Čas snídat
Ivan

"Jsem rád, že to chápete."
Věnoval ti profesor přívětivý úsměv, na kterém bylo na krátko obtížné poznat, zdali to myslel na prosto vážně, nebo tvůj černý vtip udělal ještě černější. Profesor se na chvíli zastavil, když se napil nashromážděné vody. Dimitri následoval neohrabaně jeho příkladu.
"Protože pokud se nám podaří najít drobnější stopy místních živočichů a budeme je schopni následovat, je šance, že se bude jednat o býložravce, často to lze ze stopy poznat a býložravci musí také jíst, takže dle jejich zastávek budeme schopni najít rostlinnou potravu, která by nás nemusela zabít."
Na slovo nemusela dal Cutter zvláštní důraz.
"Druhá věc je, že pokud najdeme stopy, které se nám nebudou líbit můžeme se jim vyhnout."
Doplnil pro pořádek. Dimitri chápavě přikývl a podrbal se zamyšleně ve strništi.
"Dinoše asi lovit nemůžem co?"
Stačil jediný pohled Cuttera aby bylo vám oběma jasné, že to zní, jako velmi špatný nápad.

Čas snídat

Neubránil jsem se lehkému popíchnutí. "Jistě kdo by chtěl aby jej to zabilo hned že? Stačí za deset minut." Pronesl jsem pobaveným tonem. A podíval jsem se na profesora aby pochopil že to říkám jako černý vtip. Ale nesnižuji jeho specializaci.
Ohledně vody mě opravdu překvapil. I s tím jídlem si nějak poradíme. Alespoň já a Dimitry vojenské přidělí neměli nejspíše chuťově ke kořínkům příliš daleko.
Otázka ohledně stopování mě zaskočila. "No umím stopovat. Celkem slušně s Dimitrim jsme dřív lovily. Proč se ptáte?" zeptám se a rozhledu se po okolí s jistými obavami v pohledu. Nerad bych do něčeho šlápnul a nebo přešlápnul nějakou stopu.

POtom co domluvíme vyzkouším vysílačku zda nechytím něco.

Nestíhám nestačím

Pot ze mě lil, bylo to fakt na houby, jak se dneska všechno štvalo. Opřel jsem se o pouliční lampu a podíval se na hodinky.
"Uhhh...uhhh....zatraceně už teď mám pořádné zpoždění."
Těžce jsem oddechoval a znovu se rozešel směrem k parku. Už to nebylo tak daleko. Jasně místní doprava mi dost zavařila, ale na druhou stranu, přece nejsem úplná padavka.
"Určitě se ti dva dobře baví."
Trošku jsem zpomalil rychlost chůze a vrazil bezděky jednu ruku do kapsy. Na okamžik jsem se zastavil a zamyslel nad tím, jestli bych vůbec měl ještě jít dělat křena. Pomalu jsem vydechl a zadíval se na zábavní park kus před sebou a nakonec jsem se znovu rozešel tím směrem.
"Třeba je tam už ani neuvidím.....ale slíbil jsem Abby, že přijdu."
Když jsem procházel parkovištěm, bylo tu zatraceně plno, hudba jela na plné pecky a lidu tu bylo také nemálo. Koupil jsem si u vstupu lístek, trochu upravil vlasy a snažil se nevypadat tak zničeně po cestě pěšky až sem. Začal jsem se rozhlížet kolem. Už to bylo dlouho co jsem byl na místě, jako tohle. Ale své přátele jsem nikde neviděl. Bylo to tu fakt obří.

Čas snídat
Ivan

"Jo to asi jo sakra."
Zabručel Dimitri a profesor po vás hodil zkoumavý pohled.
"No jsem archeolog ne botanik, ale snad mám alespoň trošku představu, co by nás zde nemuselo hned zabít."
Moc uklidnění vám tedy nepřinesl, ale i tak jste se vysoukali ze svého úkrytu. Profesor zamířil kulhavě k velkým listům jakéhosi místního kapradi.
"Odtud můžeme nabrat vodu. Je to jen sražená rosa tyhle kapradiny jí hezky na svých mohutných listech shromažďují."
Poukázal, čímž si vysloužil docela obdivný pohled tvého kamaráda.
"Co se týká jídla asi bych zkusil nějaké bobule. Musíme se podívat, co tady v okolí roste. Doporučuji většinou jíst to, co dinosauři, ti přece jen vědí, co je pro ně dobré."
Dovzdělával vás Cutter a sám si nabral z listu trochu vody, aby se napil.
"Umíte někdo stopovat?"
Otázal se nakonec.

