Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Rosalie Anne Primrose - 05. dubna 2019 19:56
2j0mi6t1585.jpg

Bylinkářství

Před skleníky > Skleník č. 4

14. října, Středa


Studenti



Už od rána jsem měla dobrou náladu. Sledovat, jak se příroda probouzí, vždy patřilo mezi mé oblíbené kratochvíle. Obzvláště dnes, když se mlžný opar zvedl téměř okamžitě a já mohla zpoza okna obdivovat kapky rosy třpytící se ve vycházejícím slunci. Vzduch byl osvěžující s čistým, podzimním vánkem. Škola ještě spala. Mírumilovné ticho časného jitra přímo svádělo k tomu, abych zapomněla na chaos, kterému se jako každý den poddá celá škola. Dny plynuly jako voda. Přišlo mi to jako včera, když do hlavní síně poprvé nahrnuli noví studenti dychtící poznat nemyslitelné.
Listy od Violet chodily pravidelně. Zdálo se, že si se Sannym užívají své cesty a jejich vztah jen vzkvétá. Tolik jí to přeji. Jim oběma. Jejich štěstí a přívaly práce mne společně donutili odpoutat se od incidentu, při kterém se Helen tak nehezky zranila. Její ruce se zcela uzdravily a s nimi i mé svědomí. Ačkoli jsem od té doby byla pozornější ke každému byť jen trochu zbrklému gestu svých studentů. Snažila jsem se vynaložit veškerou snahu, aby už nikdo nepřišel k úhoně, a samým vyčerpáním jsem nejednu noc strávila hlavou v hlíně ve spánku podobnému bezvědomí. Matka by se zhrozila.
Dnešní den byl světlou výjimkou. Po poetické ranní chvilce klidu mě zaměstnávaly nejmladší ročníky. Práce s nimi byla naplňující. Možná to je tou neskrývanou fascinací, zvědavostí. Nebo možná jen tím, že ještě nemají tak vzpurného ducha, ale všechny hodiny proběhly bez sebemenšího problému.

Právě jsem skončila poslední přípravy na hodinu s páťáky a vyšla k záhonům, když se první z nich začali trousit.
“Dobré poledne.” do šatů, které mi sloužily i jako zástěra jsem si utřela ruce a následně je zastrčila do ohybu. “Je skvělé, že přestalo pršet, že ano? V klidu se vydýchejte, počkáme na zbytek. Mezi hodinami jsou přestávky krátké, hrad je velký. Když někdy přijdete o pár minut později, hlavu vám za to rozhodně neutrhnu.” Že jsem se sama ve svých studentských letech párkrát zatoulala, už nezmiňuji. Myslím na jiné věci. Vždy jsem si přišla trochu jako šmudla oproti nádherně upraveným studentkám, ale nikdy jsem se nenechala zvyklat. Caylusi, zapomněla jsem vám pogratulovat k chycení zlatonky. Byla na vás radost pohledět.” Na koho já bych tu mohla udělat dojem? Květináče s mandragorou určitě neoslním, když si vezmu pár perlových náušnic. Nikdy mne typicky holčičí věci neoslovily. Ráda se dívám, z dálky obdivuji, ale raději ponořím ruce ho hlíny než do laku na nehty.
S těmito myšlenkami a vlídným úsměvem počkám, než se kolem mne utvoří hlouček o přesném počtu pátého ročníku. Nejsem si vědoma toho, že by někdo měl chybět, nikdo se mi neomlouval. “Pokud jsme všichni, přesuneme se do skleníku číslo čtyři, prosím.” řeknu dost nahlas, aby mě přes živé šumění konverzace slyšeli všichni, a pak se i se studenty vydám do skleníku. Je v něm o poznání tepleji než venku, ale to může být způsobené i tím, že tu nefouká vítr. Na stole jsou jako vždy připravené všechny pomůcky, které by žáci mohli potřebovat. Přes erární zástěry, hmoždíře, nožíky, nůžky, rukavice, brýle, až po všemožné lahvičky.
Postavím se do čela velkého, bytelného stolu a počkám, až všichni zaujmou svá místa. Nechávám na nich, kam se postaví. Během hodiny stůl obcházím, tedy má pozornost se rovnoměrně rozdělí na všechny přítomné.
“Tak. Znovu dobré odpoledne. Na začátek bych ráda poprosila někoho z vás, aby mi jen krátkým shrnutím nastínil naši minulou hodinu. Pracovali jsme s Ipaashou. Ruby, ujmete se toho, prosím?”
 
