Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 17:19Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 17:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Benjamin Hunt - 12. března 2019 21:35
bezc4648585.jpg

N62: Základy vyvolávání



14. října, středa



Nateův pokus dopadl mnohem lépe. „Dobrý,“ uznale jsem pokýval hlavou. On byl možná nespokojený, ale myslím, že k tomu neměl vůbec důvod.
Výkony všech se celkově dost lišily a kdo ví, jestli Ray podal ten nejhorší. Každopádně měl ten nejhorší nápad, a to vytáhnout na svou obranu kočku. Z tašky.
„Ty vole, to si ze mě dělá prdel,“ hlesl jsem šokovaně, když jsem viděl, co se to ve třídě děje. Do všeho se nejdříve vložila Angela, a pak i profesorka.

„Tak to věřím,“ uchechtl jsem se na Nateovu poznámku. „Ale aby nám to taky nesežralo půlku ksichtu.“
Dál jsme s profesorkou opakovali výslovnost, a pak opět přišlo na řadu kouzlení. Nate byl tentokrát rychlejší. „Hele, ale fakt dobrý,“ znovu jsem ho pochválil, a trochu se ošíval nad tím, abych vyřkl kouzlo. Ale stejně budu muset.
„No, horší to už snad nebude,“ lehce jsem si povzdechl. „Parvus cristae!“ zamával jsem hůlkou snaž až příliš zběsile, abych to utrpení měl rychle za sebou. (55 – 10 + 5 = 50 %) Na stolku se zjevila černá placka, ze které občas čouhalo něco, co měl být nejspíš zub hřebínku.
„Ale je to originál, že?“ vzal jsem na omak velmi gumovou věc a ukázal ji se smíchem Nateovi

 
Caylus Lawson - 12. března 2019 12:01
vay441632914643.jpg

Hodina vyvolávání v N62


Středa 14. října


Acai, profesorka, okrajově Angela, čokoši, Alastor



Otázku na Jordyn jsem tak nějak čekal. Místo odpovědi jen ledabyle pokrčím rameny a mávnu kamsi neurčitě za sebe k zadním lavicím, kde jsem předtím viděl svou vnadnou přítelkyni sedět. Je mi jasné, kam Acai tímhle dotazem mířila, ale k její smůle si můžu pokládat zadek kam chci. A ke komu chci. Dneska to holt padlo na ní, takže smůla.
Netrvá dlouho a začne se kouzlit. Profesorka nejprve na tabuli napíše přesné znění formule a poté jí i předvede. Protočím oči. K čemu mi jako bude hřebínek? To je dobrý možná tak pro holky a čokoše, ale já v tom žádný využití nevidím. „U Merlina, to jsou zas kraviny.“ zabručím nespokojeně a velmi neochotně uchopím svou hůlku, kterou stejně jako předtím namířím na lavici. Tenhle předmět mi vždycky přišel pošahanej. Vyvolávání něčeho z ničeho? To je jako chtít udělat z prdu kuličku. Což mi vlastně taky moc dobře nešlo, když vezmu v potaz svůj předešlý pokus, který měl do kuličky hodně daleko. „Pávus cristale.“ odříkám formuli, kterou si pro lepší výslovnost trochu poupravuji, protože tohle celé mi připadá spíš jako hodina logopedie, než nějaké vyvolávání.
„Wow.“ (32-10=22) Překvapeně zírám na jakýsi barevný patvar, který se objeví na lavici. Připomíná hřeben možná tak v tý nejbujnější fantazii a i když má na sobě náznak nějakých zubů, není ani trochu pevný. Spíš naopak. Je úplně gumový. Vezmu svůj výtvor do ruky a s ďábelským úsměvem kus měkkého konce odtrhnu, abych z něj mohl vyválet několik kuliček. Ty pak ve chvílích, kdy je profesorka otočená zády, házím po čokoších vepředu. Tu poslední si nechám speciálně pro Alastora, sedícího přede mnou. Spokojeně se zazubím, když se v jeho dlouhých vlasech zaklíní kus toho kentusu.
Jakmile se dostatečně pobavím, šoupnu zbytek blivajzu do lavice (co kdyby se náhodou někomu z dalších ročníků hodil, žejo) a začnu kouzlit podruhé. „Parvus Cristae.“ (48-5=43) vyslovím tentokrát správně formuli, jenže mi to je úplně k ničemu. Můj výtvor sice hřeben připomíná, ale chybí mu většina zubů, navíc vypadá dost křehce. Vzít ho trochu pevněji, tak se zaručeně rozpadne. „Píčovina tohlencto.“ zanadávám a nenápadně strčím do lavice i tuhle věc. „Jak to jde tobě?“ sjedu pohledem k Acai, abych zjistil, jestli má stejný problém, nebo si vede o něco líp. I kdyby jo, tak to bude stejnak jen obrovská várka štětí, protože pochybuju, že by jí tenhle nudný předmět fakt mohl bavit.
A pak se přihodí něco fakt divnýho... Čokoše vepředu zničehonic popadne amok a začne hysterčit. Z tašky vytahuje kočku (jak se tam kurva vešla?) a bez rozmýšlení jí hází na lavici. Nevěřícně sleduji to zvláštní zvíře, který vypadá jak v posledním tažení. Vypelichaná, bez jednoho ucha, s místy, kde nemá srst vůbec žádnou. „Panebože Danielsi, udělej něco, kočička umírá!“ vyjeknu rádoby dramaticky směrem k mluvící prdeli, o který tu snad všichni věděj, jak nenávidí kočky. Jenže než stačím Ryana popíchnout nějak dál, vloží se do incidentu holka od lvíčat. Přimhouřím oči. To je ta, co nemluví, že? Angela... A dokonce řekne i větu! „Ona umí mluvit, no páni!“ podivím se a trochu se zavrtím na židli, která je na můj vkus poněkud malá a hlavně nepohodlná. „Už aby ta hodina skončila.“ zabručím nespokojeně. To, že profesorka strhla Čokospáru body mě sice těší, ale mou pochmurnou, znuděnou náladu to stejnak moc nezachrání. Tady už pomůže skutečně jen zvonění a následná přestávka.
 
