Čas na výlet
Ivan

Ve vysílačce to po chvíli zapraskalo.
"Ivane? Do prdele chlupatého medvěda...."
Vydechl hlas snad úlevně, snad překvapeně.
"Jsme asi dva kilometry.....sakra....já nevím, řekl bych, že snad na východ od tý věci."
Ustálilo se trošku spojení. Začínal jsi mít trošku jasněji, kdo volá SOS. Ale další okolnosti ti unikaly. Stádo velkých dinosaurů si štrádovalo dál pryč a brzy zmizeli za úpatím dalšího kopce.

Když jsem cviděl jak se tváři Tim chtěl jsem ho praštit. Ale chápal jsem ho. Tohle bylo zatracené riziko. Rychle jsem si od vojáka převzal opasek a zapnul jsem ho rychlím zkušeným pohybem a připoutal pouzdro s pistli na nohu a pak si upravil pozici nože. A pak jsem nastavil hodinky. „Dobře 8 minut.“ pronesl jsem a rychle. Protože jsem mu nechtěl řít co si ohlídání myslím když mám z druhé strany signál z vysílačky.
jsem prošel na druhou stranu ten pocit byl vážně něco co jsem doceď necítil a to druhé místo mě zaskočilo. Chtěl jsem něco říct ale to dunění mě rozhodilo znělo to dost jako dunění těžkého tanku po nerovném terénu. Zarazil jsem se a pak jsem chytil vysílačku. „Tady Kovaljuk slyším vás sice je příjem na houby ale slyším. Identifikujte se a udějete mi svou pozici.“ Pronesl jsem do vysílačky když jsem měl konečně signál.Bušilo mi srdce nemohl jsem se nabažit toho pocitu být opět v akci a být zde a vidět to.

Čas na výlet
Ivan

Tim tě pozoroval trochu vyplašeně, Jeremy se zdá neměl potřebu vyjádřit, jakýkoli nesouhlas, oba jste věděli, co je v sázce. Ten u anomálie chvíli zaváhal ale nakonec ti přece jen dal opasek.
"Bez povolení dovnitř nemůžeme. Svou pozici taky opustit nemůžu, kdyby se něco dostalo na druhou stranu. Ale chápu bezprostřední obtížnost situace, takže ti nebudu bránit v průchodu. Nebuď tam ale déle, než 10 minut. Kolísání znamená, že se čas, který zbývá anomálii pohybuje okolo minut až hodiny. Ale na to nespoléhej."
Oznámil ti voják, Jeremy tě ještě přelétl pohledem.
"Vrať se celej zelenáči, zatím to tu ohlídáme."
Kývl ti a poplácal tě po rameni a pak už jsi vstoupil do anomálie. Měl jsi divný pocit, který však přešel ve chvíli, kdy ses vynořil na druhé straně. Planina a v dálce obří stromy ti jasně napověděly, že už nejsi doma, nebo teda jsi, ale před x miliony let. Dunění, před kterým jsi málem skočil zpátky do anomálie se ukázalo, jako stádo obrovských dlouhokrkých dinosaurů, kteří dole pod kopcem spokojeně procházeli.
"Crrrrcccch.....opakuji mám tady raněného....kurva to je krám....tak slyší mě někdo?!"
Ozval se konečně čistější příjem ve vysílačce.

Kolotoče!
Abby

"Samozřejmě, že mám o něj strach. Jen mu nemáme teď jak pomoci. Navíc pokud někdo tam venku dokáže přežít je to právě on."
Odvětil ti Stephan, tak nejpřesvědčivěji, jak dokázal, ale pak už se vláček rozjel a začali jste nabírat rychlost, rychle se taky chytil a vydechl. I když bys to od něj možná nečekala i on se místy smál, nebo překvapeně vykřikl, když náhle prudce zatočil vláček kolmo dolů, nebo do strany. Jízda to byla úžasná. Rozcuchané vlasy, které jsi měla už tak docela krátké jsi měla ještě chvíli po tom, co jste vystoupili. Stephan ti samozřejmě galantně nabídl rámě, když jste šli od horské dráhy a tvářil se, že rozhodně mu to nerozhoupalo žaludek. Ale komu ne.
Zatímco jste kráčeli po zábavním parku Stephan zahlédl střelnici.
"Vyber si, co chceš."
Navrhl a ukázal na výběr cen. Byl to skvělý střelec, takže bylo nepravděpodobné, že by se mu nepodařilo zasáhnout.
Myšlenky ti sklouzly na chvíli zpátky k telefonu, který stále mlčel. Connor stále nedorazil, kde se jen mohl toulat tak dlouho?