Sinestra Ewing - 05. dubna 2019 19:31
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

G82 - před skleníky

Thomas

14. října, středa



Jen pozvednu obočí a nakloním hlavu na stranu, když se rozpovídá o tom, jak si mě bude představovat příště. ,,S tím, jaké oblečení jsi mi dal teď bych řekla, že víc vyzývavější už vymyslet nejde." Okomentuji, i když vím, že určitě by dokázal vymyslet ještě něco odvážnějšího. To ale úplně vidět nechci. Je fakt zvláštní se totiž vidět v představách někoho jiného. Určitě si mě představuje i mimo tuto hodinu, chlípník.
Trochu jsem sebou vzápětí ucukla, když něčím hodil po své sestře. Mohl mířit víc na hlavu, ale to už nahlas neřeknu.

Mezitím, co jsem se rozhlížela po třídě a hledala cíl své představy, jsem si všimla, že Kayla zase začínala vypadat nějak hystericky a Seb vedle ní měl neskutečně ztrápený výraz. Pro sebe se pobaveně uchechtnu a otočím zpátky k Thomasovi, na kterého přišla řada v hádání. Jen ji potrap, za ten dýňový džus je to pořád málo.

S pozvednutým obočím a pobaveným výrazem sleduji jeho snažení. ,,Tak se snaž." Jednoduše utnu jeho výmluvy.
,,Výsledek si vědět nezasloužíš," škodolibě se zazubím. ,,Ale byl to Mrzimor." Dám mu jedinou nápovědu, která by mu mohla pomoct. Klidně může zkusit obejít všechny kluky v Mrzimoru a hledat toho se zelenýma očima.
Profesorka mezitím zadá další úkol. Hádání spolužáků byla zábava. Ale představa, že se mi někdo dostane do hlavy a uvidí něco, co patří jen mně? To se mi nelíbilo ani trochu. Takže už kvůli tomu jsem se rozhodla začít jako první a jeho pokus oddálit na co možná nejpozději.
Zhluboka se nadechnu a s naprostým soustředěním, kdy Thomasovi skoro propaluji do čela díru se mu snažím dostat do hlavy. Postavil si velkou, bytelnou zeď. Pevnou. Vážně pevnou. Nejdřív jen kroužím podél ní a pak se pokusím dostat skrz. (94 já, 95 Tom) Jeho zeď se otřese v základech a na několika místech popraská tak, až to vypadá, že se celá zbortí. Nicméně zůstala nakonec stát. Pravděpodobně by na ni stačilo jen fouknout a celá se sesype v základech.
Ale tenhle nálet Thomas ustál. ,,Hmm," zabručím trochu otráveně, když se můj pokus setkal s neúspěchem.
Bohužel hodina o nic dřív nekončí, takže řada skutečně přijde i na něho. Nutno dodat, že nitroobranu jsem ve svém volnu skutečně netrénovala, vlastně jsem si na ni ani nevzpomněla, takže podle toho taky má obrana vypadá. (62 já, Tom 94)
... jsi uvnitř na první pohled velmi luxusního stavení. Stojíš na měkkém, huňatém koberci, pravděpodobně uprostřed obýváku. Kousek od tebe je velký, kožený gauč na kterém leží schoulená ženská postava. Žena má dlouhé, tmavě hnědé vlasy a obličej v dlaních, takže ji není vidět do tváře. Obývákem se ozývají tlumené vzlyky, které doprovází akorát praskající dřevo v krbu. Pak se za tebou ozve další zvuk, který vypovídal o tom, že pravděpodobně někdo zrovna nedbale položil nějakou těžkou skleničku s pitím na stůl.

