Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Christian Dragon - 03. dubna 2019 11:14
hpkopie2096.jpg

G82 aneb Nitrozpyt

Ray a ostatní

14. října


Než jsme stihli absolvovat s Rayem jeho druhý pokus v rozpoznávání osoby, tak nám zadala profesorka novou práci, za což jsem na jednu stranu docela rád.
"Alespoň se nemusím bát, že by zahlédl, něco co nechci."
Zadání úkolu však bylo zrádnější, než se zdálo a i tentokrát mohl můj spolusedící zahlédnout více, než bylo zdrávo. Nadechl jsem se a kývl na něj.
"Dobře tak začni, jen mi dej minutku."
Zavřel jsem oči a pokusil jsem se vyčistit si mysl. Začal jsem se plně soustředit na utvoření zdi. Představoval jsem si něco pevného, něco těžce prorazitelného a velkého.....dračí šupiny, ano z pevných dračích šupin jsem utvořil svou zeď ve své mysli. (66-3 = 63%)
Nicméně, když se objevila cizí mysl v té mé rozhodilo mě to trošku ze soustředění, myšlenky mi utekly někam jinam. Šupinatá zeď zůstala, ale když se Ray přiblížil k ní, nečekaně se pohnula. Najednou to už nebyla zeď ale hromada masa, svalů a kostí pokrytých šupinatou kůží. Z celého výjevu se stala scenérie, kdy si Ray najednou připadal o dost menší, než byl zvyklý, pozoroval Maďarského Trnoocasého, jak výhružně otevírá tlamu a řve, pak se mohutný drak začal otáčet k odchodu, ale neodešel. Ocas zasvištěl vzduchem přímo na Raye, ten se nemohl hýbat bylo to, jako by to nebylo jeho tělo a pak přišla jen ostrá bolest v břiše a tma....(Ray 98-7 = 91%)
S trhnutím jsem otevřel oči, které jsem měl rozšířené tím, jak se mi znovu vybavila hrůza, kterou jsem si kdysi zažil. Bezděky jsem si přitiskl ruku na břicho v oblasti, kde jsem byl kdysi zraněn a snažil jsem se uklidnit svůj dech. Rychle jsem pohlédl na svého spolusedícího.
"V pořádku?.....Omlouvám se nenapadlo mě že.....že se dostaneš v mé hlavě zrovna k tomuhle."
Vydechl jsem a otřel jsem si orosené čelo. Už to bylo zase lepší. Jen jsem doufal, že jsem nezpůsobil svému kolegovi nějakou psychickou újmu.
"Uh...jsi připravený se prohodit? Neboj nebudu se snažit nikam dostat."
Ubezpečím ho a slabě se pousměju.
 
Allan Wheelwright - 03. dubna 2019 09:19
allanwheelwright4136.jpg
G82 Nitrozpyt a nitrobrana
14.10.
Domenico, Kayla, Saga, Ruby, + zbytek studentů

"Ne, není." opovím Domenicovi, povolím přestavu ve své mysli, oči otevřu a zavrtím hlavou. "Byls to ty sám." až při téhle větě mi dojde, že to úplně fér nebylo - vždyť na rozdíl od ostatních, sebe vídáme málokdy - párkrát za den v zrcadle možná, někteří ani to ne.
"Promiň." rozpačitě poposunu učebnici na stole, ale v tu chvíli se ozve tříou Kaylino úpění a přitáhlo moji pozornost jako magnet.

"Co jí asi Sebastian provedl?" otázka je napůl řečnická. Zmijozel se prostě v některých nezapře - najednou jsem docela rád, že jsem nafasoval na dnešní hodinu víceméně pohodového Domenica.

Když nám Saga zadá další úkol, tedy cílenou invazi do cizí mysli, polknu. Úplně se mi nelíbí nechat někoho hrabat se v mé hlavě, i když to znamená, že mám prostě slabou obranu.
Ale jsou věci, které by měly zůstat právě jen tam.

S křivým úsměvem nadhodím kývnutím výzvu Domenicovi, ale ten se už připravuje na obranu.

