Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
lady Christina De Spontin - 19. března 2019 20:27
234723.jpg

N62 -> Toalety -> G82

14. října, Středa


Angie, Kenji + označení




Na celkem trefnou poznámku Angie jen souhlasně kývnu. Jistě. Nesoustředila jsem se. Jak bych také mohla, když se kolem mě děly věci, které bych jen sotva popsala jako příznivé pro studijní podmínky. Bylo jen dobře, když profesorka duchapřítomně odebrala Aurelovi tu opelichanou věc. Přeci jen ještě existuje nějaká spravedlnost. Když už nic jiného, alespoň mi to poskytlo jistotu, že se v další hodině nebude nic podobného opakovat. Pak už se jen rozdávaly body. Trpělivě jsem seděla na svém místě, hůlku jsem dávno uklidila. Nehodlala jsem se pouštět do ničeho dalšího. Už jsem se toho dnes napáchala dost. Nakonec ale hodina skončila. Spořádaně jsem se zvedla z lavice, samozřejmě až po té, co jsem se přesvědčila, že po mně na lavici nezůstal žádný nepořádek. Narozdíl od většiny mých spolužáků. Mé kroky nemířily do vedlejší učebny. Vzala jsem to zkratkou přes toalety, kde jsem si během několika minutové pauzy stihla poupravit makeup a také jsem si očistila uniformu od možných následků mého nezdařeného kouzlení.
Na další hodinu jsem přišla právě včas. Chvilku mi trvalo, než jsem na lavici našla své jméno a rozhodně jsem nebyla potěšená, když jsem zjistila, v čí společnosti strávím jeden ze svých oblíbených předmětů. Na jednu stranu chápu logiku předepsaného zasedacího pořádku. Určitě to má spoustu výhod. Mimo jiné větší kontrolu nad hodinou a menší šanci vyrušování, ale momentálně bych byla radši, kdybych si mohla vybrat, koho pustím do své mysli. Mlha přede mnou, mlha za mnou. V okolí nebyl nikdo, z koho bych byla kdovíjak nadšená. Už jen mít Lawsona za zády nebylo nic příjemného. O to méně jsem měla radost, že se mi v hlavě bude hrabat zrovna Kenji. Nevybavuji si žádné spory, které bych s ním kdy vedla, ale bohatě mi stačilo, že je ve stejné koleji s Danielsem. Beztak v tom kousku s mým dopisem jela celá ta jejich skvadra. Přesto se bez námitek posadím do lavice a vyčkávám na začátek hodiny. Je to jen pár desítek minut. Prostě zatnu zuby a nějak to přežiju. Okatě při tom ignoruji přítomnost další chlupaté potvory na hodině.
Kenji.” oplatím Japonci pozdrav a bedlivě sleduji, jak si ke mně přisedá. Jeho zvláštní chování přecházím jen zvednutým obočím. Pravděpodobně je ze mě nadšený zrovna tak jako já z něj, ale výhodou jeho původu je, že má alespoň nějaké základy vychování. Takže se začátek hodiny obejde bez zbytečných nepříjemností. Jemu bych to nahlas nepřiznala a pochybuji, že by o to vůbec stál, ale kultura jeho země vždycky fascinovala.
Jak už jsem říkala, profesorka zahájila hodinu. Trochu mě pozlobí svědomí, protože opakování jsem se příliš nevěnovala. Ne, že bych se na to úplně vykašlala, ale neprobíhalo to v takové intenzitě, jako by nejspíš mělo. Snad proto vítám v celku snadný úkol, který nám byl zadán. To bych snad zvládnout měla.
“Jen do toho.” přistoupím na Kenjiho plán a nepatrně se natočím jeho směrem. Snad abych měla lepší přístup, kdo ví. Trpělivě vyčkávám, než mi můj soused dá najevo, že je připravený. Pak i já s hlubokým nádechem zavřu oči, abych vytěsnila nežádoucí vjemy kolem sebe. Soustředěním nakrčím obočí, snažím se zachytit třeba jen malý náznak nějaké postavy, ale nevidím vůbec nic.
“Myslíš na někoho? Nic nevidím.” (15 + 10 = 25) řeknu po chvilce ticha, ale pochybuji, že by tak jednoduchý úkon nezvládl. Chyba bude tedy na mé straně. “Zkusím to znovu.” upozorním ho, aby náhodou nepustil myšlenku. Soustřeď se, Christino, soustřeď se. Jenže ani tentokrát nic nevidím. (21 + 10 + 10 = 41) Místo toho, aby ke mně přišel obraz jeho mysli, cítím, jak ke mně pomalu přichází migréna.
“Ne. Nic. Promiň. Zkusíme se vyměnit.” Co to se mnou dneska je?! Copak jsem přes jednu noc zapomněla úplně všechno, co jsem se do teď naučila? Ač se v duchu rozčiluji nad dalším selháním, nenechávám na sobě své rozhořčení znát. S ledovým klidem znovu zavřu oči, odsunu své podráždění stranou a vybavím si první osobu, která mi přijde na mysl. Vybavím si všechny možné detaily, které by Kenjimu mohly v hádání pomoci. Výšku, účes, barvu vlasů, očí, doplňky, malé vady na kráse, kterých jsem si za ta léta všimla. Mám velmi jasnou představu, kterou se zuby nehty snažím udržet. Když už se mi někdo bude hrabat v hlavě, tak ať to alespoň za něco stojí, ne? “Můžeš.”
 
