| |||
Základy vyvolávání v N62 spolužáci a profesorka středa 14.10. V učebně se kouzlilo a vše šlo normálně až do chvíle, než se objevila Rayova kočka, která na příkaz svého páníčka sežrala nějaký vykouzlený blivajz. "Fujtajbl chudák zvíře, je úplně blbej?" Zamračil jsem se a odsunul na židli dál od lavice za svými zády, aby nás kočka neohodila. Bohužel moc jí není pomoci musí to vyhodit. Docela bych Rayovi přál aby mu to hodila do klína, nebo na hábit vzhledem k tomu, jak se k ní zachoval. Očima jsem slétl k Charlie, která seděla se mnou a taky nechápala, co se děje. To, že se nám ani jednomu dnes nedařilo moc dobře kouzlit jsem nějak nekomentoval. Navíc mou plnou pozornost upoutalo dění za námi. Angela reagovala rychle a snažila se kočce trochu pomoci. Dokonce slovně šlehla po svém spolužákovi a vynadala mu. "Plně jí chápu, taky má kočku a prostě tohle chování ke zvířeti je prostě nenormální." Naštěstí zasáhla naše profesorka a dala věci trošku do pořádku. Hodil jsem po spolužákovi nepřátelský pohled a pak jsem se obrátil a pošoupl na židli zase zpátky na své místo, abychom mohli pokračovat. "Některým lidem chybí mozek, který by mohli používat. Je s podivem, že v Havraspáru jsou i takoví." Zamumlal jsem směrem k Charlie, nemyslel jsem to vůči ní nijak zle. Působila, jako normální holka, ale on.....škoda slov. Trest, který dostal i stržení bodů bylo pochopitelné. No a pak už tu bylo další kolo kouzlení, několikrát jsme si nahlas zopakovali správnou formuli, abychom jí nepletli a pak jsme se měli ujmout dalších pokusů. "Fuh....no tak hurá do toho, snad se nám zadaří teď lépe." Pousmál jsem se na spolužačku a opět jsem si připravil hůlku. Vyčistil jsem svou mysl a znovu se pokusil vybavit si hřebínek, který používala má sestra, kdysi jsem ho vídal často u nás doma, tak by to snad mohlo vyjít, nebyl nijak složitý. "Parvus cristae."[/b] (61 - 10 = 51%) Tentokrát jsem si byl již v kouzle jistější, a k mé spokojenosti se vytvořil hřebínek alespoň trochu v prvních okamžicích držel tvar v tom dalším se roztekl, jako kaše. S mírným povzdechem jsem se podíval na Charlie jak si vede tentokrát ona "Tohle mi fakt asi moc nejde." Zabručel jsem spíše pro sebe. |
| |||
Základy vyvolávání - N62 hlavně Ray středa 14.10. Ray se velice obhajoval tím, že si nikam jinam snad ani sednout nemohl. Měl jsem chuť mu vpálit, že jsem nic neříkal, ale asi by to bylo zbytečné a on by mlel něco dál. A to bych ho už asi musel uškrtit. Třeba bych dostal bonusové body v soubojích. Ale určitě by to nevykompenzovalo vyhození ze školy za uškrcení spolužáka. To by bylo celkem na prd, vzhledem k tomu, jak jsem se doteď snažil. Ray se však rozhodl, že bude mluvit dál. Proto jsem se musel zabavit něčím jiným, než přemýšlením nad tím, jak ho nezbít na místě. Ani on nemusel kouzlo opakovat, takže měl až příliš volného času. Trochu jsem se od něj oklonil, aby moc nezíral. Vzal jsem si do ruky svůj amulet a nahřál jsem ho. Energie se v něm pomalu zatočila a já amulet zlehka položil do vzduchu. Svoje soustředění jsem zaměřil plně na něj, aby zůstal levitovat tam, kde je. Nebylo to zrovna nejtěžší, ale zároveň to bylo něco, co trénuji už dost dlouhou dobu. Problém je ten, že se mi zatím nepodařilo jej ve vzduchu posunout svou vůlí. Babička mi vysvětlovala, že je to technika, která