Zapomenutí
Ivan

"Ušlapaní se lze vyhnout snáz než sežrání."
Odvětil Cutter naprosto klidně a s drobným úsměvem na rtech.
"Pravda."
Přikývl nad tvou poznámkou o předcích. Všichni jste se zastavili na okraji lesa. Profesor hleděl na prostranství s jistým zamyšlením.
"Ano pár takových kousků by se tu nacházet mohlo. Někteří jsou nebezpečnější, než jiní. Pár z nich jsou spíše mrchožrouti....ale někteří dravci. Takže ano obezřetnost bude na místě."
Přikývl a s tím, že půjdeš napřed se nijak nepřel. Dimitri na tebe jen vrhnul pohled jasně říkající, aby ses koukal vrátit v jednom kuse a pak už jsi vyrazil.
Tráva byla místy vyšší a místy nižtší, takže alespoň nějaký přehled a zároveň krytí jsi měl. Listy ti lehce šustily kolem nohou, jak si pokračoval kupředu a jediný tvor, kterého jsi spatřil v širém okolí, byl dost daleko od vás volně se pasoucí Ankylosauru, který o vás nejevil pražádný zájem. Pokud se tu skrývala nějaká dravá potvůrka, pak to dělala věru dobře.

Zapomenutí

"Zažil a viděl jsem toho hodně. Dokonce jsem viděl i člověka přejetého BVPečkem. Ale ještě jsem neslyšel někoho říkat ušlapaní s tak no ... jak to říct slušně nezúčastněně. Nebo jako by to bylo lepší než se nechat sežrat." Pronesl jsem lehce otřeseně. Nad profesorovým tonem.
"No nemyslím že by první lidé na tom byly o moc líp s výchovou potomků. Tedy myslím tím e přežiji ti nejsilnější. Protože příroda je vždy mrcha." Utrousil jsem chladně. Což byla pravda člověk se jen naučil jak se ji co nejlíp vyhýbat nebo sní bojovat. Když jsme se dostali k okraji a podíval jsem se na otevřenou plochu povzdechl jsem si. "Naše země nikoho." Pronesl jsem a rozhlednul jsem se po okolí. "Profesore víme o něčem nebezpečném co by se mohlo schovávat v té travě. Myslím nějaký malej dinoš co by se tam mohl schovávat jako lev nebo tak?" Zeptám se nakonec. Chvili jsem pozoroval okolí. "Počkejte tady zkusím se podívat napřed s tou nohou by jste nás mohl zdržovat pokud najdu místo kam se přesunem vrátím se a vezmu vás sebou." Pronesl jsem nakonec a vyrazil jsem kupředu na otevřené prostranství. Nechtěl jsem abych já nebo Dimitri zemřel kvůli profesrovi že by se nestihnul vrátit. A to že profesor vrátí byla jediná věc která nás mohla zachranit. Tak že průzkum byl na mě.

Zapomenutí
Ivan

"Možné je asi vše."
Přikývl Cutter. Dimitriho vaše slova nijak extra neuklidnila. A když jste pokračovali dál. Cutter vás po chvíli zastavil a poukázal kus dál před sebe mezi velké stromy do míst, kde zem pokrývala hlína jehličí a kapradiny. Ze země tam cosi vyčuhovalo. Velkých několik oblých cosi.
"To budou asi vejce Diplodoků."
Usmál se Cutter a šel trochu blíže a hned si něco značil.
"Nepřijde nás sežrat jejich máma?"
Staral se Dimitri.
"Neřekl bych, že Diplodokové jsou býložravci, takže by nám hrozilo jen rozšlápnutí, ale z toho, co o nich víme nechávali svá vejce zahrabaná v půdě a putovali dál. Tyhle lesy pro jejich dlouhodobý pobyt nejsou vhodné. Mláďata pak musela přežít na vlastní pěst, než odrostla."
Podotkl Cutter zatímco si něco značil do notýsku.
"To zní dost drsně."
Broukl Dimitri. Profesor po něm jen loupl okem.
"Taky je. Slabí v minulosti nepřežili, přirozený výběr."
Oznámil naprosto klidně a pak se vydal dál. Tím prokletým lesem jste šli doslova hodiny. Cestou jste naštěstí moc dinosaurů z blízka nepotkali a pozorovačky z "bezpečné" vzdálenosti řízené profesorem proběhly v pořádku. Když jste se konečně zastavili na okraji lesa. Cutter se posadil na padlý kmen strom a úlevně vydechl. Nohu ještě neměl zahojenou a tak dostávala docela zabrat.
"Dál to bude složitější. Čeká nás otevřené prostranství."
Kývl směrem ven z lesa.

