Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Charlotte *Charlie* Holmes - 22. března 2019 21:44
20190511_230245901.jpg

Učebna N62 -> Učebna G82



Středa, 14. 10.
Erika, Christian, označení


Překvapivě zasáhla Angela a ubohé zvíře odnesla někam, kde se může v klidu vyzvracet. Pak se do toho konečně vložila profesorka a odebrala Havraspáru deset bodů.
Moc díky, Rayi.
Zamračila jsem se na spolužáka a vrátila se zpět do lavice.
,,No, všude je nějaká černá ovce, ne?" odpověděla jsem Christianovi na jeho slova o mozku Havraspárských s drobný úšklebkem.
Několikrát jsme si zopakovali formuli, protože jsme ji někteří možná vyslovili špatně a pustili se zase do kouzlení.
Představila jsem si stejný indigově modrý hřebínek jako předtím, vzala hůlku a dvakrát se zhluboka nadechla a vydechla, abych se uklidnila a koncentrovala.
,,Parvus Cristae." pronesla jsem zřetelně a tentokrát si dávala pozor na výslovnost. Třeba jsem to předtím prostě jen řekla špatně.
Kupodivu se přede mnou na stole objevil téměř dokonalý hřebínek. Sice neměl tak dokonalou modrou barvu - spíše trochu do šeda - byl trochu ohnutý a prostřední zub měl trochu kratší než ostatní, ale mě se přesto líbil. (96% - 10% = 86%)
Chvíli jsem jen uchváceně zírala na svůj výtvor. Tohle bylo snad to nejlepší co se mi kdy ve vyvolávání podařilo.
Podívala jsem se na Christianův výtvor, který se zrovna roztékal po lavici. Asi bych se měla přestat usmívat, ale já měla takovou radost, že se mi něco povedlo.
,,Dobrá práce. Příště už to bude stoprocentní hřebínek." řekla jsem Christianovi a povzbudivě se usmála.
Profesorka začala procházet mezi lavicemi a hodnotit výsledky naší práce. Udělila nám body a byl konec hodiny. Jo, a ještě sebrala Rayovi kočku. Což bylo pro Hafana jedině dobře.
Vzala jsem svůj hřebínek a vpletla si ho do vlasů nad pravé ucho. Držel docela dobře a ladil mi k uniformě.
S tím jsem opustila učebnu N62 a vydala se do učebny G82 na Nitrozpyt a Nitrobranu.
Při vstupu do místnosti jsem pozdravila profesorku Linqvist-Weaver a když jsem hledala svou jmenovku, dávala jsem si pozor, abych nezakopla o Sušenku.
Svou jmenovku jsem našla na lavici, ve které seděla Erika. Byla jsem ráda, že sedím s ní, taky jsem mohla skončit s někým daleko horším.
,,Ahoj." Usmála jsem se na spolužačku a sedla si.
Začala hodina a dneska bude nejspíš hodně zajímavá.
Pobaveně jsem pozvedla obočí nad Eričinými řečmi o józe. Zkoušela jsem jógu dělat, ale nebavila mě, takže jsem s ní tak trochu souhlasila.
,,Hádat." řekla jsem bez váhání.
Nechala jsem Erice trochu času, aby si někoho vybrala a já se snažila koncentrovat. Když řekla že už můžu, kývla jsem a snažila jsem se jí dostat do hlavy.
Neúspěšně. Neviděla jsem vůbec nic. (30% - 5% = 25%)
,,Promiň. Nic nevidím. Zkusím to ještě jednou."
Tentokrát jsem se soustředila o něco víc. (56% + 5% = 61%)
A už jsem něco viděla.
,,Vidím dívku se zrzavými vlasy. Což moc není, ale zase tu není moc zrzek. Takže je to Angela?"
Čekala jsem co mi na to Erika řekla a pak ji pobídla: ,,A teď hádáš ty."
Krátce jsem se podívala po třídě a když jsem se rozhodla, kývla jsem na spolusedící že může začít.
Pokud se Erice bude dařit lépe než mně, může spatřit dívku s krátkými vlasy, modrýma očima, celkem vysokou, s hubenou postavou. A jestli je Erika vážně dobrá, může vidět i žábu, která dívce skáče kolem nohou.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 22. března 2019 18:08
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Základy vyvolávania --> Nitrozpyt