Naira Sinclair - 11. března 2019 14:45
nairah1787.jpg

Základy vyvolávání – učebna N62

14.10.


Colette a označení

Poslouchám výklad profesorky o tom, jak budeme vyvolávat hřebínek. Začervenám se. Mám si to snad brát osobně? Ale zkuste se česat, když vaše háro láme hřebeny. To by se mi musel hooodně povést, abych se mohla učesat. Asi nějaký kartáč z kamene, nebo něco na ten způsob.

Než se do kouzlení sama pustím, chvilku pozoruju Colette, jak s kouzlem zápasí. Na lavici se objeví louže ve tvaru hřebenu, která se ale hodně rychle začne roztékat. Colette naštěstí mávne hůlkou a skvrnu vyčistí. "To nevadí, příště to bude určitě lepší," snažím se jí povzbudit. "Moje určitě nebude o nic lepší," řeknu přesvědčeně. Ve vyvolávání jsem patřila ke slabšímu průměru.

"Parvus cristae," (96-10=86%) řeknu, aniž bych čekala nějaký velký zázrak. K mému překvapení se přede mnou na stole objeví obyčejný dřevěný hřebínek, který až na pár chybějících zubů vypadá použitelně. Mlčky si s Colette vyměním pohled, jestli je stejně tak překvapená jako já. Pak svůj hřebínek chytnu mezi ukazováček a palec, čímž zjišťuju, že na dřevo je materiál měkký. Jak plast s potiskem dřeva.

Než stačím i nahlas vyjádřit svůj údiv, Ray vytáhne z tašky kočku!!! Z TAŠKY!! KOČKU!! Zírám na něj s otevřenou pusou, nejsem schopná se ani pohnout. Než stačím vylítnout, zvedne se Angela a Hafana zachraňuje. Ještěže tak. Takhle můžu svoji veškerou pozornost věnovat Rayovi, na kterého se mračím takovým způsobem, který u mě rozhodně není běžný. Vítězoslavně se usměju, když mu profesorka strhne body. Dobře ti tak!

"Vidělas to?"
zasyčím ke Colette rozhořčeně. "Jak se takhle může chovat ke svojí kočce? Některým lidem by se měli zvířata sebrat, přísahám bohu!" opřu se do židle se založenýma rukama, vrtím u toho rozhořčeně hlavou. Stále sem tam vrhnu na Raye nepřejícný pohled, i když nahlas opakujeme zaklínadlo. Jako kdybych doufala, že se hřebínek stane z něj.

