Andor.cz - Dračí doupě online

Zbrklé hlavy

Zatnul jsem zuby, když ANBU zmínil, že nemuseli říci svá pravá jména. My sice také, ne ale jsme asi dost průhlední. Štve mě, že nás tak lehce převezl. Alespoň trošku se mi ulevilo, když nás pustili z té nebezpečné formace. Na druhou stranu o okamžik později přišla o poznání nepříjemnější výzva.
"To jako vážně utkat se s nimi jeden na jednoho?!"
V hlavě mi to začne šrotovat o tom, že patrně nemáme na výběr a jak se nejlépe rozdělit, abychom přišli k co nejmenší úhoně. Než jsem však stihl vymyslet alespoň strohý plán už se ozvaly horké hlavy....
"Hiroki jak jinak.....idiot zrovna velitele ANBU rozseká ho a Sumire si samozřejmě musela vzít uživatele Sharinganu....namyšlená Uchiha, která si myslí, že ho zvládne jen ona.....kruci to se vyvýjí špatně nás sešrotují. Zůstává Inuzuka a její pes a pak ta bloncka, od které je otázkou, co můžeme čekat....Yamanaka.... Namikaze...? Co může být sakra zač....je největším otazníkem ona a ten velitel."
Přemítám rychle a pak si nakonec povzdechnu a kouknu na Aiko.
"Na tobě zůstává ta Inuzuka. Znáš je z vesnice víš, co od nich můžeme očekávat. Bude jako Kiba, jen silnější a horší."
Podotkl jsem k ní a vykročil jsem směrem k blonďaté ANBU.
"Fajn tvým soupeřem budu já."
Oznámi jsem nakonec. Sice bych raději volil jiné rozložení skupiny, ale nyní už není kam couvnout.

Hirokiho rozhodnutí


Pozoruji je a poslouchám, jistě, že z nás dělají hlupáky... Ale to ještě netuší s kým mají tu čest...
Když si Hiroki vybral Kurajiho, tak jsem se na něj ohlédla... Ne naštvaně, ale spíše starostlivě...
Hiroki... Ty pitomče...
Pomyslím si a pak se zadívám na modroočka...
,,Myslím si, že ty budeš mým soupeřem. Přeci jen se mi tvé oči nějak líbí..."
Mrknu na něj aby pochopil, že jsem si vybrala jeho.
Ale nemysli si, že od tebe dostanu snadno na prdel...
Pak se pousměji, zbývá inuzuka a yamanaka... Přeci jen Hiroki si vybral možná těžké sousto... Přejdu vedle něj...
,,Buď opatrný..."
Zašeptám k němu a zase dojdu tak, abych byla ne co nejblíže Tamikimu, ale tak, abych měla výhled na ostatní...

Královská volba

Z toho co jsem vypozoroval, tak se z nás snažili udělat totální idioty. Navezli si nás na své teritorium do své pasti a teď z toho těží a odhalují karty, které my mít v ruce nemohli. Zatnu bezděky pevně zuby a propaluju ANBU pohledem. Je to dočista jiné, než jsem si představoval, že bude první setkání s elitou mezi shinobi Konohy.
Ulevilo se mi alespoň, když nás pustili z obkličovací formace a stáhli se k sobě, ale to, co přišlo, jako další na řadu asi zarazilo každého z nás.
"Cože?! My s nimi budeme bojovat?"
Bleskla mi hlavou prvotně poděšená myšlenka. Těknul jsem očima po ANBU a pak koutkem oka slétl k našemu týmu. Nikdo zatím nepromluvil. Anshi určitě hodnotil celkovou situaci, Sumire patrně vybírá s kým bude nejlepší bojovat a Aiko, ta udělá něco neuváženého, takže......zůstává na mě, abych to udělal dřív.
Sebral jsem veškerou svou odvahu a udělal krok kupředu.
"Já si vybírám tebe!"
Zvedl jsem ruku a namířil ukazováčkem pravačky, na Kurajiho. Snažil jsem se znít rozhodně odvážně a sebejistě.
"Teď je na vás rozebrat si ty ostatní, to zvládneme."
Usmál jsem se možná trošku křečovitě, ale přece, abych jim dodal odvahy. Nehodlám s tím napůl zamaskovaným velitelem, jen tak prohrát. Dám do toho všechno, co umím.