je jen z části ovlivněna jasnovidectvím. Je však velmi nápomocná, co se týče propojení s amuletem. Navíc je součástí různých postupů, které vyžadují nepřítomnost čaroděje. Amulety jsou výborné katalyzátory, když se s nimi kouzelník naučí zodpovědně zacházet. No tak, posuň se, brácho!! Hypnotizoval jsem amulet pohledem. Došlo mi však, že už se posunula hodina do části, kdy se musím účastnit, proto jsem amulet schovat. Ještě, než přišlo další zadání, mi Ray položil otázku. Zamyslel jsem se. "Působíš hodně sebestředně a cpeš lidem věci, které je nezajímají. Já nejsem ani trochu jako ty a přesto sis myslel, jak mi snad nejsi kdo ví jak nápomocný svými řečmi," vysvětlil jsem jednoduše. Doufám, že to bylo dostatečně jasné, aby to i on pochopil. Poté jsem již poslouchal profesorku. Nebyl jsem si úplně jist tím, jak se mi kouzlo povede, ale nijak jsem z toho nešílel. Jediné, co mě štvalo, byl ten hluk okolo. A idiot vedle mne. Dobře, není to až takový idiot, ale i tak je to idiot. Namířil jsem před sebe hůlku a mávl jsem s ní. "Parvus cristae!" (50) Přede mnou se objevil zvláštní zkroucený, černý patvar. Zuby z něj trčely v chaotickém uspořádání a nutno dodat, že ne úplně bezpečně. Posunul jsem "hřeben" zklamaně na kraj lavice. To už ale kouzlil Ray a nutno říci, že ten kluk je fakt otravnej a ani se nemusí moc snažit. Nejen, že vykouzlil nějakou ohavnost, ale ještě mne čapnul a ohrozil svoji kočku. Rozčíleně jsem od sebe Raye odstrčil. "Děláš si srandu?" zakřičel jsem. Přemýšlel jsem, jak kočce pomoci, ale to už zakročila Angela. Oddechl jsem si. Nejdříve jsem věnoval pozornost profesorce a hned jakmile domluvila. "Dělat tohle svojí kočce lidi nepřiměje, aby tě měli rádi, idiote," odfrknul jsem si. Opakoval jsem formuli kouzla stejně jako profesorka, než nás nechala zkusit kouzlo znovu. Otočil jsem se dopředu a soustředil jsem se. Mávnul jsem hůlkou. "Parvus cristae!" (79) Přede mnou se objevil další černý, ale o dost lepší hřebínek. Problém byl, že mu chyběly zuby. Měl však už mnohem lepší tvar, než ten předchozí. To mi však nezabránilo jej zklamaně posunout na bok lavice. Doufám, že dostaneme ještě další pokus.. Otočil jsem se na Raye. "Jestli znovu vykouzlíš něco podobného, tak si to budeš žrát sám," upozornil jsem jej. "A nezapomeň na správnou výslovnost," dodal jsem sice se starostí, ale nedával jsem to nijak najevo. |
| |||
Základy vyvolávání – učebna N62 středa 14.10. Kouzlo je vysvětleno, já ustupuji do pozadí, do role pozorovatelské a teď je to jen a jen na studentech, jak se se zadaným úkolem poperou. Je to teprve první pokus, druhá hodina vyvolávání, velmi těžké kouzelnické disciplíny a proto nebudu nijak přísná a ani nebudu strhávat body při neúspěchu. To by k velké motivaci nevedlo. Dle očekávání jsou výsledky různorodé. Od Kenjiho a jeho naprosté katastrofy, i když není jediný, kterému se kouzlo zcela nepovede. Dokonce jsem zaslechla několik opravdu špatných vyslovení kouzla, které mělo právě za následek selhání kouzla. Několik výsledků bylo průměrných, což je více než akceptovatelné, ale našli se zde tací, kteří kouzlo zvládli téměř dokonale - Erika, Patrick, Park, Diana, a z Danova výkonu jsem měla velkou radost. "Skvělá práce, Dane," kývla jsem směrem k němu, ale tu se v jedné z lavic začalo odehrávat menší drama. Vypadalo