14.10. streda
Učebňa N62 --> Učebňa G28


Dan, Colette

Keď mi Daniel odpovie na moju rýpavú poznámku, obočie mi vyskočí na čele vyššie a prekvapene sa vystriem.
Oh.
Odpoviem inteligentne. Nato sa však pomerne chytím jeho nápadu a začne odsúvať trocha stoličku a naťahovať sa cez lavicu k našej prednej susede s leskom v očiach.
Tak to počkaj, vytrhnem ho z Becciných chladných rúk. Darčeky mám rada!
Už-už by som zvierala v prstoch za hrsť jej vlasov, keď Dan pokračuje a ja sa zaseknem s mierne odutou perou. Dosadnem naspäť na stoličku.
No hej hej, to mi chce povedať že by som si ho naozaj nevedela vyčarovať, keby chcem? Pf.
Bojovne zdvihnem bradu.
Poď po hodine do prázdnej učebne a ja ti dám dôvod myslieť si že ten prútik je pre mňa to pravé.
Spražím ho pohľadom, no nedokážem sa na neho reálne hnevať kvôli nejakému ozdobnému hrebeňu do vlasov. Aj preto, keď začne vysvetľovať, tak prehnane teatrálne pretočím očami, no aj tak ho sledujem ako to robí.
Znova? Vyčaroval ten poodniaty hrebeň zas, len tak.
Vezmem hrebeň do rúk a zľahka ho skúsim ohnúť, no ten hrebeň je...dobrý.
Ako? Nemôže to byť len v tom ako to vyslovuješ. Seriózne, v čom je ten trik?
Frustrovane vydýchnem vzduch prudko nosom.
Možno si to proste len zle predstavujem? V tom nebude problém...viem presne aký by som chcela. Ah môj ty Merlin. Túto hodinu času som mohla venovať ešte obedu. Alebo zostavovaniu metlobalových plánov.
Aj tak tomu ale ešte dám poslednú šancu a opakujem hneď po Danielovi "Parvus Cristae." (69+10-10)
Hrebeň už viac pripomína hrebeň, aj napriek tomu je to ale len akási striebristá vec s pár výčnelkami ako zubami a keď do toho štuchnem, pripomína to niečo gumenné. Podobá sa to na luxusnejšiu psiu hračku v tvare hrebeňa.
Ale už na to seriem.
Hodím sa na stoličku dozadu a keď sa ma Dan stále s tým profesorským výrazom spýta či mám nejaké dotazy, našpúlim porazenecky peru.
Myslím že budem potrebovať súkromné doučovanie, pán profesor Fletcher.
Natiahnem nohu a špičkou ho štuchnem do stehna. Zaujme ma ale, keď mi začne podávať hrebienok, ktorý vyčaroval. Mám chuť mu povedať, kam si môže ten svoj dokonalý pevný hrebeň strčiť, do jeho...dokonalého..pevného..zadku? no potom si to rozmyslím.
Je to len hrebeň. Koniec koncov, kedy budem reálne potrebovať niečo takéto vyčarovať?
Vezmem ho teda do ruky v náhlom a nezvyčajnom záchvate ovládania môjho temperamentu. Mohla som to považovať za pekné gesto aj keď sa mi na tejto hodine nedarilo. A tak vyčarujem zubatý úsmev a chmatnem po hrebeni ako straka.
Díky.
Pretočím hrebienok v rukách a na tvoje gesto a poučenie, čo bude pre mňa lepšie keď spravím, si ho prirovnám k vlasom.
Farby k sebe celkom idú. Niečo z teba bude, Danečku.
Vyplazím mu jazyk.

Po konci hodiny však navštívim znova záchody a keď z nich vychádzam, do tváre mi padá zošikmo strihnutá ofina a zvyšok vlasov mám skrútených v nízkom drdole na záhlaví, ktorý mi pridržiava práve hrebienok. V červených vlasoch zelené a modré kvety pekne vyniknú.
S pozitívnou náladou napochodujem do triedy a dám sa do čítania kartičiek. Zastavím sa v piatej lavici a keď pozriem na menovku vedľa, len myknem plecom a žuchnem do lavice.
Hlavne že nie som vpredu.
Keď príde Colette do triedy, mávnem jej zľahka rukou a poťapkám stoličku vedľa seba.
Čau.
Ohlásim ju keď sa priblíži. Nemala som s ňou problém, a keďže som s pomernou pravidelnosťou a ľahostajnosťou na fakultné rozdiely pri jedení sedávala pri ich stole, stihla som si všimnúť že mi jej prítomnosť nevadila.
Keď nám profesorka dá zadanie, otočím sa na Colette a podopriem si hlavu päsťou, lakeť položený na stole.
Ugh, dnes mi tie hodiny absolútne nejdú, tak začni, aspoň oddiališ moju potupu.
Podvihnem kútik v satyrickom úsmeve. Keď súhlasí a kým sa sústreďuje, premýšľam, na koho myslieť.
Na niekoho všedne vyzerajúceho...keby myslím na Angelu alebo Acai, uhádne to strašne rýchlo. Chalani sú si viac podobní...Možno niekto nie tak na očiach...
Rozhodnem sa, a keď Colette dá znamenie, začnem si predstavovať. Vidí, že je to chlapec, tmavé vlasy aj oči. Dosť...všeobecná predstava.

