Andor.cz - Dračí doupě online

Vločka

Zadívala jsem se na kočku. Spokojeně si to štrádovala vstříc dobrodružství, zatímco systematicky ničila město. Kluci se to snažili kočírovat, vybrali si to sami, že se pokusí s tím něco udělat. Snad… snad …
„ Vločko… panička už na tebe čeká…“
vydechla jsem tiše. Nakonec jsem ale začala stejně lézt za ní. Snad neuteče někam dál… to by nebylo dobré.

Téměř odpálený pes

Pokusila jsem se dostat co nejdál od výbušného lístku přilepeného na spánku té psice, ale kupodivu mě zastavili. Rozčileně jsem se ohnala po tom, kdo to udělal a bylo mi v tu chvíli úplně jedno, že to byl zdejší velitel. Strčil do mě a já upadla na zem ve chvíli, kdy se ozvala rána výbušného lístku. Zakryla jsem si uši a hlavu sklonila ke kolenům, byla jsem moc blízko na to, aby mě to nezasáhlo taky, já vím. Jenže se nic nestalo. Jen ta rána… Zvedla jsem hlavu, trochu zmatená z toho, co se děje. Jeho hlas se náhle roznesl kolem. Zamrkala jsem a podívala se na Kurajiho, který se zjevně díval na mě.
„ A co to bylo?“
Zeptala jsem se trochu přidrzle. Přesto jsem se zvedla na nohy a pohled mi sklouzl směrem odkud jsem vyrazila. Mávla jsem nad Chiko i Kurajim rukou a nechala je tam, neřež jsem se rozběhla zpátky k přátelům. Zastavila jsem se až na okraji stromů, kde jsem na ně viděla. Oddechla jsem si. Vážně hodně, když jsem viděla brášku, i Anshiho a Sumire v pořádku. Unavené, ale v celku. Došla jsem k nim, trošku rozechvělá, pořád se mžitkami před očima a trošku pískáním v uších, ale docela v pohodě.

Tamiki překvapen


Když si všimnu jeho překvapení, tak se usměju. Protože tohle jsem chtěla vidět... Tohle překvapení v jeho očích. Když však skousnu, tak čekám náraz tlakovou vlnou, místo toho mě něco chytne a já skončím vedle Anshiho... Překvapeně se na něj podívám a zhluboka dýchám...
,,Díky, to... Bylo fakt dobrý"
Nádech, výdech, nádech... Ležím vedle Anshiho, který je na tom taky docela blbě a to ještě nevím, jak jsou na tom ostatní, když uslyším praskání kamene, tak uvidím Hirokiho a pak, se ozve hlas, že už to stačí. Můj mrak se rozplynul a ti dva tam stojí udýchaní ale stojí, což o mě ani o Anshim se říci nedá...
,,Jsi dobrej vůdce Anshi."
Podívám se na něj a mrknu. I když ho občas nemůžu vystát, tak tohle bylo fakt dobrý... Jakože fakt moc dobrý...
Položím se na záda a oddechuji, přitom i pozoruji Tamikiho, aby nemyslel na nějaké blbosti.

KAPITOLA 4.: Mise Vločka
Obito, Kakashi, Rin

Minulost (Doba Dětství)

Kláda se valila přímo na vás a k okraji skaliska. Kakashi se rozhodl jí zastavit vlastní silou. Mezi prsty mu komíhala blesková chakra zformovaná do Raikiri. Běžel kupředu a pak v posledním momentu udeřil. Raikiri zakvílelo, když se blesky střetly s dřevěnou překážkou. Třísky se rozlétly na všechny strany a Kakashiho útok drtil v místě úderu kmen až do okamžiku, kdy....křup.....kmen se rozlétl ve dví a oba kusy se roztočily ještě větší rychlostí každý na jinou stranu. Kakashi hodil kunaie s drátky ty se zabodly do dřeva. Zapřel se, aby zabrzdil kmeny, ale jen, co se zapřel tak to s ním trhlo a kmeny ho začaly táhnout za sebou a přitahovat ho díky otáčivému momentu k sobě.
To už se ale do cesty připletl Obito se svou sérií ohnivých střel, které rozmetávaly kmeny na kousky, pár jich i minulo a dvě málem zasáhly Kakshiho. Jedna mu málem upálila vlasy a druhá skoro urazila hlavu. Z kmenů však zbylo tak málo, že už se podařilo získat znovu zápěr a dobrzdit kmeny právě ve chvíli, kdy dosáhly okraje a už už chtěly spadnout.
Mezitím se Rin rozběhla dál za Vločkou, která si spokojeně a vesele hopkala mezi kameny a skalkami vstříc vlastnímu dobrodružství. Na Rinina slova jí přišla v odpověď jen spokojené.
"Miňau."
Vyhopkala na jedno skalisko, kde se pohodlně usadila na všechny čtyři a z výšky shlížela na Rin, jako nějaká chlupatá mocná vladařka. Pozorovala jí těma velkýma kočičíma očima a nejspíše jí to přišlo velice zábavné.