to, že Ray si popletl moji hodinu s hodinu péčí o magické tvory, a vypustil kočku z pytle. Doslova. A ještě jí přikázal sežrat výtvor jednoho ze spolužáků. Hned jsem se do situace nevměšovala a nechala jsem studenty, aby si poradili sami, protože v životě je nikdo za ručičku vodit nebude, připravena zasáhnout pouze v případě nejvyšší nouze, když by se schylovalo k nejhoršímu. Ani mě nepřekvapilo, že se o kočku postarala Angela a zatímco jí brala do bezpečné vzdálenosti od jejího nezodpovědného majitele a pomáhala jí zbavit vykouzlené housenky, konečně jsem opustila katedru a přistoupila k Rayovi. "Mám sice kočky ráda, ale myslím, že by jim teď bylo mnohem lépe někde jinde, než v mé hodině. Strhávám 10 bodů Havraspáru ne proto, že jste zde kočku měl, ale za chování k ní. Navíc mi do příští hodiny napíšete práci na 2 pergameny kočkách jako kouzelnických společnících a jejich péči." Sice se trochu pletu kolegovi do řemesla, ale jestli ho to naučí, pak jen dobře. "Angelo, pokud je už kočce lépe, vraťte se prosím do lavice, ona to do konce hodiny zvládne," pobídla jsem děvče a sama se vrátila ke katedře. "Kouzlo si ještě jednou vyzkoušíte. Nejprve jej však několikrát zopakujeme nahlas, abychom se naučili jej správně vyslovovat. Musím některé z vás upozornit, že s bohem mudlů to nemá co společného. Opakujte po mě - Parvus cristae!" Nechám je párkrát kouzlo zopakovat, až jsem si jistá, že od nikoho neslyším špatnou výslovnost či intonaci. "Tak a nyní znovu." MH: Nyní se bude házet na kostce s vlastním rozsahem, dolní hranici si zadejte první hod Opět platí: Výsledek kouzla - opět jen guidelines, zbytek bude na Vaší fantazii :) 100% - 90% - kouzlo se povedlo dokonale, hřebínek je pevný, může mít i jinou barvu či drobnou aplikaci (nic velkého, ale např. malou mašličku nebo řadu drobných kamínků) 70% - 89% - hřebínek má drobné nedostatky, je malinko měkký, chybí mu zuby, nebo jsou příliš volné a tím pádem nedrží na hlavě 40-69% větší nedostatky- chybí mu většina zubů, nedrží tvar či má zcela jiný 0% - 39 % - nepovedené kouzlo, vůbec nevyvolaný předmět, tekutina či při vyšších procentech táhnoucí se blivajz.. |
| |||
N62: Základy vyvolávání 14. října, středa dopoledne Christina, Ray a Hafan Po očku jsem sledovala, jak si povede Christina se svým hřebínkem. Dopadla víceméně podobně. Její blivajz se však smrskl do jediné úhledné kapky. Takže i průšvihy umí elegantně? Její slova jsem nijak nekomentovala, navíc to spíš znělo jako povzbuzení sama sebe, než jako snaha o nějakou diskusi. |
| |||
Učebna N62 Středa, 14. 10. Všichni přítomní na hodině Jen jsem se nad svým nepovedeným opáčkem zašklebila. To už profesorka ukončila opakování a začala s výkladem. Tak jo. Hřebínek. Proč ne. Snad to bude lepší než ta kulička. Uchopila jsem hůlku, na okamžik zavřela oči a vytvořila si v hlavě obrázek obyčejného indigově modrého hřebínku bez nějakých zvláštních příkras a ozdob. ,,Parvus Cristae." pronesla jsem zřetelně a elegantně mávla hůlkou. (16% - 15% = 1%) Na lavici přede mnou se ale nic neobjevilo. Já vážně dneska nemám svůj den. No, ale mám ještě jeden pokus. Koukla jsem po Christianovi. Tomu se taky nedařilo a já se v duchu usmála. Aspoň nejsem jediná. Najednou se strhnul nějaký povyk v lavici za mnou. Rychle jsem se otočila a uviděla Rayovu kočku, která vypadala, že se každou chvíli pozvrací. Pane Bože! ,,Ty jsi si na hodinu vzal kočku? A cos jí to udělal?!" sykla jsem na Raye a i se židlí se odsunula do uličky. Jestli ta kočka bude vážně zvracet, chci být mimo dosah. Soucitně jsem se na nebohé zvíře podívala. Ráda bych pomohla, ale v tuhle chvíli mě nenapadalo žádné šikovné zaklínadlo. ,,Jestli někdo znáte nějaký kouzlo proti dávení nebo zvracení, teď by se hodilo!" křikla jsem tak, aby mě ve třídě slyšelo co nejvíc lidí. |