"No dobře." mírně překloním hlavu a malinko zpod obočí se zadívám spolužákovi přímo do tváře.
"Tak co za kostlivce..." myšlenku jsem ani nedokončil.
"Ruby?" vydechl jsem tiše, samotného mě překvapilo, jak snadno to šlo. Nejsem v tomhle předmětu úplně přeborník.
"Prázdná učebna Přeměňování, sedí na přední lavici, nohu přes nohu. V ruce má zápisníček. Něco říká, a tváří se u toho důležitě. Podle účesu a líčení to je dneska. Náhle jsem blízko u ní. Jakože dost blízko, v podstatě jen pár centimetrů..." intuitivně jsem sebou cukl pár centimetrů zpět a přerušil úkol.

"Promiň, nechám si to pro sebe." proklel bych se, protože mi po tvářích začíná naskakovat ruměnec a nedokážu se neotočit alespoň pohledem k nedobrovolné účastnici našeho cvičení z nitrobrany.

"Tak do toho..." usadím se rovně a radši znovu zavřu oči.
"Můžeš mi to oplatit." a pokusím se ne vytvořit si zeď, ale postavit mezi svou mysl a Domenica celou Maginotovu linii. Vylepšenou o Hadriánův val. A možná i nějaké automatické obranné systémy s laserem naváděnými kulomety.
Mudlovské vynálezy pro spolužáka asi nic moc znamenat nebudou, ale představa, jak je smete jedním mávnutím hůlky mi prostě přišla vtipná.
Pak vyprsknu smíchy a dodám polohlasem:

"Buď něžný, prosím!"
 
Sebastian G. Sharivar - 02. dubna 2019 22:24
froy8869.jpg

Nitrozpyt v G82

Kayla, spolužáci v okolí a profesorka

14. října, středa



Oddychnu si, když se profesorka zase vzdálí a dívám se za Kaylou, která cupitá pryč z učebny. Jakmile je pryč, prohrábnu si vlasy a zaúpím. Proč mě tohle dycky dostane?!
Chvíli mám klid a ostatní v okolí se soustředí sami na sebe, mlčím tedy a zaobírám se leštěním dračího přívěsku na krku kouskem košile.
Začínám si už myslet, že se Kayla do konce hodiny už neukáže, jenomže po chvíli se objeví vedle mě. Překvapeně povytáhnu obočí.
„No... asi jo,“ přitakám a narovnám se na židli. Zadívám se před sebe, představuji si zeď. Nejde mi to, proto radši zavřu oči. Na mysl mi přijde nejdřív velká travnatá plocha, pak ochranný amulet, který mám v kapse. Který je z kamene labradoritu. Jeden jsem našel u prarodičů v Kanadě, vzpomenu si na výlet na košťatech. Amulet přistane do trávy, od které dostane svůj zelený lesk, ten se přenese na celou zeď vyrůstající z toho malého kamene. Prosvítají přes něj sluneční paprsky. A to je všechno.

„Uhm, takovej kámen,“ odpovím, když na mě Kayla promluví. Nic dalšího neříkám. Nechci ji zase rozbrečet. „To bylo divný. Teď ty,“ pobídnu ji nevýrazně a vyčkávám, než se soustředí. Necítil jsem žádný nátlak z její strany, když se mi snažila dostat do hlavy, zajímalo by mě, kolik lidí mi může číst myšlenky, aniž bych o tom vůbec věděl.
Opřu se do opěradla židle a s přimhouřenýma očima sleduji hnědé vlasy spolužačky, které mám číst myšlenky. Ruce mám spojené v klíně a rty stisknuté pevně k sobě, abych se přinutil nic neříkat.

Všimni si záblesku čehosi chlupatého, asi to byla kočka. Zavřu oči a soustředím se na další myšlenky. Zřetelně rozpoznám Nicka, který stojí přede mnou, je vyšší než Kayla, takže ta zaklání hlavu. Kdyby se takhle soustředila minule, tu hnědovlasou holku bych rozpoznal hned. Než se ale stačím rozkoukat, dojde mi, že vedle mojí hlavy Nick přikládá ruku, pokládá ji na zeď za mnou. To je tady na hradě, na chodbě. Tak počkat... Můj spolužák asi něco říká, nebo se usmívá, druhou ruku chce položit na Kayly tvář a přiblížit se, špulí rty a: „FUJ!“ Vyhrknu hlasitě a prudce otevřu oči.