"Parvus cristae," zamrmlám a mávnu hůlkou (96-5=91%). Pořád jsem rozzlobená kvůli tomu, jak se Ray choval k Hafanovi, proto jsem překvapená, když se přede mnou objeví hřebínek, který vypadá docela dobře. Podezíravě ho vezmu do ruky, ale je pevný. Prohlížím si ho z každého úhlu, čekám, až na mě něco vyskočí, nebo mi hřebíne vybouchne do obličeje. Ale nic se neděje.

Natáhnu ruku s hřebínkem ke Colette. "Vezmi si ho," vybídnu jí. "Určitě ti bude slušet. Já nejsem zrovna...ehm...hřebínkový typ," začervenám se.

 
Deirdre Airimoy - 11. března 2019 13:37
dd4714.jpg

Základy vyvolávání - učebna N62


Patrick, Sebastian, Avan

středa 14.října



Ze sladkého nicnedělání mne vyruší ťukání na židli. Pomalu se otočím a snažím se vzpomenout, jak zaklínadlo vlastně znělo, abych Sebovi mohla poradit.
"Mám dojem, že to bylo Sphaera rutilus," mile se na něj usměju a doufám, že jsem ze sebe před Aladinem vedle sebe neudělala blbce a vzpomněla si správně. Jakmile profesorka začne vysvětlovat další kouzlo, pozornost opět obrátím na ni a se zájmem poslouchám. Hřebínek do vlasů? To nezní vůbec špatně. Sice to nebude žádná kvalita a na banket nebo ples jej nepoužiju, ale na běžné nošení ve škole by se mi mohl hodit. Než začnu se samotným kouzlením, několikrát si formuli v duchu přeříkám, abych si ji dostatečně zapamatovala. Už teď tuším, že to nebude žádná sranda. To si sakra někdo nemohl vymyslet jednodušší formule?
Zní to jako nějaká modlitba Mařeny...

Zhluboka se nadechnu, na chvilku zavřu oči a pokusím se soustředit. Jakékoliv Avanovy pokusy o komunikaci, o které se dosud pokusil, jsem utla a věnovala mu krátký všeříkající pohled, aby sklapl.
"Radši se soustřeď na tohle kouzlo, idiote," zamumlala jsem, když se mě zeptal na formuli, kterou jsem před chvílí radila Sebovi.
Vytáhla jsem hůlku, nadechla se a vyslovila příslušné zaklínadlo.
Pervus Cristae! (57-10= 47 %)
Dopadlo to přesně tak, jak jsem očekávala. Na místě, kde se měl objevit hřeben, byl jakýsi patvar s jedním zubem, který se hodil akorát tak do popelnice. Kriticky jsem jej vzala do ruky a prohlédla si ho zblízka. Byla jsem ráda, že alespoň držel tvar, to bylo ale tak všechno. Zub, který jsem dokázala vyčarovat, byl tupý jak poleno. Super. Pokrčila jsem rameny a nepovedenou hrůzu zatím schovala. Když nic jiného, tak ho můžu věnovat Maxwellovi nebo Mařeně. Určitě to na něco využijí.

Než se pustím do dalšího pokusu, zaujme mě, co se děje v lavici za mnou. Patrick se Sebem se evidentně vsadili o to, kdo vyčaruje lepší hřeben a Incesťáci v lavici za nimi se do diskuze také přidali. Sama se do soutěže nijak nezapojuji, jelikož bych na plné čáře prohrála. Pozorovat je je ale zábava. Ze soustředění mne vytrhne až výkřik o pomoc, který má na svědomí Ray. Fascinovaně pozoruji, jak se jeho zpackané kouzlo mění v noční můřu. Obočí mi vyjede nahoru, když z tašky vytáhne kočku a hodí ji na housenku. Takovej idiot... Proč s sebou sakra tahá tu kočku? Od příslušníka Havraspáru bych čekala inteligentnější chování. Kočka se za chvíli začne dávit. Chudinka. Naštěstí včas zakročí Angela, která se kočky ujme. Nemohla ta housenka radši uškrtit Angelu?