| |||
N62 14.10. Mezitím, co se ležérně houpu na židli s rukama za hlavou, do třídy dorazí pozde i Alex a zakempí to hned vedle mě. Zářivě se na ni usměju a aniž bych se přestal houpat nebo snad složil ruce na ni na pozdrav mrknu. Zdá se, že ani má spolužačka si nevytáhla červenou stužku. Škoda, že takové štěstí neměl i můj kámoš. Jenže ten sice měl smůlu na to, že si vytáhl stužku, ale ten prevít měl zase všechny karty na svý straně, když se mu kouzlo povedlo na výbornou. A nezapomněl se pochlubit. Jak jinak. ,,No já nevím, kámo. Není trochu křivá?" Automaticky začnu na jeho výtvoru hledat nedokonalosti, aby mu trochu sklaplo! Bohužel sedím dost vzadu, takže nevidím, jak se daří Erice a Ryanovi. ,,Normálně bych ti odpověděl, že máme štěstí, že sedíme daleko od Aleca, ale s tím, co se mi povedlo na bylinkářství sis možná nesedla úplně moudře." Zakřením se na Alex. Nepochybně si pamatuje na můj výbuch v hodině bylinkářství a jak to odnesla chudák Helen. Musím se jí zeptat jak na tom je. Po opáčku, které nedopadlo zrovna vítězoslavně se pustíme konečně do učení nového kouzla. Vyvolávání mě vždycky bavilo, tudíž jsem profesorku poslouchal a těšil se na kouzlení. No uznejte - vyčarovat něco z ničeho je hustý ne? Až budete sedět na záchodě a dojde vám toaleťák, ještě budete rádi! Ale i mě následující kouzlo trochu zklamalo. ,,Hřebínek? Tsss, to je pro holky." Ohrnu nos. Alex se pustí do kouzlení jako první, tak chvilku počkám a sleduju, jak si vede. Abychom kouzlili oba naráz, to snad raději ani ne.. Škodolibě se začnu smát, když má místo hřebínku na stole kus slizu. Skoro podobný sliz, jaký jsme sundávali z vajíček tykadlatky. ,,No nádhera Scottmayersová. Ty ten sliz nějak přitahuješ. Na kouzelných tvorech jsi s vajíčkama taky excelovala." Rýpnu si do ní pobaveně. Smích mě přejde ve chvíli, kdy se začne se slizem přibližovat ke mně a mluvit něco o gelu na vlasy! ,,Hej, dost, přestaň! Co když mi vypadají vlasy!" Máchám před sebou rukama, aby se ke mně ani nepřiblížila! Chlapi a vlasy, to je citlivé téma. Zvlášť, když máte plešatost v rodině.. Rukama však máchám v obraně až přespříliš, takže omylem do Alexiny hůlky drknu, ta ji vyletí z ruky a přilepí se Becce do vlasů. Chvilku na hůlku, která držela na slizu zůstanu zírat a pak se podívám na Alex. Potichu vyprsknu smíchy, ale pak rychle vezmu hůlku a začnu čarovat. Aspoň to bude vypadat, že já s tím vlastně nemám nic společného! ,,Parvus cristae." (98%+15%=113%) Nevěřícně se podívám na Alex a pak na hřebínek. Na lavici se objevil naprosto luxusní hřebínek do vlasů. Neměl jedinou chybu. A vypadal ještě líp, než jak jsem si ho představoval. Měly tam být jen kamínky, ne kytky. Znovu si ležérně dám ruce za hlavu a samolibě se usměju. ,,Tak co, KENJI, jak se ti vedlo?" Zašklebím se provokativně na svýho kámoše, kterému kapal z hůlky sliz. ,,Jakej je Daneček?" Letmo zaregistruju, že u Rayova stolu se odehrávalo něco zvláštního. Vypadalo to... Jako kočka. Ne.. je to kočka? Je. Není. Nebo je? Počkat, takhle nevypadá kočka.. A proč jí říká Hafan? Proč je na stole? A proč je vůbec na hodině?! A proboha.. ta kočka se poblije! ,,Ryane udělej něco!" Zavolám na Ryana vepředu. |
