Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je onlineMirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je onlineAngela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Park Na Yeong *Ruby* - 26. března 2019 18:55
tajennie6159526.jpg

Učebna N62 –> Velká síň -> Učebna G82


Domenico a Daniel

14. října
Středa



S potměšilou radostí sleduji Domenica, jak zkoumá můj hřebínek. Ani na chvíli mě nenapadlo, že by to mohlo být kvůli pouhému obdivu mého výtvoru. Dokážu si asi představit, jak zoufale touží najít nějakou chybu. Ale bohužel pro něj, hřebínek je naprosto dokonalý. “Blablabla. Na tvoje výmluvy tady není nikdo zvědavý, prostě se zlepši.“ Pronesu nekompromisně a tím mu dávám vlastně odpověď na obě jeho snahy si mě naklonit na svou stranu. Mít slitování nemám ve slovníku. Hodina končí a já nemůžu být spokojenější.
O přestávce se rozhodnu dojít si do Velké síně vypít trochu toho čaje, abych získala novou energii pro další hodinu. Zastavím se automaticky u nástěnky, kde potkávám i pár lidí ze svého ročníku, kde zjišťuji, že můj test z historie nedopadl zrovna dvakrát dobře. Útěchou mi může být tak akorát fakt, že Acai je za trolla. Richardův výsledek taky trochu namotivuje.
Všimnu si i vypsaného řízení na nového prefekta Mrzimoru. To se tam teda Benjamin moc neohřál… Pomyslím si pobaveně, ale vlastně jsou mi důvody tohoto odchodu naprosto ukradené, zrovna jako celé dění v Mrzimorské koleji. Možná tak, jestli to místo získá Acai, tak se vážně od srdce zasměju. Nechte vést kolej někoho, kdo ani není schopný udržet pořádek ve svých vlastních věcech a máte jasný recept na katastrofu.
Nástěnka mi připomene, že dneska je ten den, kdy se máme sejít večer u Zapovězeného lesa. Mám husí kůži, jenom si to čtu. Ještě pořád si pohrávám s myšlenkou, že budu simulovat a nechám se z téhle hodiny omluvit. Ale vzhledem k tomu, že je to zrovna Snapova hodina, nejsem si jistá, že se mi chce absence riskovat. Nebylo by úplně chytré jej zbytečně popichovat, když se na jeho hodinách řadím k těm schopnějším studentům.
Zhluboka si povzdechnu a vydám se zpátky, tentokrát však do učebny G82 na hodinu Nitrozpytu a Nitrobrany. Samozřejmě je tady i ta profesorčina chlupatá příšera, která je zrovna tak protivná, jako je ošklivá. Na pozdrav na mě zasyčí a já jí to oplatím podobně nepřívětivým pohledem. Zákaz tahání mazlíčků na hodiny by se měl vztahovat i na profesory…
Vydám se automaticky k lavici, kde sedí Domenico, odkud hodlám ve vší slušnosti vyhodit Allana. Pak si ale všimnu jmenovek na stolech. Tiše zakleju a vydám se hledat tu svou. Nechápu smysl toho všeho, proč nemohou zasedací pořádek nechat na nás? Chápu, proč se to dělá u malých dětiček, ale na prahu dospělosti snad jsem dostatečně volně příčetná, abych si byla sama schopná vybrat, s kým mám nebo nemám sedět.
Zjišťuji, že moje místo je vedle Daniela… což je vlastně pořád ta lepší varianta. Vlastně by mě lidi z mojí vlastní koleje štvali mnohem víc. Jestli jsme spolu minulý rok mluvili, bylo to natolik zanedbatelné, že si to ani jeden z nás nepamatuje.
“Ahoj.“ Usměji se na něj zdvořile a posadím se vedle něj. Zbytek přestávky strávím zíráním do zdi v myšlenkách, jestli se ode mě očekává, že zapředu rozhovor o dnešním počasí. Naštěstí chvíli na to začne hodina.
Nitrozpyt pro mě byl jeden z těch zajímavějších předmětů, ale zároveň to byla hodina, na které jsem byla nejvíc ostražitá. Fakt, že mi mají moji spolužáci, nedej bože profesor zírat do hlavy mi zrovna dvakrát radost nedělá. Své soukromí ctím nadevše a fakt, že by někdo z něj mohl něco zahlédnout se mi ani trochu nelíbí. Možná proto je dobře, že sedím vedle někoho, kdo nanejvýš ví moje jméno.
Jakmile profesorka skončí s vysvětlováním, otočím se na Daniela, který mi okamžitě navrhne, abych začala. “Proč ne.“ Kývnu odhodlaně. Beztak je to jedno, vystřídáme se tak jako tak.
Zhluboka se nadechnu a soustředěně se zahledím na Daniela. (21%) Nic. Zamračím se a pohledem přitom vypaluji do jeho čela díru, jak usilovně se snažím potřebné informace získat. Myšlenky mi ale přitom stále utíkají všemi možnými směry a Danielovo ustavičné dotazování mi taky moc nepomáhalo. Naopak mě to o to víc znervózňovalo, protože v tomhle předmětu jsem měla být dobrá. Vypadá to, že se snaží na danou osobu myslet opravdu usilovně, a tak to zkusím ještě jednou. (48%)
Zjeví se mi ženské rysy, ale kromě toho nevidím vůbec nic. I když se pokusím zaměřit jenom na jeden detail, nic.
Nervózně si urovnám lem sukně. Očividně mi to nejde. Jakože vůbec. Ale nedokázala jsem se s tím úplně smířit. “Počkej, počkej, už něco vidím! Je to holka… a má vlasy… no a oči… je to děvče… Neříkej mi nic, já na to přijdu!“ Pořád nic nevidím a je velmi nepravděpodobné, že se to v blízké době změní. A tak se rozhodnu jít na blind a zkusit to uhodnout prostě jenom tak, podle odhadu a možné nějaké jeho reakce v obličeji.
“Je to Alex! Ne počkej, je to Angela. Nebo možná… Charlotta? No dobře, tohle asi neuhodnu.“ Jenom těžko se mi vyrovnává s tak neuspokojivým výsledkem. Zklamání je na mé tváři jasně patrné, zamračeně chvíli zírám kamsi do strany. Nejraději bych to zkusila znovu, ale musím dát prostor i Danielovi. Zatřesu hlavou, podívám se zpátky na něj a povzbudivě se usměju. “Tak dobře, teď ty. Můžeš.“
Daniel vidí, že je to dívka menšího vzrůstu a vysportované postavy. Její vlasy mají barvu platiny, oči jsou tmavé. Myslím na to, jak ji každé ráno potkávám při běhu. Ukazuji mu, jak se kousek ode mě rozcvičuje na náměstí, nebo jak běží několik metrů přede mnou. Taky myslím na to, že se těším na zítřejší tělocvik, až s ní poměřím síly, protože je zdatným střelcem a členkou famfrpálového týmu její koleje.
 