Plyšová výzva
Abby

"Fuh to byla teda jízda."
Zasmál se Stephan a narovnal se v zádech, když jste vyšli z atrakce. Jakmile jste zamířili ke střelnici zašklebil se pobaveně na tebe.
"Vážně si myslíš, že minu?"
Povytáhl obočí zaplatil jednu střelu a připravil si vzduchovku. Zběžně jí zkontroloval, nabil, zacílil a na okamžik zadržel dech. Pak vystřelil a tříštivý zvuk jasně dokazoval, že drobnou špílku zasáhl. Vzápětí ti podával velkého plyšáka pandu, kterého vyhrál.
"S tím se ti tu bude pohybovat fakt blbě."
Zasmál se na tebe rýpavě, protože jsi přes pandu skoro nebyla vidět.
"kam bys chtěla dál?"
Optal se nakonec a dokonce i toho plyšáka vzal pod paži, pokud jsi jej chtěla poponést.

„ Jo asi máš pra…. Vdůů.“
Zaječela jsem když se prvně dráha zhoupla dolů a pak už jsem se jen smála od ucha k uchu.
Jakmile vláček zastavil, zůstala jsem chvíli vysmátě sedět na místě, dokud se mi alespoň trochu neustálil žaludek a byla jsem schopná se postavit. S vděkem jsem přijala Stephanovo rámě, krátce jsem si prohrábla rozčepýřené vlasy a šla jsem s ním ke střelnici.
Rozhlédla jsem se po stánku a nakonec jsem ukázala na obřího medvěda pandu.
„ Co třeba tohle?“
Ušklíbla jsem se mírně a zadívala jsem se na plyšáka.

Rano v jeskyni.

Odfrknu jsem si pobaveně. „Jasně že vím jak to tam dopadlo.“ Oznámil jsem klidně. „Proč myslíš že jsem dal armádě nic se nevyrovná útočné pušce když mám problémy.“ Utrousím nakonec. Ale dál jsem to nerozebíral.
Navzdory mým obavám jsem mohl spát aniž by mě probralo něco jako pocit když vám někdo žvýká nohu. Část mého mozku se zabývala představou jak to asi zní když vám něco žere nohu. Tedy kromě toho že asi řvete bolestí pokud vás nevyřadí bolest a šok. Ale naštěstí většinu toho přehlušila prostá únava.
Nakonec mě probudilo nějaké tahaní byl jsem téměř okamžitě při vědomí. A už jsem zvedal nohu abych toho pažravce nakopl do rypáků ale naštěstí jsem se zastavil v čas. Zvednul jsem se a opatrně prohlédnul a zkusil jsem vysílačku zda něco nechytím. „Myslím že od nejbližšího burgru jsme vzdáleni pár milénii.“ Nadhodil jsem a podíval jsem se na profesora zda souhlasí. „Ale měli bychom najít něco o čem si bude profesor myslet že je po poživatelné.“ Nadhodil jsem k profesorovi.

Ranko v jeskyni
Ivan

"Víš asi bych raději zaplatil vstupenku, kdyby to znamenalo bezpečné ploty. Víš jak to v tom filmu nakonec dopadlo a to měli ploty."
Zabručel Dimitri a díval se při tom ven. Kupodivu tě nechal spát. Únava vykonala své a ty ses propadl do neklidného spaní plného dinosaurů. Tvá mysl si s tebou pohrávala, protože moc dobře věděla, co všechno tě tady může čekat. Probudilo tě až něco co ti zatřáslo nohou. Jelikož se ti zrovna zdálo, jak ti nějaká potvora hryže do boty škubl jsi sebou a celý poplašený spatřil Dimitriho, který zvedl ruce v obranném gestu.
"Klídek. Svítá."
Ukázal směrem ven, kde se pomalu, ale jistě draly sluneční paprsky a prosakovaly skrz husté koruny stromů. Když ses rozhlédl viděl jsi, že profesor už je také vzhůru a něco si píše do malého notesu, který si opíral o koleno.
"Hádám, že hamburgery ke snídani tady neprodávaj co?"
Posteskl si Dimitri. Nejspíše se mělo jednat jen o řečnickou otázku.

