Doma v jeskyni
Ivan

"To zní nadějně."
Kývl doktor, nad tvým návrhem a opřel se co nejpohodlněji o skálu.
"Nejspíš proto, že vždy když potkám tebe tak se záhy něco posere."
Ušklíbl se Dimitri, ale také tě jen pošťuchoval. Profesor se nad vámi dvěma usmál.
"Jak myslíš, kdyby něco vzbuď mě."
Kývl tvůj kamarád. Když došlo na kontrolu zásob, nikdo se netvářil moc vesele. Všichni jste byli dost po lehku.
"Vysílačka, nůž, baterka...šel jsem po lehku kouknout, co se v tý zatracený zoo děje."
Hájil se Dimitri svou nepřipraveností, ano, kdo by čekal, že uvízne kdo ví kde.
"Já mám v batohu čutoru a pár drobností pro táboření a přežití v přírodě, zápisník, poznámkový blog a tak."
Vyjasnil Cutter, co čekat taky od výzkumníka. A hlavně už tu nějakou dobu byl, takže patrně pokud sebou měl nějaké zásoby, nejspíše je již spotřeboval.

Jeskyní domov

„Tss. Nebuďte tak pesimistický doktore my jsme se dostali v krátkém čase takže bychom se mohli dostat dál rychle. I kdyby ne domů pořad se můžem vynořit na té pláži o které jsem mluvil.“ Odpověděl jsem mu povzbudivě. „Navíc když zapneme vysílačku řekněme jednou za půl hodiny měli bychom mít šanci ji zachytit a prošetřit baterky.“ Nadhodil jsem plán jak si prodloužit šance na unik odsud.
„Řekni mi jednu věc proč se to vždy stočí k tomu kde kdo kálel?“ Zeptám se jej na půl naštvaně i když jen na oko. Nebyl jsem taky žádná slečinka už jsem viděl na světě horší věci než pokálenou zem. „Spíše by jste se měli vyspat vy dva táhnul jsi k anomálii než jsem se k vám přidal.“ Nadhodil jsem vstřícně přece jen se víc namáhal když profesora zachraňoval.
„Dobře takže večer řadný průzkum okolí.“ pronesl jsem rozhodně. „No já nic nemám sebral jsem jednomu od nás opasek což znamená pistole pár zásobníků, nůž.“ Pronesl jsem a pak sem se dotknul polní láhve. „Polní láhev. A vy?“ Zeptám se pak.

Doma v jeskyni
Ivan

Cutter se s povzdechem pomalu usadil na zem a ulevil své zraněné noze.
"No ano dokud se nevybije baterka ve vysílačce, máme alespoň nějakou šanci lokalizace."
Přikývl Cutter souhlasně, měli jste tedy alespoň malou naději. Dimitri se nakonec usadil u vchodu a hodil po tobě zamračeným okem.
"Si piš, že by se mi tu nechtělo. Kdo ví co tu kálelo ještě před pár dny."
Odfrkl si, ale tys věděl, že to je jen na oko. Nebyl žádná slečinka.
"Dobře prospěte se, já to tu vohlídám."
Nabídl se Dimitri a opřel hlavu o skálu za sebou. Profesor a snažil si poposednout také nějak pohodlněni.
"Za tmy bych asi nikam nechodil. Neříkám, že je to nebezpečnější, ale pro nás, kteří ve tmě nevidíme a světlem bychom lákali, je to docela nevýhodné. Jak jsme na tom se zásobami?"
Otázal se nakonec, protože otázku jídla budete dříve, či později také řešit. A kdo ví, co za dostupné zdroje tady vlastně budou.

Prehistorický domov

Pro tohle divadlo rozhodně stálo podepsat všechny ty papíry ohledně utajení a tak podobně. Pokoušel jsem si vzpomenout zda v těch papírech bylo něco ohledně toho že nemám procházet anomálii. Nebo tak ale nedokázal jsem si vzpomenout a to za to nemohl jen ten chlast co jsme s Dimitriem vypily večer ale nemožnost dosáhnout něčeho co by se blížilo tomu si to zapamatovat.
Ani mě nepřekvapilo když jsem viděl profesora dělat si poznámky. Já jsem si v duchu dělala taky seznám věcí které budu chtít udělat až se vratíme domů a než nás ukřižuji.
Kdy jsme se dostali dovnitř podíval jsem se na na Dimitriho. "Kdybych ti to řekl rovnou nikdy bych tě sem nedostal." pronesl jsem klidně Zatím co si profesor prohledávl jeskyni. "Toho jsem si taky všimnul." pronesl jsem nakonec klidně a pak jsem si povzdechnul. "No díky vysílačce máme jistou šanci. Zdá že anomálii vážně ruší některé frekvence." Oznámil jsem profesorovi tak že bychom měli být schopni hledat mnohem efektivněji než se tu jen tak potloukat a doufat v náhodu.Ale asi bych to nechal na zítra ráno Abychom měli dost světla když máme ukryt abychom nebyly moc na raně hlavně v noci."