Naira Sinclair - 26. března 2019 13:30
nairah1787.jpg

G82 Nitrozpyt a nitrobrana

14.10.


Angela

Když Angela souhlasí s opáčkem, soustředěně se jí zadívám na čelo. Představuju si, že její čelo jsou dveře, které musím otevřít. Trochu morbidní, ale nejspíš to pomáhá, protože toho vidím rozhodně víc než předtím (99-7=98%). Vysoký kluk s hnědými vlasy a očima. Vysportovaná postava. Je opálený a u nohou se mu motá kočka.

"To je Coby?" řeknu nahlas vesele. Kočička! "Ta kočka, teda. Myslíš na Domenica?" zeptám se Angely a teprve teď si všimnu jejího zasněného výrazu. Opřu se do židle a usměju se. Ale, ale...že by se Angie líbil někdo ze Zmijozelu? To by měli s Ryanem společné. Že já vždy na nitrozpytu narazím na něco takového...

"Chceš si to taky ještě zkusit?" zeptám se jí a snažím se předstírat, že jsem si jejího výrazu vůbec nevšimla, že se usmívám, protože jsem spokojená sama se sebou a svým úspěchem. Bohužel nejsem v lhaní a předstírání zrovna zběhlá, ale doufám, že Angela ví, že bych tohle nikde bez jejího vědomí nešířila. Sama si pamatuju, jaké to bylo, když nade mnou Christina držela můj crush na Helen jako kat svoji sekyru. A jako ona fakt netoužím být, to se raději oběsím ve skleníku na ďáblově osidle.
 
Erika Claythorne - 26. března 2019 10:22
erand8255.jpg

Nitrozpyt a nitroobrana - učebna G82
Charlie


Středa 14. 10.