KAPITOLA 4.: Vítejte v ANBU!
Aiko, Hiroki, Sumire a Anshi

Minulost (Doba Dětství)

Stále jste byli v obklíčení cizího ANBU týmu, když si Kuraji vyslýchal to, co jste byli ochotni mu povědět. Jeho oči byly zkoumavé, ale z tváře pod maskou se moc vyčíst nedalo. Velitel ANBU týmu vyzařoval silné charisma, které působilo příjemně a děsivě zároveň.
"Tak tvůj tým?"
Zopakoval Kuraji, znělo to lehce pobaveně.
"Kdyby se ten tvůj takzvaný tým netvářil tak nesourodě, možná bych tomu věřil.....ne vy zatím nejste žádný tým, jen banda děcek, která se tak snaží tvářit. Až si projdete výcvikem ANBU, pak se můžete nazývat opravdovým týmem."
Pronesl dočista vážně a i když byl, jeho hlas klidný, sova dopadala, jako tvrdé údery kladiva.
"Alespoň jednu věc jsi pochopil správně. V ANBU není důležité odkud pocházíte. Užíváme pouze jména a to často krycí, abychom oddělili naši identitu zde od té v běžném životě.....předpokládám, že jména, která padla jsou vaše skutečná jména....jména, která jste slyšeli vy jimi mohou ale nemusí být."
Teď už se pod maskou usmál. Téměř neznatelně se Kuraji pohnul a najednou stál před vámi jen o pár kroků za Tamikim.
"Posila našeho týmu určitě nejste. Měl jsem v ruce vaše složky, tedy alespoň to něco málo, co obsahovaly. Upřímně nezajímá mě, co jste ve skutečnosti zač, teď jste tady a máte se stát ANBU a dle toho budu postupovat. Nejste posila do našeho týmu jste adepti, které máme učit, což neříkám, že by se mi nějak extra líbilo, ale na druhou stranu třeba to bude alespoň zajímavé."
Opřel si ruce v bok a slétl očima na vás čtyři a pak na své společníky.
"Nuže dobře splníme jim jejich přání a uvolníme sevření."
Mávl rukou a jeho tým se bleskově stáhl směrem k němu.
"A rovnou si vás proklepneme jestli tady máte vůbec co pohledávat. Každý z vás se utká z jedním z nás. Nuže řekněte každý s kým z nás se chcete utkat, Jsme čtyři, vy jste čtyři, každého z nás si může vybrat jen jeden. Takže zvažte dobře, kdo komu z nás chcete čelit."
Oznámil ještě Kuraji a složil si ruce na prsou.
"Větší zábava by byla, kdybychom si mohli vybírat my Kuraji-senpai."
Posteskl si Tamiki. Chiko a její Arashi vypadali, že se na nadcházející test těší a budou si ho užívat. Tamiki se tvářil, že je zklamán prozatimním průběhem a Chiko se tvářila, jako nepřístupná soška. Na Kurajiho nešlo dlouho koukat, protože jeho pronikavý pohled byl, jako by vám propaloval duši.

První velká mise!

Od těch divných událostí s tím cizím týmem uběhlo už pár dní, ale pořád mi to leželo dost v hlavě, chtěl jsem se na to poptat Rin, nebo Minata-sensei, ale pořád nebyla dobrá příležitost. S Kakashim nemělo tohle cenu řešit, zase by jen něco chladného zabručel v odpověď, aby mě odbyl.
Každopádně to mi dneska den nezkazí. Jsem natěšený a připravený na první misi....no a jak jinak, než že jsem zase přišel na zahájení pozdě.
"Gomene....."
Zadýchaně se omlouvám společníkům, když Minato-sensei vše vysvětluje.
"Já fakt nemůžu za to, že vždy narazím na někoho, kdo potřebuje pomoct."
Postěžuju si v duchu a sleduji fotografii Vločky, kterou máme najít.
"To je ale pěkná kočička.........hmmm s tím rozdělením souhlasím. Měli by jsme se poptat v okolí. Zkusím se vyptat koho půjde. Někdo běžte třeba na tržnici, tam je dost zajímavých podnětů pro kočky......no a krámek s potřeby pro mazlíčky by nemusel být taky k zahození.......co se signálu týče.....hmm tak co třeba kouřová bombička vyhozená do vzduchu?"
Poškrábu se zamyšleně ve vlasech a kouknu na ty dva. Jasně není to zrovna extra úžasný nápad, ale snažím se něčím taky do celé situace přispět.