| |||
N62 - 14. října Cestou ke třídě tě stále drží za ruku. Teď to vypadá, jako byste byli skutečný pár. Můžeš si všimnout, že na Nicka zírají různé dívky. Některé se jen dívají, jiné se usmívají - jedna dokonce stála opřená o zídku chodby a s úsměvem si namotávala pramínek vlasů na prst, zatímco Nicka sledovala. Tobě nevěnovala ani jediný pohled. Jako by jsi byla vzduch. Nick se trochu během tvého vyprávění zarazil. ,,To jsem nikdy neřekl," začal se hájit rychle, na což pak dodal, ,,teda, řekl jsem, že by jsi se mohla někdy víc odvázat, ale nikdy jsem neřekla, že jsi blbá a nudná. Vážně tohle Sebastian řekl?" Nechtělo se mu tomu věřit. ,,Se Sebastianem? Tobě se Seb líbí?" Zastavil se před třídou a vážně se na tebe podíval. Možná, že se mu v očích zableskl náznak žárlivosti? Pak se tvářil znovu překvapeně.,,Sinestra mě chce pro sebe?" Zkrabatěl nevěřícně obočí a trochu natočil hlavu. Pak se však ale samolibě usmál a rozhlédl se. Kdo ví, co se mu zrovna honilo hlavou. ,,Nic si z nich nedělej. Občas melou blbosti, ale určitě to nemysleli zle. Náhodou kdybys je víc poznala, tak je s nima někdy sranda. Nesmíš si všechno brát tak osobně. A hlavně musíš přestat po lidech pořád něco házet, nevypadám pak - teda chci říct, nevypadá to pak dobře." Usměje se na tebe a jakmile můžete do třídy, rozejde se s tebou dovnitř. Před tím, než tak učiníte, ti však kloubem ukazováčku setře mokrou tvář. Sedne si vedle tebe a z košíčku si vytáhne vejce, které po otevření má uvnitř stužku. (3) Na jeho obličeji se objeví zamračení. Pokud si vzpomínáš, posledně se mu vyvolávat kuličku příliš nedařilo (5%). Ale kdo ví, možná se mu teď konečně poštěstí. Vytáhne hůlku, odkašle si a s naprostou soustředěností vysloví - ,,Sphaera Rutilus!" (50%) Kulička na stole sice byla, ale tak prapodivně se klepala. Stačilo by jediné drknutí prstem a proměnila by se ve vodu. ,,No - s přivřením oka, možnou obou, to je celkem dobrý ne?" Zazubí se a rozhlídne se, jak se daří ostatním. ,,Snad to není na známky." Než začnete kouzlit hřebínek, můžeš si všimnout, že Nick pohledem často ujíždí kamsi k lavici, kde seděla Týna s Angelou. ,,Tak se ukaž, kapitánko. Až po tobě." Pokyne ti hůlkou, aby jsi začala kouzlit. "Barvůs Kriste." (6%) Špička hůlky sice zasvítila, ale to bylo tak všechno. Krátce na to úplně zhasla a bylo to. |
| |||
Thomas, Patrick, Sebastian |
| |||
Učebna N62 14. října Pobaveně se ušklíbnu na Domenicovu poznámku o mém odsednutí. To by se ti tak líbilo, ale s tím nepočítej… Prohrábnu si rukou vlasy, přehodím si je přes rameno dopředu a se zaujetím pozoruji jeho pokus, který snad nedopadne další velkou katastrofou. I když už bych se zrovna u něj ničemu nedivila… pro jistotu se na židli přeci jenom trochu odsunu. Nechci skončit s nějakým humusem na uniformě, děkuji pěkně. Musím přiznat, že jsem vlastně i celkem překvapená, že mu to vyšlo – přičítám to spíš ke štěstí začátečníka než k nějakému talentu. Podívá se na mě jako kdyby očekával pochvalu za to, že zvládnul něco, co už má dávno umět. Vezmu mu kuličku z ruky a sama si ji prohlédnu ve výši očí, leč bohužel ani tak nenajdu nic, co bych mu mohla vytknout. “Bravo.