KAPITOLA 4.: Vítejte v ANBU!
Aiko, Hiroki, Sumire a Anshi

Minulost (Doba Dětství)

"Cože kouř?! Shimat...!"
Zarazil se Tamiki, když Sumire najednou zahalila okolí šedavým popelavým mrakem, ale než stihl více reagovat ozval se poplašený výkřik Kyriu, kterou překvapil Anshino krok a najednou proletěla do kouře a srazila se s Tamikim. Pak začal mrak plát, když Sumire křesla zuby o sebe, ve stejnou chvíli ucítila, jak jí velká pevná ruka chytila okolo pasu a strhla zpátky do bezpečí od hořícího mraku a dopadla vedle Anshiho, který na kolenou zápasil s vyčerpáním své vlastní charky.
Mezitím Obito mlátil do kamenné zdi jedním úderem za druhým, a ta pomalu ale jistě povolovala.
"To jen tak nepůjde chlapečku."
Usmál se Kuraji ale pak jeho pohled padl směrem k les a ve chvíli, kdy Hiroki dalším úderem rozbil zeď před sebou a mohl ven se Kuraji, jako blesk rozplynul....
Aiko se najednou rychleji, než bývá obvyklé objevila za zády Chiko tvrdým úderem, při kterém se dívka zapotácela jí přilepila na spánek hořící výbušný lístek a odskočila trochu vzad. Pak v mrknutí oka najednou stál mezi těma dvěma Kuraji, který lístek plynulým tanečním pohybem strhl z tváře malátné Chiko a ždrcnutím jí dostal od sebe. Dalším plynulým pohybem chytil rozzuřenou Aiko, bleskově za tričko a ždrcel i jí od sebe, až si kecla na zadek. Pak mu zazářila mezi prsty oslňující záře vybuchujícího lístků ozvala se ohlušující rána ale žádný na kusy metající výbuch se nekonal. Mezi Kurajiho prsty byla vidět temná hmota, která vytvořila patrně kuličku okolo výbušného lístku a jeho výbuch téměř neutralizovala.
"To už stačí."
Rozlehl se jeho hlas celým bojištěm. Chiko na něj ještě dost nepřítomně pohlédla, mizející kouře zahalující Tamikiho a Kyriu zmizel pomalu také a s ním uhasla i rudá záře, která tam původně zablikala v ohni. Tamiki i Kyriu stáhli trochu udýchaní zády opření o sebe a dívali se, co se děje.
"Myslím si, že jsme zjistili, co bylo potřeba."
Podotkl dost nahlas ale klidně Kuraji a významně pohlédl na Aiko.

Lov na kočku

Vyrazila jsem po schodech za kočkou, stejně jako Obito a Kakashi, tohle bylo šílené, jak se ta kočka snad ani nezapotila, jen si tak ležérně vyběhla nahoru a čekala tam. Tohle není zatraceně normální kočka!
Zadýchaně jsem vyběhla nahoru, tam jsem se na krátko opřela o kolena a vydýchala se, než jsem zaslechla podivné zakřupání. Kočka seskočila z kmene, kde ještě před chvíli seděla a ten se rozvalil na nás.
„ To už si fakt dělá srandu.“
Vydechla jsem s bolestí na plicích a vyslechla jsem si Kakashiho plán. Nemám jak kmen zastavit, takže je logické, že budu sledovat kočku, ale Obito … Achjo Obito….
Vyrazila jsem kupředu za kočkou, aby se nám neztratila.
„ Vločko tohle opravdu není legrace… nemůžeš ničit vesnici.“
Vyhrkla jsem za ní a běžela dál.

