparkovala u lavice. Při prezenci jsem se jako ostatní zapsala. Moje celkem dobrá nálada brzy opadla, když se ukázalo, že se bude zkoušet. Zamračila jsem se na sklenici s deseti brouky. No tak to jsem zvědavá, odpusťte mi to prosím. A ještě je to na čas??

Zhluboka jsem se nadechla a začala kouzlit (63%). Na to, že jsem se nepřipravovala, se mi docela dařilo. Všechny mandelinky se proměnily. Jedna z nich sice nadále bezmocně komíhala nožičkama a druhá byla oválná s jasně patrnými obrysy krovek, ale zbytek se povedl. Sice se mi nepodařilo vytvořit žádnou duhovou, na druhou stranu jsem ale ani nepropadla a z cvičení jsem dostala hezké P.

Brouci opět zmizeli. Doufala jsem, že je po hodině dá zase do pořádku. Další úkol vypadal mnohem obtížněji. Z vázy kufr? Vždyť to ani není podobné! A tohle jsme neprosvičovali, fňukala jsem v duchu. Protestovat nahlas bych se neopovážila a raději se do toho pustila. Zaměřila jsem se na vázu a pokusila se vzpomenout si na správný pohyb hůlkou: "Loculus! (51%)" Výsledek měl správnou velikost, ale jeho víko se zdálo být ze stejného těžkého materiálu jako váza, dokonce na něm byl i stejný obrázek, ale i tak jsem to považovala spíše za úspěch. Takže jsem si gratulovala, že mám určitě jisté další P.

Vzápětí se ale ozvala příšarná rána odněkud za mými zády a já se hrozně lekla. "Co to sakra!" ujelo mi a otočila jsem se, abych našla pachatele. Pravděpodobně jím byl Domenico, podle toho jak se na něj všichni dívali, a také podle kouřícího hrnce a poklice nad jeho stolem. Zavrtěla jsem hlavou. Jak se mu to povedlo tak moc zkazit? Ale vypadal nezraněně. Ohlédla jsem se po Mauricovi, jestli jeho krkavec nepronese nějakou další perlu, a pak jsem se radši sehnula ke svému kocourovi. Vyděšeně se krčil v rohu přepravky a patrně si myslel, že nás někdo ostřeluje kanónem. Strčila jsem k němu ruku, abych ho pohladila, a tiše jsem se ho snažila uklidnit, dokud jsme nedostali další úkol.


 
Kayla Harper-Burns - 13. července 2021 00:47
jenna39106.jpg

Zahrada poblíž E215


Maurice
15. říjen



Měla jsem trochu dojem, že Maurice začínám nudit, ale v konverzaci jsem stejně pokračovala, abych se vyhnula trapnému tichu. "Jsem ráda, že uznáváš, že že je něco mainstream neznamená, že je to špatná věc. A že i toho salamandra by sis pořídil," zasmála jsem se, "nesnáším, když se někdo snaží populárním věcem vyhnout tak moc, že tím až sám sobě ztěžuje život." Pro mě ovšem i nadále byly kočky a hlavně maguáři top.

"Zeptat se Hagrida, to nezní špatně. Hele, mohla bych jít taky? Kdyby náhodou souhlasil. Docela mě mrzí, že jsem se tam nemohla podívat, i když bych tam nejspíš pod Snapeovým dohledem zkapala," neubránila jsem se své zvědavosti, "třeba by souhlasil, kdybysme mu vysvětlili, jak jsme strašně nešťastní z toho, že jsme se nemohli zúčastnit."

"Koupils to od piráta? Vidím, že pán je oravý gangster, heh. Tebe by nejspíš na ministerstvu nevzali," zasmála jsem se, ale vážně jsem to nebrala.

