Andor.cz - Dračí doupě online

Život ANBU


To co byl jako uvítací večírek se hodně rychle změnilo do nekonečné noční můry, která nechtěla přestat. Odpočinek skoro žádný a když už nějaký, tak jsme museli zase na trénink. Plnili jsme mise jako ANBU a co hůř, začala 3tí velká válka, o které jsme se jen učili... Ano teorie je něco jiného než praxe... Dnes jme šli do nějaké místnosti, kam nás zavedl Kuraji... A zamkl... V první chvíli jsem čekala, že tam je někdo kdo nás na místě zabije, ale... Sandaime hokage?! Ok, ten by nás mohl klidně zabít, to je pravda... Když promluvil, tak jsem si vydechla, protože jeho hlas nebyl nijak naštvaný.
Ale... Ta mise... Zhluboka jsem se nadechla a chtěla se zeptat na pár otázek, Ale tak nějak tuším, že by to nebylo vhodné, i když mě fakt zajímá, proč potřebují nějaké spisy... Zadívám se na Anshiho. I když mě štve, tak ho přeci jen respektuji jako vůdce skupiny a kord v takovýchto chvílích :D .

KAPITOLA 5.: Začátky velké 3. války shinobi
Obito, Kakashi, Rin

Minulost (Doba Dětství)

Toho dne nakonec bohužel ze společného tréninku Obita s Rin sešlo. I když by nejspíše Rin šla a možná i docela ráda trénovala se svým týmovým kolegou, i když to nebyl Kakashi, náhoda tomu chtěla jinak, protože společnou cestou potkali Rininu maminku, která potřebovala pomoct doma, takže se nakonec Rin s Obitem s omluvou rozloučila a vyrazila se svou matkou.
Kakashi po nahlášení úspěchu na vaší misi trávil, jako obvykle čas v osamění.
A pak dny pomalu plynuly a mise, které jste absolvovali se postupně střídaly. Většinu z nich jste absolvovali právě s Minatem-sensei a vztahy s okolními zeměmi se vyhrocovaly až nakonec vypukla 3. velká válka Shinobi.
Skupinku těch cizích Geninů jste již od té chvíle neviděli a Minato-sensei o nich nemluvil. Navíc jste měli dost jiných starostí, takže vám to zase až tolik nepřišlo. Měsíce minuly a vás čekala další mise. Tentokrát zásobovací, protože válka začínala být v plném proudu a bylo třeba udržet zásobovací linky, stejně, jako komunikaci mezi jednotlivými týmy. A jelikož Minato-sensei, jakožto Yondaime Hokage měl dost práce s vedením vesnice a jejím koordinováním, i když mu docela dost vypomáhal Sandaime.
Právě proto vedení této mise bylo svěřeno Kakashimu, který, jako jediný z vašeho týmu byl již Chuunin a měl správné předpoklady a zkušenosti. Společně jste vy tři utvořili zásobovací tým, který se měl přesunout až k hranicím země ohně a donést svitky se zásobami, proto bojující shinobi na hranicích.
Vyrazili jste dnes ráno a zatím se vám dařilo postupovat úspěšně kupředu. Bitevní linie byla ještě daleko, takže se neočekávalo, že by mohly nastat nějaké větší problémy, právě proto misi přidělili i týmu, který měl dva Geniny.

KAPITOLA 5.: Začátky velké 3. války shinobi
Aiko, Hiroki, Sumire a Anshi

Minulost (Doba Dětství)

A tak začal váš výcvik u ANBU. Od prvního obtížného seznamovacího souboje, to přešlo na ještě obtížnější trénink, kdy jste všichni padali únavou večer na hubu a někdy ještě v noci byli znovu vytaženi na další nečekaný trénink. Účastnili jste se misí, jako pohraniční tajné hlídky a Kuraji a jeho banda se z vás snažili vykřesat to nejlepší. Dnes to však mělo být, ale dočista jiné. Velká třetí válka Shinobi, o které jste se učili již vypukla a začínala gradovat. Měli jste tak možnost prožívat část své vlastní historie, o které jste se učili. Leč jak vám Anshi stihl zdůraznit zde mohlo být mnoho odchylek od toho, co jste znali za předpokladu, že jste nebyli ve své vlastní minulosti. Což se vám dosud nepodařilo rozšifrovat.
Kuraji vás dnes odvedl do místnosti, ve které jste dosud nebyli. Vypadalo to, jako nějaká jednací místnost, nebo velitelství. A váš doprovod vás poslal jen dovnitř a zavřel za vámi dveře. Dokonce jste slyšeli, jak klapl zámek. Když jste se s bušícím srdcem a ostražitostí rozhlédli, co vás čeká, spatřili jste křeslo otočené k vám zády. To se k vám dramaticky otočilo a v něm seděl......sám Sandaime Hokage Sarutobi-dono. Přelétl jsem vás všechny pohledem.
"Rád vás zase vidím mladé lístečky. Slyšel jsem, že se vám u ANBU docela daří. Snad vás moc Kuraji a jeho přátelé netrápí, ale život shinobiho a zvláště ten v ANBU je tvrdý."
Spojil jsem si ruce nad opěrkami křesla.
"Dnes mám pro vás misi. ANBU misi. Nebezpečnou a tajnou."
Pomalu jsem se nadechl.
"Budete muset překročit hranice země ohně a vydat se do Země Země. Na jejím území se nachází chrám, který ctí Tsuchikage i jejich feudální pán. Chrám je archívem, ve kterém je i mnoho vzácných svitku. Musíte se tam nepozorovaně dostat. Nenechat se chytit a nenechat za sebou mrtvé. Až budete v archívu použijete tento svitek, ten vám pomůže najít správné spisy. A pak se s nimi musíte zase nepozorovaně dostat pryč. Pokud vás odhalí, bude to znamenat válku s Iwagakure no sato, což by nám v tuto chvíli nepomohlo."
Pravil jsem velmi vážně k mladým ANBU před sebou. Pokud to někdo zvládne pak oni.