Trhnu sebou, div, že nespadnu ze židle, která zaskřípe o podlahu. „Fuj, do prdele, sakra,“ kňourám a snažím se tu představu vyhnat z hlavy. Znechuceně si otírám pusu do rukávu a chvíli to i vypadá že začnu dávit oběd.
Zuřivě se obrátím ke Kayle: „Fuj!“ dodám znovu jako kdybych okřikl psa, co mi rozkousal botu. „Děláš si ze mě humor? Mohla si myslet třeba na jídlo nebo co já vím, třeba na famfrpál, na mrtvý lidi a brouky, na kameny jako já, na blbý kamení, prostě na cokoli, ale to ty né, že jo! Proč taky jo,“ s úšklebkem se ošiju, rukou se plácnu do čela, pak si promnu v dlaních celý obličej. Jelikož u toho ale zavřu oči, začnu myslet na to, jak mě chce Nicolas políbit a tak je zase rychle otevřu. „S tebou už nikdy nesedim, fakt díky za noční můry.“
Odteď se budu bát spát s Nicolasem v jednom pokoji. Kdybych nevěděl, jak moc je na něj Kayla vysazená, řekl bych, že mi to udělala schválně. Nevýhoda toho snažit se někomu dostat do hlavy.
 
lord Richard Cornigrum - 02. dubna 2019 16:56
zk6313353.jpg

Hodina nitrozpytu v G82


Středa 14. října


Alastor, profesorka, spolužáci



Hodina s Alastorem probíhá na rozdíl od předešlé hodiny v poklidu. Pravda, moc možností ke konverzaci se tu sice nenaskýtá, ale alespoň mi nikdo necpe do hlavy hřebeny a další blbosti, o které ani trochu nestojím. Co mě potěší je to, že Alastor se při zadaných úkolech opravdu snaží a dá se tu skutečně mluvit o nějaké spolupráci na úrovni. I když u něj by mě to asi nemělo tolik překvapovat. Zrovna on byl jeden z mála Havraspárských, kteří skutečně reprezentovali svou kolej a alespoň minimálně zachraňovali její, už tak špatnou, pověst.
"Ano, je to Acai." přitakám. Dobře, měl to vcelku lehké. Kolik malých negrovských holek v ročníku máme? Moc jich není. Mohl ještě tipnout Nairu, ale ta je oproti Acai poměrně vysoká a nemá tak tmavé oči. Pak se role prohodí a hádám já. Začnu se soustředit, jenže můj pokus končí fiaskem (30%). Nevidím vůbec nic. S nespokojeným zamračením se otáčím k Alastorovi, který mi dává najevo, abych to zkusil ještě jednou.
A tak neváhám a zkouším své štěstí podruhé. Tak trochu jsem doufal, že Alastor bude myslet na Deirdre. Přeci jen, bylo by to logické. On byl do ní zamilovaný až po uši, na druhou stranu by to bylo až moc lehké. Ne, na tohle spolíhat nemůžu. Prostě se musím opravdu snažit. Udělám pro to maximum.
Nu vida, zadaří se. Svůj výsledek bych mohl tentokrát označit za ukázkový. Nejen, že se bez potíží dostávám do spolužákovi mysli (101%), ale vidím i velmi jasný obraz malé dívky patřící do Havraspáru. Těch se po hradu pohybuje mraky, ale tahle je něčím specifická. Na hrudi má odznáček Montroských strak a kdyby ani tohle nebyla dostatečná nápověda, tak odznak kapitána Famfrpálového týmu mi totožnost dotyčné prozradí ihned.
Ha! Jak bych nemohl vědět, o koho jde, když přesně tahle tlustoprdka po mě ráno hodila knihou? Mám po pořád v živé paměti a asi ještě nějakou chvíli mít budu. "Tohle je na sto procent Kayla." řeknu s naprostou jistotou svému spolusedícímu, očekávajíc jeho souhlas.
Chvíli nato začne mluvit profesorka a zadává další úkol. Tentokrát je mnohem zajímavější, než ten první, protože máme možnost se spolužákům bránit. To mi připadá fér, protože proč bych měl někomu nabízet obsah své hlavy jen tak, úplně dobrovolně? Zadarmo ani kuře nehrabe, takže jen ať se protějšek hezky posnaží.
"Jestli nevadí, tak začnu." otočím se na Alastora a aniž bych čekal na odpověď, začnu útočit (94-3=91%). V Alastorově hlavě rozhodně něco vidím. A k mému překvapení to jsou poměrně zřetelné obrazy (jeho obrana 24%)

(Co vidím vám nepovím, protože jsem se to přes poštu jaksi nedozvěděla .__. Takže si počkejte na Alův příspěvek, sorry jako).