Špatný den
Connor

Zatracený autobus, měl zpoždění, jako kráva, zácpa byla do nedohledna. Nechápal jsi, co se mohlo stát, až později v busu hlásili, že je tam nějaká závažná bouračka. Nakonec ti nezbylo nic jiného, než vystoupit a vrhnout se do ulic města a dojít zbytek cesty pěšourem. Musel jsi však zvolit okliku oproti původně zvolené trase, protože kvůli nehody bylo místo uzavřeno.
Už nyní jsi měl více, než dvacet minut zpoždění. Bylo více, než pravděpodobné, že se Abby a Stephan již dobře baví bez tebe. Prvotní rozhodný elán, vystřídala nejistota z toho, jestli by ses na to neměl vykašlat, přece jen, Abby tam teď byla se Stephanem, jaká byla šance, že by stála i o tvou přítomnost.
Byl jsi už zadýchaný a chladnější vzduch tě řezal v plicích. Nebylo zima to ne, ale takové to večerní lezavo, které nevnímáš, když se pohybuješ, nebo máš, co dělat. Ale když se trošku zapotíš...no to je už jiná. Odhadem to k zábavnímu parku mohlo být ještě minimálně 10 minut cesty chůze a to pěkně svižné.

Horská dráha

S úsměvem na rtech jsem vyrazila na horskou dráhu. Konečně něco klidného, po běhání za dinošema. A v anomálii…
No… v anomálii…
Věnovala jsem Stephanovi mírný úsměv, avšak v očích jsem byla zamyšlená, trochu ustaraná. Bavíme se tady a při tom profesor Cutter…
„ Nemáš strach o Cuttera?“
Zeptala jsem se Stephana, když se usadil vedle mě. Upásala jsem se, abych náhodou někde nevyklouzla ze svého místa a chytila jsem se madla, tak jak bylo obvykle vyžadováno. Jakmile se vagonek rozjel, nával adrenalinu mě donutil k tomu, abych se začala smát a čas od času jsem si pěkně zakřičela.

Když se vratíl Jeremi rychle jsem se na něj podíval. „Toho jsem se bál.“ pronesl jsem nakonec. A pak jsem se podíval na anomálii. „To znamená že to co chytám je ztama.“ pronesl jsem nakonec zbytečně a zkontroloval jsem pistoli.
Pak jsem se zarazil když jsme slyšel jak to má být. „Pokud už je teď zesláblá nemůžeme čekat ne?“ Pronesl jsem nakonec naštvaně. „Pokud to vede do ruku prdel tak možná nemá ani tolik času.“ pronesl dodal jsem chladně. Pak jsem se rozhlédnul. „Dej mi svůj celí opasek.“ pronesl jsem rychle abych měl víc vybavení viděl jsem nůž zásobníky do pistole a připnul jsem si je. „Projdu a zkusím je lokalizovat a navést vysílačkou zpátky.“ Pronesl jsem zatím co jsem si se díval na anomálii. Pokud nemá nikdo nic proti a rozhodnu se projít abych mohl zjistit co máme na druhé straně.

Čas na výlet
Ivan

Jeremy kývl a na chvíli se vzdálil. Mezitím jsi se snažil rozpoznat, kdo a co to přesně vysílá. Jeremy se za chvíli vrátil.
"Nikdo nechybí, nikdo nic neví. Jsme jediný, kdo ten signál chytá."
Řekl ti Jeremy něco, co jsi už stejně tušil.
"im........sně......Iv.....y?"
Opět strašně přerušovaná komunikace.
"Kurva."
Zavrčel jeden z vojáků a vytáhl služební pistoli, druhý udělal totéž a podal jí Jeremymu.
"Musíme informovat ostatní. Budeme muset vyslat tým a zkusit toho civila odtama dostat, ale anomálie je už teď zesláblá. Může se kdykoli zavřít."
Oznámil ozbrojenec a kývl na kolegu, který se na chvíli vzdálil, aby kontaktoval ostatní.