Anshi a odpočinek.


Pozoruji ho a očima občas prohlédnu okolí. Jen tak mimoděk. Nemyslím si, že tu jsme sami. Pak Anshi promluví.
,,Řekněme, že oba usilujeme o totéž, jen svými vlastními způsoby."
Zakloním hlavu a zhluboka se nadechnu.
,,Myslím si, že o slabinách a silných stránkách bysme si měli popovídat v soukromí, ale ráda si tě vyslechnu. Protože uznávám, že musíme spolupracovat."
Podívám se opět na nebe a pak na Anshiho.
,,Dobře, až přijde čas, tak budu čekat..."
Pousměju se na něj, a když se rozejde, tak se ušklíbnu.
,,Přijdu za tebou vzápětí. Jen se ještě nadýchám čerstvého vzduchu."
S tímto ho nechám odejít. Ano potvrdil mi to, že tu rozhodně nejsme sami. Ještě tak dvě minuty budu stát opřená o zábradlí. Ale napnutá jako struna, jestli se ke mě někdo přiblíží, tak to bude moje smrt... Nemám ráda ANBU, kteří mizejí a objevují se. to je na infarkt.
Ještě venku se protáhnu a zamířím do společného pokoje uložit se ke spánku. Protože ano, zítra to bude ještě těžší než dnes.

Venku se Sumire

Mírně jsem zavrtěl hlavou a vydechl. Na okamžik jsem i zavřel oči, abych si utřídil myšlenky.
"To, že seš Uchiha, nebo já Nara, nebo cokoli dalšího, nic neznamená. Důležitý je jen to, jaký jsme a oč usilujeme to nás dělá takovými jaký jsme, ne to, kde je náš původ."
Zvedl jsem pohled znovu ke krajině.
"Každý máme své slabiny a své silné stránky. Já budu vždy více, než co jiného analytik a stratég to je má nejsilnější stránka a zároveň největší slabina. A je tím pádem i mým úkolem zjistit, jak můžete zakrýt své vlastní slabiny, pro co největší efektivitu."
Odvětil jsem k Sumire a obrátil jsem se k ní. Zády jsem se opřel o zábradlí.
"Jednou možná, teď na to není vhodná doba. Pokud chceme mít navrch vždy musíme mít figurku v záloze pro další tah. Pokud nemyslíš více tahů dopředu. Pak partii v shogi zákonitě prohraješ."
Odlepil jsem se od zábradlí a když jsem míjel Sumire položil jsem jí zlehka ruku na rameno.
"Byl to dlouhý den, je třeba si odpočinout."
Podotkl jsem klidně a když jsem spouštěl ruku naklonil jsem se blíže k jejímu uchu.
"A také zmizet světluškám skrytým ve stínech."
Zamumlal jsem, jakoby nic a zamířil dovnitř směrem k našemu pokoji.

Venku s Anshim


,,Přežijeme jen tak, že budeme silnější..."
Podotknu a dívám se do krajiny. Večer- skoro noc byla tak klidná... Tichá, jako kdyby nás chtěla ukolébat k neopatrnosti.
,,Není to o souzení knihy podle obalu... Říkala jsem si, co všechno za tím tvým chováním vězí..."
Pohlédnu na něj.
,,Nevyčítej mu to. Po pravdě v první chvíli jsem myslela, že tě zabiju, abych byla upřímná. I teď se to ve mě trochu vaří..."
Zadívám se mu do očí.
,,Neptej se proč jsem nad tím přemýšlela. Důvod je jednoduchý. Ukazuješ mou neschopnost jako čistého Uchihy..."
Vydechnu a zase se zadívám do krajiny.
,,Ale také jsem přemýšlela, že kdybys chtěl, tak tě s tím mohu naučit pracovat..."
Podívám se mu do tváře, ale neusmívám se. Opravdu pro teď se cítím jako neschopný slaboch, který nemá právo přežít to, co nás čeká.