Prehistorický domov
Ivan

I Dimitri se tvářil fascinovaně. Přece jen stádo dinošů nepotká člověk každý den no ne? Teda v práci, kterou jsi dostal, dost možná jo, ale i tak. Přesunuli jste se jen o kousek. Naštěstí Diplodokové si vás nijak nevšímali a kráčeli si svým tempem skrz les. Sledovali jste procházející stádo skoro půl hodiny. Dokonce sis mohl všimnout, že si do malého deníku dělá Cutter nějaké poznámky. Nejspíše si rozšiřuje záznamy o poznatky, které z kostí fakt nevyčtete.
Když byl i poslední velikán pryč rozhodl ses své společníky odvést do vaší vysněné 2+1. Cesta mimo to, že jste Cutterovi museli pomáhat, proběhla docela v pohodě. U vchodu se Dimitri zatvářil pochybovačně.
"To je spíš garzonka ne?"
Zabručel. Postupně jste se dovnitř nasoukali všichni tři. Moc víc místa tu nezbylo. Cutter si místo hned začal prohlížet a zkoumat zbytky hnízda, které tady byly.
"Hmmm naštěstí se zdá, že je už dlouho opuštěné. Není tu žádný čerstvý trus a větve jsou suché. Dost pravděpodobně tu žilo něco, co bych tu potkat nechtěl."
Zhodnotil profesor. Dimitri jen souhlasně přikývl a vyhlédl ven dírou.
"A co teď? Budeme čekat na záchranu a žít tady, jako neandrtálci? Nebo půjdeme hledat jinou blyštící se díru?"
Koukla na vás váš nezasvěcený společník.
"Jsou to anomálie a jejich nalezení. Nebývá lehké, objevují se dost náhodně. Čekat, že se nějaká otevře na stejném místě brzy znovu je dost riskantní. I když to nebude lehké budeme muset najít pokud možno jinou, která nás dostane domů, nebo blíže k domovu."
Vysvětlil Cutter, stále tu však visel ten fakt, že to může být fakt na dlouho.

Prehistorický domov

Ta poznámka mě bezděčně zasmál taky. "Jak jsi to hned odhadnul?" Zeptám se na oko šokovaně. A přitom jsem se nepřestával usmívat chystal jsem se říct ještě něco když se nějaký zvuk instinktivně jsem se přikrčil a přitisknul jsem se zády ke stromu a rozhlížel jsem se po okolí. Rytmické dunění mě znervozňovalo můj první pohled na zdejšího živočicha byl na Týrexe. Což znamenalo že se klidně mohl vrátit aby si na nás pochutnal. Ale nakonec sem uklidnil když jsem spatřil ty tvory.

Litoval jsem že nemám kameru tohle by byly záběry na vzpomínání jako dělané. Tedy pokud bych měl s kým vzpomínat v budoucnosti a nezabila mě pohledem Jenny. Při tvé představě jsem potlačil uchechtnutí a sledoval jsem ty tvory s velkým zaujetím vypadali majestátní i když poněkud ... stádně. když se profesor pustil do vykládání proč chodily do lesa pronesl jsem tiše. "Asi bychom se měli kus posunout nerad bych zjišťoval zda jsou při plození potomků na šmíráky nerudní jako lidé." pronesl jsem šeptem a raději jsem se s nimi stáhnul kus stranou ale tak abychom se mohli kochat pohledem než jsem je zavedl k naší nové haciendě.

Prehistorický domov
Ivan

Naštěstí značky sis udělal docela dobře, takže se ti podařilo vrátit podle nich až k místu, kde jsi zanechal profesora a Dimitriho.
"Wuuu dva plus jednička?"
Zazubil se Dimitri. I profesor Cutter se nad tím uchechtl, takže se vám všem trošku zlepšila nálada, ale v následujícím okamžiku si přiložil prst k ústům aby vám naznačil, že máte být ticho a pak dalším pohybem ruky, abyste se přikrčili. Sám se schoval za padlý kmen stromu. A pak jste to uslyšeli taky. Rytmické......dum.....dum....dum......pravidelné otřesy, jak něco velkého kráčelo vaším směrem. Se zatajeným dechem plným očekávání jste hleděli ze svého úkrytu tím směrem a čekali, co se vynoří.