 
Angela Silverlin - 22. března 2019 14:18
angie495.jpg

G82: Nitrozpyt a nitroobrana



14. října, středa odpoledne




Naira

Když mi Naira potvrdila mou domněnku, ještě jednou jsem se krátce pousmála. Koho by úspěch nepotěšil.
„Ale prosím tě,“ pohodila jsem lehce hlavou na Naiřina slova. „Nevím,“ pokrčila jsem ještě rameny, „asi se hodně soustředit?“ Nechtěla jsem Nairu odbýt, ale pravdou bylo, že jsem si úplně jistá nebyla, proč se mi tak zadařilo. Ovšem byla jsem za to ráda.

Naira se odmlčela a já se sklonila k Sušence. Když jsem jí krátce podrbala, sledovala jsem, kam se má sousedka dívala. Ray, který byl cílem jejího pohledu, se zrovna otáčel k dívkám za sebou a zdál se z něčeho velmi rozrušený. Ovšem šeptal, takže mu nijak zvlášť nebylo rozumět. A já o to ani nestála. Snad se rozčiluje, že mu profesorka sebrala kočku, ale vůbec se nedivím.

Při pozorování zbytku třídy mě vyrušila Naira svým dotazem. Rychle jsem se k ní obrátila a zatvářila se trochu překvapeně. Ona si to pamatuje...? Jistě, pomohla mi na ošetřovnu... Ale i tak.
„Všechno v pořádku, madam Pomfreyová si s tím rychle poradila,“ odpověděla jsem neutrálně. Nechtěla jsem zabíhat do podrobností. Kdybych nebyla blbec a došla si tam dřív, nemuselo mě to tolik bolet. No, hlavně, že už můžu zase chodit ráno běhat.

Když Naira navrhla, že si hrabání v hlavě procvičíme ještě jednou, jen jsem mlčky přikývla. Fajn, tak na koho budu myslet teď? Pochopitelně mě napadla Jackie, ale kupodivu i Erika. Ovšem první byla bolestná vzpomínka a druhá mi to všechno jen připomínala. A i když se to nezdá, takový masochista jsem nutně nebyla.
A najednou se stalo, že jsem myslela zase na toho samého. Snad ukolébaná prvním Naiřiným ne-zcela-úspěchem jsem u této osoby zůstala. Jsi blbá, Angelo...

A blbý bývá asi jen blbější, protože jsem nevzala v úvahu, že by se Naira mohla zlepšit. Viděla dost. Kluk. Tmavě hnědé vlasy, oči stejné. Dost vysoký, štíhlý, ale ne hubený, očividně sportovec. Opálený. Chvíli se nic nedělo, ale nakonec se u oné postavy objevila i kočka, která se mladíkovi točila kolem kotníků.

Můj vlastní pohled byl zaměřený na Nairu, ale očividně jsem ji absolutně nevnímala, jak jsem byla pohlcena svou vlastní představou. Na rtech mi pohrávalo něco jako úsměv. Výraz, který značil, že nikoho nechci sežrat, ba dokonce že mi všichni nejsou lhostejní. Byla to taková zčásti zasněná spokojenost.

Poněkud roztržitě jsem trhla hlavou a zaostřila pohled na sousedku. „Tak co? Jak se dařilo?“

 
Sebastian G. Sharivar - 22. března 2019 13:08
froy8869.jpg

Učebna N62 > Nitrozpyt v G82


Patrick, Kayla a profesorka Lindqvist-Weaver


14. října, středa



„My máme hodinu v osm?“ podivím se, ale pak si vzpomenu, že o něco takového jsem na nástěnce asi zavadil pohledem. „Asi jo.“ S tím hodina končí a body jsou rozdány.

S brašnou přes rameno projdu do vedlejší učebny a zamířím k řadě u okna. Nakonec mi můj plán zkazí kartičky se jmény označující zasedací pořádek. Otráveně mi klesnou ramena, očima zabloudím ke stropu, než začnu hledat své jméno. Nespokojeně mlasknu jazykem, jakmile zjistím, že mám sedět s Kaylou, která už nachystaná sedí a čeká na začátek hodiny. Hlavně ať se zase nerozbrečí.
Otočím se ke katedře, kde se chvíli snažím protestovat nad profesorčiným výběrem, ale po pár „ale“, „já“ a „a nejde...“. Nejde. Zašklebím se, když je Lindqvist-Weaver nejspíš přesvědčená, že dostávat se do šílené ženské mysli, které nerozumím, je dobré cvičení. Teď bych možná radši zase seděl s Patrickem, který by určitě myslel na nějakou tu armádu přítulných holek.