Allan Wheelwright - 19. března 2019 17:32
allanwheelwright4136.jpg

Učebna N62 >> Nitrozpyt v G82


Středa 14. října
Domenico, profesorky, ostatní

Konečně nás profesorka propustí z Vyvolávání - hřebínky radši uklidím, mě k ničemu nejsou, ale kuličku si vezmu. Rád bych se dozvěděl, jak dlouho vlastně vydrží.

Ray dostane zaslouženou držkovou za svou scénu s kočkou, ale moc tomu pozornost nevěnuju, spíš se snažím si zapamatovat kouzla z vyvolávání dneska.

"Parvus kristane. Speari rutilas." brblám si, zatímco si uklízím knížky do brašny, pak vyběhnu do G82 - a zatímco okatě ignoruju předvádějící se profesorčinu kočku, najdu své jméno vedle Domenicova a docela se mi uleví - snad se vedle něj nebudu muset cítit jako poslední ňouma.
Vylovím z brašny knížku a hůlku a snažím se z mysli vyhnat všechny myšlenky na ty nedostatečné hodiny tréninku nitrobrany.

"No dobře. Tak já třeba začnu." otočím se na Domenica jen co dostaneme zadání a soustředím se. A nic (21). Temno. Doma v kamnech je vidět víc.
"Ne, tohle mi vůbec nejde. Zkusím to ještě jednou." A zase nic (24+10)
"Očividně nemám vlohy na hrabání se někomu jinému v palici." poznamenám s nejistým úsměvem, a pak kývnu Zmijozelskému spolužákovi.

"Tak do toho. Na koho myslím?" zavřu oči a promítnu si někoho z okolí.

"Kluk, hodně vysoký, štíhlý. Krátké tmavé vlasy a tmavé oči."
 
Rebecca Eliah Riel - 19. března 2019 12:53
becca227200.jpg

Vyvolávání N62 -> Nitrozpyt G82

14.10.


Kenji, Diana, Dan, Cassandra, ostatní

Obrázek



"Jsme prostě nejlepší ve vyvolávání a kdo tvrdí opak, jen nám závidí," řeknu Kenjimu na jeho výtvor, který má podobně vylámané zuby jako ten můj. Danův hřebínek si ale zastrčím do vlasů a snažím se, aby byl co možná nejrovněji. Kenji mi kdyžtak určitě pomůže, abych byla ze všech dívek v zdejší zemi nejkrásnější.

Hodina končí. "Jasná páka," souhlasím s Kenjim, zatímco se rychle dekuju pryč z učebny, protože co kdyby chtěl Dan svůj hřebínek zpátky? Ne-mys-lím si, teď je můj. Ve svém úprku málem zakopnu o Sušenku, která se promenáduje mezi lavicemi. Kočky jsou roztomilý, ale vocaď pocaď.