Napoprvé se to Charlie moc nepovede. Ani se jí nedivím, sama mívám s tímto předmětem problémy. Tak se na ni jen povzbudivě usměju a nechám ji hádat ještě jednou. “Jo, je to Angela,“ usměju se na ni. Ani sama nevím, proč mě napadla zrovna ona. Asi hlavně kvůli Jackie

“Takže teď já, dobře… tak nádech, výdech, soustředit,“ zašklebím se u toho malinko a soustředím se na mysl Charlie. (78 % - 4 = 74 %) “Vidím nějakou docela vysokou dívku s krátkejma vlasama a modrejma očima,“ řeknu překvapená svým úspěchem. Zrovna v soustředění nebejvám odborník. “Počkej, zkusím to ještě jednou, třeba uvidím ještě něco navíc,“ nadhodím trochu nadšeně. Kamarádky by mi měly umírat častěji, nějak mi to v tý škole najednou jde! Minulá hodina, tahle… ne, dobře, to je fakt blbej nápad, hlavně ať už nikdo neumírá! Zkusím se znova podívat Charlie do hlavy. (19 % + 10 – 4 = 25 %) Jenomže myšlenky se mi už dávno rozutekly a odběhly někam úplně jinam, takže vidím jen černočernou tmu. “No, konečně se poznávám. Nevidím vůbec nic,“ zasměju se vlastnímu neúspěchu. Pak se rozhlídnu po třídě. “Vysoká dívka s krátkejma vlasama a modrejma očima. Becca?“ zkusím to.
 
Thomas Alexandr Black - 26. března 2019 10:03
thomas14874.jpg

Učebna nitrozpytu


Sin

Již chvilku po začátku hodiny mi přijde na mysl zásadní myšlenka, že to nebude zase tak zlé. Naopak, po chvíli spolupráce se Sin mi to přijde jako začátek vtipné hodiny. No, to protočení očí si sice mohla nechat pro sebe, ale to by pak asi nebyla pravá lady von Zmijozel.

„Soustředím se dobře, neboj. Nemyslím na nic jiného.“ No, pro jistotu se ještě trochu pročistím mysl a začnu si představovat svojí kolegyni na satanském trůnu ještě jednou, co nejbarvitěji.

Sin to zkusí ještě jednou a musím přiznat, že teď jsem doopravdy cítil, jak mi proniká do mysli. Ten pocit znám hlavně díky sestře, se kterou mám od narození jakési spojení, a pak díky bratrovi, který se v nitrozpytu docela vyzná a jedny prázdniny na mně dokonce trénoval.

„Bílý had? Sakra, já věděl, že jsem na něco zapomněl.“
Nad poznámkou o poprsí se pobaveně usměji. Mám dojem, že jsem si je představil díky tomu, že sedí přímo přede mnou dost realisticky, ale budiž.
„Omlouvám se, vaše pekelná výsosti. Ale jsem Gentleman a špatně se odhaduje správná velikost, když jsem o ně samozřejmě pohledem nezavadil. Jsem však pro příště poučen. Od teď si tě budu na hodinách nitrozpytu představovat se správnější velikostí.
No, příště tedy bílý had u nohou, vyzývavější oblečení a výraznější… no, ty víš co.“


Ještě se zasměju, ale to mě zase přejde, když ucítím, jak naštvaná je má sestra. A tradiční pocit chtíče po svačince. Hodím jí tedy nějaké ovoce a poté se opět věnuji své kolegyni.

Soustředím se, abych pronikl do její mysli a spatřím… no, skoro nic.
„No, tak popravdě toho moc nevidím. Normálně mi to na nitrozpytu docela jde, ale asi nemám dnes štěstí. Krom štěstí na kolegyni, samozřejmě.

Vidím jen nějaké záblesky. Asi je to kluk a mám dojem, že má tmavé vlasy. Oči má světlé, ale ne úplně. Ne, víc toho nevyloudím. To může být skoro kdokoli. Počkej, zkusím to ještě jednou.“


Vyklidím svojí mysl a soustředím se na obrázek v Sinestřině hlavě. Ale teď už nevidím vůbec nic.

„Ne, nic. Fakt už jsem asi své štěstí vyčerpal. Kdo to byl?“
 
Cassandra Warren-Wentworth - 24. března 2019 22:05
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

N62 > G82

Středa 14. října


Alastor, Rebecca, Ray, Amanda, Diana


Jo, Alastor je dobrej. Co víc na to říct? “To mě naučíš,“ dloubnu do něj loktem a pak už si jen rozšiřuju své poznámky k hodině. Jo, budu muset hodně trénovat. Dnešní hodiny se zatím pro mě moc nedaří. Ta následující bude taky asi peklo. Tohle mi moc nejde… Diana se mě sice pokusila povzbudit zdviženým palcem, ale sama vidím výsledek. I přesto jí věnuju jakousi neutrální a nejistou grimasu.