,,Tahle hodina je fakt blbost." Přeruším jeho útok hlasitým komentářem. Podrážděně si založím ruce na prsa a mračím se na všechny strany. Je nadmíru jasné, že má ochota pokračovat v hodině tímto skončila. Je vůbec legální vyučovat předmět, kde narušujete studentům, ve většině i těm nezletilým soukromí? Dědečkovi by se tohle určitě nelíbilo.. Co když viděl něco z dračí stanice? Na Thomase už se ani nepodívám a hned, jakmile Saga oznámí konec hodiny, se zvednu a beze slova z učebny odejdu.
Rameny si prodírám cestu chodbou plnou ostatních studentů, kterým také právě skončila hodina a mířím do přízemí. Nástěnku si ani nestihnu přečíst, jelikož jen tak tak stíhám dojít na další hodinu. Deset minut přestávky je vážně málo na to, aby člověk v tomhle komplexu došel kam potřebuje.
V hlavní síni se v rychlosti něčeho napiju a pak se vydám ke skleníkům.
 
Saga Lindqvist-Weaver - 05. dubna 2019 12:38
saga2670.jpg

Konec hodiny nitrozpytu, G82

14.10


Kayla + ostatní studenti

Kayla se naštěstí rychle vrátí z úmyváren, takže se může vrhnout zpět na látku. Po zbytek hodiny na ní a Sebastiana dohlížím trochu víc, než by bylo nutné, protože zbytek hodiny se obejde bez incidentu. Pět minut před koncem hodiny se objeví domácí skřítek, který mi předá vzkaz. S díky ho propustím, než si vzkaz přečtu a zdám se být spokojená s jeho obsahem.

Posledních pár minut uteče jako voda. "Dobrá, to by pro dnešek stačilo," řeknu. "Do příště si prosím trénujte obranu mysli," řeknu. Na psané úkoly mě nikdy moc neužili, jenom když jsem viděla, že je třída zbytečně rozjívená a nikdo nedává pozor. Pak už nějaký ten pergamen dostali, ačkoliv jsem takhle trestala i sebe, protože jsem to po nich musela číst a opravovat.

Nechám studenty, aby se postupně trousili ven ze třídy, pod Sušenčiným bedlivým dohledem ze zadních lavic. "Slečno Harper-Burnsová," mávnu rukou, aby ke mně Kayla přišla. Sice jsem jí to řekla už při hodině, ale teenageři udrží pozornost stejně dlouho jako zlatá rybička.
 
Nataniel P. Nielmond - 05. dubna 2019 08:22
tymlyl47652776.jpg

Nitrozpit G 82



Středa 14.října






Patrick


Náhoda, s tím co sem viděl nebylo moc možností kdo by to mohl být...

řekl sem klidně a připravil se na jeho tah, očividně ale také nebylo v jeho zájmu hrabat se v cizí hlavě a tak zakončil svůj pokus vtipem o královně.....

No jasně, nedá mi spát, a vůbec, je to to pořád kus....historie...

dodám lehce uštěpačně na to konto a jaksi pochopím že dneska už to vážné opravdu nebude, když započne druhá fáže, začnu myslet na zeď, snažím se si představit prostě zeď, v jednoduchosti je síla, pečlivě seskládané kameny jez do sebe pasují a pojí je malta a šikovnost zedníka jež je do sebe skládal jako kusy kamenné skládačky...(44 +10 = 54).

V hlavě sem svou představu a po tom co Patrick ohlásil že vidí zeď sem jen pozvedl obočí, pocitově sem měl pocit že viděl tak ten plůtek kolem záhonků a mohl něco zahlédnout ale neřešil sem to.....

Když mě ujistil že mohu, pokus sem se soustředit na to co vidím, a místo jeho myšlenek sem si vybavil písničku Another Brick in the Wall... (64+ 10= 74) takže sem stejně jako můj soused zahlédl jen zeď ......

Taky vidím zeď, jo máš pravdu hrabat se někomu v hlavě jen tak je vcelku otrava...

Ohlásím mu a otočím se abych se vůbec podíval kde kdo a s kým sedí...
 