Brzy zakročí i profesorka, která Havru strhne deset bodů. Potměšile se usměju. Jestli to takhle půjde dál, šprtové budou na mizině...
Otočím se, jelikož je čas na druhý pokus. Doufám, že to tentokrát dopadne daleko lépe. Nejprve si několikrát procvičím výslovnost, aby se neopakoval ten epic fail ze začátku. Nenechám se rozptylovat okolím a s maximálním možným soustředěním švihnu hůlkou před sebe.
"Parvus Cristae!" (98-5=93)
Samotnou mne až překvapí výsledek. Zkoumavým pohledem hřebínek zhodnotím a pomalu jej vezmu do ruky. Vypadá to, že jsem to dokázala. Je bytelný, nechybí mu ani jeden zub a rozpadnout by se taky neměl. Má obyčejnou černou barvu, nic extra, ale to vůbec nevadí. Ještě několik vteřin se kochám svým výtvorem než se rozhlédnu okolo sebe, jak se vede ostatním. Nejsem si jistá, jestli máme ještě dále procvičovat, pokud se nám kouzlo povede, a tak raději sleduji ostatní.
 
Rebecca Eliah Riel - 11. března 2019 09:07
becca227200.jpg

Základy vyvolávání – učebna N62

14.10.

Kenji, Dan, označení

Kenjimu se k mému překvapení povede fakt dobrá kulička. Snažím se svoje překvapení nedávat až moc najevo, takže zvednu oba palce nahoru. "Libovej," odpovím mu s úsměvem. Kenji je na svojí kuličku vážně pyšnej. "Mohl bys to vzít té svojí myšce jako hračku," navrhnu mu.

Snažím profesorku co nejvíc poslouchat, aby mi pak pod rukama něco nevybouchlo. Když kouzlo předvede a vybídne nás, abychom se do toho dali, prokřupnu si nejdřív prsty, jako kdybych šla spíš někam cvičit, než jen mávat hůlkou. "Parvus cristae!" (52-10=42%) řeknu a přede mnou na stole se objeví něco, co podezřele připomíná hopík s bodlinami. "Co to sakra je?" zamumlám a šťouchnu do toho hůkou, což přinutí ježka venku z klece se začít klepat jako želé. "No...to je pro tebe," řeknu Kenjimu a hůlkou k němu svůj výtvor přistrčím. Jemu z hůlky jenom něco kape, takže jsem nakonec ještě hvězda lavice.

Pak ale ucítím, jak mi něco přistává na hlavě. Zajedu si prsty do vlasů, kde skoro chytnu Danovu ruku, která mi z vlasů vytahuje hůku. Otočím se dozadu, přimhouřenýma očima těkám mezi ním a Alex, ale brzy je mi jasné, kdo za všechno může. "Dane!" řeknu výhružně. Daniel se mezitím tváří, že s tím vlastně nemá nic společného. Já nic, já muzikant, fakt že jo. V tom svém předstírání vykouzlil naprosto luxusní hřebínek, div se nepraštím bradou o stůl za mnou. Dloubu loktem do Kenjiho, aby se na tu vzácnost taky podíval. "To si beru jako bolestný!" prohlásím a hřebínek Danovi čmajznu. Ještě na něj vypláznu jazyk.

Když mám hůlku venku z vlasů, dojde mi, že do bradavické učebny dorazilo další drama. Schovám obličej do dlaní, abych nemusela Raye pozorovat a zvednu pohled ve chvíli, kdy už situaci zachraňuje Angie. A profesorka mu...nám! strhne body. Zaúpím. To drámo u snídaně nám jako nestačilo? Někdo mě fakt už zabijte.

Abych nemusela myslet na to, že za chvilku budeme v poháru poslední, několikrát zopakuju kouzlo, div si nezlomím jazyk. "Parvus cristae!" (83-5=78%) mávnu hůlkou a na stole se objeví obyčejný černý hřebínek. Chybí mu několik zubů a když ho vezmu do ruky, je trochu měkký, ale rozhodně je to krok dopředu. "Ha!" zamávám s ním vítězoslavně ve vzduchu. "Teď ty!" vyzvu Kenjiho.

 
Patrick Gregory Anderson - 10. března 2019 19:45
untitl1171445402.jpg
N62

Středa, 14 Října

Thomas, Diana, Sebastian

Sebastian se rozhodl, že požádá o rozsouzení sourozence, kteří seděli vzadu za námi. Diana začne naše díla posuzovat a víc se jí líbí Sebastianova housenka. Ano, jedná se o dvojsmysl.
"Hele, sázka byla o tom, kdo udělá lepší hřeben. Ne, kdo vytvoří lepší hrůznost, která se líbí Dianě."
Namítnu Sebovi. Jako, jestli si Diana raději do vlasů místo hřebene strká housenky, pak pryč od té slečny, nejlépe na míle daleko, protože není nic horšího než potlačované šílenství. Pak Diana sama začne kouzlit a hce nás ohromit.
"No, tak do toho, profíku."
Vybídnu ji. Diana pak začne čarovat a podaří se jí docela dobrý hřeben.
"Vyhrála? Takže najednou je hřeben lepší než housenka? Pokrytče!"
Zasměju se vesele. Nemyslím to nikterak urážlivě, vždyť o nic nejde. Je to všechno sranda.
"Navíc jsi se s náma nesázela, takže smolík."
Vypláznu jazyk a čekám Sebovu podporu. Bros before Hoes.