"Tak co, připravený se vystřídat?" zeptám se, s usilovnou myšlenkou na velkou, kamennou zeď. Ta představa mi bohužel nevydrží dlouho (18-3=15%). Aniž bych o to stál, začne si má pozornost dělat co chce a tak místo nějaké zdi může Alastor vidět alespoň obrysy (63%) rozesmátého blonďatého děvčete v roztomilých šatech, které nemůže být víc, jak deset. Nevím, proč se mi do mysli vkradla zrovna ona. Ne, že by to byl za normálních okolností nějaký problém, ale právě teď to není úplně žádoucí. Tohle je má věc, má vzpomínka. Má patřit mně, ne nikomu dalšímu. Asi by vážně neuškodilo, abych si svou mysl pro příště střežil mnohem víc...
 
Charlotte *Charlie* Holmes - 02. dubna 2019 16:32
20190511_230245901.jpg

Učebna G82



Středa, 14. 10.
Erika, všichni na hodině


Erice se vedlo lépe než mně. ,,Je to Becca." přisvědčila jsem.
Profesorka procházela mezi lavicemi a kontrolovala jak nám to jde a zda vůbec pracujeme. Když se vrátila k tabuli, vzala si slovo a zadala nám novou práci.
Pečlivě jsem poslouchala, abych pochopila zadání.
Super. Budu se někomu hrabat v hlavě. Což vůbec není neslušný. pomyslela jsem si poněkud ironicky. Myšlenka, že bych se měla Erice vědomě snažit proniknout do mysli a vidět něco soukromého, se mi příčila. A vůbec se mi nelíbilo, že někdo se bude dívat do hlavy mně. Ale co se dá dělat.
,,Fajn. Můžu začít?" zeptala jsem se spolusedící. ,,Jo, a jestli uvidím něco osobního, nemusíš se bát. Nikomu to nepovím." Na závěr jsem se poněkud chabě usmála.
Dala jsem Erice trochu času koncentrovat se.
Zhluboka jsem se nadechla. ,,Připravená? Jdu na to."
Pro lepší koncentraci jsem zavřela oči, aby mě nerušily vjemy z okolí. Opravdu jsem se snažila ale viděla jsem jen obyčejnou zeď. (Já 24% - 5% = 19%, Erika 39% - 4% = 35%) Což bylo nakonec dobře.
,,Vidím jen zeď. Mám to zkusit ještě jednou?"
Znovu jsem zavřela oči a soustředila se. Docílila jsem akorát toho, že mě rozbolela hlava. (Já 21% - 5% = 16%, Erika 48% - 4% = 44%)
,,Pořád ta zeď. Jsi dobrá. Tak a teď zase ty."
Vystavěla jsem kolem mysli neproniknutelnou zeď ze železa. Lesklou a hladkou. Budu doufat, že se ubráním.
 
Angela Silverlin - 02. dubna 2019 16:10
angie495.jpg

G82: Nitrozpyt a nitroobrana



14. října, středa odpoledne




Naira

Cukla jsem sebou polekaně, když Naira bezchybně určila, na koho jsem myslela.
„Ano, je to on,“ neochotně jsem přikývla, lehce zrudla, a pak hned zbledla. Její zkoumavý a potěšený výraz mi příliš nepomáhal. Vykecá to někomu? I já jsem jí pevně opětovala pohled. Jestli jo, tak nejen, že mě celý Zmijozel pošle do háje... Ta jeho fúrie bude ještě horší... Pevně jsem semkla rty. Škemrat ale nebudu.
Trochu jsem se ošila na svém místě a došlo mi, že pod nohami mám až příliš místa. Ohlédla jsem se tedy pod lavici a Sušenka nikde. Můj zdroj klidu byl fuč. A i když jsem se ohlédla, už jsem ji ve třídě neviděla. Trochu zoufale jsem si povzdechla. Teď by se mi její přítomnost fakt hodila.