Patrick Gregory Anderson - 04. dubna 2019 20:39
untitl1171445402.jpg
Nitrozpit G82


Středa, 14.10.


Nataniel

Hodina pokračovala dál. Nataniel správně odhadl, že jsem myslel na Richarda. Nadšeně zazářím úsměvem.
"Týýýjo, trefil jsi to naprosto přesně."
Přitakám zvesela.
"Narozdíl ode mě jsi v tomhle vážně dobrej, já u tebe v hlavě nic neviděl..teda jo, vím, že jsi myslel na holku, ale to je tak všechno."
Přiznám s lehkomyslným pokrčením ramen.
"Takže...pokud bych měl hádat..."
Začnu napínavě.
"..tak jsi myslel na Anglickou Královnu!"
Vyhrknu vítězoslavně. Pak to máme zkusit znovu, ale tentokrát se objekt, kterému se budeme šťárat v hlavě, má bránit. To bude sranda. ( Já 54-3=51, Nat 54+10=64)
"Oukej...vidím zeď. To znamená, že to děláš dobře."
Zakřením se na Nata.
"Asi bych měl zkusit druhej pokus, ale tohle hrabání v hlavě....kdyby jsi byl alespoň roztomilá holka."
Zasměju se.
"Oukej. Tvůj tah Natanieli...teda počkej.."
Zhluboka se nadechnu.
"Mysli na zeď. Velká, solidní, pevná zeď. Ne zeď, hradba!"
Zazubím se na svého spolusedícího
"Oukej, můžeš."
 
Erika Claythorne - 03. dubna 2019 22:30
erand8255.jpg

Nitrozpyt G82
Charlie

Středa 14. 10.



Když přijde profesorka s novým úkolem, jen si povzdechnu. “Výborně. Proč že tenhle předmět vůbec máme? Copak je normální někomu lízt do hlavy?“ zamumlám skoro neslyšně. A odevzdaně se podívám na Charlie. Ještě že chce začít. I když… nevím, co je horší. Hrabat se někomu v hlavě, nechat si hrabat v hlavě…? “Tak jo, ať to máme rychle za sebou…“ přikývnu. Zavřu na chvíli oči a představím si zeď porostlou rudými popínavými růžemi. Soustředím se opravdu hodně, i když ve vlastní úspěch moc nedoufám. Ale zdá se, že Charlie neuspěla.

“Nic? Škoda… tak znova,“ řeknu jí povzbudivě a znova se soustředím na svoji zeď. A zdá se, že i teď jsem byla úspěšnější. “Nic si z toho nedělej, tohle mi taky moc nejde,“ mávnu rukou. “Dobře, takže teď já,“ přitakám a nervózně se na Charlie zadívám. Mám u toho dost soustředěný a lehce zamračený výraz a… ne, jen zeď. (Já 20 – 4 = 16 %, Charlie 26 – 5 = 21%) “Zeď, tak vidíš, taky mi to nejde,“ usměju se. “Můžu to taky zkusit znova?“ počkám, až mi to dovolí a zase se s tím mračivě-soustředěným výrazem zadívám Charlie na hlavu, jako bych měla rentgenové vidění a snažila se jí propálit pohledem skrz lebku až do mozku! (Já 84 – 4 = 90 %, Charlie 81 – 5 = 76 %)

Trochu zamžourám, než se mi levandulově fialkový obraz zaostří. Vidím dva tmavovlasé chlapce v našem obýváku laděném právě do oné fialové. Na první pohled jsou o pár let starší než já. Jsem pěkně naštvaná. Ty dva pitomce – mé geniální starší bratříčky – nenapadlo nic jiného, než mi zamotat do vlasů žvýkačku! A ne jednu! Já jim dám, holomkům! Co s tím asi teď mám dělat? Vymotat to nejde a jediné řešení je vlasy ostříhat. Pěkně se vztekám a po jednom z nich dokonce hodím botu. Ladně se jí uhne a letící bota téměř zasáhne obraz krajinky visící na zdi. Otočím se za bratrem, nadechnu se, že mu ještě něco moc pěkného povím, ale v tom si všimnu svého odrazu v okenní tabulce. A zděsím se ještě víc. Ti pitomci mi pod nos namalovali zatočený knírek ala Hercule Poirot a bradku jak nějakému šaškovi! Tohle jim nedaruju…