Prvotní zážitky v ANBU

Naše zařazení do ANBU bylo mnohem nudnější, než jsem čekal. Několik dní se nic nedělo a pořád nás někdo špicloval, bylo to skoro, jako ve vězení. Začínal jsem si říkat, že nás Yondaime a Sandaime podrazili, ale nechtělo se mi věřit, že by náš otec jednal tak podle.....a pak konečně přišel ten ten, kdy jsme se měli připojit k plnohodnotným ANBU.
"Yosh.....jsem zvědavý."
Usmál jsem se pln nového elánu. Konečně se zase něco dělo a to bylo to, co jsem potřeboval. Společně s naším týmem jsem vyšel ven do zahrad, kde jsme se měli setkat s naším novým týmem a pak to začalo.....najednou byli všude kolem nás. Rychleji, než jsem postřehl nás obklíčili a sevřeli. Stále ještě překvapeně jsem sledoval tu Inuzuku a jejího psa vedle mě a pak i ty ostatní. Byla to tak zvláštní skupina ale čišela z nich síla a i když bych jim chtěl moc ukázat, co ve mě je, neodvažuji se toho, přece jen jsou tu i ostatní, kteří by mohli přijít k úhoně.
Jména těch čtyř ANBU a psa jsem zaregistroval jen okrajově, takže jsem spíše zmateně těkal pohledem mezi nimi. Uklidňovalo mne pouze to, že jsem měl za zády záda své sestry a tím pádem jsem si byl trošku jistějí, ale i tak slova jejich velitele byla znepokojivá a všichni si očividně dost věřili. Byli starší a asi o dost zkušenější, ale i tak nás podceňovali.
"Kso, do jaké šlamastiky jsme se to zase dostali. Skoro to vypadá, jako by nás chtěli odstranit."
"Mám z toho špatný pocit."
Šeptnu Aiko sleduji naše potencionální soupeře a jsem si téměř jistý, že to, co stojí mezi námi a jimi je v tuhle chvíli Anshi, který si s nimi povídá a tedy odvádí jejich pozornost.

Mise zvaná Vločka

Od toho divného setkání, které mi stále leželo v hlavě, ale nechtěl jsem o něm moc mluvit, uběhlo už několik dní a vše se snad začalo zase vracet k normálu. Přece jen, jako by se po nich slehla zem. Neotravovali nám život a snad s nimi Minato-sensei provedl něco, aby neohrozili vesnici. V tomhle jsem Yondaimemu věřil, byl to dobrý Shinobi, to jsem si už mohl otestovat při rolničkové zkoušce.
Dnes nám byla zadána naše první společná mise. Zadíval jsem se na fotku s kočičkou. Nelíbilo se mi, že máme řešit takovou banalitu, ale mise byla mise.
"Hmm je malá, bude se špatně hledat, ale já osobně bych začal vyptávaním se v okolí jestli jí někdo nezahlédl, popřípadě tam, kde se prodávají a pečou ryby by se také mohla vyskytovat. Je dost možné, že bloudí i směrem domů, kočky jsou chytré a pamatují si podobně, jako psy, kde je jejich domov."
Vysvětlím svou myšlenku klidně a věcně.
"Možná bychom se měli nejprve rozdělit, abychom toho prohledali, co nejvíce, pokud někdo kočku najde, tak si smluvíme signál, kterým se zkontaktujeme."
Navrhnu ještě a sleduji své společníky, jestli se jim plán bude líbit.

Vločka

Uběhlo několik dní a nám nikdo nic neřekl, o tom, co se stalo s těmi geniny, co jsme našli. Byl to zmatek, ale nikdo nám nic neřekl, nevysvětlil. Jako bychom tam nebyli, jen se prý nemáme bát… Moc hezké.
Trvalo to pár dní, než jsme dostali další misi. Čekala jsem spolu s Kakashim na Obita a Minata-sensei a byla jsem naprosto tiše. Kakashi s námi skoro nemluvil. Bylo to mrzuté, ale patřilo to k němu. Asi si na to budeme muset zvyknout.
Jakmile se objevil Obito, jako vždy pozdě, už s námi byl i Minato-sensei. Ten se s ničím nezdržoval, a rovnou vysvětlil, co máme dělat a opět nás na to nechal samotné… hmm je to jen E mise, to musíme zvládnout i bez dozoru no ne? Najít jenom kočku.. to nemůže být takový problém přece...
„ Tak kde začneme?“

ANBU

Anshi se ze svého výslechu vrátil v zatraceně špatném stavu. Co vlastně řekl, to nebyl schopný vysvětlit, nic si z toho víceméně nepamatoval. A nebo nám to říct nechtěl…
Tolik jsem si s ním chtěla promluvit o věcech, co ví … ví toho víc než my. A byla bych ráda, kdyby se podělil o to, co nám bylo utajeno z našeho světa.
Nebylo moc možností si v klidu promluvit. Ne že by nás někdo nějak extra honil, ale neměla jsme pocit, že bychom byli někdy sami. Jako by nás někdo pozoroval.
Trvalo to pár dní a já z toho vězení začínala být víc než nervózní a vzteklá. Každý den jen přecházet sem tam a čekat. Nic nedělat. Jako ve vězení.
„ Nelíbí se mi to… Jasně, konečně se odsud dostanem, ale stejně se mi to nelíbí…“
Nervózně jsem pohodila hlavou, když jsme procházeli chodbou ven k zahradám. Zatínala jsem dlaně do pěstí a na střídačku uvolňovala. Fakt mám dost…
Už když se objevil první z ANBU, začla jsem se třást. Ne strachy, ale vztekem. Zatraceně s tím vším!
Jakmile se objevila ta mladá žena za mnou, odskočila jsem od ní a zády se opřela o záda svého bratra. Postavila jsem se do bojovného postoje. Vztek ve mně bublal a vřel. A ty jejich kecy k tomu nepřidávali.
Pokud nás napadnou, budu se bránit do poslední kapky krve. A že jí bude fakt hodně a to nebude jen má.
Poslouchala jsem, jak spolu mluví, jak se nám posmívají a měla jsem chuť po někom z nich skočit. A nezbývalo mi moc, abych to udělala, když se najednou objevil ten poslední. Jen tak si posedával na stromě a pozoroval nás. A ten jediný vzbudil ve mně aspoň nějaký respekt. I když ne nijak velký. Ale pořád větší než ti ostatní. Kuraj-senpai. Fajn. Ten stojí za to vyslechnout si ho.