Sakra on si všimnul jak koukám na hodinky. "Ne, to já jen koukám, abysme nepřišli pozdě na hodinu... Hraju, no. Popřemýšlín o tom." To už ale odcházel. Znovu jsem mrkla na hodinky a rozhodla se, že je čas přesvědčit Myšáčka, aby zase vlezl do přepravky. Naštěstí se mi ho povedlo rozptýlit pamlskem a než se vzpamatoval, byl v bedně a já ho táhla na hodinu přeměňování.

 
lord Richard Cornigrum - 12. července 2021 14:07
zk6313353.jpg

Přeměňování v učebně E215


Čtvrtek 15. října


Sinestra, Christina, Domenico, profesorka



Po skončení magie v domácnosti se nikde nezdržuji a rovnou mířím ke zmijozelské koleji. Času nebylo zrovna nazbyt, přestávka trvala pouhých deset minut a já ještě potřeboval vyzvednout v pokoji Vertini. Tu naštěstí nemusím hledat nijak dlouho, protože spí již tradičně stočená uprostřed mé postele. Z nějakého důvodu měla tohle místo opravdu ráda a já nikdy neměl to srdce jí odtud vyhazovat. Proč také. Vertini byla zaprvé ještě mládě, tudíž zabírala minimum prostoru a zadruhé jsem byl rád, když jsem jí měl na očích. Po koleji se totiž pohybovala velká spousta koček, kterým by mohla taková malá tkanička připadat v lepším případě jako hodně atraktivní hračka, v tom horším jako chutná svačinka. A zrovna takovýmhle způsobem bych o mazlíčka přijít nechtěl.
"Dobré ráno," pozdravím hádě a opatrně jej vezmu do dlaní. "Troufáš si na dobrodružství mimo kolej?" zeptám se, i když vím, že mi odpovědět pochopitelně nemůže. I tak ale zareaguje alespoň otevřením očí a slabým zasyčením. "Předpokládám, že to bylo ano." Pousměju se a opatrně si jí položím za krk, abych měl volné ruce, ve kterých ponesu učebnici a psací potřeby.
Pohledem zběžně zkontroluji, jestli jsem na nic nezapomněl a poté kolej opustím. Cestou do třídy přemýšlím, jak svého hada přepravila Sinestra. Pokud se nepletu, Aysha už byla zatraceně veliká a určitě i pěkně těžká. Možná dokonce těžší než její majitelka, která mohla mít s bídou padesát kilo i s postelí. Vážně by mě zajímalo, jak jí hodlá na hodinu dopravit. Kromě pomoci od některého ze spolužáků mě napadají jen levitační kouzla. A nebo zmenšující, i když dost pochybuji o tom, že by Sinestra tu svojí milovanou hadici chtěla zmenšovat a cpát někam do krabičky.
Odpověď na svou otázku dostávám po příchodu do třídy, kde mě ihned zaujme dvojice nesoucí Ayshu. Sinestra je jasná, přeci jen je to její had, ale že jí s ní bude pomáhat zrovna Christina? Taková odpůrkyně všech zvířat? A co tu vlastně dělá? Neměla být takhle náhodou na ošetřovně?
"Nebojíš se, že si tě dá ve spánku k večeři? Už je to vážně slušnej kousek." Podívám se na Sinestru, kývajíc přitom hlavou k bílé krajtě. V porovnání s ní vypadá Vertini za mým krkem spíš jako parodie na hada. O takovéhle velikosti si může nechat jen zdát, ale popravdě mi to ani trochu nevadí. U hadů mě spíš než velikost zajímalo pestré zbarvení, což mé hádě splňovalo na jedničku.
"Jak se cítíš?" Otočím se znenadání na Christinu a aniž bych nad tím přemýšlel, usadím se do volné lavice vedle ní. Nevím, co přesně se jí včera v lese přihodilo, ale pakliže už byla zpátky, tak to nejspíš nebylo nic vážného. Dokonce se přišla účastnit hodiny, při které bude plná třída všemožných potvor, které ona tak bytostně nesnáší. Což znamená, že už jí musí být opravdu dobře, pokud si na něco takového troufá.