Nicméně do lavice nezamířím ihned, než skončí přestávka, zajdu na toalety, cestou si povídám se spolužáky na chodbě, až moje brašna před začátkem hodiny konečně žuchne pod lavici označenou mým jménem. Posadím se na židli vedle Kayly. Ta se usmívá jako sluníčko, ani nepozdraví a začne mluvit. Překvapí mě to, proto povytáhnu obočí a lehce se odtáhnu – čekám, kdy mě praští po hlavně.
Pak se zamračím, když očekávaná reakce prostě nepřijde. Takže ona zbytečně ječela, kalhoty mi ušpinit nechtěla, teď jí to mrzí a nemyslí to tak. Kdyby radši šla, omluvila se rovnou nám všem a pomohla mi to vyčistit, což napadlo jenom Christinu.
Odpovím na to jen krátké a zlověstné: „Fajn!“ A není to „fajn, jsme v pohodě“, je to spíš to „fajn, pořádně mě štveš“. Nechápu, jak se může usmívat, když ještě před chvílí hysterčila, protože jsem jí řekl, že je blbá. To už se uklidnila? Co to má být. Nebo jí to doopravdy mrzí? Proč se omlouvá? Teda měla by se zatraceně omlouvat. Já nevím.

Zmatené myšlenky odsunu stranou, překřížím si ruce na hrudníku a s houpáním na židli poslouchám, co dneska budeme dělat. Hypnotizuji místo na stole, kde ještě před chvílí byla má jmenovka.
Až když si máme představit spolužáka, letmo se rozhlédnu po učebně. Chvíli se tvářím neutrálně, než na mě začne Kayla zase mluvit, protože chce začít. Trhnu rameny, že je mi to jedno a otočím k ní hlavu, se založenýma rukama a nakrčeným obočím vypadám otráveně, ale zaujmou mě zase jen rusé vlasy. Moje spolusedící to nejspíš vidí jasně.
„Ne, tvoje máma,“ vmetu jí do tváře, ani si to neuvědomím. „Když si teda tak chytrá, musíš to vědět na sto procent, ne?“ dodám se stejně sarkastickým tónem. Promnu si piercing ve vrchní části levého ucha a potřesu hlavou, jako kdybych si chtěl znovu vyčistit myšlenky, vyhnat představu dívky se zrzavými vlasy z hlavy. Znovu mě rozčílí tím, že trvalo jen chvilku, než na to přišla. Nejspíš to bylo jen kvůli tomu, že jsem se na to soustředil až příliš dobře. Slečna dokonalá a klidná, co se jen omluví a myslí si, že všechno bude v pohodě.

Mezitím přimhouřím oči, abych zjistil, na koho myslí Kayla (83%). Překvapí mě, že je to také dívka, dlouhé a tmavě hnědé vlasy, tipuji, že je menší postavy, asi tak 160 centimetrů a dost vyhublá. To tady může být kdokoli. Zarazí mě ale téměř černé oči. Domýšlím si, že sama Kayla si neumí představit, jakou barvu očí dotyčná má a projeví se to černýma očima.
„Víš co? Je mi to jedno.“ Nechci to hádat, ani na to myslet, nepoznám to. „Hnědý vlasy, to může bejt jakákoli holka. A jestli se budeš chovat jako v síni, tak za deset let budeš tuhle historku vyprávět svejm kočkám,“ zasyčím podrážděně a chvíli sleduji její reakci.
Pak ale pohledem sjedu zpátky před sebe. Nahrbím se nad lavicí a nehtem začnu dloubat do třísky, která se odlupuje od starého dřeva. Vypadá to, že se mi už dál moc komunikovat nechce, dokud nebudu muset.
 
Patrick Gregory Anderson - 21. března 2019 23:17
untitl1171445402.jpg
Vyvolávání N62 >Sovinec > Nitrozpit G82

středa 14. října

Nataniel, vybarvičkovaní okrajově.


"Krása je v oku, to jo. Ale nezávislého pozorovatele."
Doplním Dianu s pokrčením ramen. Seb chce vědet, kdy mi může dát moje srpce. Abych byl upřímný, vážně na to nespěchám a odpoledne mám jiné plány.
"Co takhle dneska na tý hodině v osm se Snapem?"
Nadhodím. Pak hodina končí a já musím do sovince. Sám sobě jsem si totiž připomněl jednu důležitou věc. Totiž hodinu s mastným vlasem. Díky ní musím posunout svoje rande na dřív. Nějak jsem na to zapomněl. A proto musím do sovince, napsat ke Třem Košťatům s prosbou o posunutí rezervace. Minu tedy Alastora, který dává kázání Rayovi. To docela čumím, tak Alovi už ruply nervy. Já bych je měl v kýblu už dávno, dělat chůvu lidem, co si v hodině otráví kočku, nebo si to rozdávají v přístěnku s Gayusem. Mi máme být ti chytří, omg! Místo toho Ray v hodině působil spíš jako někdo z Mrzimoru. Minu tedy ty dva a vydám se rychle do sovince, kde napíšu ve spěchu vzkaz.