Poté následuje dost trapná kulturní vložka s Rayem a jeho...číčou? Ne, že by mě to nějak zajímalo, ale Ray nám strhne body. Docela mě překvapuje, že je ještě co strhávat. Nad jeho počínáním provedu ukázkový facepalm.
"Proč? Proč jsou takový exoti, co si tahají kočky na hodinu, právě v mé koleji? Co jsem komu udělal? Spaste Paťáka a pošlete na Aljašku."
Postěžuji si a kouknu na Seba.
"A ty to máš marný, dlužíš mi tři srpce. Samozřejmě, pokud máš zrovna nouzi, tak mi je platit nemusíš...nebo je můžeš vyhrát od Diany."
Věnuji se zase svému spolusedícímu. Mě na pár drobných nezáleží a pokud se Sebastian chce pobavit, tak taky nemám v zásadě nic proti. Vlastně je s ním docela legrace, za jiných okolností jsme mohli být kámoši. Znovu se s ním už ale sázet nebudu, protože by to už nebylo vůči němu fér.
"Takže...něco klučičího na druhý pokus."
Pomyslím si. Na druhý pokus tedy budu kouzlit hřeben pro kluky. Něco jednoduššího, bez zbytečností.
Parvus Cristae! (99-5=94)
Přede mnou se objeví už takřka bezchybný hřeben. Je trochu kratší, než jsem čekal, ale hlavně je použitelný.
odkaz
 
Ray Aurel - 10. března 2019 19:37
cadbf6d9f8341c2cdf5df521c0de8cb4~22379.jpg

VYVOLÁVÁNÍ


14. října

N62


Isaac, prof. Kearney, Angela

Většina přítomných vypadala podrážděně. Protočil jsem oči. Nervozita mi hlodala v žaludku, když jsem se díval na Hafana před sebou. Chtěl jsem jí pomoct, dokonce jsem se natahoval pro hůlku, která mi mezitím upadla na zem, protože se hodnou chvíli nikdo neodvážil přispěchat na pomoc.

Po tom, co na mě Isaac vyjel, jsem se ho okamžitě pustil a nevěřícně se na něj otočil.
„Promiň, příště počkám, až mě stvůra sežere, abych ti náhodou nepůsobil nepříjemnosti,“ procedil jsem přes zuby zrovna ve chvíli, kdy do situace vstoupila Angela, které jsem uštědřil jen zlostný pohled. Koutek oka mi začal cukat. Ne zlostí, spíš pocitem neschopnosti. Všecko se mi vymyká z rukou. Ještě před chvílí se věci zdály být v naprostém pořádku. Oko jsem si rukou protřel. Nijak to nepomohlo. S hlubokým výdechem jsem si zase sednul na židli.

„Díky,“ mi z úst zaznělo skoro neslyšně směrem k Angele, kterou jako první začal zajímat stav, ve kterém se Hafan nacházela. Ze země jsem zvedl hůlku a začal ji v rukách mnout.

Charlotte si nejspíš taky nemohla odpustit poznámku, a raději se odsunula i s židlí do uličky, místo aby nějak přispěla. Zatnul jsem zuby a v duchu se proklínal. Prostě se o mazlíčky starat neumím! V mé knihovničce doma ležela malá zaprášená knížka Taking Care of Pets for Dummies. Bohužel jsem si přečetl jen tu kapitolu o rybičkách, jejichž koupi jsem si po přečtení rozmyslel.

V mezidobí se k nám připletla profesorka. Po jejím monologu jsem jen souhlasně přikývl.
„Dobře, děkuji,“ řekl jsem polohlasem, a stejně jak Isaac, jsem se odsunul na svou vlastní stranu lavice, a než jsem se stihl zase dát do kouzlení, chytrolín promluvil.