"Co máš vlastně za zvíře?" Na odpověď nečekám. Drze nakouknu do krabičky, kterou svírá, abych zjistil, že uvnitř ní je… Cože? Šnek? "Hagrid ti dal jako mazlíčka šneka?" Koutky úst mi pobaveně vylétnou nahoru. Čekal bych nějakého křečka nebo morče, ale že vyfasuje zrovna tohle? Úplně živě si umím představit, jak se musela tvářit, když si tu věc od Hagrida brala.
"A tak pořád lepší než pavouk, ne?" Zazubím se. Tohle mě vážně dostalo a ze všeho nejraději bych se smál nahlas, jenže do třídy právě vchází profesorka a tak se raději ztiším. Zrovna ona byla jednou z těch, před kterými se nevyplácelo dělat rámus. Nerad bych na naší kolej zbytečně upozorňoval a už vůbec bych nechtěl, aby nás to stálo body.
Už naprosto uklidněný a koncentrovaný přesunu svou pozornost k McGonagallové a jejímu výkladu. Jako první po nás chce vyčarovat kuličky z mandelinek, což je vlastně jen opakování látky ze začátku roku. Vzpomínám si na to. Ještě aby ne. Má úplně první kulička měla tenkrát snad dvacet nožiček, ale s každým dalším pokusem byly kuličky dokonalejší a barevnější. Už z toho důvodu jsem zvědavý, jak se mi bude dařit teď. "Pilae Irideo." (32%) Mířím hůlkou na jednoho brouka za druhým. K mému překvapení se promění na kuličky úplně všichni, ale valné většině z nich zůstanou hmyzí rysy. Jedna kulička má krovky, další tykadla, třetí kuličce zůstali broučí nohy a právě se pokouší vzít roha.
"Hej, zadrž!" Snažím se kuličku na nožičkách zastavit, jenže marně. Spadne ze stolu a odcupitá bůhví kam. Jakto, že se při pádu nerozbila? "Accio!" Švihnu hůlkou ve snaze tu zmutovanou věc k sobě přivolat, jenže se kouzlu vyhne a jako bonus se schová za batohem Eriky, která sedí úplně vepředu.
"U Merlina," zakleju, protože teď už opravdu nemá cenu kuličku nahánět. Profesorka je stejnak nechává mávnutím hůlky všechny zmizet a rovnou zadává další úkol. I ten si překvapivě pamatuji. Na začátku roku se mi jakýmsi záhadným způsobem povedlo vyčarovat kufr ne z obrazu, ale do obrazu. Inu, co si budeme povídat, byl to pěkný trapas, na druhou stranu tam ten kufr vážně byl. Sice uprostřed plátna, ale to už je detail.
"Loculus." (50%) S hůlkou lehce namířenou na hrnec vyslovím kouzlo, které se povede. Dobře, není to úplně dokonalé. Kufr má po stranách malá modrá ouška, která jsou pozůstatkem původního předmětu, ze kterého byl vyčarován, ale když opomenu tuhle drobnost, tak je výsledek poměrně obstojný. Oproti tomu, co bylo na začátku roku, určitě. Velikost kufru je tak akorát a i barva je až na pár tmavších míst jednotná. Sem tam je sice vidět nějaký ten škrábanec, ale čert to vem. Ten kufr nabízet k prodeji nikde nebudu, takže si může dovolit menší nedokonalosti.
A pak to přijde. Ohlušující rána ze zadní části třídy, která mě přinutí se otočit. Jako první spatřím poklici zabodnutou ve stropě. To druhé, co vidím je syčící hrnec. A to třetí? Domenico, který je za tuhle pohromu zodpovědný.
“Co to má u všech čertů znamenat?!” Vyjedu na něj ostře. Těch fiasek, co za tak krátkou dobu stihl způsobit, je už příliš a mně začínala docházet trpělivost. Jestli bude tohle naší kolej stát nějaké body, tak ať si mě nepřeje!
 