Trochu se oklepu a začnu se smát. “Promiň, to bylo… ale musíš uznat, že máš originální bratry!“ snažím se přestat. “Chápu, žes byla tak naštvaná, taky bych byla, na vlasy mi nikdo nesmí sáhnout! Ale maj můj obdiv! Trochu mi připomínaj vylomeniny Dana, Kenjiho a Ryana, ty se navzájem zkrášlujou v jednom kuse! Naštěstí sem tohle nikdy nezažila. Starší brácha na mě je celej život hodnej. A vylomeniny dělá jen se mnou. To spíš já kazim jeho,“ řeknu pobaveně. “Dovedu si představit, že to spíš já bych nalepila žvejku do vlasů jemu než on mně.“
 
Domenico Conte - 03. dubna 2019 20:23
9508.jpg

Nitrozpyt, učebna G82


Allan a ostatní přítomní

Středa 14. října




“Oh?” párkrát uznale pokývám hlavou. Ani mě nenapadne si to brát k srdci. Ani by mě nenapadlo, že by myslel zrovna na mě. Možná bych se měl trochu stydět, že jsem nepoznal sám sebe, ale pokud vím, tak v očích ostatních vypadáme trochu jinak, než jak se sami vidíme. Budiž mi to útěchou. “Neomlouvej se. Bylo to náhodou dost chytrý.” bez jediné starosti pohodím rameny a tím to považuji za uzavřené. Automaticky se ohlédnu, když se i k naší lavici dostane Kaylino kvílení.
“Myslím, že některé věci je lepší nevědět.” odpovím na Allanovi řečnickou otázku. Řekl bych, že dnešní výběr zasedacího pořádku byl pro některé spíš trestem. Jen těžko říct, zda pro Kaylu nebo pro Sebastiana. Jako kdyby dnešní výstup u snídaně nebyl už dost přes čáru. Nebyli jsme jediní, kdo svou pozornost upřel ke zmíněné dvojici. Zanedlouho se u nich objevila i profesorka. Jen ne dřív, než stihla zadat další úkol. Jen těžko se mi skrývá, jak strašně se mi do něj nechce. Hodím krátký pohled na svého souseda. Snad se mi to jen zdálo, ale ani Allan nevypadal zrovna nadšeně, že si máme navzájem lézt do hlavy. Na malý moment zvažuji, že mu navrhnu, abychom se na to vykašlali, ale nakonec mlčím. Prostě se budu muset pořádně snažit, aby se mi do hlavy nedostal. A pokud ano, tak aby neviděl nic, co by vidět neměl. Nejsem tak naivní, abych předpokládal, že všichni budou stejně ohleduplní, jako bych byl já.
“Tak ať to máme za sebou. Začni.” zavelím a očividně tím Allanovi zkazím jeho prvotní plány. Nic ale nenamítá, takže vyčistím svou mysl a začnu stavět zeď. Jak se ale zdá, nejsem dostatečně rychlý. Allan ani nepočkal na můj signál a jednoduše se mi naboural do hlavy. (70-3=67) Naboural je možná až moc silné slovo. On si tam jednoduše nakráčel jako do obchodu se suvenýry. Stihl jsem sotva položit pár základních kamenů. (55-7=48) Na malý moment jsem na něj jen zůstal nehybně civět. Tak… s tímhle jsem vážně nepočítal. “Jo, Ruby.” odpovím, když se dostatečně vzpamatuji, a opravdu se přemáhám, abych se vyvaroval zbytečných poznámek. Soudě dle jeho rudých tváří, si mou vzpomínku z našeho dnešního dostaveníčka s Ruby vysvětlil po svém. Tohle není něco, za co bych se měl omlouvat. Nebo co bych snad měl ospravedlňovat. “V to doufám. A příště, prosím, počkej, až ti řeknu, že jsem připravený.” podotknu nezvykle pevným tónem, jen aby bylo jasno.
Nanejvýš nepříjemné ticho, jež se mezi námi usadilo, znovu prolomí právě Allan. A to výzvou k odplatě. Nechce se mi do toho. Po mém vlastním fiasku se musím skutečně nutit, ale výměna rolí je součástí zadaného úkolu, takže se tomu prostě nevyhnu. Zhluboka se nadechnu, vyčistím svou mysl a počkám si na jeho znamení. Teprve potom se pokusím proniknout do jeho mysli. (34-7=27) A u pokusu to také zůstane. Jediné, co mě v jeho hlavě vítá je zeď jako z nějakého sci-fi filmu. (78-3=75)
“Neměl bych to říkat spíš já tobě? Co to je? Fort Knox?” Přes moje původní rozladění se musím začít smát s ním. “Vzdávám to. K tomuhle se přibližovat nebudu.” s širokým úsměvem se od Allana odvrátím. Co se téhle hodiny týče, já jsem skončil. Rozvalím se na miniaturní židličce, abych svá nevyřčená slova potvrdil.
 