Když hodina skončí, líně se zvednu a začnu si dávat věci do kabely. “Huh?“ otočím se na Dianu, odkud jsem tušila krom hlasů a hluku i své jméno. “Jo tohle… někdy po vyučování, ne? Pokud se to nebude krejt s něčím dalším. Co třeba-“ začnu, ale hned se zarazím. Snad mi trochu provokativně blýskne v oku. “Trefíš do knihovny?“ zeptám se nevinně jako andílek a rovnou vyjdu ze třídy.

Po cestě se Alastor odpojil kamsi stranou, a tak se nějak scuknu s Beccou. Cesta tak rychleji ubíhá! Teda mohla nadhodit lepší téma… i když aspoň si můžu postěžovat na své bezzubé hřebínky! Najednou vcházíme do učebny a ona.. mě začne obviňovat, že za „to“ můžu já?! Za co?! To jsem snad zabila jednorožce nebo co?! Nechápavě na ni zírám a zmateně se rozhlédnu kolem. Co je tu špatně? Mysli… mysli, Cassandro!
Ou… a pak jsem to uviděla. Zasedací pořádek je setsakra špatně! Paní profesorka si asi ráno dala něco do pití a takhle to dopadlo.
“Jó… to víš, zkouším tvoji trpělivost a slib, že se pokusíš ovládat,“ řeknu a s prosebným výrazem se pak odtrhnu ke své lavici.

Zapluju vedle Amandy a otevřu sešit…
Zanedlouho se na nás otočí Ray, že má prej něco na hlavě. Snažila jsem se neprotočit oči moc okatě. “Nic tam už nemáš, buď sis špatně umyl vlasy nebo to byl následek něčího hřebínku,“ uklidním ho. Al si nic podobného ve vlasech nepěstuje, na pokusy má laboratoř.“ Což je koneckonců pravda.

“Víš, vyvolávaly jsme hřebínky a někomu z toho vzešly takový divný housenky, asi to vypadalo podobně,“ řeknu tišeji Amandě, když dodá, že vlastně na hodině chyběla. “A mám,“ mrknu na ni. “Na jak dlouho je budeš potřebovat? Chtěla bych se na příští hodinu vyvolávání učit, můj hřebínek měl míň zubů než ta paní, co sedává vedle Medovýho ráje,“ uchechtnu se.

Pak byl ale opravdu čas věnovat se hodině. “Já klidně začnu… stejně jsem na to levá,“ povzdechnu si a dám se do díla. Snad jako bych si to přivolala, protože první pokus… (32-7) opravdu nestál ani za zmínku. “Jako bych to neříkala…!“ promnu si spánky a zkusím se soustředit znovu. Ale zase nic (34+3)!
“No… radši to zkus ty,“ brouknu nespokojeně. A jelikož se nějak nemůžu na moc soustředit, má kreativita značně pokulhává. Amanda tedy uvidí obrys štíhlé drobné a středně vysoké dívky s ženskými tvary, černými vlasy a zelinkavýma očima.

Pokud ovšem zbyde čas, kvůli mým děsivým neúspěchům zkusím postup ještě jednou! Teď by se v té tmě snad mohlo formovat aspoň cosi… (46+3), i když… taky bych se tím nijak nechlubila.
“Asi zatím končím, vůbec mi to nejde,“ opřu se rezignovaně.