Domenico Conte - 11. července 2021 17:08
9508.jpg

36B > E215


Ruby, Daniel, Profesorka + všichni ostatní

Čtvrtek 15. října



Na rtech mi hraje sotva znatelný úsměv, když tak poslouchám, jak se mě Ruby snaží všemožně přesvědčit, abych se na naše dnešní plány vykašlal. Já se ale odradit nenechám a jestli si kvůli tomu musím udělat jeden výlet navíc za profesorkou Rosalie, tak si ho udělám velmi rád. Pokud sama vyloženě neřekne, že mě tam nechce - což neudělá, protože jí to hrdost nedovolí; tak nás čeká velmi zajímavý večer. A já se ho nemůžu dočkat.
Uklidím si oční kapky zpět do batohu a taktně přitom přehlížím rozpaky, do kterých jsem ji očividně a naprosto neplánovaně dostal. Až mě trochu překvapuje, že ani po tom měsíci a půl, co jsme spolu strávili v podstatě nepřetržitě, si na mě ještě zcela nezvykla. Kdykoli se přiblížím, zadržuje dech. Vzhlíží na mě s očekáváním ve tváři a pak si frustrovaně prohrábne vlasy, když se ona očekávání nenaplní. Je to svým způsobem roztomilé. Je to osvěžující. A s postupem času se i ta její chladná maska, kterou se před ostatními brání, pomalu vytrácí. Už není tak dobrá herečka jako byla na začátku. Je pro mě teď mnohem snazší uhodnout, na co myslí a co v danou chvíli cítí. Začínám v ní číst jako v otevřené knize a nemám v úmyslu její náhlou zranitelnost zaplašit tím, že bych na to nahlas upozorňoval. Ne. Moc rád ji v tom budu mlčky podporovat a pak z toho těžit. Co přesně, to se ještě uvidí.
Samozřejmě se mi velice uleví, jakmile se mi od ní dostane ujištění, že ta zranitelná stránka její osobnosti zůstane jen mezi námi a svými projevy nepoctí nikoho dalšího. Konkrétně Richarda, s nímž ji brzy čekají úmorné chvíle učení. Jen při té představě se mi ježí vlasy. Jsem ale o poznání klidnější, když vím, že si Ruby dá pozor a bude na mě brát ohledy. Přirozeně jsem i já musel slíbit to samé. Donutila mě k tomu tím svým naprosto okouzlujícím způsobem, z kterého mě vždycky trnou zuby. “Budu na to myslet.” Richarda vidím jako mnohem větší hrozbu než Angie, ale rád jí slíbím cokoli, pokud to bude znamenat, že dnešní výstup už se nebude opakovat.
Jakmile je řečeno vše, co bylo potřeba, opouštíme prázdnou učebnu ruku v ruce. Ruby se ke mně zcela přirozeně přidruží a najednou jako by vůbec žádná hádka neproběhla. Naše kroky vedou na kolej pro mazlíčky. Doprovodím ji k Mrzimoru a než se vrátí se svým vypůjčeným krtkem, odchytím u kuchyně Coby. Rolnička na jeho krku je slyšet na metry daleko. Kde jinde by se taky toulal než tam, kde je jídlo. Pochybuji, že by mu skřítci dali byť i nějaké zbytky, ale on ani za ty roky neztratil naději.
“Možná bys asi fakt měla vzít Cobyho a já ti radši vezmu toho... krtka.” přijdu s návrhem při pohledu na poměrně vyděšeného tvorečka, co se mé přítelkyni mrská v náručí. Kocour z ní také nebude nadšený, ale minimálně jí nijak neublíží. Ani ona jemu.