„Angela mi to dala jasně najevo asi před dvěma minutami. Pokud ze sebe nehodláš vyplodit něco originálního, možná bys mohl uvažovat nad variantou mlčení.“
Sladce jsem se usmál.
„Vidím, že jsi taky dbal na dobrou výslovnost,“ pohodil jsem rukou k jeho vlastnímu výtvoru.
Zavřel jsem oči a soustředil se na hřeben. Už na to nemám nervy!

„Páárvus Kriste!“ Vyštěkl jsem a máchnul hůlkou. (16) Na lavici se nečekaně vytvořil jakýsi další černý blivajz. Tentokrát se nepohyboval, nýbrž se začal roztékat všude po lavici. Naštvaně si výtvor prohlédnu.

„Tergeo,“ zamumlám.
 
Nataniel P. Nielmond - 10. března 2019 11:04
tymlyl47652776.jpg

H62



Ben a nikdo konkrétní

Středa 14.října




To co se přede mnou zjevilo na lavici byl hřebínek, jenže mu chybělo pár zoubků a vypadal jako by ho někdo našel v Pripjati. Pozvedl sem obočí a otáčel svůj výtvor v rukou. Ani jsem nečekal nic jiného. Dneska sem neměl moc valnou náladu.
No mohlo to být horší...
Schoval sem zase hůlku a sledoval okolí...a vypadalo to že až na pár případů dneska nikdo neměl svůj den...

Některé hodiny by měli to je pravda, ale zrovna tohle mě i baví...i když mi to dneska nechce jít...
pronesl sem k poznámce a zákazu hodin po obědě a pak mou pozornost upoutala kočka která se začala dusit, nebylo ani moc překvapení čí ta kočka byla. Protočil sem oči a tiše si povzdychle...
Kretén..

Poznamenal sem tiše a nesouhlasně kývajíc hlavou, to se ale do toho začali vkládat ostatní, Angie se do toho Kreténa pustila vcelku zhurta, až překvapivě na to jak se vždy držela stranou, ale není se asi čemu divit, chudák zvíře....

Jen 10 bodů, ale no ták, to je kreténizmus tak podceněný, čekal bych horší trest...

raději sem mávl rukou a začal se soustředit na výtvor mého souseda který mě i varoval abych se příště kryl....

Příště to zkus ve žluté a pokud to nebude toxické můžeme se pomaloval na příští zápas do bojových masek, Lex by se jistě něco takového zamlouvalo...
pronesl sem s klidem a čekal co bude dál, a jak jinak než že jsme dostali možnost druhého pokusu, po tom co si měli někteří procvičit i výslovnost...

Opět sem uchopil hůlku, a opět to zkusil....
Parvus Cristae! (74 -5 = 69)
Na stole přede mnou se zjevil skoro ten samý hřebínek jako prvně, pár zubů chybělo, barva vybledlá...
No naštěstí nechci být holič....
pronesu tiše ke svému sousedovi a nechám pro dnešek hřebínky být, posadím se tak abych sledoval jak se povede jemu.