 
Acai Luqueba - 24. března 2019 18:23
215783.jpg

N62 > Pokoj > G82

14. října, Středa


Caylus, Deirdre + označení



Se škodolibým úsměvem sleduji, jak se Caylus pobouřeně brání mému výtvoru a horko těžko se ho snaží vytáhnout ze svých plavých loken. Nejde mu to snadno. Taky jsem se dost snažila hřebínek pořádně upevnit. Nikdy mě neomrzí, jak lehce se nechá vyprovokovat takovou hovadinou. “Tolik k tvému citu pro krásu.” povzdychnu si smířeně, když mi “dáreček” vrací. Ani jsem nečekala, že by si ho nechal. Smích mi ale nevydrží napořád. Úsměv mi na rtech trochu zatuhne, jakmile se zmíní o naturáliích. Bez nějaké snahy o odpověď ho nechám odejít, jen očima sleduji jeho vzdalující se postavu. Ať to zní sebevíc dramaticky. Vůbec nic se nezměnilo. Prostě jenom nahodí návnadu a pak bude čekat ve svým brlohu, dokud se sama nepřiplazím zpátky. No to bych snad musela bejt úplně blbá, kdybych se celou tu dobu držela stranou, abych nakonec skončila tam, kde jsem začala. S tím se zvednu a učebnu opustím mezi posledními.
Desetiminutovou přestávku strávím krmením Nuru. Minule jsem na ní zapomněla a ta potvora mi vyzobala všechny poctivě uloupené křupky, které jsem si schovávala v nočním stolku. Bordel by všude a Ruby se málem posrala, když to viděla.
Na Nitrozpyt doběhnu těsně před začátkem a kecnu vedle Dee zrovna v momentu, kdy profesorka začíná hodinu a kartičky našeho zasedacího pořádku zmizí. Je mi celkem fuk, že mě posadila zrovna vedle Deirdre. Chci říct, každej máme svoje vady. Někdo větší, někdo menší… Nijak vyloženě jsem ji nemusela, ale že bych k ní chovala vyloženě odpor, to se taky říct nedalo. Momentálně jen odolávám nutkání jí dodatečně pogratulovat k super výkonu ve famfrpálu, ale je mi jasné, že pokud proti havraspáru vyhrajeme, tak ona bude jedna z prvních, kdo se mě z mého koštěte pokusí sestřelit. Nakonec se ale donutím dávat pozor, když profesorka vysvětluje náplň dnešní hodiny. Nic příjemného. Nemám tuhle hodinu ráda. Nikdy mi to nešlo. Ale když se Benjik tak krásně vzdal svých povinností a já bych teď měla teoreticky jít příkladem, tak mi nezbývá nic jiného, než se zapojit.
“Ať už je to za náma.” přitakám své sousedce a poposednu si na židličce tak, abych k ní byla čelem. Po jejím vzoru. Nemám nic proti tomu, aby s hádáním začala ona. Alespoň to budu mít rychle za sebou. Zrovna Deirdre v hlavě nechci mít příliš dlouho. “Klidně. Jen mi dej chvilku.” Nemám nejmenší tušení, na koho bych měla myslet. Teda jeden člověk mě napadá, ale ten by Deirdre nejspíš radost neudělal. Vzhledem k okolnostem. Na chvilku zavřu oči, abych si trochu pomohla s vyčištěním mysli. A pak si vybavím první osobu, na kterou si vzpomenu. Je to dívka. Vysoká, štíhlá. Nemá příliš výrazné křivky, ale za to velmi krásný úsměv. Její oblečení zdobí modrá barva havraspárské koleje. Oči má na první pohled modré, ale po bližším přezkoumání jsou spíše barvy holubí šedi. Hnědé vlasy jí ve volných vlnách spadají skoro až k pasu. Dokonce tam Dee přihodím i pár pih, na které si matně pamatuji, takže pro mě není překvapením, když onu osobu uhodne. (101)
“Jop. Seš dobrá.” zakřením se na ní a v duchu jsem ráda, že je tahle část za námi. Zatím to tedy není kdovíjaké utrpení. Řekla bych, že se obě dost snažíme, aby tahle hodina proběhla bez problémů. Tedy relativně. Jakmile se totiž naše role obrátí, mám celkem problém. Tahle hodina mi nikdy nešla. Nikdy mě nebavila. A přestože se fakt soustředím a fakt se snažím, tak vidím hovno. (73 - 7 = 66%) Je to kluk, no, ale těch máme ve třídě spoustu. To mi jako moc nepomůže. Hnědý vlasy a modrý oči. Modrých očí tu moc není. Většina kluků je má buď hnědý nebo zelený. Ty vole když já ty kluky kromě Cayluse zase tolik neštuduju, abych si pamatovala, jaký má kdo oči. Thomas, Ray, Richard - ne, Richard má zelený oči.
“No moc toho nevidim. Thomas, možná?” vystřelím od boku a trochu na Dee přimhouřím oči.
 