“ Usměji se na něj sladce, položím kuličku před něj na lavici a rukama si podepřu hlavu. To bychom měli. Hodina plynule pokračuje a je nám prostřednictvím profesorky představeno další kouzlo, pro které se okamžitě nadchnu. Vyčarovat si parády do vlasů nezní vůbec špatně, i když bych si jich samozřejmě mohla koupit kolik jenom budu chtít. Jenže teď bych konečně mohla mít všechno tak, jak si to skutečně představuji. Při předvádění kouzla pozorně sleduji každý pohyb profesorčiny ruky a sama se přitom snažím přijít na podobu hřebínku, který by se mi líbil a nebyl přitom tak těžký na vykouzlení. Na chvíli přestávám soustředit svou pozornost na svého souseda a koncentrovaně se podívám před sebe na stůl. Snažím se představit bílý hřebínek, menší a více zakulacený s menší dekorací ve formě kamínků na jednom kraji. I když osobně bych si tam přidala jednu nebo dvě dekorace navíc, nechám to zatím tak. "Parvus cristae!" Pronesu zřetelně a jemně přitom mávnu hůlkou nad lavicí, soustředěně přitom hledíc na ten jeden bod na lavici, kde se měl zjevit můj výtvor. A vskutku, v další chvíli tam ležel zakulacený hřebínek, který tedy místo sněhově bílé byl spíš takový nehezky šedý, kamínky na kraji nebyly v takovém množství, jak jsem si přála a na konci mu chyběl jeden zub. (94% - 10% = 84%) Když se ale ohlédnu za sebe, kde zrovna Kenjimu skapávala z hůlky nějaká tekutina (fuj, bůhví co to je) a přede mnou ani jedna z děvčat nepředvedla nic lepšího než nějaký sliz. Hrdě si svůj výtvor vpletu do vlasů nad levé ucho. Trochu klouzal, ale nakonec se mi povedlo jej ve vlasech dostatečně upevnit. “Co na to říkáš, celkem dobrý, ne?“ Usměji se na svého souseda očividně spokojená sama se sebou. Pronesla jsem to dostatečně nahlas, aby všichni kolem mě věděli, že mně se kouzlo povedlo. Prý průměrná, pche! Jak hezky mi to jde! Pravděpodobně bych svůj výtvor vychvalovala a obdivovala dál, případně škodolibě pozorovala Domenicův pokus, když tu se od lavice před Christinou a Angelou začal ozývat hluk. Podívám se na Rayova záda, zrovna hystericky svírá Isaaca (a dobře mu tak, když se v mém zájmu nechtěl vyměnit s Acai!) a bojí se něčeho na lavici. Načež na to hází svoji kočku jako nějakýho Pokemona, kterou sebral ani nevím odkud. Nejzajímavější mi na tom přišlo, že tu chlupatou kouli pojmenoval Hafan. A nejšílenější že tu bestii vážně tahá i na hodinu, a ještě ji dusí v tašce. Ale v závěru je mi to vážně fuk. Když pak začne pištět, že mu mazlík umírá, škodolibě stočím pohled na Domenica a usměji se na něj. “Hele, tvůj první pacient.“ Nakloním se směrem k němu a pronesu to trochu tišeji, protože se nemůžu ubránit tomu posměvačnému tónu. No co? Někde se přeci začít musí a když tak strašně touží být doktorem, musí pomoci každé živé duši. Když v tomhle případě neuspěje, zase tolik se toho nestane. Osobně Rayovi když tak donesu Byrdovic vykulený monstrum, aby zahnal smutek. Očividně s mazlíky dokáže divy. “Tak budeš už konečně kouzlit nebo…?“ Dodám ještě, podepřu si bradu dlaní a vyčkávavě se na něj usmívám. |
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.86981701850891 sekund