Dobrý den
Dnes mám u vás objednanou rezervaci na 19:00 na jméno Patrick Gregory Anderson. Z důvodů, které bohužel nemohu ovlivnit, bych potřeboval tento termín změnit na 16:00. Předem se omlouvám za případné potíže, které by vám snad vyvstaly s touto změnou termínu. Děkuji za vyřízení.
S úctou
Patrick Gregory Anderson


Přivolám si Kapitána Chlupatou Botu. Majestátní Výr převezme moji epištolu, spiklenecky na mě mrkne a odletí splnit svoji misi. Já si pospíším na hodinu Nitrozpytu. Jelikož už nemám čas, nemohu uvědomit o změně plánů svoji sněžnou princeznu. Řeknu jí to po hodině. Jako souseda jsem "vyfasoval"Nataniela. Nikdy jsme se spolu moc nebavili. On toho vůbec moc nenamluvil. Ani v hodinách. Přislo mi, že se trochu straní a působil na mě moc vážně. Na druhou stranu to byl velmi schopný hráč Famfrpálu. Takže jsme měli něco společného. Na tom se dá zakládat. Profesorka nám řekne zadání dnešní hodiny a já s Natem se na to vrhneme.
"Oukej, začni. Vlastně počkej, musí si vyčistit halvu a nemyslet na voloviny. To zabere momentík."
Naznačím svému parťákovi rukou, aby počkal.
"No jo, na koho mám myslet? Na Christinu? Ne, na ni myslím pořád..."
Na mysl mi nakonec přijde jiný kandidát.
"Oukej, Natanieli. Můžeš."
Vybídnu Nata. Chvíli se s tím pereme, ale nakonec to dáme a Natovi s se vyjeví elegantní a vzpřímená postava studenta v zeleném s hustými hnědýmy vlasy a očima s mužným strništěm a rádoby povýšeným pohledem.
"Oukej...redy?"
Zeptám se a pak a pro změnu zase zkusím hádat já. (51-3=48) Jako ne, že bych toho viděl moc, ale alespoň rozeznám pohlaví, což považuji za úspěch. Asi bych se měl pokusit znovu a získat víc informací, ale mě tohle stačí. Není mi příjemné se vrtat někomu v hlavě. Vůbec. Ctím soukromí ostatních a zase tak moc mi o body nejde. Takže se jen usměju.
"Dobrý, to mi stačí."
Zazubím se.
 
Amanda Eilair - 21. března 2019 21:55
am21639.jpg

Ošetřovna -> G82



středa 14. října
Cassandra, Ray, Naira

Jako každé ráno jsem se vydala běhat, trochu se nadýchat čerstvého vzduchu, ještě předtím, než mi začnou další týdenní povinnosti. Dělala jsem to na jednu stranu pro sebe, abych si pročistila hlavu a zlepšila kondičku, ale také proto, abych mohla být co k čemu svému famfrpálovému týmu.

Docela nenápadně jsem se chvíli po šesté vyplížila z pokoje a za paprsků už docela chladného slunce jsem se rozběhla. Počasí mi vůbec nepřálo, bylo škaredě a sychravo, ale to mě přece nemůže odradit! V plánu bylo dát si pár koleček v terénu, možná i kolem vrby, jenže jsem prostě neměla svůj den. Ani nevím, jak se to stalo, nízké slunce mi asi zasvítilo do očí a já jsem přehlédla jeden z nízkých kořenů a dopadla jsem tak ošklivě, že jsem si vyvrtla kotník, nebo rovnou zlomila nějakou kost? A co je tady vedle, klacek? Nebude to náhodou kus trčící kosti…?

Dobrý, je to opravdu jen klacek. Pomalu jsem odpajdala až na ošetřovnu, kde se o mě ihned postarala školní zdravotnice. Přestože jejich ruce a schopnosti jsou opravdu úžasné a nohu mi dali dohromady hned, přesto mě nenechali hned běžet po dalších povinnostech, ale musela jsem odpočívat a odpočívat, až jsem opravdu na chvíli zaspala.

Povedlo se mi takto zaspat snídani, dvě hodiny, oběd i hodinu vyvolávání. Bylo mi jasné, že si látku budu muset doplnit, abych při dalších písemkách na tom nebyla ještě hůře než kdy předtím. Hodina runové magie byla už naštěstí tou poslední, tam mě ztracená hodina nebude ani tolik mrzet, runy mě stejně nikdy moc nebavily. Postupně se dozvídám, že jsme s Binnsem psali test na starověký Egypt, který si budu muset nahradit. Tak alespoň vím, na co se mám připravit.