Naira chtěla pokračovat, ale než jsem stačila odpovědět, profesorka zadala další práci. Jen jsem pokrčila rameny. „Tak příště. Začnu, nevadí?“ Když mi to Naira odsouhlasila, snažila jsem se sebrat všechny své síly a soustředit se na její mysl. Je otevřená jako kniha. Je usměvavá, přátelská, upřímná... Zdálo se, že by to mohlo fungovat, jenže... (51 + 10 = 61 %)
Narazila jsem na zeď. Bylo to zvláštní, vidět ji takto hmotnou. Bílý mramor se leskl a působil nedobytně. Do háje... Tohle jsem vážně nečekala. Tentokrát jsem ale nepodceňovala Nairu, ale spíš si myslela, že já na to mám.
Zeď byla porostlá břečťanem a to mě motivovalo. Zkusila jsem po tom kusu zeleně šplhat nebo si to aspoň představovat. Ještě kousek, ještě kousek... Povzbuzovala jsem se v duchu, ale jestli z dálky břečťan působil jako silný, nyní se pod mými úchopy povoloval a netrvalo dlouho a já spadla. Nebo mé duševní já spadlo? Jedinou výhodou bylo, že jsem necítila bolest. Tedy ne takovou, kterou bych po pádu na zadek cítit měla.

„Asi... Smůla,“ přestala jsem se snažit a zeď se přede mnou rozplynula. Opět tu byla Naira a ... celá třída. „Jsi dobrá,“ pochvalně se pousměju. A já k ničemu...
„Tak, teď jsi na řadě.“ Trochu jsem si povzdechla a zavřela jsem oči. Snažila jsem se opravdu soustředit, protože mi přeci jen trochu nahánělo hrůzu, co by Naira mohla vidět, kdyby mou zeď překonala.
Jenže v mé mysli se objevil jen živý plot. Cože? Tohle překoná... Trochu neklidně jsem se zavrtěla na svém místě, a pak si všimla, že plot je přeci jen trochu zrádnější, protože byl samý trn. Tak snad... (39 + 10 = 49 %)
S napětím jsem čekala, co se bude dít.

 
Kayla Harper-Burns - 02. dubna 2019 14:16
jenna39106.jpg

Nitrozpyt v G82 + rychlá návštěva umýváren



středa 14. října, Seb, Saga, přítomní na hodině



Odkývala jsem profesorce, že za ní po hodině zajdu, a zvedla se. Nebyla jsem si jistá, co mi vlastně chce, vždyť kvůli školnímu trestu jsem za ní měla jít až po vyučování. Teď jsem ale chtěla aspoň na chvilku vypadnout, tak jsem se nevyptávala a vypotácela se ven ze třídy. Cestou jsem se snažila tvářit, jakože vůbec nebrečím, a nikomu ze spolužáků se nedívat do očí.

Jakmile za mnou zapadly dveře, dost se mi ulevilo. Aspoň už na mě nikdo nekoukal. Tedy kromě nějakých obrazů ale ty mi byly dost ukradené. Opřela jsem se čelem o chladný kámen zdi, nutila se pravidelně dýchat a snažila se myslet na něco hezkého. Na Myšáčka. Najednou se mi vážně moc chtělo zdrhnout do Havraspárské věže, najít svého kocoura a pořádně ho pomuchlat. Kašlat na Sebovo poznámky o kočkách! Opravdu jsem se snažila se uklidnit, než zase udělám nějakou blbost a přijdeme o další body.

Došla jsem do umývárky a zahleděla se na sebe do zrcadla. Byla to katastrofa. Tváře jsem měla celé mokré a červené. Musíš se dát dohromady, sakra, snažila jsem se sama sebe přesvědčit, i když jsem stále popotahovala, Seb to tak nemyslel, vždyť to sám řekl. Vidíš to moc černě. Takhle si o tobě všichni budou myslet, že jsi nevyrovnanej pošuk. 

Vysmrkala jsem se do papírové utěrky a důkladně si opláchla obličej ledovou vodou. Stála jsem tam a zhluboka dýchala, dokud jsem nebyla připravená se zase vrátit. Naposledy jsem zkontrolovala, že se tvářím neutrálně a vydala se zpátky.

Kecla jsem si vedle Seba a zadívala se na velice zajímavý škrábanec na lavici. Stále jsem si v hlavě přehrávala hezké věci. Myšáček, Nick, létání na koštěti... Odkašlala jsem si. "Co že to máme dělat teď, představovat si zeď? Nechceš to zkusit první?" K předchozímu tématu jsem se rozhodně nechtěla vracet, takže jsem šla rovnou k věci. Učení. Proto tady přece jsme, ne? Navíc jsem nechtěla začínat, mně hlavou pořád z preventivních důvodů pochodovala ňuňatá chlupatá zvířátka plus Nick.