Venku se Sumire

Znovu jsem vdechl chladnoucí večerní vzduch a díval jsem se do zahrady. Byla tak klidná, tak krásná. Šero skrylo jakékoli známky toho, že bychom zde dnes bojovali. Stíny dokázaly divy, ano. Pomalu jsem vypustil znovu vzduch z plic.
"Řekl bych, že něco na způsob spousty rovnic a výpočtů, nejrůznějších způsobů, jak tady přežít."
Podotkl jsem na její první poznámku a pak jsem chvíli mlčel. Převaloval jsem slova na jazyku v ústech, jako popel. Slétl jsem k Sumire jen koutkem oka. Její slova mne zase tolik nepřekvapila. Byla to jen otázka času. Má rodina nebyla žádným velkým tajemstvím. Byl div, že jí to nedošlo dříve.
"Neměla bys soudit knihu jen dle obalu Sumire. To, že mám žilách něčí krev ještě nic neznamená."
Upozornil jsem jí svým běžným vědoucím tónem, ale pak jsem ve tváři zvážněl a upřeně jsem sledoval listy pohybující se ve větru.
"Ale v tomto případě máš pro jednou pravdu. Předpokládám, že ti to řekl Hiroki že."
Nebyla to otázka, jako spíše zhodnocení faktu. Má tvář však zůstala klidná.
"Nevyčítám mu to, věděl jsem, že se to od něj, nebo možná od Aiko dřív, nebo později dozvíš. Vždy byli z těch sdílnějších z nás."
Letmo jsem na Sumire pohlédl. Můj pohled byl klidný možná trochu unavený, ale přesto vyrovnaný.
"Mění to snad něco? Pro mne ne. Mé cíle jsou pořád stejné."
Obrátil jsem k ní celou svou rozvláčnou pozornost a čekal.

Anshi...


,,Já bych zase řekla, že na tvůj vkus o hodně více."
Znovu se poušklíbnu.
,,Právě teď nevím, co se ti honí hlavou po pravdě..."
Vydechnu, ano zná mě...
,,Máš pravdu, není to přesně ten důvod..."
Otočím se na něj a pozoruji ho...
,,Ty ho máš taky... Že jo..."
Jdu na to zpříma...
,,To je ta tvoje tajná zbraň..."
Dívám se na něj a snažím se potlačit třes...
,,nejsi jen génius jako Nara, ale máš i mozek jako Uchiha... A ne jen to... Nemám pravdu?"

Venku se Sumire

Nad tou poznámkou jsem se jen ušklíbl a pak dál hleděl před sebe. Jakmile oznámila, že ostatní už spí chápavě jsem přikývl a slétl očima k ní.
"Řekl bych, že ne více, než vy všichni ostatní. Ale neboj se vážně si myslíš, že bych si zrovna já nechal ujít pořádný spánek?"
Pousmál jsem se, ale ten mi brzo zase zmizel ze rtů. Očima jsem slétl zase zpátky na krajinku a pomalu jsem ztěžka vydechl.
"Ale to není důvod proč jsi sem za mnou přišla."
Odtušil jsem, aniž bych spustil oči ze svého cíle.
"Vždy, když se snažíš zakrývat pravý úmysl tak bloudíš očima kolem a snažíš se říkat normální věci, ale vůbec ti to nejde."
Podotkl jsem poklidně a očekával, co z ní tedy vyběhne.

Hiroki a Anshi.


,,Běž už spát Hiroki."
Ohlédnu se na něj a vyjdu. Opřu se vedle Anshiho a pousměju se.
,,Myslím si, že rezervy by sis měl schovat až bude nejhůř a ne je plácat zbytečně takhle, když můžeš jít spát..."
Zatvářím se na něj stylem "Ok pro teď to nechám být, ale ve výmluvách jsi lepší".
,,Myslím si že ano, Hiroki šel před chvilkou... A snad i Aiko už spí."
Opřu se zády o zábradlí a pozoruji ho...
Mám se ho na to zeptat. Nemám se ho na to zeptat... Počkám s čím přijde.
,,Proto bys měl jít taky. Dnes jsi vypotřeboval hodně chakry... Takže musíš taky odpočívat."
Jo tohle chození kolem horké kaše mi nejde... Fakt nejde, a on mě zná... Ne tak dobře, ale zná.

Nečekaná návštěva

Čase na zápraží se mi začal tak nějak slévat, takže to, že přichází Sumire jsem si všiml až, když na mě promluvila. Neodlepil jsem však pohled od zahrady jen jsem se mírně usmál.
"S tím si starosti nedělej, za svůj život jsem toho naspal dost, takže mám rezervy."
Ubezpečil jsem jí. Možná to znělo zajímavě, snad i logicky, ale takovou habaďůru mi nikdo vážně nesežere, ani s tím nepočítám. Pátravý pohled, který mi Sumire věnuje nechávám zatím být. Nevím, co zamýšlí. Třeba mi jedna přistane. Možná mě chce dostat jen do postele, abych zítra něco nepokazil, kdo ví o čem se ti tři vevnitř bavili.
"Ostatní už spí?"
Změnil jsem raději téma klidným věcným hlasem stále zahleděný na zahradu.