Jeden do počtu
Abby a Connor

Connorovi se konečně podařilo koupit si lístek a se zamyšleným rozhlížením zamířil mezi davem lidí dovnitř. Stephan, který se celou dobu usmíval nyní trošku zvážněl a pohlédl směrem k pokladnám také.
"Tak nakonec došel? No snad neodpadne na dalších metrech vypadá, jako by ho čekal infarkt."
Podotkl Stephan s kousavým úšklebkem a s rukama v kapsách pozoroval Connora. Tomu chvíli trvalo, než si vás všiml a zamířil k vám.
"No, že ti to trvalo. Už jsme si říkali, že jsi nakonec zůstal s kamarády u počítače."
Usmál se přátelsky Stephan.
"Tak kam vyrazíme...Tedy jestli jsi připravený."
Koukl po Connorovi zkoumavě. Ten si určitě nemohl nepovšimnout obřího pandy, kterého Abby měla. K tomu se Stephan však nijak nevyjadřoval a spíše se rozhlížel kolem po atrakcích.
"Co takhle ruské kolo?"
Povytáhl obočí tázavě.

Plyšová výzva

Rozesmála jsem se, když nám prodavač podal největší pandu okolo. Byl to špatný nápad ale ten panda je prostě boží.
,, Jo to se neboj být mám dost velký.. "
S úsměvem jsem se rozhlédla kolem dokola až mi pohled padl na pokladny. Stal tam Connor a kupoval si lístek, celý kompletně uriceny a zadýchaný.
,,, Myslím že mám víc důvodu poč se nebát, než jen medvěda.."
Usklibla jsem se na Stephana a zvedla jsem ruku do vzduchu abych zamávala na Connora.
,, Mimo jiné, už je tu i Connor."
Podotkla jsem s mírným úsměvem.

Zapomenutí
Ivan

"Pravda, bylo by nejlepší, kdyby se to řešilo nadnárodně, ale.....všichni dobře víme, jaké to je, když se moc mocných mužů sejde u jednoho stolu. Každý pak chce urvat, co se dá, aby byl ještě mocnější."
Povzdechl si Cutter rozladěně, ale nad tvým vtipem se přece jen usmál. Dokonce i Dimitri se tlumeně zasmál.
"Ještě nějakou dobu zpátky, bych také nejspíše nevěřil, že něco takového bude možné. Naštěstí o anomáliích mnoho lidí neví a tak to musí zůstat. Vezměte si, že by nějaký šílenec opravdu poslal bombu třeba skrz jednu z nich. Mohlo by zaniknout vše, jak to známe."
Cutter byl vážný, ale snažil se znít vlídně. Dimitri si povzdechl.
"Fajn, snad alespoň lejna neboří světy."
Potřásl hlavou.
"Buďte v klidu, pokud šlápnete do nějakého lejna nejspíše do něj zahučíte celí. Těch menších, než vy zase tolik nebude."
Usmál se Cutter tentokrát opravdu z vesela. Dimitri k němu zabloudil pohledem.
"A sakra."
Zahučel nad přestavou nadrozměrných dinosauřích výkalů.

Zapomenutí

Povzdechl jsem si. "A to mě přivádí k myšlence zda bychom neměli spolupracovat plošně. Myslím na světové úrovni. Pokud se Anomalie objevuji i jinde mohlo by to vést k dalším potížím jindy a tak by měla být spoluprace plošná. I když mimo obvyklé linie jako OSN, NATO. Protože tam by si toho někdo všimnul ale mělo by být nějaký způsob jak spolupracovat na národní úrovni." Nadhodil jsem další vážnou myšlenku. "Já vím jsem jen pěšák ale doufám že nad tímhle někdo doma přemýšlí. A pokud to není světový problém tak sakra zjistit kdo za to může že se to děje u nás." Dodám rozhodně čímž pro sebe uzavřu téhle problém.
"Kdo by řekl že se budeme účastnit něco co může být ničivější než atomovka." Pronesl jsem uchechtnutím. Když se ujistím že kolem nic neni.
Podívám se na Dimitriho. "Ale no tak teď jsme se shodli že evoluce má obrovskou sílu. Tak že to jestli šlápneme do lejna je nepříjemné ale těžko ovlivní budoucnost. Něčeho jiného než nás." Pronesl jsem abych jej trošku uklidnil. Aby neudělal z opatrnosti nějákou jinou hloupost.

Zapomenutí
Ivan

"Jsem rád, že si alespoň někdo uvědomuje rizika, která z toho všeho plynou. Je tedy pochopitelné, proč je existence anomálnií tak přísně utajována a pod kontrolou vlády. Není to dokonalé, to rozhodně ne, ale asi schůdné řešení, jak říkáte, je spousta lidí, kteří by toho zneužila, nebo něco pokazila jen ze zvědavosti, nehledě na to, kým jsou."
Přikývl Cutter a vlastně dal tak tvému názoru za pravdu.
"Ano, jakékoli změny mohou mít vážné důsledky, ať tak či onak a i dobrý úmysl se může zvrtnout."
Povzdechl si Cutter a tvou myšlenku od stávajícím vývoji člověk v této éře potvrdil pokývnutím. V okolí to nevypadalo, že by se dělo něco extra zvláštního.
"V tomto případě je přehánění na místě. Přece jen když to vezmeme kolem a kolem poškození anomálie může být mnohem mnohem horší, než kdyby někdo vypustil atomovku."
Prohlásil Cutter vážně. Dimitri zamrkal a koukl po vás.
"Takže každý špatně umístěný bobek, nebo rozšlápnutý brouk můžou zničit náš svět?"
Vypadal tím trochu zděšen, znepokojen a fascinován.
"Ano tak nějak."
Odsouhlasil Cutter, Dimitri se pak začal trochu ošívat a mnohem opatrnějši šel dál, aby náhodou něco....neposral.

