Andor.cz - Dračí doupě online

Souboj s ANBU

Nelíbilo se mi ani za mák Anshiho rozdělení, ale co nadělám, když je můj brácha cvok a vybral si Kuraje on, abych náhodou nemohla já.
Zůstala na mě zatracená Inuzuka… meh…
Odfrkla jsem si v myšlenkách a zadívala se na oni ženštinu. Uvelebila se na zádech svého psa a vyrazila, že prý hra na honěnou.
Fajn…
Je fakt, že jsem aspoň mohla vyklouznout z toho našeho vězení, ale nechtěla jsem tam zase ostatní nechat.
Jenže co teď? Rozdělili nás. Paráda. Jak můžeme věřit, že se navzájem do svých bojů nebudou plést? Jednoduše nemůžeme…Zatraceně…
„ Musíte to tu zvládnout…“
Vydechla jsem a složila pečetě.
„Shunshin no Jutsu!“
Vykřikla jsem a přesunula se bleskově z pasti. Nezůstala jsem však stát snad ani na vteřinu a vyrazila pomocí stejné techniky za Inuzukou a tím psem.

Příležitost

Doufal jsem, že mé upozornění Sumire pochopila ale i kdyby ne bylo příliš pozdě na to měnit plán. Přehmátl jsem z pečetě, kterou jsem držel do trošku jiné.
"Teď! Tajuu Kageshu (Multi stínové ruce)!"
Křikl jsem a stíny se slily dohromady a vystřelily ode mně ve dvou silnějších proudech. Vystoupaly ode země, omotaly se a sevřely, každá stínová ruka jeden ze sloupů. A pak jsem začal tahat směrem k sobě.
"Hrrrrrááááá!"
Zabral jsem a snažil jsem se sloupy rozbořit, nebo alespoň poškodit, aby mohla Sumire uniknout. Bylo mi jasné, že v tuhle chvíli jsem absolutně nekrytý proti, jakémukoli útoku, který by mohl přijít zde strany mého soupeře.

Rychlý boj

Nejjednodušší na celé situaci bylo rozdělení, ale ani to vzhledem k Anshiho tváři nebylo moudré, což se záhy ukázalo... Ten sharingan kluk zničeho nic odskočil, a než jsem se vzpamatovala, už na mě mířila jeho blesková technika, a co hůř... Ani jsem nestihla sledovat jeho vytváření pečetí! Zarazilo mě to, ale to už se daly do pohybu i další mlýnské kameny a já se mohla jen modlit, aby to všichni zvládli. Aiko se oddělila, Hiroki zaútočil s otevřením první brány... A anshi... Držím se abych byla schopna vidět jeho pohled... A povedlo se... Zkoumal, analyzoval... A pak přišlo varování i směr odkud... Nejbližší sloupy... Postavím se do bojového postoje, tedy nohama, a jednu ruku mám před obličejem, a druhou sáhnu pro kunai...
,,Jdeme na to!"
Počkám si na něj a pak to bude souboj rychlostí... Kdo koho zneškodní rychleji, a nebo jak kdo zareaguje rychleji...

