| |||
Nitrozpyt v G82, přesun středa 14. října, Seb, Saga, přítomní na hodině Neměla jsem nejmenší tušení, co přesně Seb vlastně viděl a radši jsem to ani vědět nechtěla. Zjevně se mu to vůbec nelíbilo. Nepochybně to bylo něco hodně trapného. Bože, doufám, že to nebude nikde vykládat. Radši jsem jen celá rudá zírala na své ruce, zatímco on vyšiloval. To nebylo úmyslně, prostě jsem si nemohla pomoct a... stalo se to. Naštěstí hodina konečně skončila a mě si k sobě přivolala Saga, takže jsem si spěšně naházela své věci do tašky a utekla od rozparáděného Sebastiana ke katedře. Napůl jsem čekala, že Saga mě seřve za to, co Seb viděl v mé hlavě, takže mě úplně zmátlo, s čím přišla doopravdy. S lehce otevřenou pusu jsem si ji vyslechla a byla jsem z toho tak zaražená, že jsem ani neprotestovala. Vůbec jsem nevěděla, co si o tom myslet. Zrovna teď mi ale přišlo všechno lepší, než jít na další hodinu, kde bude Sebastian, Nicolas a další lidi, se kterýma jsem zrovna teď vůbec nechtěla mluvit. Rozloučila jsem se tedy se Sagou, ale místo toho, abych zamířila ven a do skleníků za spolužáky, mě nohy pomalu nesly hlouběji do hradu. |
doba vygenerování stránky: 0.63384890556335 sekund