Nepřijemný rozhovor

Potlačil jsem další prudkou odpověď. "Myslím že hlavní problém je že lidé se ve skrze málo poslouchají profesore. Nejde jen o vojáky ale i vědce. Většina si myslí že řešíme problémy tak že máme šavli v každé ruce a atomovku na zádech. Stejně jako většina politiků to tak vidí. Bohužel jsou chvíle kdy jiné řešení není A většinou tu cenu zaplati za to že se lidi všeobecně neposlouchaji zaplatí unifomy a ne ty kteří by měli." Utrousím klidně.
"Ale nemyslím jen vojáky to co mi dělá obavy jsou lidé. Chápu všechno to utajení a tak. Ale jak by řekl klasik člověk je inteligentní tvor lidstvo je tupé a hloupé. A tohle by mohl nějaký maniak využít pokusu o vytvoření své vize dokonalého světa. A to nemusí jen z našeho času. Co kdyby se dostal nějaký člověk z minulosti který nemá do budoucnosti a uvíznul tu. Potom by se historie mohla odvíjet jinak." Co mi všechno dělá starosti. Nehledě kolik magorů na světě existuje.
Byl jsem rad že Dimitri se nezapojuje do diskuze ze dvou důvodů on měl v hádkách tendenci dělat dvě věci: Sklouznout do Ruština a pak řvát jako raněný tur když se ho něco přímo dotkne ale pro jistotu jsem zaposlouchal do okolí jestli si nevšimnul něčeho podezřelého.
"To je nepříjemná představa. Naštěstí nemáme dost munice abychom ji plýtvali na věci které nám nepůjdou opravdu po krku tak aby nás zabily. A nemám v plánu zabíjet lidi pokud vím v téhle éře bychom měli být stejně někde na čtyřech nohou a skývat se před dinoši." Dodal jsem pak.
"Když pominu hromadu těch pitomích filmů o cestovaní časem. Tak sám přemýšlím nad pár věcmi které bych rad změnil. A to nemluvím o nějaké velké katastrofě. Ale pokud by takové echo z budoucnosti mohl zabránit nějaké přírodní katastrofě mohlo by to užitečné. Ale na druhou stranu by to mohlo vést k populačním problémům v budoucnosti.... Možná jen moc přeháním. " Dodal jsem když mi došlo že moc nad tím konspiruji.

Zapomenutí
Ivan

Cutter ti věnoval klidný a řádně profesorský pohled.
"Možná ano, na druhou stranu u vojáků bývá problém, že málokdy naslouchají tomu, co jim vědci říkají a pak se můžete vrátit domů a voalá budou tam vládnout třeba ptáci a lidé vůbec nebudou existovat.....jsou však i světlé výjimky, ale je jich bohužel málo."
Obeznámil tě přátelsky a věcně. Tvého bublajícího hněvu si moc nevšímla a Dimitri létal myšlenkama asi po tomhle pralese, protože se komentáře k vaší slovní výměně zdržel a vypadal....možná zamyšleně, možná i trochu fascinovaně tím, co jste zde měli možnost vidět.
Když se nad tím jeden zamyslí, je to tu opravdu jiné. Stromy jsou obrovské, vzduch vlhký ale čistý a vše klidné, tedy klidné od technologie, ne od života. I toto místo mělo své krásy, i když zde nebyla žádná restaurace, kde byste si sedli na hambáč.
Při tvé otázce se profesor na chvíli zastavil, zamračil a zapřemýšlel, pak ti věnoval znepokojený pohled.
"Naprosto cokoli, evoluce se nedá zastavit a pokud se budeme chovat jako rasa pošetile, může nás v budoucnu čekat mnoho nedobrého a nebezpečného. Včetně vymření."
Konstatoval Cutter varovně, s velice přesvědčeným tónem v hlase, nejspíše to není poprvé, co na tuto otázku pomýšlí a snaží se najít, co nejkloudnější odpověď.
"Pak by to nejspíše bylo možné. Stejně, jako se to může i neúmyslně povést nám. Stačí, když bychom zastřelili konkrétního předka člověka, který měl dostatečný vliv na naší evoluci a může se stát, že lidé nikdy nevzniknout. Hraní si s časovou osou je velice nebezpečné, je to stejné, jako hrát si na Boha."
Vysvětlil Cutter a jak se zdálo ani jeho ta myšlenka nenechávala klidným.
"Takže ano pokud by někdo z daleké budoucnosti přišel sem změnit dalekou minulost, aby jeho svět byl jiný, mohlo by to mít nedozírné následky i pro nás záleže na tom, jestli by to období bylo ještě před námi, nebo po nás."
Dodal a zvědavě se na tebe podíval.
"Proč se ptáte?"