Po cestě do své lavice dloubnu Cass do žeber. "Tak jak ti to šlo, dobrý?" provedu rychlou kontrolu její úrovně vyvolávání, než pokračuju dál. Sedím až úplně vzadu. Vedle Diany?! To si dělá Saga legraci, ne? Rozhlédnu se, jestli je na tom někdo ještě podobně blbě a všimnu si, že Kayla sedí vedle Seba. To jako fakt? To nebyla ráno u snídaně, nebo co? Někdy jsem našim profesorům vážně nerozuměla. Vyhledám pohledem Cass, která si sedá vepředu vedle Jordyn. Přimhouřím oči a počkám, až můj pohled vycítí a podívá se na mě. "Za to můžeš ty, co?" ukážu na ní prstem, jako kdybych jí obviňovala ze zabití jednorožce. Je mi jasné, že Cass bude z mého obvinění chvilku zmatená, ale ono jí to dojde, až uvidí moji spolusedící. Ale to už se do místnosti hrnou incestní sourozenci, tak si zaberu místo do uličky. Diana si ještě snaží u profesorky vyprosit změnu místa, ale bez úspěchu. Asi se vedle mě bez pomoci svého retardovaného bratříčka bojí sedět. Přísahám bohu, že ti dva dohromady mají inteligenci arašídu.

Diana se mě rozhodne ignorovat, což je rozhodně lepší, než kdyby se na mě snažila mluvit. Všimnu si Kenjiho překvapené výrazu, když se konečně objeví ve dveří učebny. Zvednu ruce nahoru, jako kdybych chtěla říct no na mě nekoukej, já za to nemůžu, a prstem do krku naznačím zvracení. Nakonec si ale sedá přes uličku vedle Christiny, takže vedle sebe skoro sedíme.

Poslouchám výklad a vyšťourávám si špínu zpod nehtů, když na mě Diana promluví. "Klidně," řeknu medově, aniž bych se na ní podívala. Sleduju totiž Dana před sebou a když mám pocit, že se moc soustředí, kopnu ho zespoda do židle. Sama se na svého člověka moc nesoustředím, Diana mi za nějakou velkou mentální námahu fakt nestojí. Diana tak maximálně vidí, že se jedná o kluka s hnědými vlasy a zelenýma očima.

"Vidíš alespoň něco?" zeptám se jí s hranou péčí, když mám pocit, že se dlouho nic neděje. To bychom tu taky mohly být celý den. "Nebo potřebuješ..ehm..pomoc?" dodám a pohledem zavadím o Thomase, který sedí se Sinestrou. Pupeční šňůra hadr.
 