Sinestra Ewing - 24. března 2019 18:15
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

N62 - G82

14. října
Richard, Thomas



Pobaveně se zašklebím, když si můj krásný hřebínek urychleně sundává z hlavy. ,,Nevím, jestli by se jí to úplně líbilo. Je na svoje šupinky dost háklivá." Má bílá hadí společnice by mi za tohle určitě nepoděkovala. Naopak. Možná by mě za to uškrtila ve spaní. A teď nemluvím o Christině.
Co mě ale trochu zaráží, je Richardova nějaká dobrá nálada. Ta se u něj nevidí často. To jeho "vtipkování" a pomrkávání.. Zajímalo by mě, co za tím je. Možná bych měla říct Burnsový říct, aby po něm házela knihami častěji. ,,No tak se předveď." Vyzvu ho a sleduji jeho počínání. Na druhý pokus se mu hřebínek docela povedl, ale k mé hrůze mi ho začne také připínat do vlasů. Zkřivím obličej do nespokojeného úšklebku, který se po jeho poznámce ještě více protáhne. Prej svatební! Moc dobře vím, kam tím míří! Podle pohledu, kterým po něm střelím je jasné, že bych mu teď ten hřebínek nejradši narvala až do krku. V tom lepším případě. Rychle hřeben z hlavy sundám. ,,Tak bys jím měl naopak obdarovat Christinu." Ta narozdíl ode mě bude tyhle svatební cerepetičky potřebovat víc.
Jeho hřebínek položím na stůl a soustředěně vyslovím: ,,Parvus cristae." (96-20 + 5= 81%) Od toho předešlého se zas tolik nelišil. Pořád mu chybělo pár zubů, i když méně a nebyl úplně dokonale pevný. Ale rozhodně šel vidět nějaký pokrok. S povzdechem hřeben položím na kraj lavice a bojuji s nutkáním ho z lavice odpinknout stejně, jako tu nepovedenou kuličku. Vyvoláváním se asi živit nebudu.
Mezitím, co jsem nabručeně seděla v lavici, se u jiného stolu strhl cirkus. S pozdviženým obočím jsem se otočila. Na stole u Raye stála ta jeho obluda a vypadala, že se každou chvíli pozvrací. Nikdo, kromě Angely se do záchrany zrovna nehrnul. Pravděpodobně se toho stvoření každý štítí. Nijak jsem to nekomentovala a otočila se zpátky. Přišlo mi vtipné, jak Raye každý najednou častoval pohoršeným pohledem a všichni se tvářili jako děsný mravokárci a milovníci zvířat, ale že by se z nich někdo zvedl, aby doopravdy něco udělal, to ne. Raději jsem vzala znovu do rukou Richardův hřeben a prohlížela si ho. Rozhodně lepší, než se dívat na kočičí blitky. ,,Chudák kočka." Pronesu jenom k Richardovi. Kdo ví, co s ní provádí, když takhle vypadá.

Po skončení hodiny jsem se zpruzeně vydala rovnou do další učebny. Kdo ví proč mám po tomhle předmětu vždycky špatnou náladu. ,,No výborný." Zavrčím si pro sebe, když uvidím zasedací pořádek. Zase. Tahle učitelka je na něj doslova úchylná. Nemůže nás pro jednou sedět tak, jak chceme my? K čemu to je vlastně dobré?
Ještě víc nafouknutá se posadím do lavice, která nesla mé jméno a čekám na svého spolusedícího. Ani nevím, jestli jsme spolu někdy prohodili víc než pár slov, takže jsem zvědavá, jak se projeví.
Na jeho oslovení nereaguji, možná jen trochu protočím oči, ačkoliv mi to vlastně docela lichotí. Tohle by mohla být zábava, jen mám strach, abych v jeho hlavě třeba neviděla až příliš.. Snad nebude myslet na svou sestru v nějaké nepříhodné situaci..
,,Já začnu!" Otočím se k němu rychle, viditelně už méně otrávená a prohlédnu si ho, jako bych tu odpověď na něm někde hledala. ,,Takže.." Přimhouřím oči a začnu se soustředit. ,,Hm, myslíš vůbec na něco?" Zabručím po chvíli, když skoro nic nevidím. Ihned na to ale uvidím zamlžený obraz nějaké dívky. (46 + 10) ,,Málo se na to soustředíš, nevidím skoro nic, kromě toho, že je to holka." Obviním ze svého zamlženého vidění Thomase a nespokojeně se zavrtím na židli. ,,Zkusím to ještě jednou, nehýbej se." Vlastně ani nevím, proč by se neměl hýbat, ale potřebuji se soustředit, takže ať mě nerozptyluje zbytečnými pohyby. Mohla bych si prostě tipnout, třeba Dianu, ale tak nějak jsem doufala, že si alespoň pro jedinkrát nevybere svou sestru.
Na druhý pokus jsem už úspěšnější. (99%+20%) Černé rovné vlasy se snědou pletí a tmavými oči. Postava hubená, zhruba středně vysoká. Thomas má očividně bujnou fantazii, protože kolem té jeho dívky šlehaly plameny, seděla na pekelném trůně a za zády vyčnívala masivní démonní křídla.
Trochu zmateně nakrčím čelo a až po chvíli se v tom obraze identifikuji. ,,Nechybí tam kolem nohou ještě bílý had?" Odpovím se zamyšlením. Určitě to jsem já, nazval mě přece Satanestrou! Mohla by to být Erika, ale ta je bílá jak mouka. ,,Jsem to já! Ale až takhle malá prsa nemám teda." Nakrčím uraženě nos.
,,Tak teď já." Rozhlédnu se po třídě, na koho bych mohla myslet. Alex by byla moc jednoduchá, takže někdo jiný.. Kayla by byla sice dobrý adept, ale musela bych ji ve své představě topit v Černém jezeře, takže kdo dál.. Chvilku mlčky přemýšlím a poťukávám nehty do lavice, načež se pak otočím zpátky k Thomasovi.
,,Můžeš."