****


Než abych ještě trávila čas běháním po učitelích a sháněním poznámek, vydala jsem se raději na hodinu Nitrozpytu, abych toho nezameškala ještě více. Ještě celá pomačkaná, možná trochu upocená, vejdu do třídy a rozhlédnu se, kde bych to měla asi sedět a jestli už někomu chybím. Někomu určitě ano!

Najdu si svoji kartičku se jménem a zjistím, že sedím vedle Cassandry. Už při prvním dotazu profesorky se začervenám, nitrobranu jsem opravdu netrénovala. Tentokrát máme jen nahlédnout do mysli našeho spolužáka a podívat se na koho myslí, zní to docela jednoduše, tak uvidím, jestli to i tak jednoduché opravdu bude.

„Mám začít, nebo chceš začít ty?“ Zeptám se Cassandry, i když jsem ještě docela nesoustředěná, myšlenky mi létají všude kolem a byla bych raději, kdyby začala ona. Na vyzvání se pokusím přeci jen co nejvíce koncentrovat a pokusit se zjisti, na jakého spolužáka myslí. (78% - 3% = 75%)

„Cassandro, prosím tě, nemáš náhodou zápisky z vyvolávání? Byla jsem trochu indisponovaná a nemohla jsem přijít.“ Zeptám se jí raději rovnou, i když si nejsem jistá, jak bude sdílná, ale třeba překvapí.

To se na nás už otočí Ray, který má nějaký neodkladný problém, který vyžaduje řešení.
„Cože, co? Jaký sliz ve vlasech? Co se tady dělo?“ Zmateně a nechápavě zakroutím hlavou, někteří jsou pořád jako malí…
Zachytím i pohled Nairy, na kterou se při té příležitosti také usměji a zamávám jí zpátky.
 
Diana Gabriela Black - 21. března 2019 20:56
217783139.jpg

G82

Rebecca

středa 14. října



Má to smysl se kvůli ní vůbec namáhat? Ne, nemá! Proč bych jí to měla vůbec ulehčovat tím, že se budu pekelně soustředit? Jen ať si poradí sama dle svých možností a schopností!
Rebečin náznak, že jsem narcista a myslím na sebe, bych nechala zcela bez odezvy, protože je zbytečný se nad tou rádoby vtipnou poznámkou rozčilovat, jenže ona se rozhodla oslovit mě přezdívkou, kterou používá jen mé drahocenné dvojče!
„Cos to řekla!?“ Nejradši bych si ulevila a pěkně od plic na ní vyštěkla. Místo toho se raději zhluboka nadechnu, abych se uklidnila. Přesto ale střelím po Rielové nepřátelským pohledem. Zorničky se mi zúží do velikosti špendlíkové hlavičky, a kdyby bylo možné pohledem někoho přišpendlit na místě, pak bych to Becce momentálně udělala s velkou radostí! Jediný štěstí, že se teď omlouvá Christině za tu svou blbou vlaštovku, která minula cíl, protože bych se taky nemusela udržet a vyjet na ni.

Kéž by mi tak brácha hodil ten pomeranč a trefil přitom Rebeccu – „nechtěně samozřejmě“. Nebo ještě líp! Mohl by mi hodit tu pěkně zralou kiwu. Té by stačilo málo, aby se rozmázla o vybraný terč. „To by byl pohled, panečku!“ Jo, ta představa mi zvedne náladu a napružení téměř zmizí. Co bych dala za to, kdyby to sourozenecké propojení zafungovalo!

„Hele, my jsme blízký kamarádky? Nebo příbuzný?“ zeptám se , jakmile skončí se svou pantomimickou omluvou. „Pokud vím tak ne. Takže bych ocenila, kdybys tu familiérní přezdívku přenechala povolanějším. Nebo mi snad něco uniklo a najednou se z nás staly BFF?“

 
Rebecca Eliah Riel - 21. března 2019 14:04
becca227200.jpg

G82 Nitrozpyt a nitrobrana

14.10.

Diana, Kenji, Christina

"Správně," řeknu, ale nejsem tím nijak ohromená. Lehčí už jsem jí to nemohla udělat, možná kdybych si vybrala Kenjiho nebo někoho podobně...exotického. Nic proti tobě Kenji! omluvím se mu v duchu urychleně, co kdyby moje myšlenky doputovaly až k němu? To riskovat nehodlám! Teď, když jsme se konečně usmířili.

Diana se do svojí části moc nehrne. Nedivím se jí, myslet musí být v jejím případě dost namáhavé. A co teprve tu myšlenku udržet? To musí být doopravdy nadlidský úkol. Skládám si z pergamenu na lavici letadýlko, zatímco se jen napůl soustředím na Dianu vedle sebe. Žádné zázraky od ní neočekávám.