Ogata Kenji - 19. března 2019 11:04
kenji306.jpg

Středa 14. října



Vyvolávání v N62 >> Hlavní síň >> Nitrozpyt v G82



Rebecca, Daniel, Alex, Christina, profesorky + označení



Nespokojeně si prohlížím tu jednu jedinou kapku na lavici, která měla (ano, měla!) být hřebenem a kysele se u toho šklebím. Jak to, že s kuličkou mi to tak šlo a teď se nezmůžu absolutně na nic? „No, ono je to kouzlo fakt docela těžký.“ začnu se vymlouvat. Trochu mě uklidní, když vidím, že ani mým spolužákům se zrovna dvakrát nedaří. Alex má místo hřebenu vidličku a Becce se na lavici objevil nějakej ježek. Má to bodliny, ne? „Jak se ti to povedlo? Dost hustý jako.“ pochválím její výtvor, který ke mně dostrká hůlkou a se slovy „No...to je pro tebe.“ mi ho nabízí. Jen tak, úplně zadarmo. Je to milý, fakt že jo, ale co s tím jako budu dělat? Ještě chvíli na ten ježatej hopík čučim, přičemž přemýšlím nad tím, jak znělo to zatracený přísloví... Darovanýmu koni na zuby nehleď? Jo, asi tak nějak to bylo. „Jsi moc hodná, ale nemáš spíš sušenku? Pamatuješ si, ne? O prvním vyvolávání.“ Byla to na začátku roku, kde jsme poprvé vyvolávali kuličky. Seděl jsem tenkrát s Beccou a nechal se od ní celou hodinu krmit cookieskama (mňam dopiči). Drobky byly tenkrát všude kolem, na lavici, pod lavicí, dokonce i na nás samotných. Bylo to super... Je vážně fajn si tvořit s přáteli hezké vzpomínky. Snad jich bude do budoucna ještě víc.
„Se nevytahuj jako!“ zavrčím rádoby dotčeně na Dana, který všem hrdě ukazuje svůj hřebínek. Je hezký, na něj možná až příliš, ale říct to nahlas? Na to ať zapomene. Jako nejlepší kámoš mu to musím řádně zkritizovat! „Tady máš ty zuby nějak moc daleko od sebe, ne? A nepřeslechls takhle náhodou zadání? Měl si čarovat hřeben a tohle je nějaká svatební spona.“ Prostě mu to totálně zhejtím. To má za to, že opovrhoval mou kuličkou! Becca si Danova povedeného výtvoru také všímá a aniž by mu dala nějaký prostor k námitkám, čapne hřeben a dost nevybíravě si ho přivlastňuje. „Ještě, žes mu to vzala, bůhví, co by s tím hřebenem dělal. A tobě bude stejnak slušet mnohem víc.“ řeknu zcela upřímně, popadnu svou hůlku a začnu kouzlit podruhé. „Parvus Cristae.“ Tentokrát si dávám pozor na to, jak jednotlivá kouzla vyslovuji. (87%-15%=72%) „Dobrý, ne? Čekal jsem horší.“ ukážu Becce své veledílo, které se dost podobá tomu jejímu. Hřebínku sice chybí pár zubů a je maličko křivý, ale alespoň vypadá jako hřeben. Zlepšení tam oproti prvnímu pokusu je, to mi nikdo nevymluví. Asi na sebe můžu být pyšný.
Po zbytek hodiny šťouchám hůlkou do ježatýho hopíku a vykecávám se s Beccou do chvíle, než začne zoufale volat o pomoc Ray. Zvednu hlavu a ostražitě se rozhlédnu po třídě. Spatřím opravdu škaredou kočku, kterou dost nešetrným způsobem hází na lavici a nutí jí jíst jakýsi blivajz, po kterým se pochopitelně poblije. Nebo se o to minimálně snaží, ale moc jí to nejde. Mám rád zvířata a týhle kočky mi je, nehledě na její vzhled, líto. Mít rychlejší reakce, tak bych se jí asi i snažil pomoct, jenže Angela mě předběhne. Nejen, že kočce pomůže, ale taky Raye pěkně zpraží. To jsem nečekal.
Angela se nezdá.“ okomentuji situaci poněkud překvapeně. Je fajn, že se taky konečně k něčemu vyjádřila, protože toho za normálních okolností skutečně moc nenamluví. Kromě Angely se do incidentu vloží i Ryan, který má co dělat, aby z přítomnosti kočky neomdlel. Huláká na celý kolo jak holka, která právě viděla Caylusova pavouka. Že mě to vůbec po tolika letech, co ho znám, překvapuje. No, vlastně nepřekvapuje. Ani trochu. Tohle už je prostě Ryan a jinej nejspíš nebude.
Vyhrocenou situaci nakonec uklidňuje profesorka, která strhává Havraspáru body. A nejen to. Kočku Rayovi zabaví, což je asi to nejlepší, co v téhle situaci mohla udělat. Mám totiž neblahý tušení, že v jeho rukách by to zvíře moc dlouho nežilo. Někteří lidi by si vážně neměli pořizovat mazlíčky.
„Uvidíme se na nitrozpytu?“ zeptám se Beccy, když hodina skončí. Bylo fajn s ní po dlouhý době zase pokecat a dalším příležitostem se rozhodně nebráním. „Dyžtak se uvidíme za chvíli, jo? Jdu se teď ještě podívat po něčem k jídlu, šilhám hlady.“ Becca mě předtím odtáhla od síně tak rychle, že jsem se nestihl najíst a během vyvolávání mi v žaludku kručelo tak moc, až mi bylo chvílema trapně. Svižným krokem vyjdu ze třídy a pak už si to štráduji k síni, kde popadnu něco malého k zakousnutí. Cestou zpátky ještě omrknu nástěnku, kde se objevily výsledky z testu Dějin čar a kouzel. Nijak mě nepřekvapí, že jsem dostal nad očekávání. Škodolibě se ušklíbnu, když vidím, že Daniel dostal S a nemá ani možnost opravy.
Na hodinu nitrozpytu stihnu dojít jen taktak. Jen co se objevím ve dveřích, začnu hledat pohledem Beccu, jenže k mé smůle už sedí s Dianou. Trochu mě to udiví, vidět spolu zrovna tyhle dvě, ale pak pochopím, že neměla na výběr. Zasedací pořádek vymýšlela profesorka pomocí kartiček se jmény, které ležely na každé lavici. Brzy zjišťuji, že sedím s Christinou. Achjo.
„Konnichiwa, Christino.“ pozdravím Zmijozelskou dámičku a opatrně usednu vedle ní, ve snaze nedělat žádné prudké pohyby. U týhle holky prostě nikdy nevím, jak se chovat. Netuším, kde vyrůstala, asi někde na zámku, ale evidentně je zvyklá na nějaké nóbl způsoby. Na tohle si já zrovna dvakrát nepotrpím. My Japonci jsme k ostatním sice zdvořilí a hodně dbáme na tradice, ale ve škole se tak upjatě nechovám. Tahle holka by se potřebovala trochu uvolnit.
„Dáma má přednost, takže klidně hádej jako první. Stejně se pak vystřídáme.“ obeznámím Christinu se svým plánem, když nám profesorka vysvětlí, co po nás bude chtít. Tohle mi připadalo celkem jednoduché. Hádat osobu, kterou si myslím? To zní fajn! Ale to, že se mi bude hrabat v hlavě zrovna Christina? No, to už tak fajn není. „Tak jo, můžeme začít.“ zavřu oči a začnu se soustředit. Mám obrovskou chuť myslet na Coraline, protože je tím úplně prvním člověkem, který mě napadne, ale nakonec si to rozmyslím. Ti, kterým jsem o svých citech k ní řekl, to vědí a před nikým dalším to troubit nebudu. Takže si musím vybrat někoho jiného. Má představa je celkem jasná, o tom žádná, leč poněkud zbytečná... Christina totiž ani v jednom případě neuvidí vůbec ale vůbec nic.
 