 
Park Na Yeong *Ruby* - 09. března 2019 21:53
tajennie6159526.jpg

Učebna N62


Domenico a profesorka Kearney

14. října
Středa




“No vidím, jak tě to strašně mrzí. To je panečku přístup.“ Usměji se na něj kysele a protočím oči. Mohla být legrace, jenže než on dá do pohybu to svoje dvoumetrový tělo, kočka už je zachráněna někým jiným. Angela celou situaci vyřeší. Bohužel ve prospěch kočky. Jsem zklamaná, fandila jsem tomu humusu z lavice.
Zásah profesorky mi připadá nepřiměřený. Proč takový drama? Deset bodů za jednu kočku mi přijde opravdu hodně, i za všechny na téhle škole by to bylo až moc. Sama ale přiznává, že je zaujatá, protože má ty chlupatý potvory ráda a kdo jsem já, abych se do toho montovala. Zase na druhou stranu ji sem snad Ray nebude příště tahat. Řekla bych ale, že ani s tímhle bodovým postihem se nepodaří Havraspárům dostat na poslední příčku. Ta je totiž rezervovaná pro somráky z Mrzimoru. A pak jsem tu já. Naprosto omylem, samozřejmě. Kdybych chtěla, byl by Mrzimor první, ale já přece takovým nulám nebudu pomáhat na vrchol… ani mě nehne!
Následně několikrát naprázdno zahýbu pantem, aby to vypadalo, že po profesorce opakuju kouzlo. Samozřejmě si to ale neopakuji, protože nemám důvod, můj hřebínek byl krásný!
Pak už se konečně zaměřím na Domenica, který se rozhodne kouzlit. A pak si ještě notnou chvíli počkám, než se k tomu skutečně odhodlá. Protočím nad ním oči a zhluboka si povzdechnu, abych dala jasně najevo, že mě to obtěžuje.
Ale dočkám se. Není to sice katastrofa jako před námi a za námi, ale že bych z toho byla nějak ohromená, to se teda taky říct nedá. To jsem tady v té řadě jediný schopný člověk? Vážně by mě zajímalo, co asi tak může Domenico ty děcka doučovat, když je vlastně ve všem tak žalostně průměrný, ne-li naprosto špatný.
Když mi pyšně předává svůj výtvor, vezmu jej do rukou, jako kdyby mi právě podával něco opravdu nechutného. Chvilku jej žmoulám v ruce, a tak nějak pozoruji, že je na něm špatně snad úplně všechno. Nechápavě se podívám zpátky na Domenica a nesouhlasně zakroutím hlavou.
“Takovej šunt, co bych s ním asi tak dělala?“ Pronesu posměvačně a bez valného zájmu ten ošklivý předmět hodím před Domenica na lavici, dávajíc tak najevo, že nekvalitní blbosti u mě rozhodně nemají místo. Co si vlastně o sobě myslí? Že mě uchlácholí první kravinou, která mu padne do ruky? No to je teda úroveň…
“Dávej pozor. Ukážu ti, jak se to dělá.“ Usměji se na něj pobaveně, protože mi vážně dělá škodolibou radost, když ho můžu poučovat. A k tomu je předmět, ve kterém očividně neexceluje jako stvořený. Ještě jednou si pořádně prohlédnu jeho zpackaný výtvor, abych mohla vytvořit podobný, jenom tisíckrát lepší.
“Parvus cristae.” Pronesu pevně a zřetelně, s nově nabytým sebevědomím pocházejícím z předešlého úspěchu. A vskutku, přímo přede mnou se objeví dokonalý hřebínek. Krvavě rudý, elegantně zahnutý, s řadou perfektních zubů a s květem sakury uprostřed, tvořeným různě velkými černými kamínky. (100% - 5% = 95%) “Ta-dá!“ Usměji se spokojeně na svůj výtvor a posunu ho blíž k Domenicovi, aby si mohl prohlédnout, jak vypadá dobře odvedená práce. “Asi by ses měl víc zaměřit na opakování.“ Doporučím mu blahosklonně a vypletu si z vlasů i svůj o trošičku (ale opravdu jenom ždibíček), horší první výtvor. Hrdě je oba vyskládám před sebe na lavici a nedočkavě přitom propaluju profesorku Kearney očima, abych jí mohla představit oba své výtvory a vysloužit si tak zaslouženou pochvalu, až se dostane k naší lavici.
 