Dala jsem mu chvíli na přípravu, a pak se pokusila nahlédnout do jeho mysli. Bohužel, jediné, co jsem viděla, byla děsně fancy zelená zeď z lesklého kamene. (Já 31-3=28, Seb 63-3=60) "Moc hezké," prohlásila jsem neutrálně, "to je nějaký drahokam?

Pak jsem se pokusila vyčistit si vlastní hlavu a taky myslet na zeď. Solidní hradní zeď z pevné žuly. Ale moc mi to nešlo, moje mysl neustále někam odbočovala. Něco z toho byly uklidňující myšlenky, abych zase nezačala vyšilovat. Jenže jsem byla dost nervózní, moje duševní síly pro tento den už na samém dně, a mě vzápětí napadlo: Co když uvidí něco vážně osobního? To by bylo děsně trapný. Zakázala jsem si myslet na cokoliv důvěrného. Jenže jak už to tak bývá, když se snažíte nemyslet na slona, jediné, na co dokážete myslet, je slon.

V hlavě se mi začaly po řadě objevovat samé inkriminující vzpomínky, jedna horší, než druhá. Ve většině z nich se objevoval Nick a čím víc jsem se snažila s tím přestat a myslet na něco jiného, tím marnější to bylo. Frustrovaně jsem si protřela spánky a úkosem pohlédla na Seba. Pořád jsem tak trochu doufala, že viděl jenom zeď, ale bylo mi jasné, že ta šance je malá. (Já 26-3=23, Seb 38-3=35)
 
Diana Gabriela Black - 02. dubna 2019 13:27
217783139.jpg

G82

Rebecca a můj grep (a že by Ruby a Daniel?)

středa 14. října



„Super dvojče! Mooooc hodné dvojče!“ očka mi zazáří, když vidím letící grep mým směrem. Trochu se přikrčím, když Saga napomíná bráchu, ale i tak se neudržím a musím se smát. Veselí mě ovšem přejde, protože mi mou vytouženou svačinu uzme Rebecca. Škoda, že si při jeho chytání trochu nenarazila ty své nenechavé a drzé prsty!

Vzhledem k tomu, že mě mnohem víc zajímá osud mého ovoce a grep hypnotizuju pohledem, tak mě její poznámky tolik nepopíchnou. Neunikne mi ovšem ten její výraz opovržení a namyšlenosti. „Dej mi ho, nebo ti tu hnátu urazím!“ Nejraději bych to na ní zakřičela, protože kdo ví, čeho je schopná. „Co když mi ho bude chtít sníst?! Jen ať to zkusí!“ přimhouřím oči a zabodnu pohled do Eliah.
Naštěstí mi, ale můj grep vrátí! „Jůůůů, můj milášek!“ Střelím pohledem po spolužačce, když opět použije mou přezdívku. Mnohem víc než její narážky na mou inteligenci mě vytáčí právě ta její drzost takhle provokovat!

„Hele,“ snažím se načnout kůru grepu a oloupat ho. Někdy vážně lituju, že nemůžu jíst jako had. Rozevřít čelist a sunout to do sebe vcelku! Jaká by to teď byla paráda! „Co jsem ti vo té přezdívce říkala!“ zahudruju patrně méně důrazně a naštvaně než bych chtěla, protože mám momentálně mnohem důležitější věci na práci, než se tady zaobírat nějakou Rielovou.
„Jej! Jsem tam!“ Konečně se dostanu pod slupku!

Zatímco profesorka pokračuje s výkladem, já pilně pracuji na svém grepovém questu! Kéž bych seděla vedle bráchy, aby obral grep o vnitřní bílou slupku, protože mě tohle nimrání fakt nebere. „Oloupat, či neoloupat ‚dočista‘? To je to oč tu běží.“ Zbavím se bílého povlaku u jednoho dvou měsíčků a dojdu k rozhodnutí, že neoloupat!
„No, jo,“ řeknu otráveně s plnou pusou na Rebečinu pobídku. „Nahořklý!“ trochu se zaksichtým, ale nezabrání mi to v tom se futrovat dál. Během pojídání grepu si představuji silnou cihlovou zeď. Lhala bych, kdyby tvrdila, že mě nenapadlo vykašlat se na zeď a myslet na něco, co by mohlo Beccu rozčílilo. Třeba na takovou Cassandru, to by určitě nenechala bez odezvy.
„Tak co vidělas něco?“