Acai Luqueba - 03. dubna 2019 20:22
215783.jpg

Učebna G82

14. října, Středa


Deirdre + označení



Musela bych bejt úplně slepá nebo blbá, kdybych si nevšimla, jak se Deirdre nutí do každýho úsměvu, co posílá mým směrem. Nevim, co jsem jí udělala, že je proti mně tak zaujatá, a vlastně mě to ani nezajímá. Nemusíme být besties, abych s ní přežila jednu hodinu v lavici.
“Asi dar nebo co.” s bezstarostným pokrčením ramen se na svou sousedku zakřením. Je mi jedno, jak moc falešnej je její úsměv. Radost z toho, že jsem Thomase uhodla, mi to nezkazí. Nestává se moc často, že bych v téhle hodině bodovala. Musím si to pořádně užít. Do dalšího pokusu se nehrne ani jedna z nás. Jednak se mi nechce s Deirdre domlouvat a jednak se tak trochu bojím, že napodruhé bych neměla stejný úspěch. Profesorka neštěstí posune hodinu k dalšímu úkolu.

“Jen do toho.” Přistoupím na návrh Deirdre. Z toho, jak je iniciativní, mi akorát naskakuje husí kůže. Mám pocit, jako kdyby každou chvílí měla z kapsy vytáhnout kalašnikov a ukončit mé trápení. To je jeden z důvodů, proč mám oči pevně fixované na ní a sleduji každý její pohyb, i když v duchu si kolem své mysli stavím neproniknutelnou zeď. Skoro automaticky pokládám jednu rudou cihličku za druhou. V několika řadách, do výšky několika metrů. Pokračuji v tom i v momentu, kdy zcela zřetelně cítím její nátlak. Nejde jí to, nepovede se jí dostat skrz. (70-7=63) “Díky.” ucukne mi koutek. I když na oko zůstala naprosto klidná a ještě mi pogratulovala, vsadila bych svoje poslední boty na to, že jí to muselo pěkně štvát. Ale kdo ví. V téhle holce aby se čert vyznal.

Malý moment vyčkávám, než mi dá svolení k tomu, abych se i já dostala ke svému pokusu. Nijak se mi do toho nechce. Kdo ví, co bych v její hlavě mohla najít. Snad i proto v její mysli narážím na neoblomnou barikádu. (76-7=69) Zeď, kterou si proti mně vystavěla, je přímo obří. Pevnější a bytelnější než ta moje, musím uznat, že se opravdu snažila. To bych se snadněji dostala do Toweru než do její hlavy. Dělá, jak kdyby střežila národní tajemství. Třeba se její taťka pokusí svrhnout vládu a ovládnout svět, nebylo by to poprvé ani naposledy. Předpoklady k tomu mají. Potom bych asi pochopila, proč ta přemrštěná obrana. Nebo je možná jenom tak dobrá.
“Dobrá práce. Vidím úplný kulový.” pogratuluju jí a zároveň tím ukončím svůj pokus. Proč se taky dál snažit, že jo. Už aby ta hodina skončila.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.84207391738892 sekund

na začátek stránky