(Chlapec, tmavé vlasy a pravděpodobně zelené, modré, nebo zelenomodré oči - Sinestra si barvy očí pravděpodobně nikdy moc nevšimla)
 
Deirdre Airimoy - 24. března 2019 15:37
dd4714.jpg

Z vyvolávání N62 na Nitrozpyt do G82


Acai

Středa 14. října



Jelikož se mi povedlo vykouzlit obstojný hřeben, zbytek hodiny už jen sleduji počínání ostatních. Mimoto se usměju na Seba, který mi můj výtvor pochválí a poděkuji mu. Alespoň někdo dokáže ocenit moje čáry máry! Nijak mě nepřekvapuje, že jsme na konci hodiny získali nejvíce bodů ze všech. Jak jinak.
Deset minut není nijak dlouhá doba, a tak se s nikým zbytečně nevykecávám a přestávku mezi hodinami raději strávím konzumací svačiny, kterou jsem si nakradla na obědě. Přesunu se z N62 do další učebny, a to G82. Nejsem zrovna nadšená z toho, že na hodinách nitrozpytu máme přidělený zasedací pořádek, protože s mým štěstím zase skončím s nějakým postižencem ve stylu Princ z Persie nebo Zahradník. A nedejbože Klátič...
Moje nejhorší noční můry se bohužel vyplní ve chvíli, kdy zahlédnu jméno mé partnerky. To si snad někdo dělá srandu....
Otráveně si sednu do lavice a čekám, kdy se moje partnerka vrátí z Plantáže. Nejradši bych Acai na místě zavraždila, narozdíl od Prince, kterého přiřadili k Isaacovi, si to ale nechávám pro sebe. Místo toho nasadím nucený úsměv. Mysli na párek přátelství...
Jakmile profesorka zahájí hodinu a vysvětlí, co budeme dělat, nálada se mi hned trochu zlepší. Skvělá příležitost té Opici ukázat, kdo je tu lepší. Natočím se tělem směrem k ní a podepřu si rukou hlavu.

"Tak se do toho dáme, ne?" přimhouřím oči a čekám, jestli se Acai zapojí nebo bude hodinu bojkovat. Byla jsem připravená ji zastavit. Rozhodně jsem se neplánovala flákat na předmětu, který mne bavil a celkem i šel.
"Klidně budu hádat jako první," nabídla jsem se a přetočila se tělem tak, abych byla k Acai čelem. Jestli bude myslet na Prince, tak jí zabiju. Hluboce jsem se nadechla a nacvičeným postupem jsem se snažila vyčistit mysl. Jakmile jsem byla dostatečně uvolněná, pokusila jsem se v Acaině mysli zahlédnout osobu, na kterou myslela (91 +10 = 101%). Uvidím vysokou a štíhlou dívku, o trochu vyšší než já. Nějakých 180 centimetrů? Má dlouhé tmavě hnědé vlasy a šedomodré oči. Na sobě má uniformu v barvách havraspíru. Působí velmi vyrovnaně. Obraz vidím jasně, jako by daná slečna stála přede mnou. Usmála jsem. To musí být ona, není pochyb!
"Je to Cassandra?" zeptala jsem se a čekala na odpověď.

"Teď ty," nabídla jsem Acai, aby si to také vyzkoušela. Nemohla jsem se dočkat té potupy, až nic neuvidí. Co by dělala, kdybych místo na osobu myslela na banánovník nebo něco podobného? Nepotřebné myšlenky jsem zahnala.
Na koho bych měla myslet? Hmmm...
Nakonec jsem v mysli měla obrázek konkrétní osoby. Acai mohla vidět (66) mužskou postavu s hnědými vlasy a modrýma očima.
Tak se předveď, ty nicko...
 