„Nezapomeň! Mysli na zeď!“ připomenu Becce, když se naše role prohodí. Tak se podíváme, co má ta Rebecca v hlavičce! (já: 46 % + 10 % = 56 %, Becca: 4% - 3 % = 1 %)
Takže Cassandra, jo? S Beccou na seníku, jo? Naštěstí jí jen splétá vlasy do copánků. Dost by mě zajímalo, jestli na to nemyslí jen proto, aby mě provokovala! A hele, jablíčko! „Mmmm… dala bych si.“ Znovu zbystřím, když se Becca ptá Cass koho by chtěla políbit. Jaká škoda, že jsem nic neslyšela Cassandřinu odpověď. Ale, ale, ale copak je tohle?
„Takže ty by ses chtěla muckat s Domenicem, jo?“ pronesu překvapeně a možná kapánek hlasitěji, takže je dost možné, že se tato informace dostala k lavici před námi.

 
Saga Lindqvist-Weaver - 02. dubna 2019 10:36
saga2670.jpg

G82 Nitrozpyt a nitrobrana

14.10.


Kayla a Sebastian

Oba dva mě přesvědčují, že se tady vlastně nic neděje. Všechno v pohodě. Pokračujte dál, paní profesorko. Váhavě se podívám ze Sebastiana na Kaylu, ale pak se rozhodnu to prozatím neřešit. Co taky jiného můžu dělat?

"Dobře. Ale buďte rychle zpátky, ať na vás pan Sharivar nemusí dlouho čekat," odpovím Kayle a ustoupím, aby mohla projít. "A zastavte se u mě prosím po hodině," řeknuještě, než se vrátím k procházení mezi lavicemi.
 
Rebecca Eliah Riel - 02. dubna 2019 10:27
becca227200.jpg

Nitrozpyt v G82

14.10.


Christina, Diana, Thomasův grep + ostatní

Nevím, co Kenji o mně Christině vypráví, ale pro jeho vlastní dobro by to mělo být něco hezkýho! Bohužel mu ani nemůžu odezírat ze rtů, protože mě málem sejme letící grep. Automaticky zvednu ruce a spíš náhodou ho chytnu, než mi stačí zlomit nos. Co to sakra je? Proč po učebně lítá ovoce? Když si ale všimnu, jak zasněně si Diana ten grep prohlíží, dojde mi, že to asi bylo určené pro ní. Ta je fakt nenažraná...

Diana mezitím syčí něco o tom, že nejsme kamarádky ani příbuzné. "Díky Merlinovi, že nejsme příbuzné," můj otec sice není výkvět laskavosti, ale alespoň nikoho nezabil, chce se mi říct, ale nakonec mlčím. I tak mi Diana musí vidět na obličeji, na co myslím. Hodím grep do vzduchu a znovu ho chytím. Chceš ho, co? "Neboj, pro jednou ti nic neuniklo...Didý," řeknu a hodím jí ten grep. Nepřekvapilo mě, kdyby si vyvrátila čelist a spolkla ho celej najednou, pusu na to má velkou dost.

Pak přede mě přistane papírové letadýlko. Že by Kenji? Ale když vzkaz rozložím a zvednu hlavu, Týna se na mě usmívá, jako kdybych byla pytel peněz. Pošlu jí vzdušný polibek. Taky tě miluju. Pergamen přeložím a strčím do kapsy pláště.

Profesorka pokračuje s výkladem, snažím se jí pozorně poslouchat. "Mysli na zeď," vyzvu Dianu. Nebudu se tady s incesťačkou dohadovat, kdo začne (já 69-3=66%, Didý 98+10=108%), stejně ale v její hlavě zahlédnu jen vzduchoprázdno a teda tu zeď. Třeba bude Diana taky v něčem dobrá, kromě toho být úplně blbá. V blbosti totiž byla s přehledem nejlepší, blízko za ní byl její bratr. Už jsem říkala, že dohromady mají inteligenci arašídu? Určitě jo!

Vlastně se zatím chovám docela slušně! Cass by na mě byla určitě pyšná a dostala bych další koblihu na obalení nervů.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.81560897827148 sekund

na začátek stránky