Drtivá síla

Bylo rozhodnuto, každý jsme měli vybraného svého soupeře a pak se začalo vše dít dost rychle. Hiroki vyrazil vpřed aniž by počkal na jakýkoli plán, nebo tak a vyrazil kupředu. Horká hlava, jako vždy. Ani naši soupeři na nic nečekali. Najednou okolo nás byly kamenné sloupy, které jiskřily elektřinou.
"Opatrně Sumir.....uhhh...."
Nestihl jsem provést žádnou analýzu, nebo jakkoli instruovat své kolegy, jak jsem byl zvyklý. Dostal jsem dlaní do hrudníku, nevím, kdy se přede mnou objevila, ale vyrazila mi všechen vzduch z plic a proletěl mezi pylíři vzduchem a přistál jsem v několika kotrmelcích na zemi. Snažil jsem se dopadnout opět na nohy a lapal jsem po dechu.
Kyuri byla rychlá a silná. Snažil jsem se zase narovnat a zorientovat se. Na hrudi mě pálilo a bolelo, doufám, že to všechny žebra přežily.
"Kso."
Procedím skrze zuby a přerývavě dýchám. Vím, že na blízku nejsem nejlepší. Musím vymyslet, co s ní. Spráskl jsem ruce k sobě.
"Kagemau (Technika tančících stínů)!"
změnil se můj stín do kruhu okolo mě a z něj začaly vylétávat stínové šlahouny, které mě měly chránit před další újmou, chtěl jsem si tak získat čas, abych mohl něco vymyslet a případně se zorientovat v situaci.
"Museli jsme si vybrat s kým se utkáme a kdo po nás půjde....jdou po nás tvrdě. Musí vědět, že proti zkušenějším Shinobim nemáme šanci....co s tím ale sledují?....Zábavu?....Pochybuju, bude za tím něco více ale co...."
Rychle jsem přemítal v hlavě udržoval jsem svou techniku. Vím, že bych pro tento souboj mohl použít svou tajnou zbraň ale zatím jsem nechtěl odkrýt ANBU všechny naše trumfy. Budu to muset zvládnout i tak. Očima sem prolétal bojiště a hodnotil, co nepřítel dělá a jak se chováme my. A pak mi docvakla jedna drobnost.
"Musí to být ono."
Mé oči rychle lítaly po bojišti a posouvaly jednotlivými účastníky, jako figurkami shogi. Vím, že brzy opět zaútočí pokud už tak neudělala a já se budu muset brzo pohnout.
"Sumire buď připravená a dávej pozor!"
Křikl jsem na ní, vím, že je to neurčitá informace, ale na druhou stranu nechtěl jsem hned odhalit nepříteli, že jsme na něco přišli. Jediné, co mohlo něčemu napovědět je, že mi těkly oči rychle ke dvěma nejbližším sloupům. Toho si mohl všimnou možná tak někdo s Sharinganem, pro ostatní to bude příliš krátký podnět. Začal jsem se také připravovat na přechod z defenzívy do ofenzívy.
"Čas táhnout figurkou."

Tváří v tvář ANBU

Když mě jejich velitel vybídl neváhal jsem a vyrazil kupředu. Ruce jsem sevřel v pěsti a cítil, jak mnou začínala sála chakra.
"Hachimon tonkou: Daiichi Kaimon....Kai (Osm bran: První brána, brána otevření.....uvolnit)!"
Okamžitě se můj pohyb zrychlil, takže jsem snad ještě proklouzl z techniky, kterou vytvářel další z ANBU.
"Nepodceňuj mě!"
Zařval jsem na něj, když tam jen tak klidně stál.
"Konoha Senppu (Tornádo z listové)!"
Těsně před ním jsem šel nízkým otočným kopem z podřepu na jeho nohy, v další otočce jsem směřoval kop na břicho a té poslední na obličej. Nehodlal jsem ho nechat vydechnout. Díky umocnění svých fyzických sil, přes otevřenou bránu bylo vše snazší a já rychlejší. Tušil jsem, že to s ním nepůjde tak lehce, ale na druhou stranu hodlám mu zavařit, co to půjde.
"Hrrááááh!"
Křikl jsem, při taijutsu kopu z otočky, po kterém následoval levý hák a vzápětí odskok vzad pro krytí sama sebe, a taky abych mohl znovu nabrat rychlost s rozběhem.
"Dostanu tě!"
Hodím po něm dva shurikeny a pak jdu do skoku, abych na něj dopadl kopem shora. Spoléhat na hrubou sílu nemusí být sice úplně nejlepší, ale v tomhle si nejvíce věřím.