ANBU


Anshi mi odpověděl, ale trochu jinak, než jsem doufala. Věřila jsem, že mě dokáže uklidnit lépe, abych mohla být více soustředěná na to, co přijde a co bude náš úkol... Ale šlo to těžko, protože téměř okamžitě, co nás odvedlo do centrály ANBU a Anshikho k výslechu jsme byli sami. Když se Anshi vrátil, tak nevypadal, že by měl pod kontrolou něco, co mu dělali, takže bůh ví, co Yamanaka od něj získali za informace, a co se vlastně doopravdy s námi stane
. Pomůže nám Kakashi? Nebo i hokagové? To je ve hvězdách, ale nad čím jiným přemýšlet, když prvních pár dní jsme byli jen na pokojích a nemohli se pořádně ani projít a porozhlédnout? To vše se změnilo, když pro nás přišel jeden člen ANBU a vedl nás do zahrad. Jsem plna očekávání a prohlížím si okolí, je to tu krásné. Pousmála jsem se když Anshi řekl, že je tu krásně a kývla jsem. Chtěla jsem mu něco říci, ale to už se stalo něco,
Nerozumím tomu, proč nás obklíčili na zahradě ANBU centrály její obyvatelé. Vedle Hirokiho se objevila holka, která má na sobě charakteristické znaky klanu Inuzuka, insinktivně stočím pohled tam, kde tuším problém, a že to je opravdu kus pořádného problému. Polknu, skloním hlavu a zhluboka se nadechnu. Pak se jeden objevil přede mnou. Zírám na něj jak opařená a když mi zalichotí, tak se ušklíbnu, ukázal mi sharingan, což mě dost překvapilo, ale vzhledem k tomu, že já ho mám taky, nijak mě to z míry nevyvedlo. Promluvil na mě a než jsem mu stačila odpovědět, tak se objevila třetí, která ho sjela za to, že se mnou flirtuje. Prohlédnu si jí a musím potlačit jistý druh postoje kterým bych jí dala najevo, že její názor mě fakt nezajímá a že si opravdu nemyslím, že oni byli lépe připraveni, když sem přišli... když domluvila, tak jsem se podívala na toho kluka.
,,Ty tvé taky nejsou k zahození."
Ušklíbnu se, ale to už se ozval i poslední, očividně nejstarší a velitel skupiny... Trochu mi spadne brada, když se odmaskuje i on, vzhledem k tomu, že z něj cítím něco... Pořádně si ho prohlédnu, když nám právě představil svůj tým... U nás se toho zhostil Nara. Povytáhnu obočí, když pronese - tohle je MŮJ tým... V mysli mi proběhne jedna věta.
Vážně TVŮJ tým?
Vydechnu, protože teď na své protesty očividně opravdu čas nemám. A i když se mi úplně nelíbí to, co řekl, tak je to vlastně logické... A přeci jen jsme se na tom domluvili... Beze slov, ale domluvili.
,,Kuraji sempai?"
Zašeptám si pro sebe protože, tohle jméno očividně stojí za to si zapamatovat...
Tamiki, Chico aKyuri
Můj pohled se opět stočí na Tamikiho, který očividně chce udělat sharinganem dojem, ale na špatného člověka. Kdyby věděl, že jsem také jeho uživatel, asi by si to odpustil. Pro sebe se pousměji, bohužel pro mě je to viditelné.
Kuraji sempai pronesl, že za chvíli uvidí, co v nás je. Což mě trochu znepokojilo, ale jasně, musí vědět, co umíme nebo neumíme, protože teprve pak Kuraji sempai bude vědět, jak s námi naložit. Hluboce se nadechnu a čekám, co přijde... Máme tu jednu Inuzuku, jednoho Uchihu? A ta poslední bych řekla že je Yamanaka, ale nejsem si jistá a u Sempaie tak to jsem úplně nahraná. Čekám, co se bude dít, co po nás budou chtít, čím začneme.