Christian Dragon - 23. března 2019 20:21
hpkopie2096.jpg

Učebna G82 aneb hádej hádej hadači

Ray, Charlie a ostatní

středa 14. října


Usmál jsem se při vzpomínce na minulou hodinu a povzbuzení od Charlie ohledně mého výtvoru.
"Byla to hrozná kejda.....ale i tak bylo fajn slyšet od někoho, víru v to, že se to zlepší....jo ten její byl super. Hodina s ní v lavici byla alespoň klidná...kdežto s tímhle.....no snad to půjde v pohodě."
Krátce jsem se zamyslel tak nějak úplně mimo.
"V pohodě, kdyby to zaschlo máš asi večer fajnou helmu.....a co se mého typu týče, tak jsem to jen odhadl dle toho, co jsem viděl. Alespoň v tomhle jsem trošku lepší, než v tvoření hřebenů heh... ale zase mě nepřechval."
Na chvíli se zdálo, že se dá vést i normální hovor, trošku jsem nechal plavat incident z minulé hodiny, snad se z něj Ray poučí.
"Jako kóča, hele nevím, nikdy jsem po ní nijak více nekoukal, ale asi záleží na vkusu."
Pokrčil jsem rameny, pokud se mu líbí je to v pořádku. Jakmile konečně začal usuzovat to, co viděl, zpozorněl jsem.
"Hmmm.....jo byla to holka.....ale ne Erika to není. Ale i tak dobrý alespoň něco jsi zahlídl, příště to bude určitě lepší."
Pravil jsem povzbudivě. Na jednu stranu fajn, že toho neviděl víc, taky nemusí každý vědět vše. Když se zeptal na tu trýznivou otázku s dalším pokusem slétl jsem očima k profesorce a nakonec jsem se jen zhluboka nadechl.
"Jo pokud na to ze strany naší paní profesorky bude ještě čas, tak určitě můžeš."
Odsouhlasil jsem nakonec.
 
Ray Aurel - 22. března 2019 21:46
cadbf6d9f8341c2cdf5df521c0de8cb4~22379.jpg

G82




Středa 14. října



Christian, Amanda



"Ne, nic, Amčo, jenom, že si máš dávat pozor na Alastora, možná má nějakýho vlasovýho parazita,"
konstatuju úplně vážně, než se otočím zpět na Christiana.

"Dík, žes zabil tu stvůru v mých vlasech. Jsem ti fakt vděčnej,"
poděkoval jsem mu a zhluboka vydechl. Promnul jsem si prsty čelo a ještě jednou se snažil zasoustředit se na hodinu.
Kvůli Alastorovi se zas nemůžu koncentrovat. Díky, tos doopravdy pomohl teda, Alastore. Co bych si bez tebe počal? 

"Jup, byla to Sinestra. Kóča, co? Ty seš teda dobrej, ti řeknu. Je fajn mít chytrýho spolusedícího," složil jsem mu kompliment a poplácal ho po rameni. Byl jsem rád, že se ke mně nechová jak kretén, jako všichni ostatní.

"Teď ty," zamumlal jsem si spíš pro sebe. Hned na to začal a já se snažil opravdu mu do tý hlavy vlézt. Nemohl jsem si pomoct, ale pořád myslet na ty vlasy.

"Vždyť mě to ani nestudilo. To je divný,"
zašeptal jsem si a svraštil obočí. Co když mi to jako reálně někdo do vlasů dál schválně? To je někdo tak škodolibej?

Když se na mě pak Christian s očekáváním podíval, jestli jsem teda poznal na koho myslí, nechápavě jsem zakroutil hlavou, ale pak si důležitě odkašlal a nevinně se podíval k zemi.

"Byla to holka...,"
zkusil jsem. Možná někdo, kdo se mu líbil. Nebo někdo, s kým se bavil.

"Erika?" kousl jsem se do rtu. Absolutně jsem netušil, na koho myslí. A pokud to byl kluk, tak jsem asi v hajzlu.

Stal se mi traumatický zážitek s parazitem přiživujícím se na mých vlasech. Přece ode mě nemůže nikdo chtít světoborný výkon!

"Můžem to zkusit ještě jednou? Ty vlasy mě úplně rozhodily. Na tendle předmět jsem fakt makal, tak bych to chtěl vyzkoušet ještě podruhý, kdybych mohl. Byl bys tak hodnej?"
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.85299801826477 sekund

na začátek stránky