Domenico Conte - 09. března 2019 21:48
9508.jpg

Učebna N62


Ruby a ostatní přítomní

Středa 14. října




I přes její původní cynismus a oprávněné obavy mi Ruby k úspěšnému opakování pogratuluje. Nejdřív se samozřejmě musí přesvědčit, že jsem skutečně odvedl práci hodnou jejího obdivu, ale nakonec se jejího uznání přeci jen dočkám. Inu, dnešní den je plný překvapení. Původně by mě nenapadlo, že bych odvedl nějaký závratně dobrý výsledek, ale nejen, že jsem nikoho nezranil, ale také nic nevybuchlo, nic se nerozprsklo, a dokonce jsem si byl jistý, že pokud bude profesorka rozdávat body, tak trochu ulevím hněvu bodových fanatiků z mé koleje. Po tom, co jsem posledních pár dní předváděl, bych je nerad ještě víc provokoval. Kor teď. Pohledem sjedu sladce se usmívající kalamitu v mrzimorských barvách sedící po mém boku. Jak vlk v rouše beránčím.
Když i ostatní, co si vytáhli Černého Petra, vymáčknou ze svých hůlek to nejlepší, co dovedou, profesorka posune hodinu dál. Vyvolávání hřebínku do vlasů mě ani zdaleka nenadchne tak jako na Ruby. Nadšením se celá chvěla a hltala každé profesorčino slovo. Já si místo toho poklidně zapisoval všechno, co bych mohl příště uplatnit. Přestože toho nebylo moc. Než jsem sám začal kouzlit, dal jsem prostor své sousedce. Na jednu stranu jsem byl zvědavý, jak se předvede, a na tu druhou jsem chtěl vidět názornou ukázku trošku blíž než na pár metrů před sebou u tabule. K mému překvapení se jí podaří vyvolat vcelku bezchybný exemplář. Řekl bych, že až na ten jeden jediný chybějící zub to nebylo vůbec špatné. Sleduji, jak si svůj hřebínek zaplétá do vlasů a pak se na mě s očekáváním otáčí.
“Benissimo.” pochválím jí pobaveným tónem. Ani zdaleka není dokonalý, ale na první pokus to skutečně nebylo špatné. Což musí uznat i ostatní, ke kterým se doneslo její přespříliš hlasité jásání. Pak už ale na nic nečekám a sám se dám do kouzlení. Hluboko v mysli zapátrám po hřebínku, který by se k Ruby mohl hodit. Co bych taky já dělal s hřebínkem do vlasů, když si ty svoje sotva kdy učešu. Černý, kulatý s rudými květy a kameny. I když černý by ji mohl splývat s vlasy… vždyť je to fuk. Hlavně, když se to povede.
Parvus cristae.” pronesu, ale mé kouzlo je překřičeno jiným hlasem. Stěží stihnu zaklínadlo doříct, už zvedám oči někam před sebe, kde se v lavici poddává hysterii vyděšený Ray. Hafan? Zmateně zírám před sebe přemítajíc o tom, že školní řád přeci nedovoluje psa jako mazlíčka, ale to už mi pohled padne na jeho opelichanou kočku. Oh. Aha. No jo vlastně. Ještě před tím, než mi dojde, že se jeho mazlík nejspíš dusí nepovedeným kouzlem, sklopím zrak ke svému výtvoru (77 - 20 = 57%). Želé bez tvaru, zápachu a barvy rozhodně není tím, co by potěšilo dámu natož pak Ruby. Jsem tedy rád, že se právě odehrává něco, co zcela zaměstná její pozornost a nebude tedy svědkem mého neúspěchu. V rychlosti svinčík na lavici uklidím, když zaregistruji, že se ke mně naklání. Až její slova mě donutí zcela zbystřit a začít věnovat pozornost Rayovým nářkům. A ne, ani v nejmenším mi to nepřijde tak vtipné jako jí. Navzdory jejímu posměvačnému tónu se okamžitě zvednu, abych pomohl, ale Angela je rychlejší. Bere kočku stranou, aby ji nechala vyzvracet. Na scénu přichází i profesorka, aby Raye potrestala. Kdyby všichni nebyli svědky toho, jak tu kočku tahá ze své tašky, jen pohled na ní by byl důkazem, že je chudák Hafan nejspíš obětí týrání. Havraspára tedy ani trochu nelituji a opět se s klidem usazuji na své místo.
“Na svého prvního pacienta si nejspíš budu muset ještě chvilku počkat.” odpovím Ruby šeptem a jen sotva skrývám úlevu. Její další slova totiž dokazují, že jsem u svého prvního pokusu byl dostatečně rychlý a má sousedka ho nepostřehla. “Trpělivost přináší růže, drahá.” uculím se na ni a do dalšího kouzlení se rozhodně nehrnu. Příliš nevěřím tomu, že to napodruhé bude o něco lepší.
Jako by se nic nestalo, Rhiannon se vrátí ke katedře a pokračuje s výukou. Poslušně opakuji zaklínadlo v podstatě do zblbnutí, přičemž mi pohled párkrát ujede na místo, kam Angie odnesla to nebohé zvíře. Až na pokyn se znovu chopím hůlky a provedu kouzlo. Opět si představím první hřebínek, který mne napadne. Tentokrát s mnohem jednoduššími detaily. Vždyť na těch vlastně nezáleží! V první řadě je to zmenšená verze hřebenu. Hlavně, když bude fungovat, no ne? Parvus cristae!” (90 - 15 = 75%) přede mnou se objeví temně rudý hřebínek. Je pevný, řádně zakulacený. Zuby má v pořádku, jen trochu dál od sebe. Také mu zřetelně chybí několik kamínků, ale jinak bych řekl, že jsem odvedl o dost lepší práci než prvně.
“Pro tebe.” pyšně ho své přítelkyni předám. Co s ním udělá, už je její věc. Třeba si ho vystaví na noční stolek, aby si mě připomněla, až půjde večer spát. Určitě pak bude mít mnohem příjemnější sny.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.82084083557129 sekund

na začátek stránky