To odpovídalo tomu co jsem věděl sám. To mě dostalo taky sem. V duchu jsem to proklel. Neměl jsem u sebe nic kromě vybavení a opasek jsem měl přioutaný. Takže nehrozilo že mi uletí. Jen jsem kývnul že chápu a snažil jsem se vyladit příjem. Když jsi toho všimnul Jeremi. Podívám se na něj. „Nevím ale z toho mála co jsem vyladil to vypadá na SOS.“ Oznámiml jsem klidně. A podíval jsem se na Jeremiho. „Zaběhni kus dál a zkus vysílačkou zkontrolovat nae lidí.“ pronesl jsem a Zkusil jsem to ještě jednou. „Potřebuji vaši polohu.“ Pronesl jsem a ukázal jsem na jednoho z vojáků „Jaký je postup pokud máme někoho na druhé straně?“ Zeptám se a ukážu na jeho opasek. Mám pocit že budu potřebovat jeho záložní zbraň.

Hurá do Zoo
Ivan

"Z toho mála co víme, tak ano bývá tomu tak většinou. Anomálie má docela silné magnetické pole, takže nepouštěj nic volně kovového, jinak to vcucne."
Upozornil tě jeden z vojáků a poukázal na to, že má zbraň zapnutou na popruhu. Snažil ses vyladit zachycený signál, ve vysílačce to chruplalo a praskalo.
"oh........iky.....boh....."
Stále se signál přerušoval i když jsi ladil, jak to šlo.
"U...zl.....em.......dy.......O.....S......akuji......S.....O......"
Další vlna praskání. Tohle přitáhlo už i Jeremyho pozornost.
"Kdo se ti to sakra naboural do kanálu?"
Pohlédne na tebe mírně zamračeně a nechápavě.

Protočil jsem oči v sloup. „No to bylo docela popisné.“ pronesl jsem nakonec. „A co do budoucnosti?“ Zeptám se pak po chvilce po krátkém zamyšlení. Občas jsem ohlásil místa kde jsme viděli škody. „Zdá se že náš přítel šel cestou nejmenšího odporu co?“ Nadhodil jsem pak pobaveným hlasem.
Nakonec jsme narazily na naše lidí ty sem vůbec nezapadali. Plná polní sakra jak já se cítil nahý když jsem ji neměl na sobě. Bože to byla šílená myšlenka. „Ne spíše jsme jen kontrola.“ pronesl jsem klidně A podíval jsem se na Anomalii. Připomínalo mi to tu kterou jsem viděl předtím přešel jsem blíž a sledoval ji byl to nádherný pohled. „Smůla Billi.“ Pronesl jsem šeptem když mi zapraskala vysílačka krytce jsem se otočil na ostatní. „Má být u anomali špatný signál?“ Zeptám se překvapeně. Pak vytáhnu vysílačku. „Slyším Identifikujte se.“ pronesl jsem klidně a pro jistotu jsem několikrat svou žádost zopakoval a podstoupil jsem od Anomalie zda bude lepší signál.

Hurá do Zoo
Ivan

"Někam do pravěku. V tomhle nejsem zrovna expert, na to jsou naši civilní vědátoři."
Pokrčil Jeremy lhostejně rameny. Cestou jste potkali pár míst, kde velké plazí stopy jasně naznačovaly, že to tu bude chtít opravit, stejně, jako proražený dřevěný plot, ve kterém byla díra skoro na dva metry. Tim hned vše nahlásil vysílačkou, ostatním týmům. Vy jste se dostali až na místo a anomálií. Nedaleko ní hlídkovali dva vojáci, kteří rozhodně nebyli v kamuflážním oděvu a byli ozbrojení v plné polní. Když vás viděli, kývli vám na pozdrav.
"Tak vy jste ty posily? Dobře. Anomálie dle detektoru zeslábla, ale stále je aktivní."
Poukázali na třpytící se věc před vámi.

Jeremy kývl a Tim se šel podívat po okolí, aby nahlásil další věci. Nějakou dobu byl klid. Potloukal ses kolem té fascinující věci a nedokázal sis představit, že by z ní vyběhla nějaká xmetrová potvora. Tohle byla fakt nudná táhnoucí se práce....
Teda do chvíle, než ti zapraskala vysílačka.
"S.....iší....e......kdo...?"
Zapraskalo to. Byl to fakt špatný signál. Buď je tady nahouby signál, nebo.....mohlo to přicházet z anomálie?