Pomocný PJ ۞ - 18. března 2019 21:34
zk6233337.jpg

Obrázek


Obrázek


Hodina vyvolávání v N62 - 14. října
Erika


Hodina vyvolávání je pro Ryana viditelně úplný očistec. Nejen, že je stále rozrušený z toho, co se stalo před hlavní síní, ale pořád se tak nějak otáčí za sebe a kontroluje, jestli se v dohledu neobjeví nějaká kočka. Co kdyby si ta koťata z inzerátu náhodou přišla vyřídit účty, žejo. Trochu se uklidní ve chvíli, kdy profesorka rozdá vajíčka, ale jen, co v jednom z nich objeví červenou stužku (1 - já fakt neumím házet -_-), začne opět vyšilovat. "Tak jsme na vyvolávání, nebo na Velikonocích?!" rozčiluje se, tahajíc z hábitu hůlku. "Sphaera rutilus." zabručí si pod vousy, jakoby ho to neskutečně otravovalo. Výsledek podle toho taky tak vypadá (22%). Na lavici se objevuje něco, co sice kuličku připomíná, ale stačí jeden prudší pohyb a z výtvoru se rázem stává kupka slizu. "Za to můžou ty koťata!" zahuláká, protože na někoho se to svýst přece musí.
"A nebo za to můžou incesťáci." dodá už mnohem tišeji, ale pořád tak, že ho mohou slyšet spolužáci v nejbližších lavicích. "Určitě se domluvili s Dragonem. Žejo Eržiko, řekni že jo!" osloví spolužačku, přičemž zabodává vražedný pohled do předních lavic, kde seděli zmiňovaní.
Následné kouzlení hřebínku bere jako nutné zlo. "Tak ty vole, s tímhle si rovnou můžu otevřít vetešnictví. A to už jsem ti říkal, že mi Marie minulej tejden říkala, že by si jedno docela ráda otevřela? A tuhle mi jedna čtvrťačka vyprávěla, jak viděla Marii prohledávat na koleji odpadkový koše, prej že tam hledala ňáký poklady. A to se podrž, pak přišel Dragon a pomáhal jí, takže tam lovili oba! Nechutný jako, fakt humus tohleto!" pohoršuje se nad svými vlastními vymyšlenými drby, do kterých se začne jako obvykle úplně zamotávat.
Zatímco se vykecává, ostatní už kouzlí, včetně Eriky, která mu o chvíli později ukazuje krásný hřebínek. "No to je toho." zaksichtí se a začne kouzlit sám. Vypadá u toho velice soustředěně a kdo ví, co se mu zrovna honí hlavou. Možná to, že chce svůj výtvor dát Sinestře? Jenže ouha, jeho pokus není ani zdaleka tak úspěšný, jako ten Eričin (59%). "Co to je tohlencto?" brblá a nespokojeně si prohlíží hřeben s vylámanými zuby. No, Ryane, s tímhle by se Sinestra fakt neučesala...
"Hele, udělal jsem to schválně, abych ti nekazil radost, víš Eri? Ale teď sleduj, jak vyčaruju... PANEBOŽE!!" Větu nedokončí, jelikož spatří Raye, jak tahá z batohu kočku a hází jí na lavici. V očích má smrt a vypadá na omdlení. "Dejte to u Merlina pryč! Hned!" huláká téměř zoufale. Je evidentně tak vynervovaný, že vůbec nevnímá, jak na něj z povzdálí posměšně křičí Caylus a Daniel. "Já tu končím!" vyštěkne, ale naštěstí včas zasahuje profesorka, která strhává Havraspáru body a chuděrku dávící se kočku nezodpovědnému majiteli zabavuje.
"Ta Angela si to u mě teda pěkně posrala, pomáhat tý zrůdě. Tfuj. A to ti říkám Eriko, tohle nenechám jen tak, jakože já se jmenuju já!" odfrkne si pohrdavě, když po skončení hodiny urychleně opouští třídu.
 