KAPITOLA 4.: Vítejte v ANBU!
Aiko, Hiroki, Sumire a Anshi

Minulost (Doba Dětství)

Vaše ANBU uvítání se trošku zvrhlo. Kuraji, který dle všeho celý tým, kterým jste se potkali vedl vás seznámil se skutečností, že budete čelit každý jednomu z nich. Než stačil kdokoli cokoli dalšího říct, tak vykročil vpřed plný odhodlání a ohněm v očích Hiroki, který si odvážně, nebo možná spíše hloupě zvolil za svého soupeře přáve Kurajiho.
"Hooooo?"
Protáhl Kuraji a tázavě se na Hirokiho podíval.
"No dobře chlapče, když myslíš, že je to moudré."
Zdá se, že i ostatní z jeho týmu překvapilo, že první výběr padl právě na jejich velitele.
"Jsem férový můžeš udělat první tah."
Složil si Kuraji ruce na prsou a sledoval Hirokiho počínání.

Tamiki se na Sumire vědoucně usmál a vzápětí se jeho oči změnily opět do rudého Sharinganu, kde zářily všechny tři tomoe v obou a jedním rychlým ladným pohybem od Sumire odskočil na několik metrů. Už v letu začal pohybovat rukama až nepříjemně rychle.
"Já tak zdvořilý jako Kuraji-senpai nejsem takže se připrav!"
Křikl ve chvíli, kdy už doskládal poslední pečeť, které i Sumire měla problém registrovat dostatečně. Měla z nich jen úseky, ostatním to muselo asi uniknout úplně. Pak spráskl ruce k sobě.
"Raiton: Shichuu Shibari (Živel blesk: Čtyřsloupové spoutání)!"
Křikl a asi na 4 metry od Sumire na každé světové straně (ano správně zahrnuje to i většinu jejích společníků) vyjely ze země 4 kusy skály, které utvořily jakési sloupy. Mezi těmito sloupy se zajiskřilo a začaly proletovat mezi nimi po obvodu blesky a pak začaly vylétávat dovnitř čtverce, tedy mezi vás a na vás. Samozřejmě primární koncentrace byla na Sumire.

Kyuri se jen chladně usmívala, když viděla, jak si první dva vybrali své soupeře. Po Anshiho taktickém zhodnocení na něj upřela své modrozelenkavé oči a shlédla na něj dost povýšeně.
"A ty si myslíš, že mě zvládneš jo? Cha.....měl bys více myslet na svůj krk, než na ty ostatních."
Ušklíbla se, ale pak už se zablesklo a objevily se ony Tamikiho sloupy a mezi nimi začala proudit elektřina.
"Nemysli si, že ti je nechám všechny Tamiki!"
Křikla zamračeně a pohnula se vpřed. Najednou byla pryč a pak byla před Anshim, kterého dlaní nabrala do hrudníku a doslova ho vystřelila ven z pylířů a pak zmizela za ním. Byla to děsivá rychlost a síla a Anshi bude rád, pokud mu nezlomila pár žeber a zůstane u vyraženého dechu.

Aiko si mezitím vybrala Chiko a jejího Arashiho, kteří jí pozorovali. Chiko na nic nečekala a vyhoupla se Arashimu na záda.
"Zahrajeme si na honěnou."
Zazubila se a ukázala ostré špičáky, načež pobídla Arashiho a vyrazila směrem mezi nejbližší stromy tak, aby jí musela Aiko následovat ven z pasti a taky byla odříznuta od svých přátel.

Celkově vše začalo dost prudce, náhle a nečekaně, bylo vidět, že ANBU nejsou ANBU jen tak pro nic za nic.

Hurá na lov mícy

"Sunimase, asi máš pravdu Rin."
Kývnu trošku posmutněle nad svým až trošku asi přehnaným nápadem o signálu, který bychom mohli použít.
"Kouřová bomba, co mě to napadlo.....kso!"
Zazlobím se v duchu sám na sebe a slétnu očima ke Kakashimu, který se rozhodl už nezdržovat a o okamžik později, než stihneme něco říci vyráží hledat.
"Ah.....no tak asi, abychom taky vyrazili. Poptám se teda lidí cestou do zverimexu....kam půjdeš ty?"
Kouknu po Rin zvědavě, než se nachystám k odchodu, přece jen moc se mi od ní nechce, když jsme zrovna sami a Kakashi je někde mimo.