Když konečně dorážíme do třídy, jsem pokousaný i na místech, kam se ten krtek ani nemohl dostat a s velkou radostí ho Ruby položím na lavici. Už teď se děsím, až ho po hodně potáhnu zpátky k ní na kolej. A to mám zvířata celkem rád, ale tohohle bych vrazil do nějaké krabice a přelepil rudou páskou. “Tak pojď.” promluvím na svého kocoura, když si ho přebírám. Coby se mi stočí na klíně pod lavicí hned, jak se usadím a přítomnost ostatních zvířat úplně ignoruje. V duchu děkuji babičce, že mi vybrala tak dokonalého mazlíčka. Při pohledu na tu pestrou škálu kolem, jsem opravdu nemohl dopadnout lépe. Svaté kočky, fakt že jo.
Pár momentů po našem příchodu se zabouchnou dveře a profesorka zahájí hodinu. Nejsem si vědom toho, že by někdo chyběl, tudíž mlčím a jen se v tichosti zapíšu na pergamen, když ke mně dopluje vzduchem. Nijak mě netěší, že hned přijde se zkoušením. Tenhle předmět mi nikdy nešel a nemá to ani tolik společného se známkami. Upřímně přijde mi dost nehumánní měnit svého mazlíčka - svou část rodiny, zvíře, o které se starám jako o vlastní dítě; v nějaký předmět. Nebo jakéhokoliv jiného živého tvora. I třeba brouky, přestože nejsem jejich fanda.
Se stoickým výrazem vytáhnu hůlku a upřu pohled na sklenici s mandelinkami. Nechce se mi do toho. Snažím se to na sobě nedat znát, ale opravdu se mi do toho nechce.
“Pilae Irideo!” (14% - 15% = -1%) Ne jen, že se ani jeden z brouků nepromění na kuličku, ale ještě se mi jednu z mandelinek podaří odstřelit Danielovi za krk. Ve své podstatě je to celkem úspěch, když si vezmu, že sedí přede mnou a ještě šikmo přes uličku. Promnu si tvář, abych zakryl smích. Naštěstí je teprve začátek roku, určitě ještě budu mít šanci si pár špatných známek nějakým způsobem napravit. Mezitím se snažím nenavazovat oční kontakt s profesorkou a Danielovi pošlu omluvný úsměv. “Sorry.” První úkol pro mě skončil katastrofou. Ani se neobtěžuji si od Dana brouka brát zpět. Profesorka mávne hůlkou a mandelinky zmizí. Místo toho se přede mnou objeví hrnec s poklicí. Skvěle. Proč střílet po třídě brouky, když to může být magická forma granátu. Vrhnu trochu zoufalý pohled po Ruby. Je hned po ruce a pravděpodobně by se měla krýt, ale vzhledem k jejím předešlým úspěchům se i já obávám nějakých střepů v obličeji z vázy, co jí sedí na desce stolu.
“Loculus!” (9% - 15% = -6%) V mžiku se třídou roznese ohlušující rána. Poklice se jako raketa vznese ke stropu a zajede do pevného kamene jako nůž do másla, přičemž tam zůstane trčet jako připomínka mého selhání. Z hrnce, co prozatím zcela neporušený ležel přede mnou, zlověstně syčí pára. Nikdo nebyl zraněn, maximálně vyděšen. Asi bych se nahlas rozesmál, pokud by mi pohled nepadl na profesorku. “Pardon. Asi jsem… úplně nedotáhl pohyb hůlkou.”

 
Barbara Snow - 10. července 2021 20:27
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg

Hodina přeměňování


15. října


Učebna 8C -> Učebna E251
profesorka McGonagallová

Hned, jak začala přestávka, jsem si sbalila své věci a vypadla jsem ven z třídy. Musela jsem z toho zápachu prostě pryč, nemělo cenu se tam nijak zdržovat. Cestou na další hodinu jsem se zastavila na jedné z vedlejších chodeb, kde na mě už čekala Claire spolu s naší kočkou. Ta neměla dnes příliš nadšený výraz (ale možná to bylo tím, že ji má sestra zrovna drží), ale co se dá dělat. Nějak tuhle hodinu bude muset přežít, takže musím zajistit, aby zůstala v klidu. Což by mohl být trochu problém - Sísa měla vždycky svou hlavu. Svou šedivou, přechytračelou hlavu. Ostatní zvířata ji sice příliš nezajímala, ale udržet ji na jednom místě bude vyžadovat notnou dávku trpělivosti a pochoutek. Převzala jsem tedy to naše rozmazlené zvíře a zamířila jsem rovnou do učebny pro Přeměňování.