Vidím prázdno (26-3=23%). To mě moc nepřekvapuje, nečekala jsem, že v Dianině mysli najdu něco jiného, než jen pusto a prázdno, možná občas nějakou shnilou mandarinku. Rozhodně je chyba v incesťačce a ne ve mně. Doskládám letadýlko a trochu soustředěním přivřu oči, když mám pocit, že v té mlze konečně něco vidím (46+10-3=53%). Nějakou holku...?

Určitě myslí na Cass, aby mě vyprovokovala. Podívám se na strop. Přeci jen jsem Cass slíbila, že se polepším... "Myslíš na sebe, co, Didý?" vypadne ze mě nakonec, než se stihnu zarazit. Aby neviděla můj škodolibý úsměv, otočím se do uličky a hodím svoje letadýlko směrem Kenji. Bohužel v házení letadýlek nejsem přeborník, takže letadýlko udělá nad Kenjiho hlavou oblouk a trefí Christinu.

Nakloním se dopředu, abych na viděla. "Promiň!" naznačuju rty a tvářím se kajícně. Doufám, že nezapomene, že si se mnou tenkrát plácla na plavání, naše jediná interakce za celý měsíc.
 
Diana Gabriela Black - 21. března 2019 13:44
217783139.jpg

G82

Thomas a hlavně teda Rebecca

středa 14. října



„Ten medový tón si vodpusť!“ protočím oči, ale poznámku si raději nechám jen pro sebe. Pokud má k něčemu dojít, tak ať jsem v tom nevinně!
Svraštím obočí, když se mě zeptá, jestli jako něco vidím. „Chvátáš snad někam?“ Můžu si přemýšlet, jak dlouho chci! Když ovšem z Rebeccy vypadne další věta, zamračím se na ni a zatnu zuby, když zavadí pohledem o bráchu. „Co má ta holka za problém!? To nám snad závidí ten náš blízký vztah? Nebo vo co jí de?“ Podívám se na dvojče a vybaví se mi jeho slova. Má recht! Je jedno, kdo z nás dvou ji zabije, ale vzhledem k tomu, že brácha je gentleman a ženský nebije, tak to zůstane asi na mně… „Jakpa mu to asi jde se Sinestrou? Doufám, že tu poznámku nemyslel vážně…"

Teď ale zpátky k hodině! Takže je to hnědovlasý kluk. Hmm… to tedy výběr moc nezužuje. Tak co dál? Zelené oči! To už je lepší, ale nepamatuju oči všech spolužáků! Ale zelených očí moc nebude. Napadne mě Sebastian, protože vidině odpovídá – hnědé vlasy a pronikavé zelené oči (však jsem je před chvilkou viděla na vlastní oči).
Sebastian? vypadne ze mě a vytrhnu si záděrku u jednoho z prstů. „Proč jsem to dělala? Teď to štípe!“

„Tak teď teda já,“ řeknu otráveně a přemýšlím nad tím, o kom bych měla přemýšlet. Cass? Ne, to by měla lehký. Brácha? To by jí napadlo i bez kouzlení…A sakra!“
Veškeré mé myšlenkové pochody přeruší náhlé zjištění, že všechny moje zásoby má u sebe brácha, protože to své jsem vrzla Angele. Jaká škoda, že nesedím líp, abych na Thomase houkla, aby mi hodil třeba pomeranč. Ale třeba ho to napadne samotnýho, ale pro jistotu… Brácha! Hod mi pomeranč!“ zkusím využít to naše sourozenecké spojení.

Teď se soustřeď! Soustřeď se! Jediné co Becca pozná je, že mou vybranou osobou je slečna.

 
Daniel Fletcher - 21. března 2019 00:18
dan7533.jpg
N62-G82
Kenji, Alex, Ruby a Becca
14. října