Mise Vločka

"Můžeme to zkusit, když to nepůjde vždy se můžeme pokusit najít si alternativu, nebo se sejít znovu tady."
Pokrčil jsem rameny. Nevěřil jsem, že tahle mise bude tak zásadně těžká, abychom jí nezvládli udělat i odděleně, ale zase kdo ví Obito je na to nešikovný dost. S trochou štěstí tu kočku najdu první a vezme to rychlého konce.
"Fajn, takže hodně štěstí."
Popřál jsem jim oběma a vyrazil jsem před. Odrazil jsem se z místa a skočil do ulice. Pár delšími skoky jsem byl už mezi domy.
"Konichiwa, neviděli jste tedy malou bílou kočičku?"
Poptával jsem se postupně kolem, lidí, které jsem potkal. Občasně vyskočil nahoru mezi střechy a rozhlížel se, jestli jí někde neuvidím. Přemýšlel jsem, kam bych, jako taková malá kočka šel a tak jsem se rozhodl, že zkusím trasu domů k její páničce, tedy alespoň přiměřeně, protože jsem neměl přesnou adresu, ale lépe něco než nic.
"Tak kde jsi číčo?"
Pozoroval jsem bedlivě své okolí.

Uvítání v ANBU

„ Hlavně, že ten tvůj tým není… každá ves, jiný pes…“
Zadívala jsem se na Kuraje. To, že nás bude urážet, že jsme nesourodí, mu nepomůže.
„ To, že jsme teprve vylezli ze školy, neznamená, že jsme neschopní. Možná nás teď rozsekáte, protože jste zkušenější a aby jste si dokázali, že jste prostě lepší, fajn. Ale já to nevzdám, nikdy to nevzdám.“
Sledovala jsem vzpurně Kuraje. I ta špetka respektu, kterou u mě měl, právě padla za vlast. Zatnula jsem dlaně do pěstí a poslouchala dál, co nám chce. Když se ke mně brácha naklonil, s tím, že má špatný pocit, přikývla jsem.
Už už jsem chtěla, vyzvat Kuraje, když Hiroky znovu promluvil.
Ten měl být můj! Úplně se pomátl.
Podívala jsem se na bratra a zatnula jsem zuby.
„ Dej na sebe pozor.“
Nadechla jsem se a vydechla jsem. Pak jsem se podívala na blondýnu a Inuzuku. Anshi nepřekvapil. Začal rozdávat moudra. Ale pravdivá moudra. I když bloncka se mi zamlouvala k boji víc. Ale dobře… co nadělám.
„ Fajn…“
Pokrčila jsem rameny a podívala jsem se na Inuzuku.
„ Budu bojovat s tebou.“

První mise

Už jsme na Obita čekali. Jako vždy. No hlavně klid, on přijde. Vždycky přijde. Rozhlížela jsem se kolem.
„ To je v pohodě Obito… Aspoň vím, že když si tě pošlu pro smrt, budu tady déle…“
Rozesměju se, když se nám omluví. Je to Obito, jinak to prostě nejde. Kakashi se tvářil pořád stejně, to asi bude tou maskou.
Jakmile Sensei začal řešit naši misi, prohlédla jsem si fotku kočičky a usmála jsem se. Dneska to bude těžké, to je pravda, ale… musíme jí najít. Asi by byla schopná se o sebe postarat, ale doma jí bude lépe, navíc určitě majitelům chybí.
Obitův nápad nebyl špatný.
„ Možná by to chtělo něco méně… výstražného. Přeci jen, mohlo by to působit paniku, navíc.. tu kočku tím vyplašíme.“
Zamyslím se.
„ Co třeba vytvořit klony, nechat je na střechách a přes ně poslat zprávu?“