Doma v jeskyni

"Ježíš pořad s s těmi detaily." Pronesl jsem naštvaně a mávnul jsem rukou. "To mám už za sebou. A ne to že tu uviznu s vámi jsem neplánoval to byla spontánní akce aby bylo jasno. A u těch se jedna nebo dvě chyby tolerují tím jsem si jistý." Dodám rychle na svoji obhajobu když mi dojde že jsem mu nahrál na smeč.
"Jo to je fakt." přitakal jsem nakonec.
Už jsem na mísích spal hůř ale tohle bylo jiné když jsem byl na hlídce vše působilo tak podivně a nepřirozeně. Klidně se sem mohl plýžit T-rex a mohl bych ho přehlédnout.
"Jo měl rozhodně klidnější než ty." Odpověděl jsem. "Ber to z té lepší stánky nemusíš platit vstupenku." Utrousím pobaveně. A lehnul jsem si ke spánku moje první noc v pravěku. Cítil jsem nepříjemně ale nakonec mě únava složila a tak jsem usnul. Doufal jsem že se dočkám rána ještě jednou jsem zkusil vysílačku jen pro jistotu. A pak jsem ji vypnul abych se vyspal.

Doma v jeskyni
Ivan

"Cokoli, co jsi kdy navrhl nakonec mělo vždy nemalý háček, pamatuješ?"
Ušklíbl se Dimitri. Profesor vás, jen mlčky s docela pobaveným pohledem pozoroval. Nejspíše mu bylo příjemným rozptýlením vaše pošťuchování. Navíc se nemusel soustředit na zraněnou nohu.
"Jo tvoji máti měli nechat vařit jen asfalt, stejně všechno, co jsme od ní měli bylo, jako beton."
Souhlasil Dimitri při vzpomínce na knedlíky tvojí mámy. Do minometu byly ideální.
Tví dva společníci, nakonec ulehli a uvelebili se, kde se dalo a snažili se, co nejvíce prospat.
Zdejší noc byla jiná, než doma. Bylo tady živo. Mnoho neznámých zvuků a i šumění větru ohýbající větve připomínalo plížícího se dinosaura, který vás chce ke svačině.
Tohle nebylo, jako na misích, kde vás mohla přepadnout jen cizí jednotka. Tady byl naprosto jiný a neznámý nepřítel a byl na svém území. Vzpomínka na T-rexe, kterého jsi potkal u brány tomu byla dostatečným důkazem. Bezděky ses otřásl.
Čtyři hodiny uběhly, jako voda. Když jsi vzbudil Dimitriho zívl a pošoupal se ke vchodu.
"Měls klidnou hlídku parchante co?"
Ušklíbl se místo přání dobré noci a podobně, jako ty koukal otvorem ven.
"Ztracení v jurském parku bez plotů na neurčito."
Zamumlal pro sebe a opřel si hlavu o chladný kámen, aby se mu lépe sedělo.

Doma v jeskyni

"Jo to zní." Přitakala jsem. "Taky jsem to nevrhnul já." Pronesl jsem samolibě a podíval jsem se na Dimitriho aby se to pokusil vyvrátit.
Odfrknul jsem a teatrálně jsem pokrčil rameny. "To mnohé vysvětluje. Například tvoji žádost abych ti připomněl brat toaleťák sebou." Dodal jsem poslední pošťouchnutí.
Jen jsem přikývnul a opřel jsem se co nejpohodlněji abych mohl vzít hlídku. "No to není nic moc." Připustil jsem a povzdechl jsem si. "No přiučíme se něco o tom jak přeží v divočině za pochodu." utrousím. "Nemůžeme tu jíst horší než vaří moje matka." Utrousím suše. Nic jiného nám totiž nezbývá pokud nenajdeme nějakou vhodnou anomálii. "Tak se prospěte.ů pronesl jsem nakonec a sem tam jsem skutečně zkusil vysílačku jestli něco nechytím. A pak jsem po čtyřech hodinách probral Dimitriho aby převzal hlídku.