Jen se pobaveně ušklíbnu, když mi hřebínek ze stolu zmizí dřív, než se s nm stačím dostatečně pochlubit. ,,Nemáš zač." Houknu Becce do zad, která si můj hřebínek mezitím přisvojila. Kromě profesorky se mi od nikoho jiného pochvaly nedostalo. Kenji jako obvykle nedokázal uznat, že jsem prostě lepší a tak na hřebenu hledal chyby, který tam fakt nebyly! Uraženě odfrknu a mávnu rukou, aby se zase pěkně otočil směrem k tabuli! ,,Jediný zuby, který jsou dalek od sebe jsou ty tvoje. A vůbec, tak se předveď!" Nestihl jsem jeho kouzlení moc sledovat, jelikož se ozvala moje spolusedící.,,Vlastně jsem ho tvořil už s tím, že ti ho věnuju." Odvětil jsem Alex v podstatě popravdě. Co bych taky s hřebenem dělal? Žádné přípravky na vlasy jsem nikdy nepoužíval, kromě šamponu možná. Jinak většinou chodím tak, jak vstanu. S vrabčím hnízdem. Takže hřebínek jsem čaroval už s tím, že pokud to nebude úplně marný, někomu ho nechám. Je pravda, že ty kytky tam ylae být úplně neměly. Ty byly navíc.
,,Jestli chceš, ukážu ti, jak si takovou krásku vyčaruješ i sama. Očividně máš dneska obě ruce i hůlku levou. Jsi si jistá, že si tě ta hůlka vybrala?" Pobaveně ji to oplatím. Její pokusy nebyly příliš úspěšné. To i ten Kenji si vede líp..
Vepředu se situace mezitím trochu uklidnila. Jediný, kdo šel zachránit kočku (nebo co to vlastně je), byla Angela. To mě ani tak nepřekvapilo, vzhledem k tomu, že jednu sama vlastní. A tráví s ní času víc, než s kterýmkoli jiným žijícím tvorem na škole. Ale to, že projevila nějaké emoce - ať už to bylo rozhořčení? A dokonce použila - SPROSTÉ SLOVO?! No tak to jsem fakt nečekal jako! Zíral jsem na ni s otevřenou pusou. ,,Zdálo se mi to nebo ho fakt nazvala idiotem?" Zamručím si pod vousy. Rhiannon pak havraspáru strhne další body, ale to už jde mimo mě, jelikož se připravit ukázat Alex, jak se to dělá.
,,Takže, vezmi si brk a zapisuj si! Profesor Daniel ti ukáže, jak na to." Mrknu na ni, vezmu hůllku a namíířím na stůl. ,,Takže - musíš se soutředit, správně vyslovit a něco si představit. A HLAVNĚ - musíš mít pořádnou hůlku." Rýpnu si ještě, ale pak už začnu čarovat. V hlavně jsem si představil hřebínek nějak zhruba podobný tomu druhému. (Původní hod byl 113 - takže hádám, že výš to hnát asi nebudu a hřebínek bude prostě zase dokonalý B-))
,,Parvus Cristae." Vyslovím sebejistě. Konec hůlky blýskne a na stole před námi se objeví další, dokonalý hřebínek. ,,Nějaké dotazy?" Zatvářím se důležitě a s úsměvem ji hřebínek podám. ,,To je pro tebe kotě. Abys nebyla smutná, že si z hodiny nic neodneseš." Zakřením se. Trochu mě děsí, že vynikám zrovna ve vyvolávání hřebínků..
Hodina na to brzy končí a my se po rozdání bodů můžeme vydat na další hodinu. ,,Koukej si to dát do vlasů, byl to dárek!" Ukážu na Alex prstem a gestem naznačím, že ji budu sledovat.
Během přestávky jsem si na chvilku odskočil na pány a poté se vrátil rovnou na další hodinu v G82. Tam na nás už čekal zasedací pořádek a kartičky se jmény. Prošel jsem pár lavic, než jsem našel tu svou a krátce zaregistroval jméno Ruby. No to jsem zvědav. Všiml jsem si jejího povýšeného chování ke svým spolužákům z koleje, ale dokud se mě to nějak plně netýkalo, příliš jsem to neřešil. Taky mám na škole konec konců lidi, které nemám rád.. Pohledem ještě vyhledám bráchu, jak je na tom on. A sám jsem začal být za Ruby docela rád.
LOL. Christina. Posunkem mu naznačím, aby ji zkouknul nohy a pak jsem na něj soucitně mrkl. Chudák malej. Tohle jsem mu nepřál.

,,Zdárek." Pozdravím Ruby, jen co se vedle mě objeví a dlouze zívnu. Už aby byl všeho konec. Mám toho pro dnešek docela dost.
Po vysvětlení pravidel se k Ruby otočím - ,,Chceš začít?" zeptám se a automaticky se rozhlédnu po třídě, na koho bych asi mohl myslet. Hmmm, hmmm. Kenji bude moc jednoduchý. Ryan to samý. Navíc nejsem teplej, takže.. Mám to!
Ruby, pokud se jí má mysl otevře, uvidí akorát to, že myslím na dívku. Ale všechno ostatní je velmi nestálé, rozmazané, obraz se jí pravděpodobně vlní tak, že nevidí ani pořádně ani barvu vlasů.
,,Tak co?" klepnu nedočkavě prsty na stůl. ,,Vidíš něco?" Zkoumavě na ni pohlédnu. ,,A teď?" zeptám se po chvíli a snažím se jí pomoct tak, že na tu osobu myslím ustavičně. Skoro by z toho mohla začít škytat.


 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.83882784843445 sekund

na začátek stránky