Čoklice

„ Nenechám se porazit žádným psem!“
Zařvala jsem, i když se mi motala hlava po nárazu. To, co mi znělo v uších mě vytáčelo, rozčilovalo. Nejhorší je, že to mělo pravdu. Copak jsem dcera Yondaimeho, když mě porazí tohle!
Vztekle jsem zavrčela proti té psí holce, sáhla do brašny a vytáhla lístek, načež složila jsem pečetě.
„ Shunshin no Jutusu!“
Mířila jsem vedle ní trošku za, hned jak jsem se objevila, pokusila jsem se jí udeřit kamkoliv do blízkosti ucha, s lístkem připraveným k odpalu. Už ve chvíli, když jsem na ní mířila jsem lístek aktivovalas, jen jsem pokročila krok vzad a schoulila se, abych ochránila vlastní uši a očí.

Pokračujeme nějak se nám to tu zaprášilo :)

Ve vězení? Nikdy!

Ten maskovaný chlapík furt uskakoval a držel se odemě dál. Uhýbal mým ranám a pak najednou se nade mnou zavřeli kamenné kvádry a byla tma. Slyšel jsem tlumeně jeho hlas zvenčí.
"Ha?"
Rozhlédl jsem se ve tmě a zatnul zuby.
"Nezůstanu pozadu. Nezůstanu mimo zatímco ostatní bojují. Tentokrát je všechny ochráním a tohohle chlápka porazím."
"Hrrrrááááááááá!"
Vší silou jsem praštil do zdi. A pak znovu a znovu a znovu. Mlátil jsem do té stěny, jako divý, dokud nepovolí, dokud v ní nevymlátím díru skrz.
"Neopovažuj se mě podceňovat!!!!"
Zařval jsem s dalším úderem.

Z plánu do plánu

Těžce jsem si oddechl, když se mi jí podařilo chytit. Udržet na ní mou techniku mne, však stálo dost sil. Rychle jsem přelétl bojiště pohledem.
Hiroki, byl zavření v šutru. Sumire v defenzívě a po Aiko, nebylo ani stopy.
"Tak....huh.....čas se rozloučit."
Sevřel jsem pevněji pečeť a sevřel jí stínovými prsty mnohem pevněji a pak jsem svými stíny trhl, jako by to byly prodloužené ruce.
"Hyyyáááááááá!"
Zařval jsem a zatnul zuby, když jsem stín odlepil od země a zvedl s ním i dívku, pak jsem udělal v širokem oblouku otočku, dál svírajíc techniku. Až v okamžiku, kdy jsem viděl, že je v letu dívka ve správném místě. Pustil jsem sevření a nechal jí profičet přímo směrem na popelavý mrak a jejího kolegu.
Využil jsem však setrvačnosti, aby se otočil ještě jednou a chytl svou stínovou rukou Sumire okolo pasu a strhl jsem jí k sobě z dosahu její vlastní techniky.
"Uaaaah!"
Cítil jsem, jak se mi vyčerpáním podlomují kolena. Pokud to bude dál pokračovat brzo budeme bez chakry.

Vychytralá číča

Se zatnutými zuby jsem vylezl přes okraj až po Kakashim. Zase mě porazil, ale příště budu já ten první. A pak jsem viděl, jak se na nás valí ta kláda.
"To jako vážně?!"
Vytřeštil jsem oči, ale Kakashi zachoval chladnou hlavu a vrhl se vpřed. Sám, jako vždy s tím, ať jdeme dál. Rychle jsem pohlédl na Rin a pak na Kakashiho počínání.
"Pomůžu mu, Rin chyť Vločku doženeme tě."
Usmál jsem se na ní a pak jsem popoběhl kupředu, vyskočil do vzduchu nadechl se a složil pečetě.
"Katon: Housenka no jutsu!"
Nadechl jsem a začal plivat ohnivé koule na kládu, nebo její kusy před sebe ve snaze nezasáhnout Kakashiho.
"Nezůstanu za tebou Kakashi!"
Odhodlání ve mě jen vřelo.