Stihla jsem to tam jen krátce před začátkem, takže jsem si jen našla své místo a na lavici vedle sebe jsem usadila kočku. Samozřejmě jsem jí okamžitě nabídla ňamku, po které se okamžitě začala natahovat. Pravidelné stříhání konečků drápků je i kvůli tomuhle nutnost. Moc pozornosti jsem jí však věnovat nemohla, protože to už vcházela profesorka McGonagallová. Jsem zvědavá, v co ten náš zvěřinec budeme přeměňovat dneska. Nejdřív ale přišlo nepříjemné překvapení - zkoušení.

No, to je bezva, povzdechla jsem si a podívala jsem se na svou kočku. Ta mi pohled opětovala, skoro jako by mi rozuměla. S povzdechem jsem se otočila k mandelinkám před sebou. Vzala jsem si do ruky hůlku a jala jsem se kouzlení.

"Pilae Irideo," (14%) vyšlo z mých úst tiše při každém broukovi. Dneska ale asi na první pokusy nemám dobrý den, protože se na kuličku neproměnil skoro žádný. Sisina jen tiše seděla a sledovala pomalu hýbající se brouky. Skoro to vypadalo, jako by je chtěla ulovit. A to by možná byl lepší výsledek tohohle testu. Znovu jsem si povzdechla a snažila se nedat najevo své zklamání. Jestli to bude takhle pokračovat dál, tak se mi ani nechce chodit na ten test z Dějin, i když na něj se asi cítím o něco lépe. Možná. Doufám. Jakmile si profesorka McGonagallová zkontrolovala můj výsledek (nejspíše s dost přísným pohledem). Tu nejlepší jsem chtěla nabídnout kočce na hraní, ale to už všechny kuličky i mandelinky zase zmizely. No, tak asi nic teda.

S trochu otráveným výrazem jsem si vyslechla náš další úkol. Všem vedle mě se objevily na stole nějaké věci... mně se neobjevilo nic. Když jsem se ohlédla za sebe, zjistila jsem, že je to tak pro celou řadu za mnou. Nervózně jsem polkla a čekala jsem, co z profesorky vypadne.

Stůl? Celý tenhle stůl? To snad nemyslí vážně? Málem jsem jí věnovala pohled, který tak trochu říkal: "Opravdu si myslíte, že je to dobrý nápad, když jste viděla, co jsem udělala, respektive neudělala s těmi mandelinkami?" Nechtěla jsem věřit svým uším, ale bylo to opravdu tak. No to snad ne. To budou dva přeměňovací trapasy za sebou. Na to se fakt těším. Začala jsem vnitřně trochu panikařit. Z celého stolu udělat kufr. Ach jo. Zhluboka jsem se nadechla a pak vydechla, abych se aspoň trochu uklidnila. Pak jsem se pustila do kouzla.

"Loculus," (89%) vyslovila jsem opatrně, hlas se mi i trochu třásl. Ruku jsem však měla překvapivě pevnou. Stůl se začal zmenšovat a měnit tvar, což opět zaujalo mou kočku, která na celý akt zvědavě koukala z mé lavice. Výsledek kouzla překvapil hlavně mě samotnou, protože z toho byl vcelku pěkný kufr. Nebyl ani příliš velký, ani příliš malý. Měl teda trochu otlučený jeden z rohů, trochu prohnutý držák a pár malých škrábanců, ale jinak jsem si nevšimla jiných nedostatků. Vidět tohle mě docela uklidnilo.

No, tak aspoň něco teda. Nejsem úplně ztracenej případ.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.96914410591125 sekund

na začátek stránky