Naira Sinclair - 18. března 2019 10:24
nairah1787.jpg

N62 -> G82 Nitrozpyt

14.10.


Colette, Angela, ostatní

Colette si ode mě hřebínek vezme, což mi udělá radost. Podepřu si bradu a sleduju její pokus o vyvolávání hřebínku, který je rozhodně o hodně lepší než ten předchozí. I když je to jen obyč dřevěný hřebínek, Colette by na sebe měla být pyšná. Vyvolávání není lehký předmět. Naznačím zatleskání, abych její hřebínek ocenila, a usměju se.

Pak se ale Colette trochu váhavě podívá z hřebínku na mě a začne mluvit. Pomalu a ostýchavě. Neskáču jí do řeči, ale pomalu rudnu, když mi dochází, co se mi vlastně snaží říct. Takže za chvilku vedle sebe sedíme jako dvě rudá rajčata. Zhluboka se nadechnu. "To budu moc ráda," řeknu upřímně. "Jestli někdo dokáže tohle háro zkrotit, tím líp," vyloudím ze sebe zasmání, abych zlomila tu trapnou atmosféru.

Když skončí hodina, profesorka Rayovi zabaví kočku. "Alespoň že tak," zašeptám Colette, zatímco si sklízím věci ze stolu. "Snad mu ji už nevrátí," sleduju Alastora, který si Raye odchytne a přimhouřím oči. Alastor si s Rayem bude určitě rozumět, když chtěl na jedné hodině kouzelných tvorů omráčit tykadlatku.

Cesta z N62 do G82 je extra krátká, přecházíme z místnosti do místnosti. Svoje místo nemusím dlouho hledat, sedím ve druhé lavici se zachránkyní koček Angelou. Rozloučím se s Colette a sednu si do lavice vedle Angie. "Ahoj," řeknu a pokusím se pohladit Sušenku, která na mě zasyčí. "Ty jsi ale miláček," řeknu kočce mazlivým hlasem, nic si z toho nedělám.

Začala jsem se soustředit na výklad. Lehčí hodina, říká? Aha. Lehčí hodina by byla, kdyby nám Nitrozpyt odpadl. Ale jsem ráda, že jsem ve dvojici s Angelou, která to vezme zodpovědně a nebude naschvál myslet na nějaké nechuťárny. Ne jako když jsem Ryana viděla, jak se líbá se Sinestrou...

Ale na to teď nechci myslet. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu a vydechnu, než se soustředím na Angelu vedle sebe (73-7=66%). Moc toho nevidím, jen že je to kluk a má hnědé vlasy a oči. To je polovina našeho ročníku. U kořene nosu se mi objeví drobná vráska, jak se soustředím, ale nic dalšího nezahlédnu. Kdo by to tak mohl být? "Je to Christian?" zeptám se jí, vsázím na ty rozcuchané vlasy.

Ať už to Christian je nebo není, nechci se nechat dál napínat, tak Angie uprosím, aby mi řekla správnou odpověď, abych se už nemusela dívat do její hlavy. Nic proti její mysli, ale nebylo mi to moc příjemné, hrabat se lidem v hlavě.