Mezi stromy se vynořil obrovský dlouhokrký dinosaurus, který měl po celém krku a zádech trnovité výrůstky. A ocas se protahoval do úzkého bičíku, který se pohupoval při chůzi. Hluboké hučivé zvuky, kterým přicházel vzdálená odpověď jasně napovídala, že se tu pohybuje celé stádo.
"Diplodocus.....sauropod z pozdní jury. Obrovský býložravec. Pohyboval se většinou ve stádech. Největší kusy dle fosilních nálezů přesahovaly i 25 metrů. Odhaduje se, že mohl mít zhruba do 16 tun váhy. Ve své době to byl jeden z největších žijících dinosaurů. Do takovýchto lesů se chodil najít, ale spíše většinou v období kladení vajec. Našel si hezké měkké mechovité podloží, do kterého vejce kladl, pak je zahrabal a nechal svému osudu. Samozřejmě ne všechna mláďata se dožila dospělosti, aby se přidala ke stádu. Fascinující."
Šeptal k vám profesor Cutter, jako byste byli snad na nějaké vědecké exkurzi.

Jeskyně

Postupoval jsem krok za krokem pěkně opatrně nechtěl jsem se zmrzačit v téhle době by to byl přímo rozsudek smrtí. I kdybych se nezabil nechtěl jsem umřít na nějakou zatracenou pitomou infekci. Nalezení pelechu mě moc nepotěšilo takže jsem dutinu pořádně prozkoumal zda tu není nic co by na nás mohlo ze tmy vyskočit. vypadalo to docela útulně i když těsně. A když bude jeden z nás na hlídce měli bychom to nějak přežít než najdeme něco lepšího navíc zraněný profesor by tu mohl mít docela pohodlí.

Kdy jsem se ujistil ještě jednou že je to čistý rozhodl jsem se podle značek vratit pro ty dva abychom se mohli přeusnout pokud byly bna místě oznámil jsem jim klidně. "Našel pěknou haciendu sice málo místa na nohy ale něják to dočasně přežijeme." nadhodil jsem a pomoh jsem profesorovi vstát a vyrazil jsem sním a Dimitrem do jeskyně.

Jeskyně
Ivan

V okolí průrvy jsi nic nenašel a tak ses rozhodl vlézt za svitu baterky dovnitř. Srdce ti tlouklo, jako zběsilé. Musel js opatrně, aby ti to nepodjelo. Baterkou jsi prozkoumal výduť....kamení, kamení.....a.....něco co vypadalo, jako pozůstatky jakéhosi snad pelechu, ale vypadalo to už delší dobu opuštěné. Nikde žádný pohyb, ani nic jinak zajímavého. Nesmírně se ti ulevilo. Výduť nebyla velká a vypadalo to, že nikam dál nevede. S trochou štěstí byste se tu mohli vejít všichni. Teda Dimitri bude mít trošku problém se nasoukat dovnitř skrz vstup, ale jinak by to snad jít mohlo. Na druhou stranu byla realita, že se tam budete asi i docela mačkat, přece jen nebylo to tu nějak extra velké. Otázkou bylo jestli se ti však podaří najít něco jiného lepšího a jestli na to máte vlastně čas.

Mezi dinosaury

"Ne asi ale určitě." utrousil jsem tonem člověka který si je svou pravdou dost jistý. Už jen protože po návratu mě čeká dost chladný pohled Jenny a pak nejspíše dlouhý sžíraví rozhovor s Lestrem nebo spíše dlouhé řvaní Lestra na mě a já se budu snažit dívat klidně zatím co mě bude kousavě ptát na to zda jsem rozuměl tomu co jsem mu říkal a tak podobně. Obhajoba tím že sem naši lidi prolezli když ti dva pitomci hráli karty mi nejspíše neprojde.
"Výborně." Pronesl jsem spokojeně jako bychom si dokonale rozumněli.

Když jsem vyrazil na cestu po pár metrech mě napadlo dělat si značky do kůry stromů nožem sice ho nejspíše rychle ztupím ale to mi bylo momentálně docela jedno. Nechtěl bych se tady ztratí a i když jsem byl na Dimitriho pořádně nasraný přece jen to byl přítel a záchrana doktora by mi mohla pomoc dostat se z nejhoršího průseru. A taky přežít tady.
Opatrně jsem našlapoval a plížil jsem se kupředu abych nenadělal moc hluku taky jsem poslouchal okolí a snažil jsem se zjistit zda mě někdo nesleduje. Nedělal jsem si starost s lidmi ale nějakou mrňavou masožravou věcí. Nebo Obřím dinošem který by mě zašlápnul. když jsem nakonec našel proláklinu vydechl jsem si a opatrně jsem se rozhlédnul a zkontroloval jsem okolí potom jsem vytáhnul baterku a opatrně jsem zkontroloval vnitřek a po krátkém zaváhání jsem se rozhodl v lest dovnitř s připravenou zbraní kdo ví co by se tu mohlo schovávat.