Teď je řada na mě. "Momeeeeeent...," zvednu prst, aby Angela počkala, než se rozhodnu, na koho budu myslet. "Dobře, můžeš," řeknu, zatímco se po jejím vzoru zadívám na lavici, aby mě pohled okolo nerozptyloval. Angie toho vidí docela hodně. Je to drobná dívka s platinově blond vlasy a hnědýma očima. Dokonce uvidí i jemné pihy na jejím obličeji a jak kolem ní poskakuje malý králíček s karamelovým zbarvením.
 
Alastor Krimmer - 18. března 2019 07:54
al1932.jpg

Základy vyvolávání-->Nitrozpyt


Cass, Ray, spolužáci, co slyší Rayovo napomenutí, Richard

Středa 14.10.



„Pekně. Tak jo… Parvus Cristae, mávnu hůlkou a napodruhé je to již značně lepší (108). Sice není takový, jaký jsem si představoval, ale i tak je pěkný a má zubů, jak má mít. Má na sobě dokonce trojici modrých kamínků.
„No, nevypadá špatně.“

Zazubím se, a to již posečkáme do konce hodiny. Rayův výstup s kočkou zatím nechávám odměněn jen přísným pohledem, ale ono to teprve přijde o přestávce.

Když nám profesorka dovolí odejít, doběhnu Raye a hned před učebnou na chodbě ho zastavím.
„Rayi… Viděl jsi už hodiny v hlavní síni? Já ano a není to zrovna hezký pohled. Za moji osobu mohu říct, že mi na nějakém poháru nezáleží, důležitější jsou znalosti, které si z hodin odneseme. To je asi názor mnoha lidí z Havraspáru. Avšak jsou zde i tací, kterým na bodech záleží. Například profesoru Lupinovi na nich určitě záleží. Ještě před měsícem jsme byli první a kvůli takovým ptákovinám, jako je tohle s tou kočko, což rozhodně nesouvisí s výukou, jsme najednou poslední, a to se slušným propadem.

Takže, ty body, co jsi dnes ztratil získej do konce týdne zpět a k tomu jednou tolik. A jestli ne, mám studijní kroužek starobylé magie a myslím, že by byl profesor Lupin svolný k tomu, aby nám někdo pomohl s překladem starobylých run do dnešní angličtiny.

No… promiň, že jsem to musel říkat, ale už je těch hloupostí v naší kolejí fakt moc. Hlavně, když jsme v koleji, která si cení rozumu nadevše.“


Po těchto slovech odejdu do další učebny a najdu své místo tradičně přidělené tak, abychom rozvíjeli své mezikolejní vztahy. Bohužel mne opět neposadili k Dee, ale naštěstí to není tak hrozně a jsem s Richardem, jedním z mála spolužáků ze Zmijozelu, který se ke mně chová slušně (nebo je pod moje rozlišovací schopnosti poznat, že tomu tak není).

„Ahoj, Richarde,“ odpovím spolužákovi a na znamení souhlasu s jeho návrhem kývnu. Poté se již soustředím a snažím se představit si osobu, na kterou Richie myslí. V první fázi mi to přijde spíš jako změť informací, či pocitů, než obrázek, který jsem prvně očekával. Ale to už přeci chvilku víme.

To, že Richard myslí na dívku, tomu se nedá moc divit, přeci jen je to v našem věku normální. Tmavé vlasy i oči, lehce tmavší pleť. Napadne mne nejprve jedno z dvajčat Patilových, ale pak si všimnu, že má i kudrnaté vlasy.

„No, nevidím to úplně jasně, ale napadá mě Acai. Je to tak?“
Počkám si na jeho odpověď a poté si role obrátíme. Představím si spolužáka snad se vším, co mne o něm napadne.

Když se Richard pokouší dostat k obrázku spolužáka poprvé, nevidí nic. Sotva cítím, že se o moji mysl otřel.
Kývnu na něj, ať to zkusí ještě jednou a tentokrát je jeho výsledek značně lepší (101), takže vidí dost přesně, na koho myslím.
Pochopitelně jsem se přinutil nemyslet na Dee, to by měl moc lehké. Místo toho vidí dívku menšího vzrůstu v Havraspárských barvách. Má hnědé vlasy, je trochu baculatá a vedle odznaku kapitána Havraspárského týmu má odznak Montroských strak. Kupodivu nevidí barvu očí, protože jí ani já vlastně neznám.

No, myslím, že zde je to dost jasné.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.86798596382141 sekund

na začátek stránky